Reporty
Zpráva z Londýna
Úvodní varování:
Tento literární počin nebyl původně plánován jako report. Přesněji řečeno, nebylo mým úmyslem psát ani report, ani nic jiného. Nicméně, během našeho výletu do Londýna jsme došli k několika zajímavým zjištěním a já z nějakého (nepříliš jasného) důvodu pocítil potřebu se o ně podělit se čtenáři tohoto webu. Jelikož se ale jedná o web zaměřený na Magic the Gathering, je třeba i článku dát alespoň částečně vhodný tematický obsah a formu. Nebo alespoň předstírat pokus mu takový obsah a formu dát. Jen a pouze z tohoto důvodu se jedná o tzv. report a jeho čtení jest těm, kdož pouze informace o kartičkách hledají možno doporučit jen s velkými výhradami a pouze některé pasáže.
Úterý:
Už na podzim jsme se s Jirkou (Netrefou) domlouvali, že účast na GP London spojíme s pár dny prohlídky Londýna. A tak se v úterý dopoledne před GP potkáváme na pražském letišti. Jelikož jsme oba zvyklí chodit včas, máme ještě dost času a tak se věnujeme „přípravě na GP“ – rozebíráme dva Jirkovy sealed decky z release Gatecrash.
Během našeho prvního dne v Londýně jsme učinili tato zajímavá zjištění:
1. Nádražní personál je v Londýně stejně neochotný jako v Praze. Na druhou stranu, i metař tu ví odkud jede příslušný vlak a umí nás k němu nasměrovat.
2. Londýn je připraven na to, že sem jezdí barbaři z kontinentální Evropy, kteří nevědí, že správně se jezdí vlevo. U naprosté většiny přechodů je proto výrazně napsáno „LOOK RIGHT“ (koukni se doprava)
3. Londýnská část Peckham, kde jsme první tři dny bydleli, je ekvivalentem pražské Libně. Ošuntělé domy, žádné metro a na ulicích…tak nějak „tmavo“.
4. Nejčastější veřejnou službou tu je holičství/kadeřnictví. Osobně nechápu, jak se může uživit všech sedm holičů, které cestou od hotelu na metro (cca dva kilometry) míjíme, ale evidentně to nějak jde. A kolik dalších se jich skrývalo ve vedlejších ulicích těžko říct.
5. Přecházet přes přechod na červenou je naprosto normální. V dalších dnech jsme si ověřili, že to je naprosto normální nejen mezi snědými obyvateli Peckhamu, ale i mezi pobledlými gentlemany v londýnském City. A jelikož vyznávám zásadu, že člověk by měl své chování přizpůsobit místním zvyklostem, tak počet případů, kdy jsme přecházeli ulici na zelenou by se za celou dobu našeho pobytu dal spočítat na prstech ruky.
6. Londýnské metro (tedy přinejmenším jeho Northern Line) příliš nepočítá s českými muži průměrného vzrůstu (to jest 185cm). Takoví se mohou pohodlně postavit jen v podélné ose vagonů. Pokud se od ní odchýlí o krok do strany, potká se hlava s klenbou stropu. Jelikož já měřím 193cm mám při cestě tímto metrem možnost stát u stěny se zády ohnutými podle toho, jak se klene oblouk stropu, nebo se posunout ke středu a hlavou narážet do podélné stropní tyče, na kterou menší spolucestující ani nedosáhnou.
7. V celém Londýně jsou pravděpodobně jen dvě místa, kde se více či méně pravidelně hraje Magic. A jedno z těchto míst – Games Club - ani není klasická herna, tak jak to známe v Čechách.
Krom těchto obecně použitelných skutečností dále zjišťuji, že sebou nemám redukci na anglické elektrické zásuvky a v hotelovém pokoji (ani jinde v hotelu) žádná zásuvka s kontinentálním konektorem není. Na recepci se ptám po redukci k zapůjčení. Prý je dříve prodávali po pěti librách, ale už je nemají, což mi radost nedělá. Druhý den jsem pak kontinentální zásuvku nalezl ukrytou ve vysoušeči vlasů v koupelně. Sice jen na holící strojek (přeloženo – na zařízení s malým odběrem), ale to mi na nabití mobilu přece stačí. Moje radost je vystřídána zklamáním když zjistím, že zásuvka jaksi nefunguje. Na recepci to tedy reklamuji, je mi přislíbena oprava… a jelikož se oprava nezdaří, tak mi po urgenci ve středu večer zapůjčí redukci, kterou před tím neměli. :-)
Dále v úterý zjišťuji, že namísto tvarohových buchet, které jsem si strčil do batohu na cestu, jsem se doma přehmátl. A tak zmíněné tvarohové buchty jsou teď doma v mrazáku. Já namísto nich mám v batohu balení dukátových buchtiček. Mám je rád, ale suché, bez šoda to přecijen není to pravé. Buchtičky jsou tedy prohlášeny za železnou zásobu a místo jedné příjemné svačinky je průběžně žvýkám první dva dny pobytu. Zatracená spořivost…
V úterý večer podnikneme návštěvu výše zmiňovaného Games Club. Na programu je draft a tak tedy chceme „trénovat“ na GP. Games Club pořádá své večery v sále jednoho z londýnskýh hotelů (pro případné zájemce, podrobnosti naleznete na http://www.thegamesclub.org/contact.htm). Když dorazíme, tak tu v přátelské atmosféře u stolů sedí nějakých dvacet-třicet lidí dospělého věku (jinak řečeno, věkový průměr je vyšší, než bývá zvykem v Čechách) a hrají Magic, případně nějaké deskovky. Nikde žádný pult, žádná kasa, žádný organizátor. Jen banda lidí, co si spolu chtějí zahrát. Dotazem na jednoho z přítomných zjistíme, že pokud chceme hrát draft, tak se máme zapsat na seznam položený na jednom ze stolů. Teď jen vyplníme svoje jméno a DCI, platit budeme až u stolu. A skutečně to tak funguje. Jednoduché, funkční. Po zapsání se si sedáme a odehrajeme pár her se sealed decky, jež jsme dopoledne testovali v na letišti. Přesně v sedm je vyhlášeno kdo má kde sedět (je nás na čtyři či pět stolů) jak se rozesadíme, tak přijde chlapík s boostery a od každého si při jejich předání vybere vstupné. Celý draft a hry jsou ve velmi uvolněné atmosféře a bez měřeného časového limitu. Draft se nám s Jirkou ani jednomu moc nepovede. Jirkův balíček je už od pohledu poněkud nepovědený, já mám sice na pohled OK Simic s osmi levnými evolve bytostmi včetně dvou Raptorů, ale buď to hraju mizerně, nebo to mají soupeři prostě lepší… Každopádně za výsledek 1:2 dostávám jeden booster. Jirka dostává rovněž jeden booster za svých 0:2+bye. Zkrátka velikej úspěch. :-(
Středa:
Snídaně v hotelu je sice jednoduchá, ale při ceně 13GBP za noc člověk skutečně nemůže mít přemrštěné nároky. Toasty, sýr, máslo, marmeláda, cornflakes… není si nač stěžovat. Jen cesta na snídani stojí za komentář. Snídá se v podzemní místnosti, možná to bývala kdysi menší garáž. Od výtahu se k této místnosti jde zahnutou betonovou chodbou se stropními světly… kdyby ta světlazačala trošku poblikávat, tak je to jak vystřižené z nějakého Béčkového hororu, možná bych se i rozhlížel kde na mne vyskočí Vetřelec. :-)
Po snídani vyrážíme na prohlídku města a jeho pamětihodností. Toho dne absolvujeme Westminster Abbey, Household Cavalry Museum a Tower of London.
V Tower of London máme štěstí. Přicházíme těsně před tím, než je toho dne zahájena poslední prohlídka s průvodcem. Škoda že takové průvodce nepotkáváme na hradech a zámcích u nás. Nejde o jeho úbor příslušníka Yeomen Warders (známějších jako Beefeateři), ale o humor kterým doslova srší. Nevím zda je možné to celé reprodukovat a předat písemnou formou tak, aby humornost kamsi nevyprchala, ale pokusím se alespoň pár úryvků…
Na počátku prohlídky si zjišťuje z jaké části světa kdo z nás je. Při tom mimo jiné praví:
Američani, tohle (ukáže na hrad) mohlo být i vaše. Kdybyste platili daně včas.
Australané, vítejte doma. Na propustku, nebo už máte odkrouceno?
Angličané… proč jste se nepřihlásili předtím, když jsem se ptal kdo je tu z Evropy. Teď už jsme součástí Evropy, ať chcete nebo ne.
Mimo jiné nám také vysvětlí, proč musíme v 5pm (tedy v 17:00) kdy je zavírací doba bezpodmínečně odejít. Protože v tu dobu se zavřou brány Toweru a beefeateři (kteří tam bydlí), pořádají každý večer párty. Nazí. A dovedete si představit pohled na třicet nahých chlapů? No fuj!
Od Toweru pak jdeme podél Temže a alespoň ze břehu obdivujeme HMS Belfast. Návštěvu jsme už nestihli, zavírají taky v pět. Nejspíš i tam potom personál pořádá párty.
K zajímavým zjištěním z prvního dne jsme dnes přidali další: Angličané jsou opravdu velmi otužilí. Osobně jsem zvyklý na vcelku „studený odchov“, ale jít v teplotě jen lehce nad nulou, za větru a deště běhat jen v shortkách a tričku s krátkým rukávem, to by mne skutečně nenapadlo. V Londýně jsme však takových potkali poměrně dost.
Čtvrtek:
Čtvrtek věnujeme návštěvě Royal Air Force Museum. Cestu na metro tentokrát neabsolvujeme pěšky nýbrž doubledeckerem, protože být v Londýně a nesvézt se s ním, to jak kdybysme v Londýně vlastně nebyli. Díky tomu docházíme k dalšímu zajímavému zjištěn: Cestovat po Londýně doubledeckerem je možná pohodlné a tradiční, ale určitě ne moc rychlé. Jedna z běžkyň (ano, v Londýně chodí běhat mnohem více lidí než u nás) s naším autobusem několik zastávek pohodlně drží krok. A nazdá se, že by běžela zrovna nejrychleji. Nakonec se ukáže, že nedržela krok ona s námi, ale my s ní a na jedné větší křižovatce nám prostě uteče.
Do muzea dorážíme těsně před jedenáctou a první dojem je celkem zklamání. Tak nějak jsem čekal že bude větší. Tady jsou tři hangáry… to i ve Kbelích má letecké muzeum víc prostor. Zdání klame. Z muzea odcházíme…. Pardon, z muzea jsme vyhozeni v 17:00 se zavírací dobou. Většinu jsme stihli, ale minimálně hodinu bychom tam ještě určitě rádi strávili. A kdyby si chtěl člověk přečíst a prohlédnout opravdu úplně všechno, tak s tím pohodlně stráví celý další den.
Pátek:
Den stěhování. Opouštíme Peckham Lodge a přesunujeme se do Ibisu, který je tak minutu od místa konání GP. Ve dvanáct se tedy ubytováváme v novém, „lepším“ hotelu. To že je lepší se pozná podle tří věcí:
1. je dražší
2. Věci zde opravdu fungují tak jak je inzerováno. To znamená:
a. wifi nefunguje v celém hotelu, ale pouze v lobby – v Peckham Lodge to tak tvrdili také, ale fungovala po celém hotelu
b. pokud se do příslušné krabičky nevsune vstupní karta, tak elektřina v pokoji prostě nefunguje – v Packham Lodge měli to samé, ale elektřina fungovala pořád
3. Koupelna je plastová skořepina… ti kdo někdy přespávali ve Formuli si umí udělat docela dobrou představu.
Necháváme zde tedy svá zavazadla a vyrážíme do Greenwiche. To je to místo, jak tam maj ten nultej poledník a začíná tam čas. :-)
Krom nultého poledníku v královksé observatoři tam ale mají taky Cutty Sark což je poslední čajový klipr. Pokud snad nemáte tušení co to znamená tak vězte, ze klipr je taková velká a rychlá loď s plachtama. Bohužel zjišťujeme, že Greenwich se asi nepovažuje za součást Londýna a náš London Pass tu není nic platný. Platit ne zrovna nízké vstupné se nám nechce a tak si obojí prohlédneme pouze zvenčí. Namísto toho pár hodin strávíme v prostorách místního královského komplexu, kde vznikl také „domov důchodců“ pro vysloužilé námořníky. O těch se dozvídáme, že tu nesměli klít. Pokud kleli, tak jim sebrali pivo a navlékli žlutý kabát. Dále pak projdeme National Maritime Museum (tedy muzeum všeho co souvisí s námořnictvím). Tady se pro změnu mimo jiné dozvíme jak efektivně dokázali Angličané využívat prostor ve svých lodích. Až zase bude někdo řešit problém „Kolik andělů se vejde na špičku jehly?“, měl by si udělat studijní výlet a nastudovat, kolik otroků se vešlo do jedné lodi – určitě to bude velmi inspirující a v řešení problému s anděly nápomocné.
Zjištění dnešního dne:
1. DLR (Docklands Light Railway – něco mezi vlakem, metrem a tramvají) má ně některých místech zastávky tak blízko, že než z jedné vyjede, již vjíždí do druhé.
2. Greenwich není Londýn a London Pass tu neplatí. Tady si dovolím malou radu – pokud si v budoucnu budete chtít udělat výlet do Londýna a budete ve jménu úspor za vstupy o pořízení London Pass uvažovat, dobře si zjistěte kam opravdu platí a jakou výhodu tam ve skutečnosti dává. Nám se London Pass vyplatil ve středu, kdy jsme díky němu měli všechny vstupy zdarma. I ve čtvrtek do muzea RAF jsme se dostali zdarma. Tam mají totiž vstup zdarma všichni a držitelé London Pass mají zdarma navíc jen krátký let na leteckém simulátoru. Ani v pátek jsme London Pass nevyužili. Jak už bylo řečeno – Cutty Sark ani observatoř jej neuznávají, National Maritime Museum je pro změnu zdarma. Nedá se říct, že bychom jeho koupí dramaticky prodělali, ale zjistit si tohle všechno předem, tak jsem jej nekupoval.
Páteční FNM už nestíháme. Já si zahraju jeden draftík, kde opět sklouznu do simicu a opět se to ukáže jako špatná volba, prohrávám v prvním kole. Forma před GP tedy opravdu nic moc.
SOBOTA:
A je to tady. GP nabírá od samého počátku zpoždění. Kdo někdy na nějakém byl, tak tímto nemůže být překvapen. Marně vzpomínám, zda jsem někdy zažil, že by vyhlášený čas ukončení registrace a zahájení turnaje byl někdy dodržen. Tentokrát měl turnaj začínat v 9:00. V 9:45 jsou vyvěšeny seatingy. Je zde 1978 hráčů. Kupodivu turnaj není rozdělen do více samostatných skupin, jak bývalo v posledních letech při těchto počtech zvykem, ale všichni společně hrajeme první den devět kol, postupující do druhého dne si se svým sealed deckem přidají jedno navíc. Jelikož jsem v posledních měsících mnoho weekendů Magicu nevěnoval a jen na FNM se potřebný počet planeswalkerů bodů shání obtížně, nejsem vybaven žádným bye. Bude to dlouhý den…
Sepisuju samozřejmě naprosto úžasné karty (tak to přece je pokaždé, že ano?). Tedy úžasné pokud nemáte zásadní předpojatost vůči Borosu. Firemane Avenger, Foundry Champion, Angelic Skirmisher, Gideon, 2x Martial Glory, 2x Skyknight Legionaire, 2x Wojek Halberdiers, 3x Mugging… Prostě takový pěkný Boros preconstructed a při vědomí, že tohle odevzdám se rovnou rozhlížím, kde je brečící koutek.
Asi jsem tentokrát brečel dostatečně a na relativně správném místě. Karty které dostávám sice takový preconstructed nejsou, ale alespoň na první pohled to vypadá, že za pěkný boros jsem dostal jiný pěkný boros, když na mne hned na začátku vykouknou Firemane Avenger a Aurelia’s Fury a hromádka karet v těchto barvách je poměrně vysoká.
Bližší pohled však odhalil trapný problém s hrubým nedostatkem bytostí za tři many – měl jsem jen jednoho Ember Beast. A ani na čtvrté jich mnoho nebylo – Firemane Avenger, Assault Griffin a Zarichi Tiger, který nebývá zorvna tradiční hvězdou agresivního Borosu. Naopak na páté maně je značný přetlak tlouštíčků a kouzel. Vzít jako základ jinou gildu jsem zavrhl pro nedostatek playablů (byť mi někteří nejmenovaní vnucovali, že Dimir je jasná volba).
výsledný balík:
Nabízela se i splash černé nebo zelené. V prvním případě pro zlepšení křivky, ve druhém pro vyššíí kvalitu (Skaarg Guildmage, Gruul Ragebeast), ale s nepatrným množstvím fixace jež jsem měl k dsipozici jsem se rozhodl pro konzistentní dvojbarvu. Vzhledem k množství manově náročných karet jsem hrál osmnáct zemí a Boros Keyrune… jeden by řekl, že nedostatkem many bych tedy úplně trpět nemusel, jde jen o to nebýt moc pomalý.
Hned v prvním kole jsem měl příležitost si tak trochu vyzkoušet relativní novinku – VIP registraci. Tu si zaplatila soupeřka z prvního kola, díky čemuž jsme oba měli pohodlnější (rozuměj měkounce polstrovanou) židli. Ruth se také domáhala přítomnosti pitné vody na stole, neb ta byla ve VIP balíčku rovněž slibována. Rozhodčího to evidentně dost zaskočilo, začal tvrdit něco o zákazu pití na hracích stolech, ale když si Ruth trvala na svém, že si tu vodu zaplatila a byla to možná nejdražší voda v jejím životě tak sklapnul podpatky a řekl že to zjistí. A během kola jí (i dalším okolosedícím VIP) skutečně přinesl pet lahev nějaké vody.
Na hře samotné toho moc zajímavého nebylo. Ruth mi prozradila, že hraje asi tři měsíce a její herní postupy tomu vcelku odpovídaly, takže ve dvou hrách poměrně snadno vítězím. Ve druhé hře se sice ukázal na stole Obezdat, ale kvůli přítomnosti Blind Obedience s ním nechtěla „blikat“, aby jej mohla využít do obrany. Na letecké útoky ovšem řešení neměla.
Další dvě kola ovšem prohrávám shodně 2:1, vždy proti Borzhovu (jinak řečeno RWB). Žádná splash, regulérní trojbarvy, ve kterých se kluci nestyděli hrát vedle sebe Massive Raid, Grisly Spectacle a Urbis Protector v jednom, případně Gideon ve druhém případě. Klukům ale barvičky poctivě chodí přesně, jak potřebují a díky několikanásobným exportům mne oba poráží.
Tři kola za námi, nesmím už ani jednou prohrát… a důvěra v balík je také nevelká. Zvažuji, že bych do toho tu černou také přidával, vždyť tam mám ten extort a to zabíjení… Nemaje na důkladné promyšlení co všechno vyndat a jak upravit země dost času, rozhoduji se dát balíku ještě šanci. Když zase prohraju, tak už budu venku a bude prostoru na experimenty dost.
Od čtvrtého kola přestávám potkávat trojbarvy, kterým mana chodí přesně jak potřebují. Namísto toho potkám tři kola po sobě Boros. Ne takový těžkotonážnější jako mám já, ale rychlé svižné balíčky. Průběh her je ve všech těchto kolech podobný. Oni mají úvodní tlak, když mohu tak své levné bytosti měním za jejich… a pak se začnou rozbíjet o moje pětimanové kusy. Guardian of the Gateless je v tomhle ohledu samozřejmě nepřekonatelný, ale i takové Nav Squad Commandos má pro ně až moc velká čísla. Do toho alespoň občas dorazí jedno z mých rare, občas si alespoň trošku zaextortuji… a jsem o tři výhry bohatší. Pořád nic moc výsledek, ale balíku už zase trošku věřím.
7. Kolo - 19:15 – stůl 279 - Hensley Carl D.
Prvni hru se jeví jako Gruul. Za zmínku asi stojí jen jeho Glaring Spotlight, kterou zahrál v prvním kole a cca v sedmém kole ji odpálil aby protlačil tři zranění. Já byl na 17ti životech, takže to vypadalo velmi „smysluplně“. Ve druhé hře mne poráží pro změnu čistým borosem, kdy zůstanu na čtyřech zemích, první zabíjení na 1/1 s Madcap Skill odrazí pomoci Martial Glory a místo za tři osamělým Firemane Avengerem mne v tom kole projede celkem za 10. O kolo později sice tu vylepšenou 1/1 zabíjím, vyndám vlastního Avengera, jenže na toho má Angelic Edict a za dvě kola mne ulítá. Třetí hru mu už dojdou všechny tři barvy, ale mně mana tentokrát nevázne a moje bytosti jsou prostě vetší bloodrush nebloodrush. :-)
Po hře jsem se ho ptal jak se mu osvědčuje ten Glaring Spotlight. Pochopitelně mu pár her na alpha strike vyhrál... V té naší první hře to tak prý zahrál úmyslně. Věděl už že ji prohraje, tak hrál schválně špatně, abych ho v dalších hrách podcenil. :-)
8. Kolo: 20:35 – stůl 138 - Garcia Copete David
První výhra je rychlá a snadná. Oponent dorazi ke stolu pozdě a tím mi ji daruje. Ve "druhé" hře mi předvede smetí v UBW kombinaci a k tomu hodně několik exportů, kterými mne spolehlivě stihne vysát mezi tím co jeho smetí podskakuje.
Druhá hra se táhne až do nastavených kol... Já v prvním nastaveném dolíznu Sunhome Guildmage a na devíti manách začínám počítat. Nakonec vyrobím jeden token a vše co může útočí. V tu chvíli se nejprve trošku poškorpíme, zkusí rychle deklarovat obránce – dříve než si odtapnu útočící Commandos, čímž bych „zapoměl“ na jeho trigger a místo 4/6 vigilance by útočilo jako tapnutá 3/5. Když mu zdůrazním, že jsem opravdu nepronesl větu „You may block.“ tak se kysele usměje a ani rozhodčího už volat nechce. Dlouho vymýšlí bloky a vymyslí je tak „dobře“, že po posílení mých bytostí guildmágem mu většina obránců umře, mých bytostí přežije cca polovina. Topdeck se z jeho strany nekoná a tak ve svém dalším (třetím nastaveném) kole opět vysílám na zteč vše co může útočit – což díky posilování guildmágem stačí.
Říct mi někdo po třetím kole, že budu v posledním kole hrát o postup do druhého dne, asi bych se jen zasmál. Ale je to tak.
9. Kolo - 21:45 – stůl 137 - Bohny Nico
Hraje URG. V první hře na mého Avenhera odpovi 6/5 tramplujicim drakem – Hellkite Tyrant. Tím mne více méně donutí do ne zcela optimálního útoku kde drak umře na "helix" z Avengera a Massive Raid za tři, Avenger se vymeni s Drakewing Krasis a Towering Thunderfist mi umře blokován Zhur-Taa Swine, která ale není 5/4 nýbrž 6/5 díky counteru od Ivy Lane Denizen.
Na stole mi pak zůstane 3/5 Commando a Ember Beast, vylepšená Zhur-Taa Swine a Ivy Lane Denizen. Dalsi kolo položí 7/6 Ruination Wurm a jelikož já si nelíznu ani zabíjení ani velkou bytost, tak mne rychle porazí tak jak jsem já vyhrával několik posledních kol - tukem. Druhou hru mulligenuji onelandery do pěti, kdy už si ruku s jednou pláni nechám. Mám Guildmága i Palladina, Smite a pětimanové Commando. Pokud přijde červená hned, tak i budu něco dělat... Druhé kolo bez země (čtyřmanový Grifin), další kolo bez země (druhé Commando) a pak tři pláně v řadě. Po nich si konečně líznu červený zdroj - Boros Keyrune. To stačí aby mne rozšlapali 1/2 evolve elf a Frilled Ocullus pravidelně posilovaný na 3/5. Můj běh od záchodku do druhého dne končí zakopnutím na posledním schodu. :-(
NEDĚLE:
Jelikož jsme se na Sunday Superseries Seale Deck zaregistrovali již v sobotu večer, můžeme si dovolit luxus dorazit na místo až v 9:00. K mému překvapení jsou seatingy právě vyvěšeny, takže si hned sedáme ke stolům. Účastní se 214 hráčů, hraje se osm kol. Top8 draft, vítěz krom pár boosterů a pár set EUR v kreditu získává také letenku do Seattlu a ubytování na finále této série. Prostě takové looser’s PTQ co vás kvalifikuje na looser’s PT. :-)
Nejsem si vědom toho, že bych trpěl nějakou boros obsesí…
výsledný balík:
nepoužité karty:
…nicméně z karet jež jsem dostal mi opět vyšel Boros jako jednoznačně nejlepší volba.Tentokrát pravda v poněkud svižnějším provedení.
Hned v první hře prvního kola došlo k situaci, jež stojí za zmínku a hru jsem vyhrál díky tomu, že soupeřka nezná aktuální znění pravidel. Ta se změnila na poslední chvíli v pátek před GP, při registraci se rozdávaly na toto upozorňující letáky… Jedná se o to, kdy musí hráč viditelně deklarovat spuštěné trigger efekty. U trigger efektů, které nemění viditelný stav hry (příkladem je např. to, že bytosti získají nezničitelnost, změní se jejich velikost apod.) je nutné, aby hráč toto deklaroval ne ve chvíli kdy se trigger (např. batalion) spouští, ale AŽ VE CHVÍLI, KDY SE TATO ZMĚNA POPRVÉ VIDITELNĚ PROJEVÍ VE HŘE. Tedy např. když se uděluje combat damage, je nutné upozornit, že Boros Elite není 1/1 ale 3/3, protože přeci útočily nejméně tři bytosti.
V mém konkrétním případě takto útočí Wojek Halberdier. Soupeřka jej zablokovala s přesvědčením, že se naše bytosti vymění, protože jsem přece udělal chybu, zapoměl trigger nahlásit a žádný fistr strike se nekoná. Přivolaný rozhodčí ji rychle přesvědčí o opaku, snahu odvolat blok také nepovolí… a situace na stole je od té chvíle jasně v můj prospěch. Situace nad stolem je naopak dost nepříjemná, Sarah se cítí značně poškozena a mimo jiné se dozvím, že jsem pěknej sprosťák. Inu, co naplat. Osobně se mi ta změna pravidel také nelíbí, ale pravidla jsou pravidla. Tak podle nich hraju a tentokrát i vítězím.
Další tři kola potkávám oponenty s trojbarvami, kteří buď byli neskutečně hamižní, nebo museli dostat velmi, velmi špatné sealed decky. Jinak si perly jako Nightveil Specter v RWB kombinaci opravdu neumím vysvětlit. Po zásluze všichni rychle prohrávají, detaily z jednotlivých her jsou vcelku nezajímavé.
V šestém kole nás zůstává pět neporažených. Na prvních dvou stolech sedíme čtyři čisté borosy. Že by to něco naznačovalo? První hru v tomto kole vyhrávám, pak ale dvakrát zůstanu jen na dvou zemích (ve třetí hře po mulliganu) a tak „získávám“ svoji první prohru.
Do sedmého kola jsme k sobě napárováni s Tondou Šebelou, v té chvíli jsme na devátém a desátém místě. Vítěz má dál šanci na Top8 s teoretickou možností, že bude stačit remíza, poražený má pech. Domlouváme si proto split a… ve dvou hrách mne poráží. V první hře si nejdříve vyměníme chyby, kdy on nejprve odevzdá Corpse Blokade do guildmagem posíleného Armored Transport, abych si o pár kol později naprosto nesmyslně zaútočil Towering Thunderfistem a Armored Transportem do Guardian of the Gateless. Anděl zablokuje oba, posílí se, pak mi Tonda vrátí Transport na vršek knihovny a já obra hloupě odevzdávám. O pár kol později si Dolízne ještě Duskmantle Seer a obě letadla mne rychle zabíjí. Do Seera si zkušeně otočil dvě kola po sobě zemi, takže na dostřel se mi nedostal. Ve druhé hře mu přijde asi ideální draw, mě za celou hru jen tři bytosti, na které on má potřebné zabíjení… Takže budu držet palce do posledního kola a snad i do Top8.
Já už v posledním kole hraju jen o pár boosterů. Soupeře hrajícího Gruul s průměrnými až podprůměrnými bytostmi a Domri Radem zabíjím, když ve třetí hře jsem již v podstatě mrtev: Já po mulligenu tahám od počátku za slabší konec. Oponent má na stole odtaplé Ruination Wurm a Wasteland Viper, taplé Spire Tracer a Millennial Gargoyle.
Já mám Wojek Halberdiera a Knight of Obligation. V ruce mám Boros Charm a Viashino Shanktail. Se šesti životy jsem v podstatě mrtvej, oponent jich má stále jedenáct. Zaútočím oběma bytostmi, s tím že blokuícího červa dokážu když zablokuje zabít za cenu obou karet z ruky a druhá potvora mi patrně taky umře na Vipera. Budu mit šest životů, on na stole útok za tři.. musím pak lízat jako bůh. Zablokoval jen Viperem mého 2/4 Knight of Obligation. Bloodrush Viashino Shanktail na Halberdiera, je 6/3. Boros Charm mu dá double strike... Good game. ;-)
Tonda poslední kolo vyhrál a z druhého místa postupuje do Top8, já do našeho splitu přispívám devíti boostery za konečné dvanácté místo.
Top8 si pak dal Tonda s výsledkem 6:0. Některé jeho hry a některá rozhodnutí byly dost infarktové, v semifinále mu soupeř jednu hru odevzdal když se rozhodl, že Sunhome Guilfdmage má jen jednu schopnost (a sice posilování bytostí), za což byl pak svými kamarády náležitě vyplísněn. Ale když se daří, tak se prostě daří a nezbývá než Tondovi popřát, ať se mu daří i v Seattlu.
Pondělí
Pondělí bych snad ani nenazval dnem návratu, jako spíše dnem čekání. Letadlo nám letí až po šesté odpolední. A tak nejprve čekáme na pokoji, poté v hotelové lobby, na letišti přech check-in, na letišti za check-in, na letišti před nástupem do letadla, na pražském letišti na zavazadla… Prostě jsme se tím dnem pročekali a návratu domů se dočkali.
T H E E N D
Komentáře
Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.
