Report z TCGplayer MaxPoint Diamond Open $5K - Austin

Nějakou dobu (tj. rok) jsem se vyskytoval v menším americkém městečku a samozřejmě jsem si vzal kartičky s sebou. Na to, že je poměrně malé (cca. 200000 obyvatel), jsou v něm dvě místa na hraní – jeden klasický comic book store s Magicy jako bonusem, druhé místo je naopak regulérní herna, takže kromě Magiců se v ní hraje Warhammer, D&D, občas i jiné hry, navíc se tam nacházejí uzavřené místnosti s několika konzolemi pro hraní a je zde i možnost rezervací pro soukromé akce. Příjemným bonusem oproti českým hernám je jejich velikost – jedná se opravdu o obří místo, na půlnoční prerelease Return to Ravnica přišlo téměř devadesát lidí, dalších tak třicet by se tam klidně vešlo. Navíc je zde naprosto normální, že si hráči mohou koupit jídlo či pití přímo na místě, což je něco, z čeho by se měly české herny poučit. Dalším příjemným překvapením bylo podstatně větší množství žen hrajících Magicy, než člověk může vidět v ČR. Sice je jich stále výrazně méně než mužů, ale i tak se jedná o markantní zlepšení. Myslím si, že Magicy dnes určitě mají na to vymanit se z té silně mužské (a silně nerdí) kategorie, ve které stále z velké většiny jsou. Tím se částečně dostávám k dalšímu rozdílu mezi Magicovými komunitami u nás a ve Spojených státech, a to větší bezprostřednost a otevřenost amerických hráčů (a Američanů obecně). Vždy rádi poradí novým hráčům během turnaje nejen, co se týče pravidel, ale také stavby balíku samotného, často jim darují i větší množství karet. Když to srovnám s prvním mým standard turnajem v ČR, kdy mi můj soupeř řekl, že můj balík je příšerný (jak kdybych si to neuvědomoval) a že by se mnou nechtěl prohrát…

Co se týče spíše negativních věcí: zaprvé, hodně tamních Magicářů jsou nerdi, a to myslím opravdu velicí. Vemte jednoho českého ultranerda, vynásobte dvěma až třemi, a přidejte tak padesát kilo, a máte nerda amerického. Kšandy, navoskované kníry, dementní dětské či skoro-porno obaly na karty…viděl jsem vše. S tím jde v ruku v ruce další věc, a to hygiena hráčů. Byl jsem si vědom tohoto stereotypu již před mým odletem a je mi jasné, že malá místnost bez ventilace + plno lidí = problém, ale tady mluvím o lidech, kteří již před začátkem hry dosti podivně zapáchají. A pokud, jak v některých případech, váží třeba 180 kilo, je to „aroma“ vskutku specifické…

Tohle všechno jsou samozřejmě generalizace. Navíc, a to především, je v duši každý Magicář stejný – jakmile se hra rozjede a dojde do dost vyrovnaného bodu, začne ukrutné přemýšlení a boj, ve kterém se veškeré národnostní rozdíly stírají. Co se průběhu turnaje či zázemí týče, i na FNM turnajích je naprosto běžné dostávat „result slips“ (nevím, jak se jim říká v češtině, takové ty papírky s pairingy na zapsání výsledků, u nás jsem je viděl pouze na větších turnajích). Taky se mi líbila dobře umístěná časomíra a třeba ochota personálu a zákaznický servis (některé české prodejny se mají co učit). Tím ale rozdíly končí – lidi testují balíky, mění karty, nebo se baví o svých hrách či strategiích, prostě normálka.   

 

Koncem svého pobytu v USA jsem potřeboval navštívit Austin a zakrátko jsem si uvědomil, že tam zrovna bude probíhat turnaj o ceny v hodnotě $5000, jenž je součástí TCGplayer MaxPoint Series. A protože v sobotu 11.5. byl archiv zavřen, byla má účast na turnaji jasná.

V čem jsem ale neměl jasno, byl balík, se kterým bych tam šel. Poslední dobou jsem hrával R/g Aggro, ale přijde mi, že úspěch tohoto balíku hodně záleží na metagame. Esper Control mám rád, nicméně s ním hry zase jdou často přes čas a já remízy nerad. Proto jsem se rozhodl vzít staré dobré B/r Zombáky – už zdaleka nejsou tak „vyhejtováni“, jak při nástupu Ravnica bloku, a oproti jiným aggro balíkům mají podstatně větší reach, což jim umožňuje vyhrát i déle trvající hry. Nakonec jsem se rozhodl hrát balík v následující podobě:

Jak si můžete všimnout, nehraji verzi s Thundermaw Hellkite. Proč ne? Uvědomuji si, že je to obvykle Hellkite verze, která je úspěšnější, ale chtěl jsem hrát Skirsdag High Priest v základu, a protože ten vyžaduje aktivní morbid, hraji tedy i Bloodthrone Vampire. Upířice se navíc skvěle kombí s Gravecrawlerem a Blood Artistem, takže nakonec zvítězil energičtější balík nad balíkem s většími trumfy.

V sobotu jsem se tedy v inkriminovanou dobu dostavil do velkého kongresového centra a po sepsání decklistu a několika dalších peripetiích (jako například jeden z hráčů zvracející na záchodě se slovy: „ta whiskey včera nebyla dobrý nápad“) a po setkání s několika známými se mohlo začít hrát.

1. Soupeř – XYZ (Bant Hexproof)

Usedli jsme ke stolu a před hrou si trochu popovídali. Podobně jako v mém případě i pro něj šlo o první větší turnaj, takže jsem byl před naší první hrou zvědavý, kdo z tohoto zápasu vyjde jako vítěz.

První hru jsem prohrál hod kostkou a vidím, že soupeř pokládá Temple Garden. Tipoval jsem tedy Junk Reanimator nebo Naya ci Bant Midrange. Fencing Ace ve druhém kole můj verdikt poopravil na Bant Hexproof, což Geist of Saint Traft v kole třetím potvrdil. Neboť jsem svou hru zahájil T1 Gravecrawler a T2 Skirsdag High Priest, byl jsem zpočátku spíše v defenzivě. Jeho Geista následoval o tah později můj Vampire Nighthawk, ale protože jsem měl na ruce Searing Spear, rozhodl jsem s blokováním vyčkat, abych mohl využít aktivovaná Morbid k tvorbě démona, oponent mě tedy rychle dostal na 10 životů. Po odtapování a líznutí karty jsem mu proto rychle předal tah a čekání se vyplatilo: v dalším kole zahrál Silverblade Paladina, kterého spároval s tokenem Anděla od světce. Paladina dostal na oplátku oštěpem, Geista jsem zablokoval s Nighthawkem, šel jsem na 8 životů, na konci jeho kola vytvořil démona. Tuto situaci jsem si přesně přál, neboť na mé ruce číhal Falkenrath Aristocrat, akorát stačilo dostat manu a vida co jsem si nelízl, Swamp. Oponent šel tedy rychle z 20 životů na 9 (útok Demon, Falkenrath a Crawler), do bloku pro jistotu Hawk a Priest, oponent lízl kartu, povzdechl si a rychle jsme přešli na druhou hru.

Ta byla o poznání zajímavější – oponent mě rychle uhlodal na 7 životů, musel jsem mu do bloku postavit i chudáka Blood Artistu, tohle by se umělcům stávat nemělo. I přes to, že jsem dostal do hry již zmiňovaného Artistu a dále Messangera, Diregraf Ghoul a Bloodthrone Vampire, na jeho Silverblade Paladina posíleného Ethereal Armor to bylo slabé. V dalším kole ho navíc spároval s tokenem Knighta vytvořeném ze Selesnya Charm a ještě nadupoval novinkou z Dragon’s Maze Unflinching Courage, v té době jsem byl přesně na dvanácti, takže bylo jasné, že ho musím nějak zastavit – proto jsem dvakrát obětoval Messangera a i jednou Crawlera a udělal z upírky 7/7 pašíka, který konečně zastavil nápor oponenta. Mě protramproval na výše zmíněných 7 životů a sám sebe dostal na monstrózních 29. Po tomto kombatu zůstalo herní pole vyčištěné, tedy až na jeho token. V dalším kole jsem si lízl dalšího umělce, kterého jsem i zahrál. Útok mě nechal na pěti životech, oba jsme byli v topdeck módu. Můj tah, lížu kartu, a co nevidím, nasideovaná Liliana of the Veil. Oponent sacne token, další kolo si nic nelízne, já naopak dostanu do hry Gravecrawlera a zažínám ho pomalu sjíždět na životech, zatímco Liliana discarduje. Sice pak konečně dostane něco na stůl, ale Liliana si to s ním rychle vyřídí a já konečně dostanu další bytosti do hry, takže hra rychle končí.
1-0.

Poznámka – Bloodthrone Vampire

Bloodthrone Vampire je v tomto decku poměrně zajímavou možností, jak si zajistit útočnou silu i v déle trvající hře. Potřebujete k tomu „pouze“ Gravecrawlera a libovolnou Zombii. To není až tak úžasné, přece jenom jsou k tomu potřeba tři karty. Popravdě musím říci, že upíříce je asi nejproblematičtější kartou balíku, nejspíše ji zkusím vyměnit za Knight of Infamy. Na druhou stranu se několikrát projevila její užitečnost (viz. třeba první hra proti Junk Reanimator soupeři), takže tato výměna není až tak jednostranná.

2. Soupeř – Aristocrats  

V obou hrách se toho moc zajímavého nedělo. Vyhrál jsem hod kostkou a začal jsem úspěšně tlak – 1. kolo Gravecrawler stačilo na vytvoření agresivní hry. Doomed Traveler pošel na Pillar of Flame a jeho Lingering Souls nestačilo na stabilizování v momentě, kdy jsem měl i Geralf’s Messengera. Boros Reckonera jsem se zbavil Tragic Slipem a jakékoliv naděje soupeře na udržení hry pomocí tokenů skončili v momentě, kdy jsem dostal na stůl Blood Artistu. Rychle se proto šlo na druhou hru.

Zde jsem sice mulliganoval na pět, zatímco soupeř na šest, ale jeho ruka se ukázala být podstatně riskantnější, neboť neměl ani jeden zdroj červené many. Rychle jsem ho proto dostal na 10 životů, poté jsem potvrdil svou pozici pomocí Artisty. Když při 7 životech ve svém kole zahrál dvakrát Lingering Souls, zahrál jsem proti němu nasideovaný Rakdos Charm a oznámil můj výběr – každá bytost dá jednu pecku hráči, který ji ovládá. Soupeř na to reagoval podáním ruky.
2-0

Poznámka – mana base

Jedna z výhod B/r Zombií je manabase – hrajete pouze dvě barvy, a jednu z nich navíc v poměrně omezeném množství, takže se nemusíte příliš obávat manascrew. Sice je zde potřeba hrát Rakdos Guildgates, ale ani jednou se během celého turnaje nestalo, že by mi způsobily nějaké potíže. Samozřejmě si kontrolní a midrange balíky mohou dovolit hrát tři či čtyři barvy bez problémů, ale aggro balíky hrajíci tři barvy obvykle nemají dobrou manafixaci, takže se často stane, že prohrajete na manascrew.
 

3. Soupeř – Naya Midrange/Control

Tato hra pro mě začala poměrně smolně, a to mulliganem do 3. Po první ruce (Blood Artist, Searing Spear a 5 landů) následovali dvě bezlandové ruky a musel jsem jít do 4. Ani ta však neposkytla žádnou zemi, načež jsem se rozhodl jít do 3. Má ruka byla Blood Crypt, Swamp a Falkenrath Aristocrat. Soupeř vyhrál hod kostkou a začal taplým Temple Garden, později se ukázalo, že hraje Naya Midrange. Nejspíš si zanechal poměrně slabou ruku, neboť jsem ho zahráním čerstvě líznutého Gravecrawlera a poté odpálením Avacyn’s Pilgrim Tragic Slipem dostal na 10 životů, teprve poté byl schopen zahrát prvního Thragtuska. To jsem však měl konečně manu na Aristocrata, dostal jsem jej tedy na 11. V dalším kole však zahrál Restoration Angela a dostal se na 16. I tak jsem ho ale byl schopen dostat na 8 životů než zahrál dalšího Thragtuska. Sice jsem první hru prohrál, ale jeho závěrečný počet životů – 7 – mě poměrně uklidnilo. Ukázalo se, že mám poměrně dobrou šanci.

Ve druhém kole se ukázala plná síla Zombie mašiny s Blood Artistem. Sice mě párkrát projel Centaur Healerem a během hry jich zahrál několik, ale jakýkoliv blok z jeho strany byl zneschopněn malířem, takže jeho život za pomocí dvojice Gravecrawler a Messenger, nejlepších to kamarádu, rychle klesal. O Thragtuska na ruce se postaral Appetite for Brains, Takže nebylo moc co řešit a šlo se na třetí hru.

Ve třetí hře mě sice poměrně rychle dostal na 10 životů pomocí Centaur Healera, zatímco já hrál spíše defenzivně (Blood Artist, Pillar of Flame na Arbor Elfa, atd.), ale poté se mi do hry podařilo dostat Skirsdag High Priesta, jednoho Vampire Nighthawka a k tomu vytvořit démoní token. To mi umožnilo se stabilizovat a pomalu ale jistě ujíždět soupeře. Poté, co jsem vytvořil ještě jednoho démona a nebylo moc co řešít. Sice se mu podařilo zahrát Bonfire of the Damned z ruky za dva, čímž dostal mého Priesta i Artistu, ale Nighthawk i oba démoní tokeny přežili, takže hra rychle skončila v můj prospěch
3-0
 

Poznámka – Thragtusk a Skirsdag High Priest

Kněz je jeden z důvodů, proč mají B/r Zombíci na rozdíl od ostatních aggro balíků šanci vyhrát i v delších hrách. Stabilizace pro midrange balíky je velmi obtížná, protože je pro ně v podstatě nemožné blokovat zombáky bez toho, aniž by za to byli potrestáni 5/5 démonem. Navíc většinou B/r balíky disponují poměrně velkým množstvím removalu, takže aktivace Morbidu by neměla být tak obtížná. Nevýhodou Kněze je fakt, že musíte hrát kolem něj. Často je potřeba hrát dvě až tři kola dopředu a pokud se něco nepovede, jak by mělo (což se může stát poměrně často), je to pro vás dost špatné.

Thragtusk samotný se nezdá býti pro zombáky takovou hrozbou, z mých her na turnaji vyplívá, že jeden či dva nejsou moc velký problém a až ten třetí obvykle utvrdí vítězství vašeho oponenta – Blood Artist, High Priest a Bloodthrone jeho výhopu mohou velmi snadno negovat. Popravdě mnohem větší hrozbou je Restoration Angel a hlavně Angel of Serenity.

4. Soupeř – Junk Rites 

Tohoto matchupu jsem se obával nejvíce – Thragtusk a Restoration Angel mohou být pro zombáky obtížní, ale Angel of Serenity naše kamarády umrlce naprosto ničí. První hru jsem dostal Vampire Nighthawka a Blood Artistu brzo na stůl a podařilo se mi odstranit prvních pár mana elfů, ale poté se soupeř stabilizoval a začal s protiútokem. I přes dva Thragtusky jsem ho byl se svými nemrtvými hordami schopen dostat na dva životy, to pak ale zahrál třetího a mě už došla pára.

Side: Appetite for Brains, Skullcrack, Slaughter Games. Tato hra byla poměrně rychlá. První tah Appetite, který se zbavil Thragtuska, druhý tah dvakrát Gravecrawler. Soupeř pak sice zahrál Centaur Healera, ten ale jen můj nápor zabrzdil, neboť vždy jeden Crawler prošel. Hru jsem také začínal se Slaughter Games na ruce, vyčkal jsem si, až si soupeř odemele Thragtuska Mulchem do hrobu, další kolo jsem zahrál S. Games a tím hru nadobro obrátil v můj prospěch.

Třetí hra byla jasně v mé režii, neboť oponent měl pomalejší start, zatímco mě Blood Artist zajistil postupné uhlodávání životů. Docházel nám však čas, takže i přes jednu zahranou Slaughter Games (Angel of Serenity) se šlo na nastavená kola. Ve hře jsem měl několik zombií včetně Crawlera a Blood Artisty, na ruce Slaughter Games, Tragic Slip a Falkenrath Aristocrata. V prvním nastaveném kole – mém – jsem zahrál Aristokratku a projel soupeře, ve třetím jsem si líznul zemi, sacknul Crawlera, zahrál Tragic Slip na jeho Thragtuska, poté odstranil všechny Thragtusky pomocí Slaughter Games, chtěl jsem mít jistotu, že nepřijde nečekaný lifegain. V pátém kole jsem několikrát zahrál a obětoval Crawlera a poté otočil všemi kartami, což stačilo na mé vítězství. Oponent zahrál třikrát Thragtuska (jednoho ale „znegoval“ Skullcrack), takže se většinu zápasu pohyboval mezi 15 a 20 životy, ale Blood Artist holt zaúřadoval a poté, co jsem se zbavil Angel of Serenity, bylo jen otázkou času, kdy soupeře porazím, neboť tak ztratil jakoukoliv možnost interakce s mým balíkem.
4-0
 

Poznámka – Blood Artist.

Blood Artist je samozřejmě stálicí v Zombících, a to právem. Proti aggro balíkům pomáhá se stabilizací, zatímco proti pomalejším deckům znesnadňuje soupeři blok a díky interakcím s Bloodthrone Vampire či Gravecrawlerem umožňuje vyhrát i proti zdánlivě stabilizovaným soupeřům. A pokud máte více než jednoho Blood Artistu, máte doslova vymalováno (LSV je na mě jistě hrdý).

5. Soupeř – Esper Control

První hra byla poměrně rychlá, neboť se soupeř nezmohl na velký odpor. Sice zahrál Supreme Verdict, ale Messengerovi ani Gravecrawlerovi příliš nevadil. Sphinx’s Revelation za tři byla málo a já ho i za pomocí lítaček rychle projel.

Ve druhé hře položil Rest in Peace a i přes to, že jsem ho po první Revelaci ohlodal na jeden život, zahrál pak další dvě a já neměl nárok. Jinak v tomto matchupu sehrálo docela důležitou roli Far/Away, používal ho jak proti mým bytostem, tak i na své (Augur of Bolas, Resto Angel). Tato karta je téměř povinností pro kontrolní balíčky. Také ukázal Aetherlinga, kterého je opravdu těžké se zbavit.

Zatímco druhá hra byla poměrně vyrovnaná, ve třetí hře jsem toho moc nepředvedl, neboť jsem soupeře nedostal pod 14 životů. Na mé bytosti odpovídal dobře removalem (Detention Sphere na Messengera, případně kombinace Azorius Charm a Nephalia Drownyard), navíc se mnou nasideovaná Liliana ukázala býti dosti špatnou volbou, částečně pro to, že jsem si kromě Messengera a dalších dvou bytostí nelízl žadnou hrozbu. Navíc jsem si ve druhém tahu lízl druhou Lili a ta mi pak na ruce pouze vadila. Pak zahrál Obzedata a na to jsem neměl odpověď. Sphinx’s Revelation je největší hrozbou tohoto balíku, jinak je většina karet relativně nepodstatných. To je jeden z důvodů, proč bych mírně pozměnil side a hrál Slaughter Games ve třech či možná i čtyřech kopiích. Oproti midrange balíkům s Thragtuskem není Skullcrack až tak dobrý side, navíc Appetite for Brains není schopen zasáhnout Revelaci, což se ukázalo býti v jedné z her také problémem. Tady se tedy ukazuje možnost nasideovat i jednu či dvě kopie Duress, v B/w balících je taky možnost zahrát Sin Collectora.
4-1

Poznámka – Far//Away, Aetherling

Soupeř úspěšně používal jak Far//Away, tak i Aetherlinga ve svém Esper balíku. Zatímco první mu umožňuje volbu podle situace a často odstraní dvě karty výměnou za jednu, Aetherling je, pokud zahraný správně, vskutku neodstranitelný. Doporučuji na obě karty dát pozor, neboť je jistě budeme vídat často, zvlášť po rotaci Innistrad bloku.

 

6. Soupeř – Naya Aggro

Zatímco všichni předchozí soupeři hráli známé balíky, můj oponent z šestého kola hrál svůj vlastní Naya Aggro build. Nad některými jeho volbami mi zůstal rozum stát (Viashino Firstblade, Spark Trooper), ale jeho umístění ukázalo, že tato kombinace nejspíše funguje. První hra byla jeho poměrně rychle, mě nic kloudného kromě T1 Gravecrawlera nepřišlo, navíc jsem musel mulligenovat, zatímco soupeř měl hezkou křivku (T1 Pilgrim, T2 Loxodon Smiter, T3 Viashino Firstblade, T4 Silverblade Paladin). Šlo se tedy rychle na druhou hru.

Tato byla naopak plně v mé režii. Oponent sice zpočátku zaútočil párkrát pomocí Voice of Resurgence, tu jsem ale v klidu ignoroval a pomalu si budoval armádu zombíku doplněnou Nighthawkem. Poté Pillar of Flame na Voice a oponent přešel do defenzívy. Bloodthrone Vampire zesměšnil jeho pokusy o stabilizaci s Huntmasterem, takže soupeř šel rychle na nulu. Poté mi poměrně rozezlen ukázal svou ruku – další dva Huntmasteři a Spark Trooper – a říkal, jak mě už vlastně měl, ale prostě měl smůlu. Já mu svůj Sever the Bloodline a Falkenrath Aristrocrata neukázal.

Třetí hru mulliganoval do pěti zatímco já měl jasný keep – Gravecrawler, Dreadbore, Pillar of Flame, Tragic Slip, Swamp, Blood Crypt, Messenger. Jeho Avacyn’s Pilgrim tragicky uklouzl, Voice of Resurgence uhořel v sloupu ohně, a Messenger mu dodal několik spam emailů. Po pár časově náročných hrách (Junk Rites, Esper) bylo tedy po třiceti minutách po všem.
5-1

7. Soupeř – 4CC Control/Midrange

Usedl jsem ke hře s na první pohled milým protihráčem a začal s velmi silnou rukou, zatímco soupeř měl pomalý rozjezd. Nakonec se ukázalo, že hraje 4-color midrange, ale ani dva Thragtuskové mu nepomohli proti dvěma 5/5 démonům a rychle se šlo na druhou hru. Tu jsem začal úspěšným mulliganem do 6.

Vývoj hitpointů ukazuje zajímavou a vyrovnanou bitvu – 20, 22, 18, 20, 11, 12, 4 pro mě vs. 20, 16, 14, 12, 10, 8, 7, 5, 7, 6, -X pro soupeře. Soupeř měl sice agresivní start – podařilo se mu do hry dostat poměrně rychle dva Thragtusky – ale já měl vždy připravený Skullcrack a například kolo, kdy se shocknul za dva, aby mohl zahrát Tuska, načež ode mě dostal po lebce a šel o další 3 životy dolů, ho muselo pěkně bolet. Vampire Nighthawk a Blood Artist se opět ukázali být významnou oporou, která mě pomohla stabilizovat a otočit zápas v můj prospěch. Hry byly svižné a po dvaceti minutách nebylo moc co řešit.
6-1

Poznámka – blbý kecy soupeřů

Tohle se projevilo už v několika předešlých hrách, ale v této to bylo patrné zdaleka nejvíce, neboť oponent neváhal kritizovat a hledat chyby v mých hrách, zatímco své tahy považoval za správně zahrané a vlastně měl obří smůlu, že vůbec prohrál. Po druhé hře mi neváhal ukázat ruku plnou „goodies,“ které by mu to „určitě vyhrály,“ kdybych neměl „so much luck.“ Kecy typu „jo, já bych pak zahrál tohle a tamto a pak bys neměl šanci“ jsou podle mě naprosto bezpředmětné, neboť hra skončila dříve, než mohl soupeř nějak zareagovat, takže spekulovat o tom „co by, kdyby“ je jednoduše zbytečné. Netuším, zda-li to bylo pouze soupeřem či i tím, že jsem hrál ne zrovna v současnosti populární balík, ale každopádně je tohle dost otravná vlastnost mnoha Magicářů, jak kdyby mnohým přišlo, že prostě musí vyhrát. Spíš než to je to ale důkaz toho, že jednoduše neumí prohrávat a svou prohru si musí nějak racionálně zdůvodnit, aby ho/ji prohra nebolela. Jenže prohry k Magicu – a životu obecně patří – a já pouze mohu litovat toho, kdo se ze svých proher neumí poučit. Koho téma prohrávání zajímá více, doporučuji tento výborný TED Talk o připouštění vlastních chyb: http://www.ted.com/talks/kathryn_schulz_on_being_wrong.html

Dříve jsem také vedl podobné řeči po hrách, ale nyní se spíše snažím bavit o strategiích, které jsme zvolili, tedy něco typu „proč jsi hrál X když já měl na stole Y“ apod. Tohle je podle mě mnohem produktivnější. Člověk tak vidí různé strategie a vidí rozdíly v taktice soupeřů – někdo hraje agresivněji a nebojí se jít „all-in,“ někdo je zase zdrženlivější a soustředí se spíše na stabilizaci hry (jako např. já). Často to nejsou samotné karty, co máme, ale způsob, kterým je hrajeme, co rozhodne o hře. Namísto hledání chyb ve hře soupeře by se měl tedy člověk soustředit na analýzu vlastní hry a nezabývat se v danou chvíli zbytečnými hypotetickými scénáři.

 

8. Soupeř – Bant Hexproof 

Standingy po 7. kole mě umístily na krásné sedmé místo a i když se začala šířit fáma, že by mělo být možné jít do remízy pro postup do top 8, ukázalo se to opravdu jako pouhá fáma. O top 8 se tedy muselo bojovat.

První hra proti mému soupeři, kterému bylo občas poměrně špatně rozumět, byla naprosto jednostranná. Ja skončil na 22 životech, on na nule. Hrál Bant Hexproof s Voice of Resurgence, ale nezmohl se na velký útok a když se stabilizoval, bylo už příliš pozdě.

Druhá hra byla podstatně napínavější. Dostali jsme se do situace, kdy na mé straně byl Gravecrawler, Diregraf Ghoul a dvakrát Vampire Nighthawk, zatímco na jeho Voice of Resurgence, Fencing Ace, Invisible Stalker a Geist of Saint Traft. Soupeř byl na 8 životech, já na 4. Já měl na ruce dva Searing Spear a i manu na jejich zahrání, soupeř měl odtaplý Hinterland Harbor a jeden les. Věděl jsem, že hraje Simic Charm a myslel si, že může hrát Rapid Hybridization či Unsummon. Díky jeho odtaplé maně jsem si říkal, že může zahrát pouze jedno z těchto kouzel, proto jsem se rozhodl zaútočit s oběma Nighthawky s tím, že alespoň jeden projde, a pak ho budu moci dosmažit a tím se dostat do top 8. Jdu do útočné fáze a otočím oběma Nighthawky. Soupeř tapne Hinterland Harbor: „Aha, takže Unsummon či Rapid Hybridization, takže jsem vyhrál!“ Jenže mé nadšení pohaslo, když zahrál jinou kartu, a to…Fog. Fog? Ano, Fog. Obyčejný, prachsprostý Fog, který je odnepaměti součástí Magiců. Fog, který naprosto znemožnil můj útok a který vedl ke třetí hře. A protože jsem ve třetí hře nechal dost „greedy“ ruku (pouze jedna mana, Gravecrawler, Pillar of Flame, Blood Artist, dvě Liliany a Vampire Nighthawk) zatímco oponent dostal ideálku (T2 Invisible Stalker, T3 spárováni se Silverblade Paladinem, T4 Ethereal Armor a Spectral Flight na Stalkera), bylo rozhodnuto poměrně záhy. To, že jsem měl mulliganovat a doufat, že dostanu odpověď na jeho silnou ruku, je mi jasné. Ale na ten Fog nikdy nezapomenu. A po prohlédnutí několika top 8 decklistů z větších turnajů (Starcity Games, atd.) je vidět, že se Fog hraje poměrně často v Bant Hexproof sideboardu, takže doporučuji hrát kolem něj.

 

6-2, podle standingů solidní 11. místo.

 

Poznámka – Voice of Resurgence

Názory na VoR se často liší, ale jedno je jisté – tato bytost je opravdu silná v Bant Hexproof balících. Není nic horšího, než když chcete zahrát Unflinching Courage či jiný enchantment na svou bytost a soupeř vám ji v reakci odpálí, a právě tohle VoR značně neguje. Navíc opravdu pomáhá se stabilizací – náhle není až tak výhodné útočit, a to ani s Gravecrawlerem, neboť hrozí, že soupeř dostane podstatně větší bytost než původní 2/2. A samozřejmě sacrifice efekty, jeden z mála relativně jistých způsobů, jak se zbavit Stalkera či Geista, jsou náhle dost na nic. Doporučuji přidat pár kopií Pillar of Flame do sideu, neboť se s VoR budeme vídat velmi často.

 

Tak tedy skončilo mé působení na turnaji. Rád jsem se dozvěděl, že dva mí známí se probojovali do Top 8, ale na výsledky jejich hraní jsem nečekal. Sbalil jsem si výhru – podložku, 75 dolarů a jeden bye na příští TCGplayer turnaj – a šel si sednout do irského baru na 6th Street dát si zaslouženou odměnu v podobě pořádného hamburgeru a několik Shiner piv.

 

Even.Deeper

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.