Report z pražského PTQ Portland očima vítěze

Kdybych měl odpovědět na otázku, jak moc vážně jsem bral možnost kvalifikovat se na Pro Tour Portland, odpověděl bych v Magicovém žargonu, že „tak středně“. Portland, ač v poměrně zajímavé části Spojených států, přeci jen není turistická super-destinace (tou bude až následující PT na Hawaii), na druhou stranu kvalifikační sezóna je ve formátu limited, což mi odedávna vyhovovalo víc, než formáty šedesátikaretní. Poslední dobou u mě má Magic dost kolísavou prioritu podle toho, jak jsem na tom zrovna s volným časem. S PTQčky na Portland to vypadalo poměrně dobře, a to včetně PTQ s osmi sloty, zvaného „GP Vídeń“, snažil jsem se tedy odehrát i nějaké ty drafty s Born of the Gods a být na kvalifikační sezónu připraven. Plán kvalifikovat se dostal trochu trhlinu ve čtvrtek před GPčkem, kdy mě přepadl nějaký zákeřný virus, kvůli kterému jsem musel už domluvenou cestu na GP zrušit. Řekl jsem si, že už prostě nejsem dost velký grinder na to, abych GPčko odehrál se zimnicí a s kapesníkem u nosu a celý pátek jsem tak prospal a propotil doma. V sobotu jsem se pak překvapivě probudil zdráv a svěží a nečekaně volný víkend jsem si tak alespoň zpestřil commanderem v Najádě.

 

Další zastávkou limited sezóny bylo PTQ v Berlíně. Ve stejný víkend se konala i kvalifikace v Ostravě a tak jsem přemýšlel i o tom, že bych raději jel tam (uvědomil jsem si, že jsem asi v Ostravě nikdy v životě nebyl), nakonec ale vyhrál Berlín, z velké části taky proto, že Váňa tvrdil, že tam zná místo, kde dělají nejlepší burgery ve střední Evropě – a takové nabídce se odolává jen hodně těžko. V pátek odpoledne jsme vyrazili ve složení Váňa, Pirát, Jonatán a já, cesta proběhla bez problémů. Dost humorný byl Váňův telefonát s Jožinem, který zjišťoval, zda bychom ho do Berlína nevzali – Váňa mu nejprve kladně odpověděl na otázku, zda máme do Berlína namířeno, i na to, zda máme v autě volné místo, načež Jožinovi po několika minutách teprve sdělil, že už jsme někde kolem Drážďan, takže to asi bohužel nevyjde. Takhle si někoho povodit, to se vidí opravdu málokdy :) Večer jsme ještě stihli i zmiňované království burgerů zvané „burgermeister“, což je malá provozovna, vybudovaná v bývalých veřejných záchodcích přímo pod venkovním mostem U-bahnu. Místo je to ale vyhlášené a stahují se k němu hipsteři z širokého okolí, takže i v jedenáct večer tam byla hlava na hlavě a na jídlo si člověk musel vzít po objednávce pořadové číslo a deset minut si počkat. Výsledek v podobě neskutečného burgeru a hranolek s mangovou omáčkou ale rozhodně stál za to.

 

Samotné PTQčko se konalo v parádní světlé a prostorné sajtě v rekreační oblasti hned u jednoho z berlínských jezer, za což organizátorům patří rozhodně velký palec nahoru. Co už se tolik nepovedlo byl samotný průběh turnaje – začátek v 11 dopoledne, průměrná doba kola hodina a čtvrt, v osmi kolech to znamenalo, že základní část končila někdy v deset večer. To vše při startovném 30 Eur a cca dvou displayích na ceny (za top16 byl draftset, za top8 tuším osm boosterů). Na tomhle by organizátoři do příště mohli zapracovat.

 

Pool, který jsem dostal, byl rozhodně nadprůměrný, měl ale i své mouchy. Silnou stránkou balíku, který jsem postavil, bylo zabíjení – výsledný Boros obsahoval Chained to the Rocks, Fated Conflagration, Lightning Strike, 2x Bolt of Keranos, Searing Blood a 2x Divine Verdict, tedy nějakých lidových osm kousků (+ po sajdu ještě často Glare of Heresy). Skončil jsem se skóre 6-2 a většina kol pro mě končila po deseti minutách i s mícháním po startu 2-drop, 3-drop, blesk, blesk, blesk do hlavy. Většinu času jsem tak strávil zevlováním venku u jezera v příjemném počasí. Co balík ovšem neměl – a na to taky z velké míry nakonec dojel – byly dobré bytosti. Když nepřišlo dost zabíjení, soupeř byl většinou schopen vyskládat do hry mnohem lepší příšery než já a moje skvadra 2/1ček pak prostě neprorazila. Zejména Prognostic Sphinx, kterou mi jeden soupeř ukázal, pro můj balík představovala naprostou konečnou. Asi nejvtipnější moment turnaje pak bylo šesté kolo, kdy jsem se skóre 4-1 mulliganoval v první hře na 4 (v čase, kdy se ještě nemůže začít hrát, ale mulligany už se vyřídit mohou), načež rozhodčí oznámili, ať ještě nikdo hrát nezačíná, že je špatně nahlášených několik výsledků z předcházejícího kola a možná budou nové pairingy. Deset minut jsem čekal se úvodní rukou o čtyřech kartách vyskládanou před sebou na stole a doufal, že se kolo přepáruje, načež se ukázalo, že mi rozhodčí dávali jen čuchnout, když oznámili, že je vše v pořádku a může se začít hrát. Po osmi kolech tedy nakonec skóre 6-2 stačilo na desáté místo, ostatní členové výpravy skončili s 5-3 a hůř. Váňa po startu 0-3 potkával už jen důchodce a zástupkyně něžného pohlaví, ale pokud se nepletu, ani to na vyrovnané skóre nestačilo. V půl jedenácté jsme nasedli do auta a frčeli zpátky do Čech.

 

Další PTQčko v Praze jsem si nechtěl nechat ujít a doufal jsem, že výkon z Berlína lehce vylepším. Sajtou byla, stejně jako posledně, menza ČVUT, což je – zejména pro nostalgické pamětníky – další důvod, proč se zúčastnit. K prostorám mám snad jen dvě výhrady: první je to, jak neskutečně špinavé byly stoly, na kterých se hrálo. Snad poprvé v životě jsem si přál mít s sebou dečku, protože stoly, které nikdo neumyl snad ještě od dob původních zde konaných turnajů, obaly rychle měnily v lapače veškeré špíny. Druhou výhradou je nemožnost koupit na sajtě jakékoliv jídlo. Po zkušenostech z PTQ v Berlíně, kde jsem výrazně víc času lelkoval než hrál, jsem si říkal, že tohle nebude problém a v mezičase si stihnu něco skočit koupit, nakonec jsem ale všechna kola za celý den s výjimkou jediného hrál 2-1 a pravidelně jsem tak končil s pěti minutami času do konce kola. Nikdo, s kým jsem se bavil, se navíc nechtěl nechat vyslat pro jídlo do nedaleké Billy (obvyklá věta byla „jé, zrovna jsem se odtamtud vrátil, tos měl říct dřív“), takže zhruba od pátého kola dál mě trápil ukrutný hlad, který sice možná zbystřoval mé smysly, ale na komfortu příliš nepřidal. Jeden by řekl, že už jsem se z turnajů, které jsem odehrál, poučil, ale očividně to neplatí. Dodatečně tak děkuji všem, kdo se se mnou podělili o jablko či čokoládovou tyčinku :)

 

Pool, který jsem po deck swapu obdržel, byl opět nadprůměrný, rozhodně však ne snadný na postavení. Červenou jsem vyřadil v podstatě okamžitě: měla sice Hammer of Purphoros a Magma Jet, ale to byly takřka jediné hratelné karty. Modrá disponovala dvěma Retraction Helixy, ale počet playablů byl rovněž minimální. Zbývaly zelená, bílá a černá, mezi kterými jsem se téměř do poslední minuty rozhodoval. Tyto tři barvy vypadaly následovně (zařazeny jsou všechny playably, i ty slabší, highlighty jsou pak tučně):

 

Bílá:

Favored Hoplite

2 Oreskos Sun Guide

Travelling Philosopher

Setessan Battle Priest

Leonin Snarecaster

Elite Skirmisher

Scholar of Athreos

Griffin Dreamfinder

 

Battlewise Valor

Hold at Bay

Last Breath

Revoke Existence

Ray of Dissolution

Dawn to Dusk

 

 

Bílo-zelená:

Setessan Griffin

Reap What is Sown

 

 

Zelená:

Satyr Wayfinder

Swordwise Centaur

Nessian Courser

2 Staunch-Hearted Warrior

 

Aspect of Hydra

Feral Invocation

 

 

Černá:

Fleshmad Steed

Baleful Eidolon

Ashiok’s Adept

Odunos River Trawler

Forlorn Pseudamma

Returned Centaur

 

Grisly Transformation

Necrobite

2 Weight of the Underworld

 

 

Artefakty:

Burnished Hart

Opaline Unicorn

Prowler’s Helm

Gorgon’s Head

 

 

Co byste z poolu postavili vy?

 

.

.

.

 

Podle mého názoru barvy nabízejí následující možnosti. Bílá je nejhlubší a budeme ji velmi pravděpodobně hrát, protože B/G nejen že má problém s dostatkem playablů, ale dost náročná by byla i na barevnou manu (4x BB, 2x GG(G)). V úvahu tedy připadá BW, WG či některá z těchto dvojbarev se splashí přes Barnished Harta a Opaline Unicorna, případně i BG s větší splashí. Dobré černé karty bohužel všechny stojí dvě černé many, splashovat by tedy šla buď zelená (na něco jako Time to Feed + Reap What is Sown) nebo modrá na dva Retraction Helixy. Pokud má však pool vysoký power level (a to tento dozajista má), pak se splashi raději vyhnu, protože nechci na colorscrew prohrávat hry, které bych jinak mohl vyhrát.

 

Rozdíl mezi BW a GW je tady podle mě následující: bílo-zelená je agresivnější a má lepší triky, černo-bílá má pak réra a nějaké to situační zabíjení. Nepříliš slavné je to však s heroicem, takže nakopnout v černo-bílé Akroan Skyguarda a Phalanx Leadera nebude snadné. Herald of Torment a Abhorrent Overlord jsou však na sealed decku natolik brutální, že nakonec rozhodli v prospěch černé, společně se Scholarem of Athreos, kterého mám na sealed decku rovněž opravdu velmi rád. Výsledný balík vypadal následovně:

Jednoznačnými tahouny balíku byli Herald, Scholar a Overlord. Heliod je podle mě jedna z nejpřeceňovanějších karet v Theros bloku – pokud se hra protáhne, je sice schopen ji vyhrát, ovšem osm man za první token je opravdu brutální cena a proti rychlým balíkům jsem jej tak často odsajdoval. Dát všem vašim bytostem vigilance sice někdy není od věci, ovšem i tohle se může obrátit proti vám – za turnaj se mi několikrát stalo, že jsem si Heliodem „vypnul“ inspired na Oreskos Sun Guide či Forlorn Pseudamma. Do oživlé podoby se pak Heliod pochopitelně nedostal ani jednou.

 

Z karet na hraně jsem se nakonec rozhodl nezařadit Favored Hoplite (hrajeme pouze pět karet, které triggerují heroic, a v balíku už jsou lepší cíle jako Phalanx Leader, Akroan Skyguard či Elite Skirmisher), naopak zařadil jsem Grisly Transformation a Necrobite, obé právě kvůli spouštění heroicu. Zejména k Phalanx Leaderovi je prostě něco potřeba. Ray of Dissolution si na sealed decku vždycky rád zahraju, Revoke už ale hraju dost nerad – rozdíl mezi instantem a sorcery je nebetyčný.

 

Hodně příjemné bylo, že měl balík velké možnosti co se týče sideboardování. Celou barvu jsem sice tentokrát nikdy neměnil, ale na každého soupeře jsem jednu nebo dvě karty switchnul. Všechny tyhle karty jsem za turnaj alespoň jednou sidoval:

 

Setessan Battle Priest (místo Travelling Philosophera na balík plný 2/3)

Gorgon’s Head (proti zeleným pašíkům)

Hold at Bay (proti bleskům)

Revoke Existence

Last Breath (na více Wingsteed Riderů či Shipwreck Singerů)

Prowler’s Helm (proti defenzivnímu U/B)

Griffin Dreamfinder (opět proti U/B, které navíc odemílalo)

Setessan Griffin (soupeř byl pomalý a měl málo letadel)

 

Sideboardování je podle mě na sealed decku jedna z vůbec nejdůležitějších (a nejčastěji opomíjených) věcí. Většina karet z předcházejícího seznamu mi alespoň jednu hru vyhrála.

 

Nebudu popisovat každé kolo v základní části, ale jak už jsem psal, boje to byly líté a šest ze sedmi kol skončilo výsledkem 2-1. Prohrál jsem s Borosem Davida Melíška, který mi ukázal start Akroan Skyguard – Wingsteed Rider – Hundred-Handed One – trik + zabíjení, v několika klíčových momentech při mě ale naopak stálo štěstí. Proti Pavlu Šmídovi v šestém kole jsem si topdecknul v rozhodující hře Abhorrent Overlorda přesně ve chvíli, kdy to bylo potřeba, v rozhodující hře o postup do top 8 proti Oldovi Mahdalovi pak na board Kiora + bloker na jeho straně stolu vs. dvě menší bytosti u mě připlachtil z vršku balíku Herald of Torment, jehož bestow Kioře vysvětlit, že není dostatečně loajální a odkázal ji tak do patřičných mezí. V balíku nebylo mnoho karet, které by tuhle hru dokázaly vyhrát.

 

Během zhruba deseti minut, které jsem měl mezi dohráním posledního kola základní části a začátkem top 8 draftu, jsem naštěstí zvládl doběhnout vyplenit nedalekou večerku a první jídlo od rána mi přišlo celkem k duhu. Bohužel se mi nepovedlo se zklidnit a vyčistit si trochu hlavu, což před top 8 draftem vždycky pomáhá, ale aspoň mám na co svést zmatky, které jsem v draftu samotném prováděl. Jako většina draftů, kdy je váš first pick v jiné barvě, než v té, která posléze chodí, byl i tenhle z mého pohledu dost složitý a mám pocit, že kdyby na mém místě seděl někdo jiný, výsledný balík mohl být o dost lepší. Otevřel jsem booster, kde byl jasně nejlepším pickem Akroan Skyguard a k němu nic moc dalšího. Na druhý pick jsem bral z hodně podprůměrného boosteru zelené účko Mischief and Mayhem – v GW heroic s nízkou křivkou může být velmi dobrý, i když se samozřejmě jedná o kartu dost situační. Na třetí pick přišlo bílo-zelené účko Reap What is Sown a já cítil, že G/W by mohlo být open. Následoval Swordwise Centaur a pak Loyal Pegasus (křivka je prostě v W/G alfou a omegou, i když se zrovna 1-drop za W a 2-drop za GG moc nekombí), poté šla však kvalita karet rapidně dolů. Nabral jsem nějaké dražší zelené kusy a také pár černých karet (Odunos River Trawler, Necrobite) z boosterů, kde už nebylo jinak vůbec nic. Byl to pro mě první signál, že černá je otevřená. Mezi posledními čtyřmi kartami ještě obešla Fated Retribution, což je podle mě doklad toho, že u stolu všichni vědí, co dělají – sedmimanová Wrata jsou totiž v současném limited formátu hodně vysláblá, protože každý bílý balík chce být agresivní (a navíc často jen shodí soupeři z bytosti bestow potvoru, která může rovnou útočit).

 

Po prvním boosteru jsem byl tedy solidně ve W/G s několika černými kartami. Ve druhém boosteru jsem firspickoval Nylea’s Emissary, poté došel Time to Feed a pak následovala řada hodně vysláblých boosterů. Na pátý-šestý pick přišel Favored Hoplite, což jsem mylně pochopil jako signál, že bílá je otevřená (nebyla – Dominik Mikoláš po mé levici firstpickoval Eidolona of Countless Battles a byl taktéž v bílo-zelené). Na konci druhého boosteru se opět objevilo několik packů, kde byly jen černé karty. Dával jsem jim určitou prioritu už během celého druhého boosteru, ovšem když přišly poslední tři karty a jednalo se o tři černé playably typu Sip of Hemlock, Fleshmad Steed a Felhide Minotaur (nijak hvězdné, ale přesto hratelné), bylo jasné, že černou u stolu moc lidí nebere. Na konci druhého boosteru jsem měl dokonce víc playablů v černé než bílé, i když hlavně díky už zmiňovanému „odpadu“ z pozdních boosterů (a moje bílé karty byly lepší). Co v takové chvíli dělat? Pokračovat v pickování bílých karet s tím, že existuje vážná hrozba, že budete muset hrát trojbarvu? Nebo hodit bílou za hlavu a vydat se do barvy, která je mnohem více otevřená, třebaže by vás to nasměrovalo do podprůměrné barevné kombinace, kterou černo-zelená nepochybně je?

 

Třetí booster mi rozhodování nijak neusnadnil - vybíral jsem na první pick mezi Voyaging Satyrem a Fabled Herem. Vzal jsem nakonec Fabled Hera a to ze dvou důvodů: zaprvé jsem měl pocit, že draft pro mě může snadno skončit katastrofou a budu potřebovat alespoň nějaké dobré karty, které by uměly vyhrát hru. Zadruhé proto, že černá měla už dost 2-dropů (byť nevalných, typu několika kopií Fleshmad Steeda) a pokud bych skončil v černo-zelené, Voyaging Satyr nebude až tolik potřeba. Byla to ale nejspíš chyba. Bílou brali sousedi po mé pravici i levici (po draftu bylo u stolu šest (!) hráčů alespoň částečně v bílé – klasická bílá past) a černou naopak nechtěl skoro nikdo. Na druhý pick následoval Lagonna-Band Elder přes Gray Merchanta of Asphodel (to byla opravdu pitomost, za kterou mohl čistě a jen Fabled Hero), poté ale bílá vyschla nadobro a do konce draftu už z ní nic nepřišlo. Naopak černá chodila vytrvale, díky čemuž jsem měl nakonec ve dvoubarvě B/G dost playablů, byť byly některé podprůměrné. Při stavbě balíku jsem se ještě rozhodoval, zda splashnout z bílé přes Traveller’s Amulet a Karametra’s Favor něco jako Reap What is Sown a 3/3 griffina Sentry of the Underworld či zda zůstat jen ve dvou barvách, což byla možnost, která nakonec zvítězila. Balík byl dost aggro a nemělo smysl mu kazit manabase kartami, které ani nebyly nějak gamebreaking (Fabled Hero se bohužel splashovat nedá). Výsledný balík vypadal následovně:

Během deck konstrukce jsem dokonce na chvíli uvažoval, zda nehrát čistě bílo-černou (tohle není úplně známka profesionality, když ještě po draftu během stavění balíku nevíte, které barvy vlastně hrajete), ale v téhle kombinaci bohužel bylo minimum triggerování heroicu. Upřímně, výsledný B/G build byl celkem pytel smetí. Některé interakce nejsou k zahození, třeba to, že River Trawler umí vracet čtyři cíle (a to jsem si ještě během top 8 matche myslel, že tahá i Feral Invokaci a Karametra’s Favor – rozdíl mezi „Enchantment creature“ a „Enchant creature“ holt není velký... i když už se druhému nějakou dobu říká „aura“). Přes Karametra’s Favor pak lze aspoň aktivovat i jeho bílá abilita. Balík má dobrou křivku, pár removal spellů a nějaké ty triky, což je vlastně to, co na limited často stačí k úspěchu, ale s 0 réry v balíku a některými pochybnými kartami typu Asphodel Wanderer či tři „Jezdci apokalypsy“ na druhém slotu samozřejmě vyhlídky nejsou úplně růžové. Alespoň jsem byl ale po draftu rád, že nemusím hrát tři barvy.

 

Ve čtvrtfinále na mě čekal Martin Hrycej s R/G. První hru mě rozsekal Polukranos, se kterým Martin zkušeně obehrával Necrobite (který jsem měl pochopitelně na ruce) a spolu s dalšími zelenými pašíky mě nakonec zadupal. Druhá hra začala slibně, Tormenter Hero dostal Karametra’s Favor a soupeře jezdila Insatiable Harpy, o jeden Pinnacle of Rage později jsem však měl najednou prázdný stůl a poloprázndou ruku. Martin toho nicméně taky moc neměl a Asphodel Wanderer držel jeho kombinaci 2/1ček + velký macek na uzdě. Nakonec jsem si v lategame lízl o něco méně zemí a tuším že Carven Lampad hru ukončil. Ve třetí hře mi došla celkem ideálka, Erebos’s Emissary se nejprve s něčím vyměnil a poté jej vrátil Odunos River Tawler, aby mohl Emisař na něčem přistát v módu Bestow, Martinův pašík dostal Sip of Hemlock a postupoval jsem do semifinále. Po hře mi Martin ještě ukázal, že kromě Polukranose měl v balíku i Ember Swallowera a Forgestoker Dragona, které jsem za tři hry neviděl. Když se daří, tak se daří.

 

V semifinále jsem hrál s Váňou, který podle svých slov „umíchal“ nejlepší balík v top 8, za což jsem se rozhodně nezlobil. Jeho Boros také nebyl k zahození – první hru jsem sice chvíli tahal za delší konec a připravoval jsem se na „kombo“ Insatiable Harpy + útok s Mischief and Mayhem, kolo před tím, než však mohla Harpie útočit, přišel pre-combat posílený útok, při kterém jsem musel Harpií blokovat, abych neumřel. Hrál jsem dost možná příliš agresivně – mohl jsem do bloku nechat i Blood-Toil Harpii, díky které bych nemusel v bloku vyměnit cennější lifelinkové letadlo (pokud bych předvídal Váňův trik), ovšem chtěl jsem se co nejrychleji dostat do situace, kdy by Mischief and Mayhem ukončily hru (Váňa byl zaseklý na třech zemích a v takových situacích je obvykle klíčové vyhrát dřív, než se soupeř z manových problémů dostane).

 

Druhou hru jsem si dal celkem ideálku a Váňa měl hodně zemí, takže jsme šli na rozhodující. Tam Váňa zahrozil startem 1. kolo Hopeful Eidolon, 3. kolo Fearsome Temper, který říkal, že damage race už není co býval (navíc jsem opravdu nechtěl doubleblokovat proti jeho balíku plnému triků). Váňa měl nicméně opět hodně zemí a hru jsem stabilizoval na jednociferném počtu životů. Ve chvíli, kdy začali útočit Pheres-Band Centauři a dělat 3/3 tokeny, bylo už možné tušit, že Váňa hru neotočí.

 

Po skončení partie jsem ještě stihl sledovat Krumpa, jak válčí v druhém semifinále proti Oliveru Rauschovi z Německa. Honza Krumpholc nakonec vyhrál, za což jsem byl o to radši, že Oliver se ve hře choval dost namyšleně – Krumpův útok třeba komentoval slovy „well, I do NOT understand this attack...“. Třešničkou na dortu pak bylo to, že si Oliver druhou hru prohrál zcela sám. Někdy je holt lepší se soustředit na playe vlastní než povýšeně komentovat to, co dělá soupeř.

 

Pokud si dobře vzpomínáte, Krump hrál finále prvního PTQ Portland, konaného v Ostravě (a není k tomu třeba nijak zvlášť impozantní paměť, vzhledem k tomu, že se PTQ konalo před pár týdny) – back-to-back PTQ finále je věc opravdu úctyhodná. Jakkoliv bych ale býval Krumpovi účast na PT Portland přál, mým úkolem bylo v tu chvíli zajistit, že výsledek finále bude jiný. Krump hrál U/G, ve kterém jsem během semifinále zahlédl tři kopie Nylea’s Disciple a také finishera v podobě Tromokratise. První hra se vyvíjela celkem slibně právě do chvíle, kdy se přišel do hry podívat na Krumpově straně stolu 8/8 Krakonoš, který se mnou udělal krátký proces. Druhou hru si dal Honza mulligan na pět a moje draw bylo dost exkluzivní, takže jsme šli na třetí. V té Honza začínal a oba jsme šli do šesti, nicméně zatímco jemu chyběla druhá zelená na několik karet z ruky, mě balík poslal naprostou ideálku v podobě dobré křivky s Tormented Herem, který ještě dostal Feral Invokaci, když jej Honza bloknul 1/4 Wavecrash Tritonem. O pár bestowovaných Emisařů později mi začínalo být jasné, že mě po téměř čtyřech letech opět čeká výlet na Pro Tour a několik málo útoků stačilo na to, aby mi Honza podal ruku.

 

 

Předpokládám, že většina čtenářů čte vítězné reporty proto, že by se ráda dozvěděla něco málo o tom, jak takový turnaj vyhrát – pokusím se tedy k odpovědi na tuhle otázku trochu přiblížit. Když se na vyhrané PTQčko dívám zpětně, uvědomuju si několik věcí – zaprvé to, jak moc je důležité, aby vám v klíčových chvílích přálo štěstí. Jak jsem už psal, všechna kola kromě jednoho jsem vyhrál 2-1, počítáme-li tedy odehrané hry, bylo moje skóre za celý den 19-10, což není žádná sláva. Jen pro srovnání, v Berlíně jsem naopak všechna vyhraná kola zvládl 2-0 a výsledné skóre tedy bylo 13-4, což je podstatně lepší. Na pražském PTQčku jsem měl navíc docela hodně těsných her, které se rozhodovaly topdeckem toho či onoho a velmi snadno mohly skončit úplně jinak.

 

Co z toho vyplývá? Že štěstí k Magicu neodmyslitelně patří a pokud chcete vyhrát PTQčko, bývá to většinou běh na dlouhou trať (s výjimkou případů, kdy se vám podaří breaknout formát, což se ale v limited dělá poněkud hůře). Nenechte se proto odradit jedním neúspěchem – aby se člověk kvalifikoval na Pro Tour přes PTQ, je k tomu potřeba konzistence a vytrvalost.

 

Štěstí, tedy to, co při hrách ovlivnit nemůžeme, je v Magicu jedna strana mince, to co máme pevně ve svých rukou, je pak stranou druhou, neméně důležitou. Přestože úroveň turnajových hráčů v České republice je podle mě na hodně dobré úrovni ve srovnání se zahraničím, stále platí to, že každý dělá chyby a je potřeba na sobě pracovat. Pokud bych měl vztáhnout nějakou poučku právě na PTQčko v Praze, dalo by se třeba ukázat, že konzistence je důležitější než power level. Jak v základní části tak v osmičce jsem si mohl splashnout nějakou barvu, myslím si ale, že to za to nestálo a nakonec jsem byl rád, že jsem to neudělal. Oba balíky měly velmi dobrou křivku (8 dvoudropů v BW ze sealed decku, 5 dvoudropů v draftu z osmičky), dostatek bytostí (16 v obou případech), nějaké triky a zabíjení. Víc toho na limited často ani není potřeba. Některé hry sice vyhraje splashované réro, ale zejména na sealed PTQ, což je turnaj o opravdu velkém počtu kol, je potřeba snažit se co nejvíc omezit hry, které prohrajete na to, že vám nepřijde třetí barva či že na ruce budete sušit situační kartu.

 

Uvědomuju si, že už se report docela protahuje (nějakých lidových 4000 slov), takže je čas jej nějak uzavřít. Ještě jednou bych chtěl poděkovat všem za podporu, jak slovní, tak materiální (v podobě zásob jídla), těm z vás, kdo dočetli až sem, děkuji za pozornost. Pro Tour v Portlandu se pokusím brát vážně, dokonce i MODO možná opráším, abych úplně nevyšel ze cviku. Přes léto u mě sice Magic bývá trochu na vedlejší koleji, ale Pro Tour je přeci jen dobrý důvod se do toho opět trochu opřít. Držte mi prosím v Portlandu pěsti!

 

 

 

kosaak