Cesta za kartami do země tulipánů

V úvodu tohoto reportu bych se rád představil, jmenuji se Mikuláš Veselý, Magic hraji již velmi dlouho na přelomu casual/competitive úrovně a o své hře sem tam napíšu report v návaznosti na vydařenou akci, ať už výsledkově či z jiného důvodu. Rád bych též upozornil, že tento report je spíše z kategorie cestopisných či atmosféru připomínajících a užitečných informací o tom, jak se zlepšovat ve hře zde najdete poskrovnu. Zajímavostí a svého druhu unikátem budou vstupy dalších členů výpravy, kteří se mnou sdíleli nejen dopravní prostředek, ale i dobrou náladu a chuť si výlet náležitě užít. Jedná se o pravidelného autora článků pro CMUS Adama Kosku a také tradiční vyslance českého Magicu bratry Jana a Petra Brožkovi.

Pátek

Při plánu něco kolem osmi hodin čisté cesty jsme se rozhodli sejít v půl osmé na benzínce v Holešovicích, jelikož naše cesta směřovala na sever. Naše výprava tvořila tři týmy, kde první z nich jsou externí přispěvovatelé do tohoto reportu, mými spoluhráči byli Honza Han Šedivý a Míra Pikhart a poslední, vzhledem ke dvěma byeům nejambicióznější tým tvořili Tomáš Gottwald, Pepa Scalp Maršíček a Míra Cajthaml.

První úsek cesty jsme poprvé (a rozhodně ne naposled) zjistili, jaké skýtá obtíže cestování v páru osobních aut stříbrné barvy a značek na evropských silnicích celkem frekventovaných. Abych to shrnul, Pepu jsme ztratili ještě v Holešovicích a poté, co jsme ho dohnali, mi kluci neřekli, že jsme ho již předjeli (já si samozřejmě ničeho nevšiml) a tak jsme klukům na prvních deseti kilometrech ujeli asi o 3. První zastávka se koná již v Teplicích, kde oba vozy dotankují, a do navigace naťukáváme cestu přes Hannover, abychom se vyhnuli pátečnímu obchvatu Dortmundu, kudy vede nejkratší cesta. Kdo by čekal, že tyto instrukce jsou jednoduché, neměl by se nechat vysmát. První část cesty přes Německo mi dělá společnost na místě spolujezdce k tomu určeném Adam, protože kluci dospávají ranní brzký odjezd z Pardubic. Okolo poledního stavíme na oběd u dálničního občerstvení ve fast foodu, kde nás, tedy spíše náš nejzkušenější tým čeká jazyková porada. Jakých věcí byste se měli vyvarovat v cizině, „při jídle jsme se dostali od tématu Katka a okurka až k parodiím, ve kterých se tomuhle a jiným tématům věnoval Hitler. Bohužel čeština není jazykem zrovna světovým a tak místní německé osazenstvo rozumělo pouze jménu jejich neslavně známého spoluobčana, což bylo v kontextu našeho vysmátého rozhovoru poněkud zvláštní. Nebylo zrovna příjemné, když jsme se rozhlédli kolem sebe a sledovalo nás odhadem dvacet páru zmlklých a nevlídně se tvářících obličejů. Rychle jsme tedy přišli s korektnějším označením „pan Patka“ a předešli tak vyhrocení celé situace“

Po obědě má Honza nápad, že bychom si mohli zpříjemnit cestu nějakými hrami. Počáteční pokus hádání postavy ze seriálu skončí neúspěšně kvůli tomu, že patrně každý z nás sledoval v mládí jiné seriály, nicméně pan Patka s námi v tu chvíli jistě ještě cestoval, protože první dvě hledané postavy byly nějakou náhodou židovského původu (Šáša Krusty a matka Howarda Wolowitze z Big Bang Theory). Další z brain game se tedy zákonitě musela stočit na magicovou tématiku. Nejdříve to byl souboj dvoumanových bytostí, který měl ale již Honza dokonale zmapované a nedával nám moc šancí. V souboji třímanových bytostí vymyslel Adam po chvíli přemýšlení kombo kill v prvním kole a tak musela zákonitě přijít změna pravidel omezující použití průtokové ability bytosti maximálně jednou za kolo a maximální počet karet líznutých za kolo 3. Každá bytost se během hry může octnout na bojišti pouze jednou s výjimkou, kdy je efektem kopírována. Přesto jsme se však plynule přesunuli k soubji čtyřmanovek. První souboj svedl Adam s Petrem a oba zvolili strategii spíše kontrolnější s násobným draw enginem a armádou flash bytostí. Po dlouhé a vyrovnané bitvě zvítězil Adam díky zásadnímu vytrikování pomocí Restoration Angela, na kterého si ani jeden z aktérů nemohl dlouho vzpomenout. Poté jsem vytáhl do boje já proti Honzovi. Vzhledem k tomu, že jsme si zakázali hrát bytosti z předchozího souboje, jednalo se o daleko tučnější souboj. I přes mou převahu pašíků se podaří nakonec o život zvítězit Honzovi díky přeci jen lepší databázi karet v jeho paměti. Na delších cestách musím tento druh zábavy vřele doporučit, protože i pouhé sledování uvažování jiných aktérů je nanejvýš zábavné. Jediné, co při této hře nejde moc dobře, je sledovat parťácké auto a tak se musíme spojit telefonem, jak daleko jsme před nimi. Jaké je naše překvapení, když zjišťujeme, že si to kluci zamířili na Dortmund a tak je jasné, že se sejdeme až v Utrechtu. Tam dorážíme samozřejmě první, a tak po zjištění lokace našeho hostelu odvážím kluky do jejich „domu hrůzy“, který je od našeho překvapivých 200 metrů. Zde je místo pro brečící koutek, aby se podělil, kde všude se dá před GP relaxovat:

„..no relaxovat. Místnost kam se akorát vejde 7 dvojpatrových paland a kde je koupelna udělaná z mrazicího boxu s dírou v rohu pro sprchu naznačuje potíže sama o sobě.. Ještě horší však bylo osazenstvo přecpaného pokoje. Petr našel ve své posteli chlupatého Němce, který prý se bude checkovat out „co nevidět“ a celou dobu na sajtě tak trnul, zda nebude muset spát na zemi. Nejhorší v místnosti byl jednoznačně člověk, co chrápal tak, že se zvuk šířil i skrz polštář na hlavě a špunty v uších. Nejvíc to odnesl Adam, který nejprve šel dotyčného „prošťouchnout“, aby přestal chrápat a dostal vzápětí vynadáno od nějakého Turka, který spal pod ním do zlodějů a když se pokusil uniknout z pokoje a vyspat se na recepci zjistil, že se zde koná party s hudbou“

V našem ubytovacím zařízení ještě potkáváme bratry Vaňkovy v týmu s Pavlem Češkou a také rozhodčího Jožina. Kolem osmé se vydáváme na večeři: půlka osazenstva na kebab a půlka na čínu. Poté se nás 6 lidí vypraví zjistit, jak dlouho to trvá na situ, jelikož tvrzení Jožina, že je to něco přes hodinu nevěříme, protože se tam určitě potuloval jak bludnej Holanďan (kdyby tak půlka z nás tušila, co to je motat se Utrechtem). Opravdu je to necelá půlhodinka a tak si můžeme na sitě ještě vyzkoušet týmový draft. Jeden tým je kompletní (Adam, Honza a Petr) a druhý vytvoříme výměnou Míry za Pepu. Kdybych měl popsat draft ze svého pohledu, first picknul jsem rare Dimir odemílání za x, pokračoval Balustrade Spy, ale pak se zvolna začal přesouvat do volného Simicu. V druhém boosteru na mě vykoukl Angelic Skirmisher, jehož jsem si netroufl přes jistě bílého Petra pustit (nakonec bílý ani nebyl), ale na pátý pick potěšila Zegana. No a ve třetím sám pan Obzedat, což mě přimělo k myšlence divoké splashe a začal jsem forcovat Verdant Havny a zdi, abych se dožil divokého lategamu. Nakonec se mi opravdu povedlo hrát stabilní non red 4 barvu a uhrát s ní 2-1. Na evolve evasion bytosti Peti Brožka jsem neměl odpovědi, ale jinak to šlapalo a musím říct, že Obzedat je v Simicu naprostá imba, zvlášť s Fantom Magem.  Můj zápas s Adamem sledující Pavel Češka se z této ďábelské kombinace podle mě dodnes nevzpamatoval, přeci jen zahrát na limited Obzedata a kolo na to Zeganu se nevidí každý den. O předání svých zkušeností předávám prostor ostatním. Nutno dodat, že jsme nakonec těsně prohráli 4-5.

Obrázek : Výprava

Sobota

Sobotní den začalo samotné GP, které k mému velkému překvapení nemělo žádné časové prodlevy. Před samotným začátkem turnaje potkáváme mnoho známých tváří, přeci jen lákavá destinace i formát turnaje přilákal nemalý počet českých výprav. Na druhý den bylo potřeba uhrát 8-2, což vzhledem k našemu minimálnímu testingu znamenalo buď mít kopec štěstí nebo insane pool. Neměli jsme vyloženě špatné balíky, ale nedařilo se nám postavit ani jeden Boros, což jsme shledali jako základní slabinu. Han hrál asi nejsilnější balíček, a to Simic se čtyřmi Drakewing Krasis, dvěma Hands of Binding a dvěma Cloudfinn Raptory. Míra hrál Gruul s vyšší křivkou a splashí do Aurelias Fury a Helix anděla. Já se pokusil postavit all rare late game Esper s vraty, Angelic Skirmisherem, Ogre Slumlordem a Alms Beastem s Treasury Thrullem a Mind Grindem v záloze. Balíček byl plný pozemních zdí a měl i potenciál, bohužel jsem byl neustále párován k balíčkům s evasion bytostmi, popřípadě si pomáhali Gruul charmem, trample 8-2 double strike či jinými špinavostmi. Vrcholem pak byl balíček, jenž mě v první hře celkem spolehlivě domlel, tak jsem dosidoval do 70 karet, abych byl po sedmi za kolo domlet znovu. A to ten kluk přijel na turnaj na kole… Han jako jediný držel náš prapor zdvižený se skóre 6-1, ale stejně jsme to po sedmi kolech se skóre 3-4 pro velký hlad a únavu zapíchli a šli se projít do večerního Utrechtu. Jak již zmiňoval Adam ve svém pátečním limited rozboru, ani jeden z našich týmů nedopadl nijak slavně, kluci se ze solidarity k Pepovi protrápili k pěti výhrám, jež mu na poslední chvíli zaručily účast na WMCQ. Naše skupinka, která opustila prostory sity jako první ještě stihla na hostelu tým cube draft proti trojici z Finska a vyhráli jsme těsně 5-4. Na hostel postupně přicházeli další vyřazené týmy, největší nepochopení však s sebou přinesli Brožci s Adamem, kterým zpáteční cesta trvala něco přes 2 hodiny… „..ale zase jsme si prohlédli i okrajové části Utrechtu, potkali skupinu přátelsky naladěných apačů a udělali něco pro zdraví.“ Já jsem pak pro jistotu, abych nebyl náhodou při zpáteční cestě unaven hrál do půl čtvrté ráno s Mírou Cajthamlem winston draft a dostal od nováčka tohoto formátu neuvěřitelnou čočku. Kluci z druhého hostelu chtěli být taky fit na cestu, tak šli spát dřív: „Na našem pokoji jsme nejprve propadli euforii, když jsme uviděli, že máme jen dva spolunocležníky, která následně přešla do deprese, protože zůstal chrápající kolega. Zoufalství nakonec došlo tak daleko, že do něj Honza přes uličku začal šťouchat nohou, což ho ale nevzbudilo a ještě si natáhl sval. Ale spravedlnost si ho nakonec našla. Ve chvíli, kdy jsme upadli do spánku připomínající kóma se k nám na pokoj vřítila skupina holek co slavila rozlučku se svobodou a pustila se veselého švitoření, přičemž si samozřejmě neopomněly rozsvítit všechna světla. To vzhledem k tomu, že běhaly do koupelny nebylo k zahození a navíc projevily mnohem méně respektu ke chrápání než my a dotyčného nemilosrdně dvakrát vzbudily a strašně seřvaly. Dotyčný se sice pokoušel bránit starou fintou, že to nechrápe on, ale ten za ním, ale tím si na bystré Holanďanky nepřišel. Ráno zmizel překvapivě brzo :o)“

Neděle

Poslední víkendový den se nesl ve znamení putování za památkami Utrechtu. Toto město musím všem cestovatelům vřele doporučit, a pokud někdy budete delší dobu v Amsterdamu, stojí to za výlet, protože obě města jsou od sebe necelých 50 km. Město je na naše poměry neuvěřitelně čisté a za každým zákoutím čeká něco obdivuhodného od svařeného kola, přes UFO na radnici až k Doranovu bratranci.

Obrázek : Doran´s cousin, Utrecht Treefolk 0/20 unblockable. If you control Doran you will probably win the game.

 
Super je též náš společný nákup narcisů kde prodavač říká „one for two euros, three for five“ naše okamžitá reakce: „four for six“ na obchodníka platí a tak jsme usmlouvali i kytky pro děvčata čekající doma. Načež igelitku plnou kytek přebírá Petr, nese ji asi 5 metrů a předává ji Honzovi se slovy: „Tak když chceš, klidně to vezmi“, na něhož Jedi mind tricks spolehlivě zabírají. Po cestě zpět se k nám konečně obrací štěstí čelem, kdy přes hladová oka signalizující nedostatek nafty v obou vozidlech nacházíme čerpačku v opravdu poslední chvíli, Scalpovi auto chcípne přímo na benzínce a poslední metry musí být dotlačeno ke stojanům. V autě se tentokrát hraje hádání průběhu strašidelných historek a tak to celkem pěkně ubíhá. Jinak probíráme, jak se těšíme na limited formát po vydání Dragon´s Maze (já osobně se nejvíc těším až si pořádně nascavenguju Fantom mága) a pak už jen tak kecáme. Druhé auto necháváme spolehlivě za sebou, jelikož se snažím stihnout poslední vlak do Pardubic, což se nakonec podaří a vysazuji kluky 10 minut před odjezdem i přes komplikace s opět došlou naftou za hranicemi naší republiky.

Závěrem musím dodat, že to byla super akce a vám, kteří zatím váháte vyrazit na větší akci s Magicem do zahraničí to musím jen doporučit. I přesto, že se vstupy neustále zvyšují a šance na úspěch snižují, ta atmosféra, zážitky a zábava s kamarády vám to mnohonásobně vynahradí. Mimo to, že kdyby nebylo v Utrechtu GP, pravděpodobně bych se o tomto krásném místě nikdy nedozvěděl. U karet zas někdy na viděnou se loučí Miki.

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.