Páteční limited 135

Když se řekne sideboard, většina hráčů Magicu si představí patnáct karet, které obsahují specifické „hate“ pecky typu Glare of Heresy či Burning Earth a pomáhají vylepšovat matchupy v constructed soubojích. Na limited se obvykle nelichotivým termínem „sideboard“ označuje hromada smetí, která vám zbyde po postavení balíku na draftu či sealed decku a u které představuje jediný důvod, proč ji nehodit do koše, fakt, že v ní může být nějaké zapomenuté rare. Máloco však může být dále od pravdy – sideboard může mít na limited prakticky stejnou váhu jako na constructed. I když ve světě čtyřicetikaretních balíků tak často nemluvíme o „matchupech“, protože archetypy tu nejsou zdaleka tak úzce vyprofilované jako na dvojce či na modernu, stále tu s matchupy co dočinění mít můžeme a vhodný sideboard může snadno špatný matchup otočit na příznivý. Mám dokonce pocit, že jeden z nejdůležitějších faktorů, dělících špičkové hráče od těch ostatních, je právě to, že sideboard na limited umějí používat, nebo snad že nejsou líní sideboardovat víc než pár karet a pokud situace zavelí, zvládnou správně například switchnout celou barvu.

 

Jak se dobrý materiál do sideboardu na limited pozná? Některé karty jsou coby kandidáti na sideboardování poměrně jasní. V Therosu mezi takové patří cyklus color-hoserů (Glare of Heresy, Dark Betrayal, atd.). Ani s nimi to však není tak jednoduché, protože je třeba si uvědomit, kolik nám toho taková sideboardová karta přináší. Zrovna už zmiňovaný Glare of Heresy je ve formátu téměř bez kvalitního zabíjení naprosto super a bral bych jej i přes méně důležité karty do maindecku. Oproti tomu zelený Hunt the Hunter je spíš jen průměrný až lehce nadprůměrný a červený Peak Eruption je nehratelný i proti balíku, sestávajícímu z čtyřiceti Mountainů.

 

Karty, které na sobě mají přímo napsáno, proti komu slouží (Exile target white creature, swampwalk, protection from red...), jsou však na limited spíše výjimkou. Mnohem častěji budeme sideboardovat karty, které jsou dobré ve vašem konkrétním balíku a proti konkrétnímu soupeři. To je největší rozdíl sideboardování na limited oproti tomu ve světě constructed – na draftu a sealed decku je každý balík jiný a tím pádem má i jiné silné a slabé stránky. Sideboard by měl především pomáhat tam, kde máte slabiny proti některým balíkům a váš maindeck na pokrytí těchto slabin nestačí. Má soupeř hodně bytostí s power 4, které vám dělají potíže? Nasajdujeme generickou pětimanovou 3/5. Snaží se nás oponent přetlačit rychlým nástupem a využít našeho nedostatku 2-dropů? Přidáme do balíku v podstatě libovolnou 2/1 za dvě many (tohle je ostatně nejčastější role Bronze Sabla). Ničí nás soupeřovo letectvo, na které nemáme žádné odpovědi? Vyměníme celou jednu naši barvu za jinou, která má protiletadlové obrany víc.

 

Právě nějaký takovýhle zásadní nedostatek typu zranitelnosti proti flyerům je nejčastější důvod pro to, vyměnit po sideboardu celou barvu. Takový scénář je pravděpodobnější na sealed decku, kde máte zpravidla playably ve všech barvách, než na draftu, kde máte materiál pro změnu barvy jen tehdy, pokud jste switchovali v průběhu draftu z jedné barvy do jiné. I na draftu se ale někdy správná přílžitost najde. Ale zpět k sealed decku. Například balík, spoléhající na několik kopií karty Time to Feed coby obranu proti soupeřovým evasion bytostem, může najednou zjistit, že hraje proti soupeři, jehož většina bytostí je větších (to se někdy stává v zelených mirrorech). V takovém případě se najednou ztrácí hraní jedné barvu a ne jiné mnoho ze svého opodstatnění. Nabízí jiná vaše barva lepší úhel, ze kterého na soupeře můžete zaútočit? Například hodně evasion v podobě Cavern Lampadů, kteří jsou sice proti jiným soupeřům pomalí (třeba kvůli špatné křivce), ale zrovna na jednoho konkrétního protivníka by se hodili? Ideální scénář pro sideboard celé jedné barvy.

 

Jindy se stane to, že budete mít v sideboardu karty proti určitému balíku, které však nejsou v barvách, které máte v maindecku, ovšem vyndat celou jednu barvu nebude možné. I v takových případech se často vyplatí sáhnout po změně manabase, zejména tehdy, pokud soupeř nebude moc rychlý, aby vás za zhoršení konzistence vašeho balíku zvládl vytrestat. Balíky typu U/G či B/G si často po sajdu nějaké ty sideboardové splashnou, zejména tehdy, pokud už mají nějaký způsob jak fixovat manu (Nylea’s Presence, Unknown Shores, Charlie the Unicorn...).

 

Další motivací, proč na limited sideboardovat, může být to, že některé karty jsou lepší když začínáte a jiné, když hrajete jako druzí. Combat triky například bývají výrazně lepší v útoku (do kterého se často dostanete spíš tehdy, když hrajete jako první) a na draw je tak někdy možné vyměnit nějakou tu přebytečnou myšku za defenzivněji laděnou bytost – a na třetí hru případně vše zase změnit do původní podoby. Dalším častým sideboardovacím „trikem“ je ubrat na draw jednu zemi. Některé balíky fungují nejlépe se sedmnácti zeměmi, jiné s šestnácti, spousta jich pak bude někde mezi. V maindecku bude mnohdy hraní šestnácti zemí příliš riskantní, protože nechávat si na play dvě země a drahou ruku je jedna z nejčastějších mulliganových „pastí“. Na draw se už ale taková ruka dost často nechat dá, nevadí nám tedy tolik, když budeme mít v balíku o zemi méně.

 

 

Zmiňoval jsem už, že sajdovat se dá na limited prakticky jakákoliv karta, pokud právě ji potřebujete do nějakého toho konkrétního matchupu. Jaké jsou v Therosu některé ze zajímavějších a přitom na první pohled ne úplně patrných karet, které mohou plnit tuhle roli? Podívejme se na ně.

 

Agent of Horizons – karta, která se leckdy vejde do maindecku i bez přístupu k modré (například v R/G), ovšem po sideboardu s ní bude možné dělat ještě drobné úpravy. V některých matchupech je totiž důležitější, že je to 3/2 za tři many, jiným balíkům bude víc zatápět potenciální neblokovatelnost, která znehodnotí pečlivě vystavěnou obranu. Pokud si tím příliš nezničíte manabase, je například v již zmiňovaném R/G na draw možné přidat jeden Island místo jiného basic landu proti pomalejšímu balíku, kde nemusí vynechání jedné barvy v early-game automaticky znamenat smrt, ale neblokovatelný threat dokáže vyhrávat zalockované hry. K takovémuhle kroku bych někdy přistoupil například proti U/B či na sealed decku proti pomalejším soupeřům (i v zelených mirrorech, kde je těžké projít přes Sedge Scorpiony a Nessian Aspy).

 

Pheres-Band Centaurs – je třeba identifikovat, zda jste ve hře agresorem vy či soupeř. Pokud je to oponent a velká část jeho bytostí má parametry, které si s Kentaury neporadí, pak je vhodné je nasajdovat. Ovšem na soupeře, u kterého platí, že má lepší lategame a čas tak hraje v jeho prospěch, nemá moc smysl sajdovat bytost, jejíž jediným smyslem je zajistit obranu a hru protáhnout.

 

Asphodel Wanderer – může se jednat o velmi dobrý sideboard proti zeleným mackům a balíkům, které mají hodně bestow, ale málo způsobů, jak prorazit. Zároveň jej lze někdy nasadit i proti rychlým Borosům, které mají víc X/1 bytostí, za které se Wanderer může vyměnit (s tím, že v lategame bude mít ještě bonusovou hodnotu navíc).

 

March of the Returned – karta, která by se za normálních okolností do většiny balíků dostat neměla – na to je příliš pomalá. Ovšem někdy se stane, že soupeř nadraftuje něco typu U/B control, ve kterém – navzdory obecné povaze formátu – má dost zabíjení a prvků, jak stabilizovat hru. Dobrým příkladem takového balíku je třeba kreace Paula Cheona z jeho nedávného draftu pro CFB (http://www.channelfireball.com/videos/channel-cheon-ths-draft-3/). Zrovna proti tomuhle balíku bych March of the Returned nasajdoval, pokud s ním budu mít co vracet – buď nějakou drahou pecku nebo alespoň pár Gray Merchantů.

 

Deathbellow Raider – karta, která se často mimo R/B balíky nevejde do maindecku, protože se snadno rozbije o soupeřovy větší blokery. I v případě, že se ji rozhodnete nehrát, je však záhodno nepouštět ji ze zřetele, protože můžete (a často budete) hrát proti soupeřům, kteří mnoho bytostí s proporcemi 3/3 a větší mít nebudou, například většina černých balíků. V takovém případě – pokud chcete tlačit – může jít Raider do balíku i bez přístupu k černé maně.

 

Ephara’s Warden – na většinu soupeřů bývá Warden dost mizerná, protože zaostává co se týče tempa a / nebo nedosáhne na velké bytosti. Někdy ale proporce soupeřových potvor budou proti Wardeně přesně sedět, například proti modré, která posbírala více Prescient Chimér.

 

Last Breath – jedna z mála odpovědí na Wingsteed Ridery či Staunch-Hearted Warriory, Borosu navíc umí odepřít kartu z Dragon Mantle či Chosen By Heliod. Na maindeck to většinou nebude, po sajdu může být super, taky proto, že kolem něho málokdo hraje, protože Last Breath nepatří v Therosu k „defaultním“ trikům, na které byste naráželi dnes a denně.

 

Portent of Betrayal – v Therosu existuje velká škála způsobů, jak postavit fungující balík, jaký mít plán na výhru. Jedním z možných plánů je kombinace bestow + heroic, spoléhající na vytvoření jednoho velkého macka, který bude dominovat situaci ve hře. Portent of Betrayal je velmi dobrou zbraní na takovéhle balíky, a to nejen pro úplně „all-in aggro“ strategie. Soupeř se snaží schovat za 7/7 reach obludu? Nejlepší způsob, jak ji odstranit z obrany, je si ji na chvíli půjčit. Jediná větší slabina Portentu proti bestow balíkům je v tom, že nebude nejlepší proti potvorám očarovaným Hopeful Eidolonem – tam zpravidla stále platí, že musíte „Baneslayera“ nějak zneškodnit. Jeden extra útok bude na lethal damage stačit jen zřídkakdy.

 

Stymied Hopes – karta, u které nezáleží jen na tom, proti jakému soupeři hrajete, ale také – a možná dokonce především – zda budete v následující hře na play či na draw. Číhat s counterspellem na soupeře, který začal a je tak ve hře v podstatě o celé jedno kolo napřed, se může dost zásadně vymstít, zatímco pokud jste to naopak vy, kdo partii udává tempo, protože hrajete své 3-dropy před těmi soupeřovými, může mít tahle karta dost velkou hodnotu

 

Fleetfeather Sandals – některé balíky budou mít nedostatky v obraně proti letcům. Pokud takový soupeř zrovna moc netlačí, bude stát za úvahu, zda do balíku nepřidat Sandály

 

Guardian of Meletis – po zemi přes něj jen tak někdo neprojde, navíc blokuje intimidate. Ve správném balíku (s dobrou lategame / hodně evasion) a v odpovídajícím matchupu (proti pozemním útočníkům, ale ideálně ne s velkým heroicem či monstrozitou, kvůli které by byli Guardiani v lategame zanedbatelní) se vyplatí.

 

 

Některé karty se jako sideboard tváří, ale v naprosté většině případů byste je sideboardovat neměli. Mezi takové patří různé velmi úzce zaměřené odpovědi na typ karty, kterou vám sice soupeř ukázal, ale není příliš pravděpodobné, že vhodných cílů hraje větší množství. Například Demolish bych ve velké většině případů nechtěl sajdovat ani tehdy, když mi soupeř ukáže dva artefakty – protože je stále velká šance, že má artefaktů jen pomálu a i když Demolish něco zničí, stále je to jen 1 za 1, zatímco když nezničí nic, je to mulligan. To samé platí do značné míry i pro sorcery karty, bourající enchantmenty – to, že vám soupeř ukáže jednu Nimbus Nayadu ještě rozhodně není důvod pro to, automaticky do balíku nacpat Fade into Antiquity. Pak je tu ještě specifický typ karet, které sice něco dělají proti určitým soupeřům (zatímco proti jiným nedělají zhola nic), jejich efekt je však stále i proti správnému soupeři příliš zanedbatelný. Sem patří již zmiňovaná Peak Eruption či artefakty, přidávající životy, ze starších core setů (Kraken’s Eye, Dragon’s Claw, Wurm’s Tooth...).

 

Sideboardování je na limited často neprávem opomíjený aspekt hry, který může přinést nezanedbatelnou výhodu. Málokdo ovládá limited sideboardování na sto procent a hledáte-li tak něco, v čem se při draftování nebo hraní sealed decků zlepšit, doporučuju věnovat více pozornosti právě změnám v balíku mezi hrami.

 

Díky za pozornost a na viděnou u dalšího článku!

 

 

kosaak