Páteční limited 123

Vítejte u čerstvého článku ze série „Páteční limited“! Dnes máme na programu dvě témata. Zaprvé bych se chtěl ohlédnout za týmovým GP Utrecht, které se konalo minulý týden, a za druhé bych se rád podíval na několik karet, které si to podle mě v Gatecrash limited z nějakého důvodu zaslouží. Utrechtu se budu věnovat především po Magicové stránce, o nemagicových zážitcích našeho týmu si budete moci přečíst v reportu od Mikuláše Veselého, který by se na cmusu měl objevit během pár dní.

 

 

Do Utrechtu jsem měl v plánu vyrazit prakticky od chvíle, kdy jsem se dozvěděl o tom, že se tohle Gpčko chystá. Stejně na tom naštěstí byli i bratři Brožkové, mohli jsme tedy navázat na tradici týmu ještě z dávných dob Uherákonu a po letech si opět zahrát jako tým. Do Holandska jsme vyráželi ve složení tři týmy ve dvou autech, společně s Honzou Šedivým, Mirkem Cajthamlem, Mikulášem Veselým, Mirkem Pikhartem, Tomášem Gottwaldem a Josefem Maršíčkem.

 

Teamový sealed deck býval kdysi poměrně populárním formátem – hrály se v něm preview turnaje, a to ještě i dlouhou dobu poté, co vypadl z okruhu GP. Pokud si dobře vzpomínám, jednalo se vždycky o formát velmi populární a nikdy jsem moc nerozumněl tomu, proč se vlastně týmové turnaje přestaly pořádat. Co se týče týmových draftů, o ty na „oficiální“ úrovni už také nějaký čas nezavadíte, nicméně mezi hráči zůstal tenhle formát dodnes populární, což v Utrechtu mohlo přijít vhod těm, kteří si dělali zálusk na druhý den. Týmový draft se totiž od toho normálního dost liší, obzvlášť tehdy, když se týmy nelosují po dodraftování, ale už před samotným draftem a po vaší pravici i levici pak sedí drafteři, proti kterým budete na jisto hrát. „Svačení“ bomb je tak neoddělitelnou součástí všech výherních strategií, protože šance, že dobrá karta skončí v balíku, proti kterému budete hrát (vy nebo váš týmový kolega) není v každém kole 1:7 jako u obyčejného draftu, ale 1:1. Výsledkem pak pravidelně bývají balíky, kterým se nedostává playablů, popřípadě hrají výrazně více barev, než je zdrávo. To se ukázalo už v testovacím draftu, který jsme odehráli v pátek na sajtě – můj balík skončil jako čtyřbarva prakticky bez dobrých karet a s nulovým počtem nonbasic zemí (o fixaci se starala jedna keyruna a jeden Propethic Prism), Mikulášův balík dopadl jako Simic s Prime Speakerem Zeganou, splashující Obzedata. Netřeba asi říkat, že jsme se v posledním kole potkali oba se skóre 2-0.

 

Protože ani Brožci ani já už příliš nehrajeme a na PWP potřebné na jedno bye bychom nedosáhli pravděpodobně ani všichni tři dohromady, museli jsme se spokojit se startem bez bye. Přiznám se, že je to poprvé po opravdu hodně dlouhé době, co jsem musel na GPčku bojovat už od prvního kola, a je to celkem záhul – zvlášť pokud má první den hned deset kol, jako v Utrechtu. Sealed, který jsme dostali, byl spíše průměrný – nějaká dobrá réra v něm byla, ovšem z dvanácti boosterů jsme měli hned tři duály, které nějaké ty „sloty“ lepším rérům zabraly. Pětibarva se nakonec i přes hojné množství Guildgate v poolu nekonala, hlavně proto, že zelená by v balíku byla v podstatě jen na Greenside Watchery a Verdant Haveny, což není příliš impozantní splash, navíc nebylo moc do čeho fixovat a akcelerovat. Petr tak nakonec hrál Simic s Fathom Mágem a Simic Manipulátorem, Honza si vybral rychlý Boros bez réra, ale za to s křivkou prakticky končící na třech manách, já jsem vyrazil do bojů s Orzhovem, splashujícím Angelic Skirmishera a Foundry Championa, které Honzův Boros nepotřeboval. Celkově vypadaly balíky v pořádku, ale byli jsme si vědomi toho, že přední stoly budou plné hráčů, jejichž pooly pravděpodobně budou výrazně explozivnější než ty naše. Orzhov hodlal bomby řešit removalem (2x Grisly Spectacle, One Thousand Lashes, Angelic Edict...), Honza plánoval ukončovat hru dřív, než je soupeři budou moci seslat (popřípadě je pak ukrást Act of Treasonem), Petrův plán spočíval v evasion a v karetní výhodě.

 

První dvě kola jsme hráli proti soupeřům, u kterých bylo znát, že – abych to řekl kulantně – nehrají na maximum svého potenciálu. Výživná byla zejména rozhodující hra proti dánskému oponentovi v druhém kole, který ji zvládnul prohrát přesto, že zhruba tři kola čachroval s Ooze Fluxem, který k sobě měl ve hře Ivy Lane Denizena a dva evolvovače, včetně Fantom Mága. Přestože tak lízal každé kolo asi šest karet a zvětšoval svoje bytosti jak na běžícím pásu, dal si jeden nepovedený útok, kdy všechny countery posadil na blokovanou bytost, která v zápětí dostala Smitem, načež se rozhodl že – s celkovým powerem ve hře asi 40 – přestane útočit a nechá se přesně na život zabít dvěma extortovači a Cartel Aristocratem, který posekal polovinu mých bytostí a proplul kolem jeho obránců.

 

Ve třetím kole jsme dostali nařezáno od německého týmu pod vedením Juliena de Graata. Honza sice se svým all-commonem vyhrál (a to v jedné hře i po mulliganu na 5), ale já s Petrem jsme se trochu trápili a soupeři s dobrým draw to neměli až tak složité. Čtvrté kolo nás potkalo překvapivě bye, protože soupeři prostě a jednoduše nepřišli. Těžko říct, jestli zabloudili cestou na toalety nebo se mezi koly zapomněli někde v coffee shopu, ale ani po patnácti minutách se neukázali, za což je rozhodčí odměnili matchlossem.

 

V pátém kole se skóre 3-1 jsme hráli proti dalšímu německému týmu. Dohrával jsem třetí hru za stavu 1-1 na zápasy i na hry a v mirroru Orzhov kontrolů mi nakonec vyhrál hru Midnight Recovery. Soupeř mi postupně zabil Foundry Championa i Angelic Skirmishera, ale sekvenci playů „vytáhnu jeden 6-drop, extort, cipher na Basilica Screechera, útok, vytáhnu druhý 6-drop, extort“ soupeř nerozchodil. V posledním možném kole se mě ještě pokusil prověřit Mind Grindem přesně na počet zemí v balíku, ale sedmnáctý land naštěstí nebyl úplně na spodu knihovny, takže jsem lízl poslední kartu a zaútočil pro vítězství.

 

Šesté kolo dopadlo poměrně neslavně, a to 3-0 pro soupeře. Mě rozsekal špatně hraný, ale zato opravdu brutální Boros, který se dvakrát zastavil na čtyřech zemích a pak už jen hrál spelly. Sedmé kolo dopadlo v podstatě stejně. Oponent se vytasil se startem „1. kolo červený Denizen, 2. kolo Burning-Tree Emissary + Madcap Skills, jedu za 5“ a o dva Boros Charmy později (jeden z nich jako rušení na moje zabíjení) bylo vymalováno. Druhá hra se nesla v obdobném duchu a když prohráli i Petr s Honzou, rozloučili jsme se s vidinou účasti ve druhém dni. Protože nás ale nepřestalo bavit hrát, dvě kola jsme ještě pokračovali – nejprve jsme pokořili trio, které proti mě nasadilo Dimir landdestrukci s pěti kopiemi Contaminated Groundů. První hru mě borec zabil – tři karty sice „zahodil“ na to, aby mi udělal ze země bažinu, i tak měl ale víc non-landů, takže to dokázal. Ve třetí hře sice zahrozil Stolen Identity, ale měl dost Contaminated Groundů, takže mu to na výhru nestačilo. Pochlubil se, že předchozímu soupeři (jedinému, kterého zabil) pomocí Stolen Identity třikrát zkopíroval Angelic Skirmishera a každé kolo pak útočil s kombinací first strike + vigilance + lifelink.

 

Deváté kolo proti Norům na jejich prvním GPčku probíhalo naprosto pohodově, mimo jiné asi také proto, že už nikomu o nic nešlo. Soupeř obšírně vyprávěl, jak je na tom Magic v Norsku (že mají tři vítěze Pro Touru, ale v posledních letech toho moc neuhráli), takže jsem mu několikrát musel připomínat, aby něco hrál, jinak sice budu mít velmi detailní představu o magicové scéně v Bergenu, ale zápas skončí 0-0. Honza a jeho Boros soupeře utloukli, Petr nakonec podlehl červeno-bílému oponentovi, který si dal v rozhodující hře mulligan na 4, ale přesto zvládl do hry sypat jednu mrchu za druhou. Já v rozhodující hře na play zahodil na šesti ruku „4 Swamp, Syndic of Tithes, Knight of Obligation“, kterou mi oba Brožkové radili nechat („protože to dojde“), ale pětikaretní ruka nebyla o moc lepší, takže to soupeř dokázal. Po devátém kole tedy skóre 5-4 a rozhodli jsme se, že toho Magicu bylo na jeden den až až a že je čas to zabalit.

 

Po výsledcích jako je ten, který jsem uhrál v Utrechtu, mívám tendence vidět všechno černě a ptát se sám sebe, proč ten Magic vlastně hraju. Tentokrát byla ale situace jiná. Skončit před branami druhého dne sice zamrzí, ale týmový formát je v tomhle ohledu až překvapivě „milosrdný“ – nepostoupíte-li, nejste v tom alespoň sami a vždycky je co dělat a komu si postěžovat. Vzhledem k tomu, že se nepoštěstilo ani jednomu ze tří týmu naší výpravy, rozhodli jsme se neděli věnovat sightseeingu (Utrecht za to rozhodně stojí) a brzkému odjezdu zpět do Čech, díky kterému jsme nebyli v Praze v pět ráno, ale už kolem půlnoci. Na GPčku sice lze získat i víc než to, že jste brzo doma, ale každé, byť i malé, vítězství se počítá.

 

 

Teď mi dovolte přeskočit k trochu jinému tématu. Touhle dobou po preview by byl obvykle čas na „over & under“ z příslušné edice, tedy z Gatecrashe, protože toho ale tentokrát není tolik, k čemu bych se chtěl vyjádřit, postačí k tomuto účelu zbývající část dnešního článku. Zároveň nebudu karty označovat jako „overrated“ nebo „underrated“, spíš bych tentokrát chtěl u každé karty zmínit nějaký její podstatný faktor, který velká část hráčů podle mého názoru nesprávně hodnotí.

 

 

 

Ve vakuu by sice tohle situační rušení bylo dost podprůměrné, v Gatecrashi však jeho hratelnost v Simicu zvyššuje několik okolností. Tou první je fakt, že Simic mívá problémy vyřešit určité situace. Modro-zelená nemá kromě Pit Fightu prakticky žádné zabíjení a zároveň není ani dost rychlá (třeba jako Boros), abyste mohli některé lategame bomby ignorovat. Kvůli tomu si často Simic Spell Rupture zahraje a nebude toho litovat. A i ve chvíli, kdy se vám nevejde do maindecku, vyplatí se tuhle kartu mít připravenou jako sideboard proti Orzhovu. V jiných matchupech se vám bude stávat, že v lategame bude mít soupeř dost zemí na to, aby kdykoliv k velké většině svých spellů bez problémů doplatil, co po něm budete chtít, Orzhov však díky extortu umí přebytečnou manu využí – což ovšem zároveň znamená, že nebude mít tak často na doplacení, protože extort se platí okamžitě po seslání kouzla. Hrajete-li tak Orzhov balík a jste-li v situaci, kdy je pro vás životně důležité vyresolvovat proti Simicu nějaké kouzlo, vyplatí se někdy i nezaplatit za extort, pokud vám díky tomu zbyde dost many na to, abyste mohli případnou Spell Rupture doplatit.

 

 

 

Tenhle čtyřmanový Raise Dead jsem zmiňoval už výše v článku, nedá mi to však, abych jej nezmínil ještě jednou. Černá v Gatecrashi obsahuje docela velké množství „bonusového“ mletí (Grisly Spectacle, Ballustrade Spy...) a v mirroru černých balíků tak bude tahle karta často opravdu zásadní, zvlášť máte-li dost bytostí s flyingem, díky kterým budete moci chytrou hrou vmanévrovat do situace, kdy vám Recovery přinese rovnou bytosti dvě. Proti balíkům jako Boros či Simic tahle karta nestíhá, což je důvod, proč bych ji v maindecku většinou viděl nerad, vždycky ji však někde během draftu chci nabrat, protože je to jeden z nejdůležitějších sideboardových spellů, který proti Orzhovu a Dimiru na commonovém slotu můžu mít.

 

 

 

Zatímco předcházející dvě karty bývají spíše podceňované, bílý Denizen je na tom naopak. Tváří se jako velmi solidní playable, v Orzhovu však bývá podprůměrný a ani řada Borosů jej pořádně nevyužije. Zaprvé proto, že rozhodně není samozřejmostí mít dostatek bílých potvor, za druhé kvůli tomu, že těžiště Borosu je na druhé maně a poté, co položíte váš bílý 2-drop, už často ani nebudete mít čím soupeři něco v kole čtvrtém tapnout. Některé balíky Court Street Denizena zužitkují, rozhodně to ale není samozřejmé, čemuž bych přizpůsobil i to, jak vysoko tuhle kartu brát, a zejména v dřívější fázi draftu, kdy ještě není jasné, co se z balíku vyvrbí, bych Denizena příliš vysoko brát nechtěl.

 

To je ode mě pro dnešek vše. Díky za pozornost, dejte vědět v komentářích, pokud máte na něco jiný názor, a budu se těšit na viděnou u příštího článku!

 

 

 

kosaak