Rozhovor s S'Tsung

Máme pro vás další parádní rozhovor, tentokrát s uznávanou autorkou Magicových článků, streamerkou a milovnicí Highlanderu a Eternal formátu. Stsung můžete znát i ze článků zde na CMUSu.

Ahoj S'Tsung, nemůžu než začít obligátní otázkou na úvod: mohla by ses prosím čtenářům CMUSu krátce představit?

Zdravím,

spousta lidí mě zná pod přezdívkou S’Tsung, stsung nebo tagem STS/STSU. Když tohle uvidíte je dost možné, že se jedná o mě. I když existuje jistá Sandra Tsung, která mě občas předehnala v registraci username stsung a tak mě případně najdete pod stsungjp (například na Facebooku, Yahoo Japan nebo Twitteru). Přezdívku mám víceméně odjakživa takže mě pod ní znají hráči od bojových her (Mortal Kombat/Tekken), hráči (japonských) hudebních her i Magicáři. Velkou část života jsem strávila jako hardcore gamer počítačových her, následně jsem profesionálně hrála Counter-strike a hudební/taneční hry (Dance Dance Revolution/In The Groove). Peněžní výhry z hraní her pak moje rodiče po spoustě letech alespoň trochu přesvědčily, že hraní her není to nejhorší, co mě v životě potkalo (doufali, že mě to přejde, nepřešlo).

Vystudovala jsem střední školu se zaměřením na matematiku a fyziku a pokračovala na jaderku. Z důvodu životní krize, která už začala na střední škole, jsem však nedostudovala a potácela se životem tak nějak bezcílně dál. Titul nakonec mám, ale úplně z jiného soudku - Bachelor of Fine Arts z University of Teesside. Jako umělec se zrovna moc necítím. V současné době po dlouhé době mám i práci. Pracuji jako grafik ve Fakultní Nemocnici v Motole.

Když nehraju Magic tak ráda kreslím nebo maluji (moc mi to nejde), píšu a píšu (to mi jde lépe), hraju hry, čtu (fantasy/sci-fi) nebo sleduji anime/seriály.

Co se Magicu týče v současné době hraji primárně Highlander (100 Card Singleton) a Vintage. Mám stále ráda i Legacy, zahraji si klidně i 1v1 EDH a sem tam limited (Amonkhet se mi strašně líbil). Formát, co mě jako jediný opravdu neoslovil je Modern.

V online prostředí tě můžeme potkat pod nickem "stsung", pairingy na turnajích tě znají jako Jaroslavu Štefánkovou, na facebooku jsi jako Youko Shiratori - pokud to není moc osobní, můžu se zeptat, jak se to vlastně s tvými nicky má a kým se cítíš být nejvíc? :)

Tohle je jedna z otázek, na kterou nejsem zrovna ochotná moc odpovídat. Řeknu každopádně toto. Jsem adoptované dítě a svoji identitu teprve hledám. Můj život byl a je hodně problematický a proto se straním jménu, které mi bylo dáno. Kdyby moje občanské jméno mohlo být Shiratori Tsung (to je to S na začátku, Tsung je křestní jméno, Shiratori příjmení), tak se nechám klidně přejmenovat. Přezdívku S'Tsung N’Avana jsem začala používat, když jsem byla hodně malá a je to prozatím to jediné, co pro mě něco znamená. Je to složenina jmen několika postav z RPGček, co jsem hrála. Dané postavy totiž jsou mojí ‘projekcí’. Tato přezdívka mě provází celým mým životem a jako jediná mě nějakým způsobem definuje (zůstala jen ta první část, spousta lidí neví, že má i druhou část).

V úvodní otázce jsi psala, že hraješ ráda jednokarťák a Vintage, což jsou oba formáty, ve kterých se to jen hemží staršími až archivními kartami. Jak jsi tedy vlastně s Magicem začínala?

Začínala jsem trochu zvláštním způsobem. Musela jsem se totiž naučit hrát sama. O hře jsem se dozvěděla od svých (nevlastních) bratranců, resp. autistického bratrance. Oba dva totiž tíhli ke hrám a od mala hráli wargamingové, karetní a počítačové hry. Vždycky když jsme tam byli na návštěvě tak jsem se za nimi chtěla jít podívat a něco si zahrát. Ti kluci neměli moc dobrou pověst (násilnické sklony a tak podobně) a rodiče se mi spíše snažili zamezovat s nimi nějak moc bavit, každopádně tomu nezabránili a tak jsem objevila svět, ve kterém se mi líbilo.  Vzhledem k tomu, že moji bratranci nebyli úplně vysvětlování schopni dostala jsem se reálně k Magicu až v Americe na PhoenixConu u stánku Wizards of the Coast. Byla to celkem zábavná situace. Přišla jsem k WotC standu, kde jsem se snažila jednu ze slečen dělající demo Magicu donutit, aby mi hru ukázala. Jí se moc nechtělo, protože malé dítě, co pomalu nechodí ani do školy tomu přece nemůže rozumět. Nakonec se nechala přemluvit poté co jsem tam asi 5 hodin v kuse otravovala, základy mi ukázala. To mi však nestačilo a tak jsem chtěla informací více. Dostala jsem nějaká sepsaná pravidla a začala se pídit o tom jak hra funguje a co všechno se dá nebo nedá dělat. V té době nejnovější sadou byl The Dark a moc informací vlastně nebylo.

Časem jsem se občas nachomítla u nějakého hráče Magicu a s ním hrála. Později jsem koupila nějakou sbírku crapu, která mi posloužila jako začáteční bod. Na návštěvě u mých bratranců jsem však zjistila, co je to kompetitivní Magic. Můj mozek to tehdy moc nepobral, ale věděla jsem, že se takhle Magic hrát dá a ukázal mi kam až efektivnost decku může zajít. Navíc jsem poznala Counterspell a později Mana Drain a konečně pochopila, co ty karty dělají. A tak jsem se stala milovníkem modré. To se mi později trochu vymstilo, protože modrá není zrovna moc casual friendly barva.

Zmínila jsi, že jedno z tvých prvních setkání s Magicem proběhlo v Americe, nicméně vím o tobě, že jsi Magic hrála také v Belgii, kde jsi nějakou dobu žila. Liší se nějak výrazně hráčské prostředí v Belgii a u nás? O Češích se často v souvislosti s Magicem říká, že jsou velmi soutěživí, že tu najdeme poměrně málo "casual" hráčů.

Hráčské prostředí v Belgii, co jsem zažila bylo v době, kdy se teprve Magic v Belgii rozjížděl a IPA bylo očividně něco, co dost hráčů hodně zmátlo. Úroveň hráčů byla dosti nízká, primárně asi také z toho důvodu, že Magic brali prostě jako koníček. Většina hráčů se s hrou setkala ve škole, kde se hodně hrálo. Dost z těchto lidí (ne jako u nás) se však dostalo na FNM úroveň kam rádi chodili zkoušet svoje brew. Částečně to bude také tím, že dostupnost karet byla velmi špatná a metagame tudíž nebyla plná tier 1 decků - ono v té době asi drtivá většina lidí ani nevěděla, že něco takového existuje. Kusovky se sice prodávaly, ale v malém množství a hráčů bylo spoustu. Sehnat konkrétní kartu stálo spoustu peněz a spoustu času. Primární zdroj tak byl kupování boosterů, protože v té době nějaké velké kupování karet ze zahraničí moc nefungovalo. V mém okolí bylo několik venue, kde se Magic dal hrát - místní Games Workshop, co jsem měla asi 50 metrů od domu, školní knihovna, komunitní centrum a dvě herny (jedna v Bruselu) a jedna ani nevím kde (asi 30 km od Bruselu, směr jiho-východ). V té době ještě nefungoval Outpost v Bruselu. Každé z těchto míst pořádalo turnaje typu FNM, normální turnaje a prereleasy/releasy. Když jsem se na takovém turnaji ukázala obvykle jsem všechny strašně porazila. Spousta hráčů netušila ani co se děje. Hrávala jsem obvykle na turnajích jen limited, protože v té době jsem hrála constructed jedničku a neměla jsem moc zájem zkoušet něco nového. Dvojku jsem hrála jen krátce a to v době Mirrodinu, takže jsem zase rychle skončila (jestli vám Mirrodin nic neříká, představte si jeden artefaktový deck, co vás rychle zabije pokud nebudete mít na ruce hned několik boření artefaktů, která začíná na jedné maně a i když se vám to náhodou ideálně sejde, tak ten matchup pořád není dobrý). Tehdy jsem pochopila k čemu vlastně slouží banlist:-). Úroveň hráčů ani na constructed mi nepřišla nějak dobrá a nemyslím si, že v té době jsem byla zrovna nějaký dobrý hráč. Začala jsem jezdit do zahraničí na GPčka a velké herní festivaly, na kterých se konaly mimo jiné velké Magicové turnaje. Zde jsem narazila na dobré francouzské hráče se spoustou hodně divných, ale funkčních balíků, pár Němců, co si dokázali pořídit rozumné decky (pro ně byl Magic očividně dražší než v ČR nebo Belgii) a spoustu Holanďanů, kteří tíhli primárně k eternal formátům. Holandsko se zdálo být jedna z kolébek Vintage. Rozhodně je to místo, kde scéna v té době byla největší a kde mimo jiné vznikly Shopy jako archetyp decku.

V České republice jsem byla v okolí velmi dobrých hráčů a bála jsem se na ně vůbec promluvit a jsem ve skutečnosti i ráda, že si mě spousta z nich nepamatuje :-). Úroveň zde byla taková, že jsem pár let prostě prohrávala každou hru a nebyla schopná nadraftovat nebo poskládat rozumný deck. Když se Magic přesunul z Berouna, Kralup a okolí do Prahy tak jsem zjistila, že na tom vlastně asi nejsem úplně nejhůře, protože jsem se najednou objevila mezi novou generací hráčů. Byli to hráči mladší, nehráli na mistrovství světa ani Pro Tourech a tak jsem našla konečně nějakou skupinu hráčů, kde jsem mohla taky někoho konečně zabít. Věkový rozdíl pořád moc nepomáhal, pořád jsem byla mladší než ostatní. Byla jsem malé dítě, které nikdo nebral vážně a jedině se mě lidi snažili obrat o moje karty. Na rozdíl od jiných dětí jsem, ale měla dobrých čich na dobré karty a tak se moje sbírka rychle rozrostla. Až o spoustu let později jsem si uvědomila, že jsem povyměňovala spoustu bezcenných karet za karty typu Lightning Bolt, Counterspell, Chain Lightning, Demonic Tutor, Necropotence, Nantuko Shade etc. Nejenom, že se ty karty špatně scháněly, ale byly i strašlivě drahé. Takže já jsem se nějakým omylem vyhnula tomu, že by mě hráči obrali o staré duály nebo fetchky. Když někdo souhlasil, že si se mnou zahraje bylo to obvykle z důvodu mě nějak zesměšnit, ne že by si chtěl zahrát. Hráči si však hodně naběhli, protože jsem možná byla malá a můj deck byla hromada smetí, ale ta hromada smetí v mých rukách byla schopná celkem snadno cokoliv obehrát.

V Praze jsem se dostala do role 'začátečníka' (v Rytíři mi to neprošlo) a nějakou dobu jsem si užívala jaké to je vyhrávat turnaje. Když jsem, ale jen trochu vystrčila růžky a vyrazila na větší turnaj, tak jsem se dostala do světa nenávisti a doteď nevím, kde ta se vzala. Tohle je něco, co se mi v Belgii ani nikde jinde ve světě nestalo. Na turnajích jsem byla vítaná jako každý jiný hráč a nikdo mi nenadával za to, že jsem ho zabila. Každopádně i začátečnické turnaje, na kterých jsem se objevovala byly plné tier 1 decků jako byla Mind's Desire, combo elfové později Affinita, Dark Depths combo nebo Dredge. V Belgii začátečnický turnaj vypadal tak, že si člověk mohl vzít deck z draftu, přidat dvacet karet a vyhrát. Trochu rozdíl, co? Jak to v Belgii vypadá teď však nevím, je možné, že už úplně jinak.

Primární rozdíl byl v přístupu, zatímco v Belgii byl každý rád za každou hru a chtěl se pobavit, zde se mnou nikdo hrát nechtěl a to je důvod proč jsem začala chodit hrát na turnaje. Sehnat totiž někoho, kdo by hrál jen tak, nešlo.

Když už jsme u toho rozdílu mezi "casual" a "competitive" hráči a hráčkami - jak vidíš jako hráčku Magicu ty sama? Který z typů hráčů "Timmy", "Johnny", "Spike" je ti nejbližší?

Vždycky, když se mě někdo ptal, co jsem za druh hráče, moje odpověď byla casual hráč. Tato odpověď u většiny lidí (co mě aspoň trochu zná od vidění) vyvolala záchvat smíchu. Možná z toho důvodu, že jsem chodila pravidelně na turnaje a objížděla zahraniční PTQ a Grand Prix v době kdy spousta dětí nemělo ani povolení se vzdálit z domova. Netíhla jsem však k tier 1 deckům, hrála jsem svoje vlastní decky. Postupem času jsem ale začínala nabírat tendence stavět decky, které se posléze časem v nějaké iteraci staly tier 1 decky. Můj casual přístup mi pak nevěřil už nikdo. Toto mi zůstalo doteď. Na stránce, pro kterou píšu, jsem hned poprvé, když se o mě mluvilo, byla označena za “Very spiky player”. Posledních pár podcastů na téže stránce se toho stále drží a tak jsem začínala nad touto otázkou přemýšlet trochu více (bylo mi také občas vyčteno, že hraji dobré - a tudíž drahé - karty a ti, kteří nemají budget na to si je pořídit nemohou pak vyhrát).

Timmy je typ hráče, který se mi vyloženě příčí i přes to, že jeden z mých prvních decků byli druidi, přes které jsem hrála Force of Nature. Bylo to však z toho důvodu, že se mi to zdálo jako dobrý plán a ne protože bych viděla nějakou krásu v tom vyhrát obludou za 8 man (vyhrála jsem rozhodně více her 1/4 želvou). Nedávno jsem ve Vintage hrála Nahiri Control s Emrakul, kterou jsem posléze vyměnila za Mentora. Mentor je prostě lepší karta a to by si asi Timmy nepřiznal.

K Johnnymu mám blíže. Dlouhou dobu jsem si myslela, že spadám do této kategorie, protože mám ráda stavění decků a je to ta první věc, co mě na Magicu zaujala a stále mě fascinuje. Ráda však dávám přednost funkčnímu decku, který si vybere win condition, co funguje než nějakou, která je stylová. Když stavím deck tak se však snažím najít to nejlepší, co ten deck dokáže a v Highlander formátech se jedná o dosti broken věci, které vyhrávají. Johnny očividně taky nejsem...

Vzhledem k tomu, že nepatřím do skupiny A ani B ani D jsem tedy vyřazovací metodou Spike? Ve zkratce, ano.

"Spike is the competitive player. Spike plays to win. Spike enjoys winning. To accomplish this, Spike will play whatever the best deck is. Spike will copy decks off the Internet. Spike will borrow other players’ decks. To Spike, the thrill of Magic is the adrenalin rush of competition. Spike enjoys the stimulation of outplaying the opponent and the glory of victory. "

Tohle je definice Spika, kterou jsem znala a pod kterou jsem se nikdy nechtěla podepsat. Je to přesně ten typ hráčů, se kterými jsem se v České republice potkávala a jsou to přesně ti hráči, kteří nejsou schopni pochopit, že když se já objevím na PTQ nebo WMCQ není to z toho důvodu, že chci vyhrát, chci si zahrát.

Wizardi však vydali i jinou definici a pod tu, když vyškrtneme to vyhrávání, už se ráda podepíšu.

"So why does Spike play? Spikes plays to prove something, primarily to prove how good he is. You see, Spike sees the game as a mental challenge by which he can define and demonstrate his abilities. Spike gets his greatest joy from winning because his motivation is using the game to show what he is capable of. Anything less than success is a failure because that is the yardstick he is judging himself against." (více zde)

Pro mě je Magic mental challenge a je to něco, co ve hrách vyhledávám. Tato mentální challenge je však něco, co se začne projevovat na určité úrovni hraní (viz No Limit Hold’em: Theory and Practice) a tudíž vyžaduje určitou úroveň a skill set, aby se toto vůbec projevilo.  Z tohoto důvodu mám ráda prostředí, které je prostě Spiky neboť tam je největší pravděpodobnost, že si zahraji hry, které mě budou bavit.

O své zkušenosti s hraním se pravidelně dělíš se čtenáři a diváky - aktivně píšeš články, streamuješ, postuješ různé zajímavosti z her. Jak ses k tomu vlastně dostala a co tě u téhle činnosti drží?

Co se psaní týče, odjakživa píšu. Je to primárně z toho důvodu, že nejsem zrovna moc oblíbený člověk a jakýkoliv kolektiv mě zavrhl už jen, když se na mě podíval. V mém okolí nebyli lidé, kterým bych se mohla s něčím svěřit nebo najít podporu. Jako člověk, který potřebuje sdílet emoce, jsem začala psát. V době, kdy nebyl internet jsem tak psala na papír. Napsala jsem spoustu stránek o tom jak se lidi ke mě chovali a co jsem za den prožila (nic dobrého). Abych udělala nějakou tu rovnováhu vší té negativitě, začala jsem následně psát o tom, co mě baví a udržovala jsem si deník o tom, jak pokračuji ve hrách, co hraji (většinu života jsem strávila u počítače hraním her). Papírové počiny nikdo neviděl až na Mortal Kombat projekt, který byl přepsán (zdigitalizován) a převzat serverem doupe.cz. Postupně jsem začala psát pro GameFAQs a MobyGames, protože už tehdy jsem neviděla smysl v tom psát česky nebo pro české publikum. Bavilo mě psát walkthrough a recenze na nové hry, stejně tak jako hraní samotné. Jestli mi to šlo, to nevím, ale vydrželo mi to roky a občas se stalo, že se ozval někdo ze Score nebo Levelu ať něco napíšu (různé časopisy o mě psali, jak místní tak zahraniční). Mezitím jsem si psala svůj vlastní deníček, který jsem se snažila udržet v nějakém stavu, který by mohl i případné čtenáře zajímat (moje stránka byla přístupná online). Psala jsem stále ze stejného důvodu, nějak předat svoje zážitky a potažmo emoce. Postupem času se však můj osobní blog stal blogem spíše herním, protože zajímavé zážitky z okolního světa z mého života vymizely. Z herního to pak přešlo na karetní až posléze čistě Magicový. Začala jsem psát na MTGSalvation, kde moje ‘články’ měly spoustu views, ale nevím jestli je vůbec někdo reálně přečetl (na druhou stranu je nikdo nepomlouval). Můj blog víceméně nikdo nečetl, ale pár lidí si mě všimlo, až došlo na to jestli náhodou nechci psát pro MTGGoldfish. Vylekalo mě to a nabídku jsem radši odignorovala. Avšak dalo mi to něco, o čem přemýšlet. Vzhledem k tomu, že Saffron Olive se vyjádřil o mém (z mého pohledu příšerném) psaní kladně a myslel to opravdu vážně, znamenalo to pravděpodobně, že na tom bude něco pravdy (pro MTGGoldfish už jsem předtím pracovala a majitel stránek je jeden z lidí, pod kterým bych ráda pracovala i nadále). Vyjádřilo se tak i několik dalších osobností v Magicovém světě, které uznávám a tak jsem se rozhodla zkusit doopravdy psát a zjistit jestli je na tom opravdu nějaký ten kousek pravdy. Tak se ze mě stal uznávaný autor na PureMTGO. MTGOTraders (pod které PureMTGO spadá a které mě platí) však prochází změnami a chtějí se dostat na úroveň MTGGoldfish a shánějí tak zvučnější  jména jako je v současné době třeba numotthenummy. Nejsem však ani Kenji Egashira, Frank Lapore nebo AJ Sacher a tak nevím jak to bude se mnou bude nadále, jestli zůstanu na MTGOTraders nebo se budu muset přesunout někam jinam (majitel MTGOTraders je taky super člověk).

Co mě u toho drží? Když jsem dostala možnost psát pro další hráče zjistila jsem, že mám potřebu nějaké věci sdělit a někdy prostě chci vyjádřit svůj názor. Za sebe můžu říct, že psaní pro PureMTGO byla jedna z těch nejlepších věcí, co se mi minulý rok přihodila. Našla jsem činnost, která pro mě má nějaký smysl. To je něco, co v současnosti opravdu potřebuji, protože se snažím dostat z dosti velké osobní (i finanční) krize a mám neustále pocit, že vše, co dělám je naprosto zbytečné.

Co se streamování týče, vzniklo to jen jako pokus o to se nějak psychicky obrnit na reakce hráčů a na to hrát pod stresem. Spousta lidí mi do hraní mluví a dost často mi dávají najevo, že hraji jak idiot a že na turnajích nemám co dělat. Moje úroveň hraní je sice hodně kolísavá, ale obecně o Magicu vím o dost více než spousta těchto lidí a moje rozhodnutí má obvykle nějaký důvod i přes to, že to rozhodnutí bylo třeba opravdu špatně. Když člověk streamuje, tak má možnost vysvětlit proč co dělá a co tím sleduje v kontextu, může říct jak se hra může vyvíjet a proč a které možnosti věří více, protože i tohle je dost důležité v rozhodování a exekuci plánu. Spousta lidí, když komentuje nějaký play tak se obvykle zaměřuje na konkrétní board state. Správná otázka by měla být “Proč to zahrála takhle a co tím sleduje (a jak může vyhrát)?”. Zde je jeden nedávný příklad. Hrála jsem Highlander turnaj a jeden pozorovatel dělal k turnaji  komentář. Daný člověk je velmi dobrý hráč a navíc myslíme víceméně stejně. Vzhledem k tomu, že neznal moji ruku ani oponentovu občas nevěděl, co se děje, ale byl schopen správně vydedukovat proč občas dělám něco prapodivného. Jednou však nevěděl, protože neměl dostatek informací. Zaútočila jsem totiž Treetopou do oponenta, když měl na stole Weathered Wayfarera a ještě jednu 2 power bytost. Tohle je něco, co by se setkalo tady okamžitě s nějakou dosti jízlivou poznámkou (a oponenta to asi taky vyvedlo z míry). Co jsem tím sledovala bylo to, že jsem měla na ruce Creeping Tar Pit, který jsem chtěla mít ve hře, abych o kolo později až si oponent případně lízne zemi a zahraje Elspeth, mohla Elspeth zabít. Elspeth pro mě totiž znamenala konečnou. Kdybych Tar Pit zahrála bez zničení Treetopy, mohl by si oponent najít přes Wayfarera Wasteland, Tar Pit zničit a Treetopu bloknout a zabít. O Elspeth jsem věděla od začátku hry, kdy jsem oponentovi koukla do ruky. Neměla jsem na Elspeth rozumné řešení. Tohle bylo ve skutečnosti to jediné a dosti zoufalé řešení. Vzhledem k tomu, že ale komentátor o tomhle nevěděl, tak ho tento play zmátl (i když ho napadlo, že pravděpodobně z nějakého důvodu potřebuji zahrát nějakou zemi). Abych se Elspeth zbavila potřebovala jsem jistou spolupráci od oponenta, která sice nenastala, ale ta šance tu byla, tak jsem to zkusila.

V současnosti do tvého "portfolia" patří i Středeční výhledy na CMUSu. U psaní téhle rubriky už se vystřídala celá řada zvučných jmen a každý do ní přinesl něco svého. Je něco, kam bys chtěla posunout Výhledy ty osobně? (doufám, že tahle otázka nezní jak z pracovního pohovoru :o))

K tomuto bych se radši nevyjadřovala:-). Původní záměr bylo se Výhledům v ideálním případě velkým obloukem vyhnout. Můj původní plán byl začít svoje vlastní “Výhledy”, které by byly zaměřené spíše na to, co se děje ve světě Onlinu, protože tyto informace na českých stránkách chybí a spousta lidí mi každý týden píše různorodé otázky ohledně toho, co se má dít, kdy je nebo není downtime a proč MODO zrovna nefunguje jak má! Další částí by bylo povídání o zajímavých věcech o čem se mluví a nějak to má něco společného s hráčskou komunitou. Příklad sledování nejmladšího hráče Magicu na GP scéně (je jí 6 let) nebo jak vznikla Magic Art Show. Nějak to však nedopadlo a byla jsem poprosena o napsaní Středečních výhledů tak nějak po staru avšak to mi dělá velké problémy, takže pokud Výhledy budou, budou sporadické a hodně všelijaké.

Pokud se nepletu, zabývala ses i "cosplayem" - zkoušela jsi někdy ztvárnit i nějakou postavu z Magicu?

Dlouho jsem o tom přemýšlela, ale v té době nebyly moc postavy, které by Magic táhly dopředu tak jako Planeswalkeři ze současné doby. Chtěla jsem udělat cosplay Brainstormu nebo Ancestral Recallu, ale nakonec jsem myšlenku zavrhla. Dlouho jsem chtěla také udělat cosplay Liliany (mám nějakou úchylku na Liliany), avšak s mojí vahou to asi nebude ten nejlepší nápad (každopádně toto může ještě nastat). Ona představa, že někde pobíhám v korsetu a na podpatcích mě dost děsí. Když jsem se jednou strašně v bytě nudila ušila jsem rádoby cosplay Nahiri (potřebovala jsem nečím zabít čas). Nejsem však hubený Kor. Při stěhování jsem ho však vyhodila a jediný pozůstatek je špatná (webcam) fotka. Stále ale přemýšlím, že to zkusím ještě jednou a pořádně a i s mečem.

Jak je to teď s tvým vztahem k alterování? Vím, že jsi pokreslila kdejakou kartu - alteruješ ještě?

Můj vztah je takový dvojí. Resp. jsou to dvě věci. Alterování jako takové mě baví a stále ho v malé míře dělám (přijímám objednávky). Altery jako takové však nemusím. Většina lidí mě za to zavrhuje, ale je to tak. Nemám ráda hraní s alterovanými kartami, protože se dají obvykle při míchání poznat a už se mi často stalo, že jsem nějakou kartu nepoznala. Stalo se mi tak, že na mě najednou vyskákal Tarmogoyf, ze země, co jsem myslela, že je Island a ve skutečnosti se jednalo o Forest. Stejně tak mi dlouho trvá než kartu poznám. Jsou altery, u kterých mi to nevadí jako jsou prostě jen extended borders - nebo se jedná o nějakou vtipnou a malou změnu. Ale když na mě kouká comicsová Storm na černé kartě, co si pod tím mám jako představit? Proto nejsem ani fanoušek Masterpieců. Jednou jsem hrála proti 2Card Monte na Vintage v celo-Masterpiece provedení a ta hra rozhodně neprobíhala podle mých představ.

Každopádně altery, které někteří autoři namalovali jsou opravdu nádherné a považovala bych je i za umělecká díla. Líbí se mi třeba tvorba Masamune nebo Sk0oma Alters.

Upravovat karty, které mnohdy stojí stovky nebo i tisíce korun mi vždycky přišlo docela dobrodružné - vidíš to taky tak? Zkoušela sis třeba nejdřív alterovat levnější kusy a až potom ty dražší?

Obvykle jsem kreslila po kartách, které mi někdo dodal k alterování. Ať už to byl starý duál nebo nová commona. Jsou karty, u kterých jsem si napřed vytiskla proxu a zkusila ji počmárat, abych měla představu jak to bude vypadat. Avšak čmárat po Magicové kartě a papíře je velký rozdíl a tak jsem přešla na Photoshop, kde jsem si obvykle načrtla to, co si člověk přál a pak jsem se to snažila nějak překreslit (moc mi to nejde, na FB mám pár kreseb podle Magicových karet).

Jaká nejvzácnější karta ti prošla při alterování pod rukama?

Mishra's Workshop nebo Unlimited Underground Sea. Ten Workshop tehdy nestál tolik peněz co to moře.

Co bys poradila těm, kteří chtějí s alterováním začít?

Hlavní je se nebát a počítat s tím, že vám to chvíli nemusí jít. Jako každá činnost alterování se musí naučit technicky a až poté člověk může efektivně do díla vložit to co umí a chce. Například pokud už jste malíř a nikdy jste nenamalovali něco digitálně můžete zjistit, že vám to vůbec nepůjde. Jsou to totiž dvě různé věci mít v ruce štětec a stylus i přes to, že metodu, co používáte v reálu se dá použít i digitálně. Chce to trochu cviku a pak budete schopni vytvářet i krásná digitální díla. S alterováním je to stejné. Spousta lidí, co maluje zjistí, že karta je hodně malý canvas a že je třeba použít jiné techniky než jsou zvyklí.

Alteruje se akrylovými barvami, co nejlepší kvality a základ je v hodně vrstvách. To vyžaduje hodně trpělivosti a určitou rychlost práce. Co se musíte naučit je zjistit jaké množství barvy a vody je třeba. Většina z nových lidí zjistí, že je třeba o hodně více vody a méně barvy než předpokládali. Na to však postupem času přijdete sami. Experimentujte až dosáhnete požadovaného výsledku.

Moje první altery byly naprosto příšerné, avšak měla jsem podporu od Squopa, díky kterému jsem nejenom lepší hráč Magicu, ale také člověk, který začal dělat něco, co ho baví a dokázal si uvědomit, že může i v tom být dobrý (teď nemám na mysli jen alterování). Něčí podpora je také něco, co hodně pomáhá. Pro spoustu lidí první pokusy o alterování jsou hodně frustrující a spousta lidí to vzdá. To však nedělejte pokud vás to baví. Výsledek se dostaví. Takže, hlavně se toho nebojte! Každý alter, co uděláte bude lepší a lepší.

Vím, že mezi tvoje oblíbené formáty patří Legacy a Vintage - zakládáš si na tom, jak tvé karty vypadají? Hraješ foily, altery (svoje vlastní nebo cizí), atd?

Ve skutečnosti můj nejoblíbenější formát je Highlander, následovaný Cube a Vintage. Legacy jsem hrála dlouhou dobu, protože měla nejblíže tomu, co jsem hledala. Je to nádherný formát, ale mě ne moc vyhovující.

Co se vzhledu karet týče. Jedná se o vtipnou otázku. Mám své preference ohledně vzhledu karet, ale nikdy jsem to nepovažovala za pimp a neřekla bych, že si na tom nějak zakládám. Měla jsem také pocit, že bych mohla hrát s čímkoliv, ale zjistila jsem, že to není až tak pravda.

Jsou ilustrace, které se mi opravdu nelíbí a až na Magic Online jsem objevila, že přeci jenom moje priorita nad verzí karty někdy vyhraje nad její cenou. Na modu jsem kupovala karty původně v nejlevnějších verzích a tak hraji Brainstorm, co bych snad v životě nepoznala, že je to Brainstorm, mám promo Force of Will, Vintage Masters duály a KTK fetchky. Něco, čeho bych se v reálu radši ani nedotkla. Poslední dobou však, když už vím, že některý obrázek nesnesu (Mana Drain, Mishra's Factory, Mishra's Workshop, Tangle Wire, Wasteland etc.) tak si radši připlatím. Jednou jsem si totiž koupila playset gravebornových Cabal Therapií za 20tixů v době, kdy byla cena jedné Therapie právě 20 tixů. Využila jsem šance mít playset Therapií za 20 tixů místo 80, ale doteď se mi dělá zle, když tu kartu vidím. A tak jsem koupila Shopy vesměs ve starém provedení což mě stálo asi o 250 tixu něž bylo třeba (protože na ty nové obrázky se fakt koukat nedá).

Každopádně mé preference jsou - původní frame karet, žádné foily, karty v japonštině. Původní frame karet je něco, co mě k Magicu původně přitáhlo. Neznala jsem tu hru, ale líbilo se mi jak krásně vypadá. Novodobý Magic by mě asi tak neokouzlil. Foily nesnáším z několika důvodů. Oslňují, nejsou dobře čitelné, kroutí se a jsou těžší. Takové Urza foily jsou opravdu těžké a mě upřímně strašlivě vadí, když poznám, kterou kartu si líznu (těžší jsou jen arenovské foily ze stejné doby). Jednou jsem takhle hrála proti někomu, kdo si z hrobu vracel random kartu. Vsadil se se mnou, že mu do ruky nedám stejnou kartu pětkrát. Vzhledem k tomu, že v hrobu měl jednu foilu přijala jsem sázku a on ji prohrál. Tohle je něco, co by se stávat nemělo. Co se japonštiny týče, když  jsem si začala kupovat svoje první boostery (pěkně drahé, Invasion block) tak v Evropě bylo normální sehnat boostery v japonštině za stejnou cenu anglických a tak jsem kupovala boostery v japonštině. Wizards of the Coast toto zrušilo, ale japonské karty se mi líbí pořád. Altery hraji jen v případě nouze.

Na velkých eventech mi hráči deck chválí jako hezký pimp :-) Na Vintage je můj deck obvykle nejlevnější deck na turnaji :-).

Takhle vypadala moje legačka na posledním mém turnaji. Jsou tam karty, které jsou v angličtině nebo korejštině. Sice je vlastním v japonštině (až na Flusterstorm), ale byla jsem líná je hledat. Když bych, ale našla jako první EMA Wastelandy, tak bych šla lovit ty Tempestové, protože na to se koukat odmítám.

Když už jsme u těch Eternal formátů - Legacy je sice u nás dost populární, ale Vintage se tu příliš nehraje. Jak ses k tomuhle formátu dostala? V čem je Vintage lepší než jiné formáty?

K Vintage jsem se dostala jednou takovou velkou oklikou. Kdysi dávno jsem se snažila najít nějaké hráče čehokoliv jiného než dvojky. Narazila jsem na jednu skupinku, která mi vyhovovala a oni mě rádi přijali do své skupiny. Jeden hrál Necro deck, druhý hrál Worldgorger Combo, třetí hrál Gobliny a já jsem trojici hráčů doplnila Mono Blue controlem. Všichni jsme byli spokojení a hlavně jsme nějak obstojně hráli. Jednoho dne se však stalo, že vznikl z jedničky Vintage formát. Nepamatuji si detaily přesně, každopádně to znamenalo, že Legacy získala vlastní banlist a Vintage měla tak vlastní restricted list. Myslela jsem si, že se mě to týkat nebude (protože tou dobou mi opravdu nějaké turnajové hraní bylo jedno, hrála jsem na turnajích pro zábavu), avšak týkalo. Těch lidí, se kterými jsem hrála nějaký to prapodivný formát se totiž dost naštvali a někteří buď přestali hrát nebo začali hrát něco jiného. Nově vzniklá Vintage neexistovala, Legacy se stala hrozně broken (Time Vault) a následně také víceméně neexistovala, dvojka se mi zdála naprosto nepoužitelná až zbyl jenom Extended. Najít však nějaké hráče tohoto formátu bylo dosti nereálné a tak jsem se postupně vydala na dlouhou cestu k hledání formátu, co by se mi líbil. Začala jsem dvojkou, protože ji hrálo nejvíce lidí. Ta mě dost rychle přestala bavit a posléze jsem skončila u Extended. Když ho zrušili chtěla jsem hrát Modern, ale zjistila jsem, že tudy opravdu cesta nevede a přešla jsem k Legacy, kde to zase vypadalo, že mě ten formát bude bavit. Pořád jsem, ale nenacházela to, co jsem si pamatovala z dřívějších dob. Jednoho dne se rozhodli Wizardi vytisknout Delvera a to mě totálně naštvalo a přišlo mi, že tímto byla zabita i Legacy. Chvíli jsem formát bojkotovala až jsem se k němu vrátila právě s Delverem, který mi tak nějak zůstal až dodnes. Když někde řeknete stsung, tak si lidi pomyslí “oh, the Delver player”. Legacy se mi líbila a ráda jsem hrála proti hráčům jako je Tomáš Már, protože ty hry měly opravdu smysl a byly dobré. U spousty jiných hráčů to tak však nebylo, protože jsem také někdy hrála spoustu her, co smysl neměly a to se mi zdálo jako velká škoda. Nevěděla jsem už opravdu kam dál . A tak se stalo, že jsem skončila u Vintage. Zde jsem konečně našla konečně to, co jsem hledala.

Tak to vypadá, když se pak objevíte na turnaji s něčím jiným než Delverem.

Vintage mě uchvátila tím, že se jedná formát primárně o hidden information, kde vaše rozhodnutí je často otázkou života a smrti. I přes to, že Vintage je velmi silný formát ve skutečnosti se největší rozhodnutí týkají velmi malých snadno přehlédnutelných věcí. Hra se po většinu času odehrává ve vaší hlavě a ne na stole.

Vintage je formát jako každý jiný. Vyžaduje určitý skill set a způsob myšlení. To znamená, že to pro někoho prostě nemusí být. Já si třeba vůbec nerozumím s Modernem. Konstrukce decků je na Vintage jiná a často i změna jen pár karet může znamenat, že se deck hraje úplně jinak (to z decklistu nemusíte vykoumat). Je snadné do Vintage proniknout, oproti Legacy např., avšak najít tu správnou balanci, kde se při hře pohybovat (kde je to prostě safe) není tak jednoduché jak se může zdát. Při hře se může totiž pokazit spousta věcí, které si spousta nových hráčů Vintage obvykle nedokáže ani představit. Při hraní tohoto formátu je třeba brát deck jako celek a počítat s tím, že je pravděpodobné, že hráč bude mít přístup ke všem kartám. Interakce ve hře probíhá obvykle mezi myslí jednoho a druhého hráče (toto trochu kazí Eldrazi, které jsou výjimkou, ty se hrají tak jak přijdou). Pokud toto ve hře chybí obvykle to znamená rychlou smrt jednoho nebo druhého, proto se spoustě hráčům zdá Vintage o hodu kostkou a o tom jak komu co přijde. Vintage samozřejmě je high variance formát, ale ne tak moc jak si někteří hráči myslí. Ovlivnit se dá totiž opravdu hodně.

Jaký balík na Vintage hraješ?

Jsem hráč, který obvykle nedokáže vydržet u jednoho decku. Mám potřebu hrát, co se mi zrovna líbí a proto decky dost střídám. I přes to, že na turnajích pak hraji třeba něco jiného. Posledních pár měsíců jsem hrála všelijaké Paradoxical Outcome decky. Metagame je pořád plná Mentorů a Shopy jsou na vzestupu, což není nejlepší prostředí, pro deck s PO, který nemá ani 40% win rate proti Shopům a Mentorům.

Nejradši bych hrála hard control buď UW Landstill nebo Blue Moon. Moje veškeré pokusy o to hrát hard control však selhaly (tyhle decky to mají hodně do kopce a navíc jsou neskutečně těžké na hraní) a combo-control v mých rukou očividně také moc nefunguje. Paradoxně jsem měla nejvíce úspěchů s dedikovaným Stormem, který posledních pár týdnu z metagame úplně vymizel kvůli většinovém zastoupení Shopů, 35% win rate proti Shopům a ani ne 30% proti Mentorovi).

Poslední Vintage Challenge jsem hrála s Ravager Shopy, protože mě Monastery Mentor ten den strašně vytočil. Výběr decku byl očividně dobrý - dotáhl to do topky. Chtěla bych však hrát něco modrého a ne něco, co útočí a musí to všechno počítat. Přemýšlela jsem i o návratu k Delverovi, protože metagame se stává hodně MUDovitá a Delver to má na Shopy dobré. S Mentorem to však není žádná sláva a po restrikci Gushe a Proby ten deck je o dost horší - je to čistě predator deck, který se krmí Shopy primárně díky kartě Harsh Mentor. Tudíž deck je fajn na Onlinu, ale v reálu může selhat, protože tam metagame vypadá úplně jinak. Shopy budou dobré vždy a kdekoliv, protože zamezují hrát spelly obecně a to většina decků k výhře potřebuje. Tohle je deck, se kterým jsem hrála na posledních turnajích.

Otázka na závěr: vzpomeneš si na nějaký extra zajímavý balík, proti kterému jsi na Vintage hrála?

Tak zajímavých decků na Vintage je spousta. Už jsem zažila Collected Company 4c Humany, deck s Illusory Angely a Esperzoami, Solemnity Depths a tak podobně, ale pořad se nemůžu vzpamatovat z decku, co proti mě zahrál Bloodwater Entity a neskutečným způsobem se mi vysmál. V té hře jsem se snažila nějak dostat na stůl Young Pyromancera a oponenta, co nejrychleji zabít - tvářil se, že hraje UR Control. Načež oponent zahrál Grove of the Burnwillows. To jsem okamžitě zbystřila, protože to se na Vintage hraje obvykle tak v Oathu. Následně na stůl přistála Bloodwater Entity, kterou jsem si pamatovala ze spoileru Hour of Devastation. Přečetla jsem si co to dělá a zhrozila jsem se. Oponent si vrátil Time Walk a Punishing Firem mi odpravilmého Young Pyromancera. Následně zahrál omezenou Gitaxian Probe a pro jistotu si dal ten Time Walk. Oponent ve svém dalším kole zaútočil. Tím však moje trápení neskončilo. Zahrál totiž druhou Bloodwater Entity na Time Walk a následně zahrál Ancestral Recall. To už jsem byla vzteky bez sebe. Dostala jsem do hlavy pár Punishing Fireama a dosti velkým útokem od těch dvou uncommon na stole za lethal. Co si budeme povídat, můj deck na tohle moc odpovědí neměl a navíc neměl ani win condition, co by uměla přes Punishing Fire zabít.

Ve druhé hře jsem neměla úplně moc zemí k dispozici a můj samotinký Mox Sapphire dostal kartou Abrade. Následně už to vypadalo, že oponenta zabiju (poté, co jsem se zbavila The Locust God a mimo jiné jsem se zděsila, že na mě útočí armáda haste pro mě neblokovatelných 1/1ček). Měla jsem Pyromancera s asi šesti tokeny a potřebovala jsem prostě, aby to na stole jednou zůstalo a zaútočilo. Oponentovi jsem to do chatu napsala s tím, že doufám, že nedostanu něčím jako jsou Radiant Flames nebo Sweltering Suns a opravdu jsem doufala, že mě nepotká něco jako Slice and Dice (což se ale moc nekombí s tím UR bohem). Oponent mi odpověděl, že hraje něco lepšího. Ve svém kole zahrál Molten Disaster s kickerem a následně mě zabil.

Jen bych chtěla podotknout, že v té Vintage Daily jsem viděla více karet z Hour of Devastation než za celou Standardovou ligu, co jsem hrála před tím (tou nejotravnější byl Abrade).

Díky moc za vyčerpávající odpovědi, hodně štěstí v kartičkách i ve všem ostatním!

Za CMUS.cz Adam Koska

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.