Rozhovor s Martinem Hrycejem

Vítejte u (po delší době opět) prvního z řady rozhovorů pro stránku CMUS.cz. Dnešním zpovídaným bude Martin Hrycej - jeden z členů úspěšné české výpravy na PT Dublin. Přestože nejvíce zazářili Martin Jůza, Honza Ksandr a Ivan Floch (s některými z nichž se rozhovor už připravuje), Martin uhrál velmi solidní výsledek 11-5, který stačil na 40. místo, 1500 dolarů a hlavně letenku a kvalifikaci na další Pro Tour, tentokrát v americkém Nashville.

Ahoj Martine, mohl by ses čtenářům CMUSu krátce představit po magicové i ne-magicové stránce?

Ahoj Adame. Je mi 24 let, žiju v Praze a s kolísajícím (ne)zájmem studuju ekonomii na IES FSV UK. Ve volném čase se věnuji především sportu a kartičkám; konkrétně bojuji za Tatranské florbalové „Béčko“, s železnou týdenní pravidelností si chodím vybít emoce z Magicu na fotbalovou Hanspaulskou ligu s týmem Pivson & Pofel (5H) a když zbydou chuť, síla a čas, tak občas potrestám otce a jiné troufalce na tenisovém kurtu.

Vzpomeneš si, jak a kdy ses dostal k Magicu?

S kartami jsem začínal asi jako všichni. V páté třídě kartičky nahradily již zastaralé Pokémony, nálepky a Beyblade. Většině spolužáků na gymnáziu se pak podařilo karty uložit hluboko do šuplíku, avšak některým nebožákům se z toho už po celých 14 let nedaří dostat.
Postupně jsem se odvážil i do nějaké té herny na začátčnický extended či standard. A jak jednou člověk objeví turnajové hraní, je najednou o poznání složitější z toho vycouvat. Během dlouhých let na gymnáziu jsem ozkoušel všelijaké formáty, nejdéle jsem zůstal u legacy a po většinu času jsem se zdaleka vyhýbal competitive scéně kvůli ne zrovna vřelému postoji rodičů ke kartičkám (rozuměj víkendům stráveným kdesi ve sklepě).
Turnaje typu PTQ mě začaly zajímat až mnohem později a nějaký „serióznější“ přístup k nim jsem zaujal až někdy před cca třemi lety.

Pro Tour Hawaii v roce 2014 byl tvůj první PT a nemýlím-li se také první výlet za kartičkami mimo Evropu. Co pro tebe tehdy vyhrané PTQ znamenalo? S jakými ambicemi jsi na turnaj odjížděl?

Nejenom mimo Evropu, ale dokonce i prostě a jednoduše do zahraničí vůbec. Vyhrané PTQ pro mě znamenalo šok, dozvěděl jsem se totiž, kolik peněz mě ten výlet bude stát.
Ambice na PT jsem měl vskutku racionální; totiž neudělat ostudu a uhrát druhý den.

A dopadlo to podle očekávání? Jaký dojem na tebe udělalo testování s Cabin Crew a pak samotná příprava na Hawaii?

Samotný PT dopadl nad očekávání, 67. místo a tehdy ještě 1000$, jež zaplatily víceméně celý výlet. V zásadě ale PT a testování na něj vnesly do mého života dvě věci: Zaprvé jsem si uvědomil, jak strašně špatně hraju a že ti nejlepší nejsou pouze technicky přesnější atd., nýbrž jsou „někde jinde“ především co se jakéhosi „širšího obrazu hry“ a „interpretace stavu hry“ týče (kdo v daném matchupu/hře útočí, kdo se brání,..). /Toto prozření přišlo již při samotném testování, nikoliv na PT/. A zadruhé jsem měl najednou před sebou jasně definovaný cíl – hrát další PT.

Takže jsi byl s výsledkem spíš spokojený nebo nespokojený?

S výsledkem jsem byl samozřejmě spokojený, především uvážím li samotný průběh turnaje, kdy jsem si musel dát obligátní 3:0 finiš, abych si odnesl alespoň něco. A samotný výlet, respektive jeho druhá část po PT, mě nadchl. Zažít během 24 hodin plavání v moři se želvami a výstup na 4000 metrů vysokou sopku je prostě dobrý.

Od Hawaiie až do letošního vyhraného RPTQ se ti zas až tolik nedařilo - jak vnímáš tohle období? Během téhle doby jsi několikrát poměrně těsně minul money finish na GPčkách, je to tak?

No ono je to všechno dost relativní. Na PPTQ levelu jsem uhrál, co jsem potřeboval a kvalifikoval jsem se na všechna RPTQ kromě jediného. Samotná RPTQ se však již kvůli různým důvodům moc nedařila, ať už to byl mizerný sealed deck, špatně zvolený modernový deck či prostě prachbídná play (nebo remíza na 9. místo). Nicméně 5 Turnajů je velmi malý vzorek a při vynášení závěrů musí být člověk dost opatrný.
GPček jsem odehrál velmi málo a žádná velká očekávání jsem od nich tedy neměl mít (ale měl jsem), šlo tedy většinou o zklamání a ano, ve dvou případech ještě umocněné konkrétním umístěním (65. a 66.).

Vzpomínám si, že jsem se s tebou bavil před letošním lednovým RPTQ na Dublin a říkal jsi, že máš skoro nulová očekávání, jdeš si jen zahrát a vyzvednout promového Snapcastera - když ale začalo první kolo a nalízal sis úvodní ruku svého Abzanu, nějaká ta jiskřička soutěživosti v tobě ožít přeci jen musela, ne?

Vzhledem k mému věku a ke stavu studia mě již začíná vcelku trápit moje neschopnost a neustálé vyhýbaní se nevyhnutelným povinnostem. Poslední půlrok se snažím nějak zkonsolidovat svůj životní režim (respektive začít s tím :D), najít si při škole práci v oboru a vůbec alespo malinko dospět. Součástí tohoto počínajícího procesu je i jakási racionalizace, co se kartiček týče a tedy jejich částečný odsun do ústraní. V době onoho RPTQ se mi skutečně podařilo se od kartiček oprostit natolik, že jsem měl vážně nulová očekávání. Jiskřička ožila až kdesi během 4. kola. Zničivše dva Vialy Maelstrom Pulsou soupeři, jenž trpěl na jedné zemi, pocítil jsem nebývalou náklonnost štěstěny...

...která ti vydržela celý den, na jehož konci jsi RPTQčko vyhrál a kvalifikoval se na PT Dublin - takže i Pro Tour pak byl pro tebe jenom takovým "free rollem"?

Ano. Vzhledem k okolnostem, kdy byl PT uprostřed zkouškového a já měl v plánu (konečně) dosáhnout ve škole průměru, který by mě nijak nezostudil, jsem ani neměl na výběr. School first.

Na Pro Tour samotný ses připravoval s francouzkou skvadrou "Magic Corsairs" - jak ses k nim vlastně dostal? Probíhal testing jinak než s Čechy na "kabině"?

Tady bych tě trochu poopravil. Na PT jsem se připravoval nejprve s Cabin Crew /pouze limited/ (tentokrát očesanou o cizince, Bukyho, Stráču a bratry Slováky) a /především constructed/ s jakýmsi mezinárodním uskupením s francouzským jádrem (Lévy, Dezani, Boussaud, Wescoe,...). „Magic Corsairs“ je pak pouze 6ti členný tým, s nímž jsem se účastnil týmové soutěže na PT (čistě francouzští hráči, chyběl jim 6.).
K onomu mezinárodnímu týmu jsem se dostal díky Kikáčovi, jenž se za mě přimluvil u Elliota Boussauda a ten mě pak následně přizval i do „Magic Corsairs“ (oběma jim patří mnoho díků).
Testování probíhalo víceméně podobně, jediné rozdíly byly v draftování. Na Cabině se vždy klade důraz na analýzu nadraftovaných decků a diskusi, ať už při deck konstrukci či po odehrání všech mačů. A draft je víceméně týmový! Oproti tomu cizinci raději draftují sami a nijak výrazně picky/decky nerozebírají.

Zajímavé, možná to i něco málo napovídá o tom, proč jsou naši hráči v limited porci Pro Tourů tradičně tak úspěšní. Jak potom pro tebe probíhal samotný turnaj? První den jsi uhrál nemastný, neslaný výsledek 4-4, což na druhý den sice stačilo, ale jen s odřenýma ušima - to asi příliš důvodů ke spokojenosti nezavdá, co?

Vzhledem k mizivým očekáváním a hrozivému průběhu prvního dne (3:1 into 3:4) jsem byl se 4:4 nakonec velmi spokojený. (Za stavu 3:4 jsem byl přirozeně na úplném magicovém dně a hrát druhý den na PT je přeci od úplného magicového dna na hony vzdálené ).

Zato za celý druhý den jsi prohrál pouze jednou a celkový výsledek 11-5 tě katapultoval na čtyřicáté místo, znamenal odměnu 1500usd a také letenku na další Pro Tour. Co se oproti prvnímu dni změnilo, že sis dal takový winning streak?

Hrál jsem o malinko lépe, ale především jsem měl jednoduše štěstí. Není třeba v tom hledat nějaké hluboké myšlenky. Prostě někdy začnete svůj draft foilovým masterpiece Arcbound Ravagerem a někdy ne.

Spolupráce s Magic Corsairs Crew tedy očividně fungovala. Stojí možná taky za zmínku, že v týmové soutěži jste v tuhle chvíli sedmí ze třiceti dvou týmů, což je v konkurenci hvězdných sestav jako ChannelFireball Fire a Ice, MtG Mint Card nebo Genesis pro relativně neznámý tým dost neskutečné. Máte jako tým v tomhle ohledu nějaké ambice?

Týmové ambice jsou spíše ve sféře zbožných přání. Jeden či dva členové nejsou kvalifikovaní na další PT a bez nějakých výrazných úspěchů (někdo by musel další PT nejspíš vyhrát) se nám jen stěží podaří udržet takto vysoko. Nicméně Samuel Vuillot právě vyhrál GP Utrecht, takže když si udrží formu... Nic není nemožné.

Změňme trochu téma. Jak se na Magic dívají tvoji rodiče? Zmiňoval jsi, že Magicu dřív příliš nefandili. Jsi ještě student a o volný čas, který bys mohl trávit Magicem, se musí dělit učení a další aktivity. Zaznamenal jsi v názoru rodičů nějaký posun po PT Hawaii? A po PT Dublin?

Rodiče... Ano, stále u nich žiju a karty, jak je již z otázky jasné, nemají zrovna v lásce. O samotný volný čas ani tak nejde, jako spíše o moje mistrovské vyhýbání se všemožným povinnostem. Prakticky se vše dá shrnout celkem jednoduše: rodiče pro mě chtějí to nejlepší a hraní Magicu za ideální trávení času nepovažují. Není to ale tak, že by mi karty někdy zakazovali či tak něco. Akorát se jim to jednoduše nelíbí a aktivně to nepodporují. A pro mě je to velmi důležitý ‚indikátor‘, jak moc s kartami v daných chvílích ulítám od reality a vrací mě zpět na zem.
Oba PT náhled rodičů na karty víceméně polarizovaly. Na jednu stranu je to fajn úspěch, avšak druhá strana mince přináší větší zájem o karty, jenž je samozřejmě spojen s menším zájmem o věci ostatní.
Dublin konkrétně přinesl v součtu určité uvolnění situace a poněkud pozitivnější náhled na karty, avšak v žádném zásadním měřítku.

A ty sám to vidíš jak? Pokud se nepletu, tak už jsi několikrát plánoval s Magicem končit (naposledy před RPTQ na Dublin). Jak moc vážné takové úvahy jsou? Dovedeš si představit, že bys "přeřadil" na více casual přístup, který přeci jen nevyžaduje tolik času? Co pro tebe vlastně Magic znamená?

Sám moc nevím. Hru dost prožívám, především prohry hodně bolí a celkem často se mi v poslední době stávalo, že jsem si z turnajů odnášel spíše negativní zážitky. V listopadu a prosinci jsem zvažoval nějakou delší pauzu... Avšak náhoda zaúřadovala a v tuhle chvíli se jeví jako jasná volba hrát. Odehraju většinu zbývajících evropských GPček v této sezóně a uvidí se.
„Casual level“ jako možnou cestu nevidím. (Ne)hrát budu akorát competitive turnaje. Rozdíl bude pouze v tom, jak moc často.
Co pro mě Magic znamená? Sám nevím. Tuhle otázku si schovám na papírku pod polštář a snad na ni někdy zvládnu odpovědět ;).

Protože v Magicu hraje velkou roli variance, někdy může kompetitivní hraní působit jako jízda na horské dráze - někdy je člověk nahoře a vyhrávání vypadá samozřejmě, jindy zas nedokáže zvítězit, ať hraje sebelíp. Jak takové výkyvy snášíš?

Jak už jsem zmínil výše, tyhle výkyvy právě moc dobře nesnáším, především ty krátkodobé (jednodenní), vysoký rozptyl výsledků je pro mě na Magicu asi to nejhorší. V poslední době jsem zrovna dva takové roller coastery zažil; nejdříve na PT Dublin, kde se mi podařilo dát si 3:1 into 3:4 into 11:5. Rozdílnost pocitů při 3:4 a po 11:5 se snad ani nedá popsat. A nejaktuálější jízda na horské dráze byla v Barceloně, kde jsem si dal 8:1 into 9:4 (11:4).
Svojí klidnou povahou jsem nikdy znám nebyl, bylo tomu spíše naopak. Nicméně bych si troufl říct, že se mi /především kvůli mému okolí/ v poslední době daří utlumovat (především ty negativní) emoce a ostatní hráče na turnajích už neotravuji brečením tolik, jako dříve .
Co se emocí týče, rád bych se alespoň přiblížil našim PROs, kteří dokáží ovládat emoce na výbornou a dokud jejich účast v turnaji neskončí, leckdy nedokážete z jejich zevnějšku rozpoznat, zda mají skóre 2:3 či 5:0. Avšak obávám se, že toto přání je v mém případě spíše utopické.

Kromě hraní se v souvislosti s kartami věnuješ také sbírání - tvůj modernový Abzan pěkných pár foilových starých karet obsahuje. Jak ses vlastně ke sbírání foilů dostal a jak vážně ho bereš?

Naštěstí to není nijak vážné. Akorát si občas pořídím foilu, pokud mi přijde nějak esteticky hodnotnější. Například se mi líbí staré shocklandy ve foilu (po kterých jsem ve svých 12ti letech dosti toužil), tak si je průběžně pořizuji, naskytne-li se dobrá příležitost.
A racionální důvod je ten, že cena starších foilů není tolik ovlivněna reprinty.

Na závěr ještě výhled do budoucna - v tuhle chvíli ti chybí několik bodů na Silver level, který by ti zajistil kvalifikaci na poslední Pro Tour téhle sezóny a jeden PT v sezóně další. Je tohle teď tvůj cíl - uhrát Silver? A co dlouhodobější cíle?

Ano, je to tak. V tuhle chvíli mi chybí dva pro pointy na Silver, který je samozřejmě mým cílem. Hodlám určitě odehrát zbylá 3 nebo 4 GP a něco pro to udělat (připravit se na ta GP o něco víc, než vůbec). Co bude potom, je zatím otevřené. Chci se především věnovat diplomce a oné mýtické záležitosti zvané ‚práce‘ a karty budou vždy až ve druhé/třetí řadě. Nicméně bude-li dobrá příležitost/výsledky (= někde se mi podaří uloupit ty zbylé dva PP), tak s nimi prozatím neskončím a počkám, až mě samy pustí.
Nějaké specifické dlouhodobější cíle v kartách nemám a z mého úhlu pohledu nemá ani moc smysl si nějaké klást (mimo omezení emocionálních výbuchů). Jak bude vypadat můj život po ukončení školy si totiž zatím nedokáži moc představit.

Díky moc za tvůj čas a hodně štěstí!

Nemáš vůbec zač a také děkuji!

Za CMUS.cz Adam Koska

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.