Reporty
Report z MS v Římě "9th" - 1. část
Další magicová sezóna je za námi a s ní i její každoroční vyvrcholení v podobě mistrovství světa, které se konalo minulý týden v Římě. O zprostředkování tohoto turnaje čtenářům CMUSu se sice staral ve své živé coveragi Jarda Bílek, troufnu si ale říct, že tenhle turnaj nebyl z českého pohledu úplně ztracený, a není tedy snad zcela od věci, když přidám ještě svůj vlastní pohled, psaný z perspektivy jednoho z účastníků.
Na Worlds jsem se letos kvalifikoval na rating, poctivě vysezený už z únorového PT Kyoto. Po vydání Zendikaru jsem tu a tam smahnul nějaký ten draftík a začal jsem i lehce testovat dvojku. Zatímco obvykle má testing podobu ladění a zkoušení jednotlivých balíků a matchupů, tentokrát se od počátku nesl spíše v duchu "catch me if you can" aneb všichni proti Jundu - jedinému balíku, který přežil rotaci dvojkového formátu bez újmy, ba naopak dostal v M10 a Zendikaru ještě vydatné posílení manabase. Nerad zpravidla hraju balíky z kategorie "deck to beat", protože pokud formátu před Pro Tourem dominuje jeden balík, zaměří se naprostá většina hráčů na to, aby jej porážela. A Jund opravdu výrazně dominantní před Worldsy byl. Vyzkoušel jsem všechno možné od Cruel Controlu přes Pyromancer's Ascension (zábavné, ale dosti zranitelné kombo) až k různým variantám Esperu, ale výsledkem bylo vždy jen to, že i přes urputnou snahu Jund porážet pokračovala tradice stupidních kaskád, které bez problémů otáčely "nevyhratelné" hry. Pár týdnů před Pro Tourem se ještě vyrojily různé varianty green-based balíků v čele s "Eldrazi-Green" a WGb "mana-rampou" (kterou nakonec hrál Juzám) a oba vypadaly docela slibně, s Jundem však matchup nebyl ani zdaleka tak přesvědčivý, jak bych si přál a vzhledem k tomu, že díky vytrvalé snaze Jund porazit jsem měl s tímhle balíkem nahráno Xkrát víc než s čímkoliv jiným, vzal jsem si nakonec v duchu hesla "if you can't beat them, join them" právě Jund.
Co se verze kterou jsem hrál týče, na nějaké velké experimentování s kartami jako River Boa, Slave of Bolas, Siege-Gang Commander či Thornling už nebyl čas a beztak z balíku nebylo příliš co vyndat. Putrid Leech, který obvykle odnesl záchvaty inovací jako první, mi vyhrával tolik her, že jsem chtěl hrát rozhodně playset. Mockrát jsem sice slyšel, že je vybředlý v mirroru, nicméně z toho, co jsem odehrál, se mi to příliš nezdálo: Je větší než naprostá většina ostatních příšer v Jundu (Bloodbraid, Thrinax, token z Garruka...) a dokáže se vyměnit i za 4/4 draka. Proti Eldrazi Green navíc bylo klíčové mít co nejdříve bytost, která by mohla útočit do soupeřových planeswalkerů. Nakonec jsem tedy vsadil na naprosto standartní list, který znal snad úplně každý. Síla tohohle balíku však podle mě vyvažuje pomyslný nápis "kick me", který si Jund nosí na zádech. Sideboard jsem poslepoval večer před turnajem tak, aby seděla čísla karet, která budu dávat na jednotlivé matchupy dovnitř / ven a výsledek vypadal takhle:
Do Říma jsem dorazil po vlastní ose vlakem s jednodenním předstihem a mohl jsem se tak věnovat sightseeingu (ten se snad v Římě opravdu vynechat nedá) při pohodových 22°C a nádherném slunečném počasí. Ve středu jsem pak na nádraží vyzvedl Petiho Brožka s Jardou Bílkem a ubytovali jsme se v hostelu "U dvou kachniček", situovaného v pátém patře činžovního domu. K hostelu patřila i menší střešní terasa, která by byla ideální ke gurmánským snídaním na čerstvém vzduchu... kdyby na ní nebyla každé ráno taková zatracená kosa.
Co musím na letošních Worldsech ocenit, je středeční raut na tzv. "players' party". Zda je to tím, že ekonomická krize pro Wizardy už pominula, nebo je salát po italsku levnější než sushi, si nejsem jistý, každopádně tradice středeční "žranice", kterou WotC v Kyotu zrušili, se vrátila a jídla bylo tolik, že odolalo náporu amíků a dostalo se i na nás. Salát, prosciutto, dortíky... prostě lahoda.
První hrací den přichází tradičně na řadu dvojka. Decklist Jundu, který jsem hrál, už jste si mohli přečíst výše, zbytek naší výpravy hrál vesměs WGb či WG, Tirák dostal ráno do ruky Rg Valakut se špeky jako Dragon Broodmother či Hellkite Charger a protože balík obsahuje svou "trademark" kartu Khalni Heart Expedition a.k.a. "kytku", byl z Tirana po zbytek dne prostě a jednoduše "Květinář". Lukáš se rozhodl pro Jund se Siege-Gangy a Rampant Growthy (ten bych z Bituminous Blastu orpavdu vytočit nechtěl) a Míša celý den trpěl s dvojkovým Dredgem. Petr hrál - jak jinak - fritku s šestnácti fetchkami a Ajani Vengeantem ("třetí nejlepší blesk na dvojce").
K šesti kolům, které jsem s Jundem absolvoval, toho není moc, co by stálo za zmínku. Když Jund vyhrává, je to zpravidla díky vytrvalému přísunu karet z kategorie "2 za 1" (a těch je v tomhle balíku většina), když prohraje, je to obvykle kvůli potížím s manabase či proto, že mu dojde munice na soupeřovy Baneslayery. Mirror jsem hrál z šesti kol dvakrát a můžu potvrdit, že je to opravdu extrémně tupý matchup. Hned v prvním kole mě v této disciplíně stylem Ruinblaster-Ruinblaster vyškolil peruánský vícemistr. Nejspíš navíc proklel mé tiebreaky jakousi kletbou svých inckých předků, protože mé pomocné hodnocení se v průběhu dalších dnů jen málokdy vyšplhalo nad 50%.
1. LL - Carlos Wong Honores - Jund
2. WLW - Filips Kamkins - GWb
3. LWW - Mateusz Kopecz - GWb
4. WW - Tine Rus - Cruel Control
5. LL - Oliver Monbailly - Jund
6. LWW - Rob Dougherty - monowhite koně
Zajímavý byl monowhite, který hrál Rob Dougherty v posledním kole. Když na mě v první hře vytáhl tandem Kor Skyfisher - Kor Hookmaster, měl jsem dojem, že si spletl formát se zítřejším draftem, balík mu však dost dobře fungoval a ve druhé hře mě od jisté smrti zachránil jen Bituminous Blast do Elfa a Pulsu. Třetí hru měl trochu flood (nějakých sedm zemí), což mi po shlédnutí Wizardího Video deck techu, kde ukazuje, že hraje jen šestnáct (!) landů, přišlo zpětně celkem zábavné.
Po prvním dni tedy 4-2, Peti s Juzámem oba 5-1, Hanys 4-1-1. Den jsme se rozhodli zakončit nějakou tradičně italskou večeří, zašli jsme tedy na nedaleký kebab a kromě drobného incidentu se značně podroušeným chlapíkem, který po nás chtěl italsky peníze a my jsme ho vytrvale česky posílali do háje, se už nic moc zajímavého nestalo.
Druhý hrací den se nese každoročně ve znamení draftů. Z nějakých deseti draftů, které jsem měl za sebou, jsem získal pocit, že zelená je špatná, ale ne zas tak špatná. Pokud ji prostě všichni u stolu odmítají brát vůbec i v úvahu, můžete to být právě vy, kdo toho využije. Naopak o černou bývá větší zájem, než je zdrávo, černé first picky jsou tedy pro mě o trochu méně zajímavé než karty z bílé, modré a červené, protože černá je dobrá v podstatě jen jako heavy barva a nehodlám se o ni s někým bezdůvodně prát.
U prvního draftovacího stolu poznávám několik Amíků, po pravici dostanu "Fffreaka" Brada Nelsona. První dva picky beru z nepříliš výrazných boosterů Kazandu Blademastera a Kor Aeronauta, ale kvalita karet jde rapidně dolů, a to napříč všemi barvami, takže první booster v podstatě "zakončuji" na pátý pick Heartstabber Moskytem a dál beru už jen smetí. Druhý booster mi balík moc nezlepší, naberu nějaké bílé karty, ale i když jsem připraven v případě nouze switchnout barvy (z černé mám pořád jen dvě karty), žádné signály se prostě nekonají a druhý booster končím dohromady s nějakými dvanácti WB playably. Třetí pack odvrátí hrozící katastrofu a naštěstí naberu dost karet, abych mohl vůbec postavit nějaký balík, ale je mi jasné, že několik výplní se do decku dostane a žádná sláva to nebude.
2 Kor Aeronaut
1 Kazandu Blademaster
1 Kor Skyfisher
1 Blood Seeker
1 Surrakar Marauder
2 Kor Hookmaster
1 Mindless Null
2 Giant Scorpion
1 Pilarfield Ox
1 Kor Sanctifiers
1 Nimana Sell-Sword
1 Caravan Hurda
1 Bog Tatters
1 Halo Hunter
2 Hearstabber Mosquito
1 Adventuring Gear
1 Nimbus Wings
1 Arrow Volley Trap
2 Kabira Crossroads
7 Plains
9 Swamp
Když se na balík dívám zpětně, říkám si, že jsem ho nejspíš nepostavil tak, jak jsem měl. V sajdu jsem nechal Celestial Mantle (+3/+3 auru za 3WWW, která při průjezdu očarované bytosti do soupeře zdvojnásobí vaše životy) a Blade of the Bloodchief - equipment, který přidává na equiplou bytost +1/+1 counter když jiná odejde do hrobu (a na upíry pokládá countery hned dva). Obě karty jsou hodně průměrné až podprůměrné, obě jsou navíc rare, takže jsem s nimi neměl příliš nahráno a nebyl si jistý jejich kvalitami. V jiném balíku bych je hrát docela určitě nechtěl, ale tenhle konkrétní deck hraje devatenáct bytostí a obsahuje jen velmi málo způsobů, jak se dostat přes soupeřovu obranu (od toho jsou v balíku Nimbus Wings, se kterými jsem byl docela spokojený). Ani jedna ze zmiňovaných rarit sice nepřidává evasion, nicméně než mít na stole pět průměrných bytostí, radsí budu mít čtyři průměrné bytosti a průměrný "boost" na jednu z nich. Celestial Mantle jsem sajdoval ve druhém i třetím kole draftu a sice se nikdy na ruce neukázala, ale byla by nejspíš pokaždé lepší než Mindless Null či Caravan Hurda.
Největší slabinou balíku je bezesporu nedostatek removalu. Moskyt stojí sedm man, což je pro takovýhle balík trochu problém, a Arrow Volley Trap zabíjí jen útočníky. Na karty jako Caravan Hurda, Bog Tatters či Mindless Null opravdu hrdý nejsem, všechny tři však alespoň dokážou útočit či blokovat a víc od karty typu "výplň" nechci. Doufám tedy, že někoho trochu míchnu a přejedu dřív, než se stačí vzpamatovat a vyrážím do prvních bojů.
.
Jacek Skyba - R/B
V prvním kole mi nicméně tenhle plán moc nevychází, jdu na šest a dostávám od soupeře draw Hideous End + Marsh Casualities + bytosti, což opravdu porazit nemůžu. Druhou hru si dám pro jistotu mulligan na čtyři a Jacek se mnou moc práce nemá. Ale stěžovat si moc nemůžu, beztak to měl lepší.
4-3
Reinhold Kohl - U/G
Rainhold Kohl hraje UG landfall a první hra je dlouhá a relativně nudná. Mám Surrakar Maraudera s Adventuring Gearem a každý land tak znamená čtyři pecky do soupeře, ten však vytrvale doplňuje životy Grazing Gladehartem. Situace se zkomplikuje, když si lízne Frontier Guidu a každé kolo tahá z balíku jednu zemi pro dva životy. Guidu zabije Moskyt, ale Rainhold najde druhou a pomocí Baloth Woodcrashera a dvou myší podle forestů mě jedním útokem zabije. Aspoň je soupeř naprosto v pohodě, během nekonečné hry stihneme probrat kde co a čtyřicet minut, které jsme u ní strávili, tak docela příjemně uteklo.
Druhou hru soupeře sjedu na osm životů, než moje letectvo zastaví dva 2/5 draci. Gladehart se naštěstí tuhle hru neukázal, ale i tak to vypadá dost bledě, protože soupeř má devět man, každé kolo mi tapuje tři bytosti Merfolk Seastalkery a jezdí mě zpátky 5/6 červem. Hra začne být zajímavá v momentě, kdy sešle nějakou další random bytost a předá kolo, já položím ruce na země s tím, že je odtapnu, jemně s nimy pohnu (asi tak o tři stupně) a pak si vzpomenu, že bych mu mohl usát život Blood Seekerem. Rainholdovi se to moc nezdá a tak voláme na pomoc rozhodčího, který by měl osvětlit, jestli soupeř damage dostane či nikoliv. Následuje porada asi šesti zeber, ortel, podle kterého neproběhla od triggru žádná další akce, soupeřův appeal k head judgovi a jeho potvrzující verdikt, podle kterého soupeř zranění dostane. Výsledkem je (kromě jedenácti nastavených minut) to, že soupeř už nemá osm, ale sedm, a já pořád v podstatě nemůžu vyhrát, pokud se nepřihodí něco nepředvídatelného... což je přesně to, co se stane. Nevím jestli je to tím, že soupeř za těch jedenáct minut poněkud ztratil kontakt s hrou nebo ho head judgeův verdikt psychycky rozhodil, ale o dvě kola později mi ve své mainfázi potapuje tři blokery a s jednou volnou zelenou manou se rozjede vším. Poblokuju každou untaplou bytostí, dostanu s myškou podle forestů o jedno zranění méně, než kolik mám životů, untapnu si a zabiju ho protiútokem. Když se Rainholda ptám na vysvětlení, sdělí mi, že prostě přehlédl jednoho blokera a začne si nadávat jak je špatný ("Ich bin so schlecht, ich bin so unglaublich schlecht!"). Třetí hru pochopitelně nestihneme a tak už jen podepíšu na result slipu remízu a ponechám poněkud rozhozeného soupeře svému osudu.
4-3-1
Lars Dam - B/G
V posledním kole prvního draftu konečně přestanou chodit Mindless Nullové, Caravan Hurdy a Nimbus Wingy a soupeř dvakrát umře na draw plné Aeronautů, Skyfisherů a Hookmasterů. První draft tedy zakončuju s vyrovnaným skóre podle hesla "od každého trochu" - 1-1-1.
5-3-1
Po prvních devíti kolech tedy skóre nemastné neslané. Jak už jsem ale zjistil v Kyotu, druhé poloviny turnajů mi jdou o něco lépe než ty první, a dokud existuje ještě nějaká šance na dobrý výsledek, je třeba neztrácet hlavu, což ukázal v Římě třeba Mateusz Kopecz - k udržení gravy trainu potřeboval uhrát top 100 výsledek. Po prvních dvou dnech měl nepříliš povedených 5-7 a na vytyčený cíl potřeboval uhrát 6-0. Šel do sebe, proklestil si cestu polem "odpadlíků", kteří hráli v podstatě už jen o čest, a 6-0 skutečně vybojoval. Na peníze to sice nestačilo, ale slušivé 87. místo mu zajistilo train na sezónu 2010. V pokračování tohoto reportu se dozvíte, jak vypadal onen příslovečný "běh od záchodků" (i když ne až tak zdaleka, jako v případě Mateusze) v mém podání.
to be continued...
kosaak
Na Worlds jsem se letos kvalifikoval na rating, poctivě vysezený už z únorového PT Kyoto. Po vydání Zendikaru jsem tu a tam smahnul nějaký ten draftík a začal jsem i lehce testovat dvojku. Zatímco obvykle má testing podobu ladění a zkoušení jednotlivých balíků a matchupů, tentokrát se od počátku nesl spíše v duchu "catch me if you can" aneb všichni proti Jundu - jedinému balíku, který přežil rotaci dvojkového formátu bez újmy, ba naopak dostal v M10 a Zendikaru ještě vydatné posílení manabase. Nerad zpravidla hraju balíky z kategorie "deck to beat", protože pokud formátu před Pro Tourem dominuje jeden balík, zaměří se naprostá většina hráčů na to, aby jej porážela. A Jund opravdu výrazně dominantní před Worldsy byl. Vyzkoušel jsem všechno možné od Cruel Controlu přes Pyromancer's Ascension (zábavné, ale dosti zranitelné kombo) až k různým variantám Esperu, ale výsledkem bylo vždy jen to, že i přes urputnou snahu Jund porážet pokračovala tradice stupidních kaskád, které bez problémů otáčely "nevyhratelné" hry. Pár týdnů před Pro Tourem se ještě vyrojily různé varianty green-based balíků v čele s "Eldrazi-Green" a WGb "mana-rampou" (kterou nakonec hrál Juzám) a oba vypadaly docela slibně, s Jundem však matchup nebyl ani zdaleka tak přesvědčivý, jak bych si přál a vzhledem k tomu, že díky vytrvalé snaze Jund porazit jsem měl s tímhle balíkem nahráno Xkrát víc než s čímkoliv jiným, vzal jsem si nakonec v duchu hesla "if you can't beat them, join them" právě Jund.
Co se verze kterou jsem hrál týče, na nějaké velké experimentování s kartami jako River Boa, Slave of Bolas, Siege-Gang Commander či Thornling už nebyl čas a beztak z balíku nebylo příliš co vyndat. Putrid Leech, který obvykle odnesl záchvaty inovací jako první, mi vyhrával tolik her, že jsem chtěl hrát rozhodně playset. Mockrát jsem sice slyšel, že je vybředlý v mirroru, nicméně z toho, co jsem odehrál, se mi to příliš nezdálo: Je větší než naprostá většina ostatních příšer v Jundu (Bloodbraid, Thrinax, token z Garruka...) a dokáže se vyměnit i za 4/4 draka. Proti Eldrazi Green navíc bylo klíčové mít co nejdříve bytost, která by mohla útočit do soupeřových planeswalkerů. Nakonec jsem tedy vsadil na naprosto standartní list, který znal snad úplně každý. Síla tohohle balíku však podle mě vyvažuje pomyslný nápis "kick me", který si Jund nosí na zádech. Sideboard jsem poslepoval večer před turnajem tak, aby seděla čísla karet, která budu dávat na jednotlivé matchupy dovnitř / ven a výsledek vypadal takhle:
| Jund v. 1.0 | Adam Koska |
| Main Deck | Sideboard |
| 4 Bloodbraid Elf 3 Broodmate Dragon 4 Putrid Leech 4 Sprouting Thrinax 3 Bituminous Blast 4 Blightning 2 Garruk Wildspeaker 4 Lightning Bolt 4 Maelstrom Pulse 3 Terminate 3 Dragonskull Summit 4 Forest 2 Mountain 4 Rootbound Crag 4 Savage Lands 4 Swamp 4 Verdant Catacombs | 4 Goblin Ruinblaster 4 Jund Charm 3 Mind Rot 2 Duress 2 Pyroclasm |
Do Říma jsem dorazil po vlastní ose vlakem s jednodenním předstihem a mohl jsem se tak věnovat sightseeingu (ten se snad v Římě opravdu vynechat nedá) při pohodových 22°C a nádherném slunečném počasí. Ve středu jsem pak na nádraží vyzvedl Petiho Brožka s Jardou Bílkem a ubytovali jsme se v hostelu "U dvou kachniček", situovaného v pátém patře činžovního domu. K hostelu patřila i menší střešní terasa, která by byla ideální ke gurmánským snídaním na čerstvém vzduchu... kdyby na ní nebyla každé ráno taková zatracená kosa.
Co musím na letošních Worldsech ocenit, je středeční raut na tzv. "players' party". Zda je to tím, že ekonomická krize pro Wizardy už pominula, nebo je salát po italsku levnější než sushi, si nejsem jistý, každopádně tradice středeční "žranice", kterou WotC v Kyotu zrušili, se vrátila a jídla bylo tolik, že odolalo náporu amíků a dostalo se i na nás. Salát, prosciutto, dortíky... prostě lahoda.
První hrací den přichází tradičně na řadu dvojka. Decklist Jundu, který jsem hrál, už jste si mohli přečíst výše, zbytek naší výpravy hrál vesměs WGb či WG, Tirák dostal ráno do ruky Rg Valakut se špeky jako Dragon Broodmother či Hellkite Charger a protože balík obsahuje svou "trademark" kartu Khalni Heart Expedition a.k.a. "kytku", byl z Tirana po zbytek dne prostě a jednoduše "Květinář". Lukáš se rozhodl pro Jund se Siege-Gangy a Rampant Growthy (ten bych z Bituminous Blastu orpavdu vytočit nechtěl) a Míša celý den trpěl s dvojkovým Dredgem. Petr hrál - jak jinak - fritku s šestnácti fetchkami a Ajani Vengeantem ("třetí nejlepší blesk na dvojce").
K šesti kolům, které jsem s Jundem absolvoval, toho není moc, co by stálo za zmínku. Když Jund vyhrává, je to zpravidla díky vytrvalému přísunu karet z kategorie "2 za 1" (a těch je v tomhle balíku většina), když prohraje, je to obvykle kvůli potížím s manabase či proto, že mu dojde munice na soupeřovy Baneslayery. Mirror jsem hrál z šesti kol dvakrát a můžu potvrdit, že je to opravdu extrémně tupý matchup. Hned v prvním kole mě v této disciplíně stylem Ruinblaster-Ruinblaster vyškolil peruánský vícemistr. Nejspíš navíc proklel mé tiebreaky jakousi kletbou svých inckých předků, protože mé pomocné hodnocení se v průběhu dalších dnů jen málokdy vyšplhalo nad 50%.
1. LL - Carlos Wong Honores - Jund
2. WLW - Filips Kamkins - GWb
3. LWW - Mateusz Kopecz - GWb
4. WW - Tine Rus - Cruel Control
5. LL - Oliver Monbailly - Jund
6. LWW - Rob Dougherty - monowhite koně
Zajímavý byl monowhite, který hrál Rob Dougherty v posledním kole. Když na mě v první hře vytáhl tandem Kor Skyfisher - Kor Hookmaster, měl jsem dojem, že si spletl formát se zítřejším draftem, balík mu však dost dobře fungoval a ve druhé hře mě od jisté smrti zachránil jen Bituminous Blast do Elfa a Pulsu. Třetí hru měl trochu flood (nějakých sedm zemí), což mi po shlédnutí Wizardího Video deck techu, kde ukazuje, že hraje jen šestnáct (!) landů, přišlo zpětně celkem zábavné.
Po prvním dni tedy 4-2, Peti s Juzámem oba 5-1, Hanys 4-1-1. Den jsme se rozhodli zakončit nějakou tradičně italskou večeří, zašli jsme tedy na nedaleký kebab a kromě drobného incidentu se značně podroušeným chlapíkem, který po nás chtěl italsky peníze a my jsme ho vytrvale česky posílali do háje, se už nic moc zajímavého nestalo.
Druhý hrací den se nese každoročně ve znamení draftů. Z nějakých deseti draftů, které jsem měl za sebou, jsem získal pocit, že zelená je špatná, ale ne zas tak špatná. Pokud ji prostě všichni u stolu odmítají brát vůbec i v úvahu, můžete to být právě vy, kdo toho využije. Naopak o černou bývá větší zájem, než je zdrávo, černé first picky jsou tedy pro mě o trochu méně zajímavé než karty z bílé, modré a červené, protože černá je dobrá v podstatě jen jako heavy barva a nehodlám se o ni s někým bezdůvodně prát.
U prvního draftovacího stolu poznávám několik Amíků, po pravici dostanu "Fffreaka" Brada Nelsona. První dva picky beru z nepříliš výrazných boosterů Kazandu Blademastera a Kor Aeronauta, ale kvalita karet jde rapidně dolů, a to napříč všemi barvami, takže první booster v podstatě "zakončuji" na pátý pick Heartstabber Moskytem a dál beru už jen smetí. Druhý booster mi balík moc nezlepší, naberu nějaké bílé karty, ale i když jsem připraven v případě nouze switchnout barvy (z černé mám pořád jen dvě karty), žádné signály se prostě nekonají a druhý booster končím dohromady s nějakými dvanácti WB playably. Třetí pack odvrátí hrozící katastrofu a naštěstí naberu dost karet, abych mohl vůbec postavit nějaký balík, ale je mi jasné, že několik výplní se do decku dostane a žádná sláva to nebude.
2 Kor Aeronaut
1 Kazandu Blademaster
1 Kor Skyfisher
1 Blood Seeker
1 Surrakar Marauder
2 Kor Hookmaster
1 Mindless Null
2 Giant Scorpion
1 Pilarfield Ox
1 Kor Sanctifiers
1 Nimana Sell-Sword
1 Caravan Hurda
1 Bog Tatters
1 Halo Hunter
2 Hearstabber Mosquito
1 Adventuring Gear
1 Nimbus Wings
1 Arrow Volley Trap
2 Kabira Crossroads
7 Plains
9 Swamp
Když se na balík dívám zpětně, říkám si, že jsem ho nejspíš nepostavil tak, jak jsem měl. V sajdu jsem nechal Celestial Mantle (+3/+3 auru za 3WWW, která při průjezdu očarované bytosti do soupeře zdvojnásobí vaše životy) a Blade of the Bloodchief - equipment, který přidává na equiplou bytost +1/+1 counter když jiná odejde do hrobu (a na upíry pokládá countery hned dva). Obě karty jsou hodně průměrné až podprůměrné, obě jsou navíc rare, takže jsem s nimi neměl příliš nahráno a nebyl si jistý jejich kvalitami. V jiném balíku bych je hrát docela určitě nechtěl, ale tenhle konkrétní deck hraje devatenáct bytostí a obsahuje jen velmi málo způsobů, jak se dostat přes soupeřovu obranu (od toho jsou v balíku Nimbus Wings, se kterými jsem byl docela spokojený). Ani jedna ze zmiňovaných rarit sice nepřidává evasion, nicméně než mít na stole pět průměrných bytostí, radsí budu mít čtyři průměrné bytosti a průměrný "boost" na jednu z nich. Celestial Mantle jsem sajdoval ve druhém i třetím kole draftu a sice se nikdy na ruce neukázala, ale byla by nejspíš pokaždé lepší než Mindless Null či Caravan Hurda.
Největší slabinou balíku je bezesporu nedostatek removalu. Moskyt stojí sedm man, což je pro takovýhle balík trochu problém, a Arrow Volley Trap zabíjí jen útočníky. Na karty jako Caravan Hurda, Bog Tatters či Mindless Null opravdu hrdý nejsem, všechny tři však alespoň dokážou útočit či blokovat a víc od karty typu "výplň" nechci. Doufám tedy, že někoho trochu míchnu a přejedu dřív, než se stačí vzpamatovat a vyrážím do prvních bojů.
.
Jacek Skyba - R/B
V prvním kole mi nicméně tenhle plán moc nevychází, jdu na šest a dostávám od soupeře draw Hideous End + Marsh Casualities + bytosti, což opravdu porazit nemůžu. Druhou hru si dám pro jistotu mulligan na čtyři a Jacek se mnou moc práce nemá. Ale stěžovat si moc nemůžu, beztak to měl lepší.
4-3
Reinhold Kohl - U/G
Rainhold Kohl hraje UG landfall a první hra je dlouhá a relativně nudná. Mám Surrakar Maraudera s Adventuring Gearem a každý land tak znamená čtyři pecky do soupeře, ten však vytrvale doplňuje životy Grazing Gladehartem. Situace se zkomplikuje, když si lízne Frontier Guidu a každé kolo tahá z balíku jednu zemi pro dva životy. Guidu zabije Moskyt, ale Rainhold najde druhou a pomocí Baloth Woodcrashera a dvou myší podle forestů mě jedním útokem zabije. Aspoň je soupeř naprosto v pohodě, během nekonečné hry stihneme probrat kde co a čtyřicet minut, které jsme u ní strávili, tak docela příjemně uteklo.
Druhou hru soupeře sjedu na osm životů, než moje letectvo zastaví dva 2/5 draci. Gladehart se naštěstí tuhle hru neukázal, ale i tak to vypadá dost bledě, protože soupeř má devět man, každé kolo mi tapuje tři bytosti Merfolk Seastalkery a jezdí mě zpátky 5/6 červem. Hra začne být zajímavá v momentě, kdy sešle nějakou další random bytost a předá kolo, já položím ruce na země s tím, že je odtapnu, jemně s nimy pohnu (asi tak o tři stupně) a pak si vzpomenu, že bych mu mohl usát život Blood Seekerem. Rainholdovi se to moc nezdá a tak voláme na pomoc rozhodčího, který by měl osvětlit, jestli soupeř damage dostane či nikoliv. Následuje porada asi šesti zeber, ortel, podle kterého neproběhla od triggru žádná další akce, soupeřův appeal k head judgovi a jeho potvrzující verdikt, podle kterého soupeř zranění dostane. Výsledkem je (kromě jedenácti nastavených minut) to, že soupeř už nemá osm, ale sedm, a já pořád v podstatě nemůžu vyhrát, pokud se nepřihodí něco nepředvídatelného... což je přesně to, co se stane. Nevím jestli je to tím, že soupeř za těch jedenáct minut poněkud ztratil kontakt s hrou nebo ho head judgeův verdikt psychycky rozhodil, ale o dvě kola později mi ve své mainfázi potapuje tři blokery a s jednou volnou zelenou manou se rozjede vším. Poblokuju každou untaplou bytostí, dostanu s myškou podle forestů o jedno zranění méně, než kolik mám životů, untapnu si a zabiju ho protiútokem. Když se Rainholda ptám na vysvětlení, sdělí mi, že prostě přehlédl jednoho blokera a začne si nadávat jak je špatný ("Ich bin so schlecht, ich bin so unglaublich schlecht!"). Třetí hru pochopitelně nestihneme a tak už jen podepíšu na result slipu remízu a ponechám poněkud rozhozeného soupeře svému osudu.
4-3-1
Lars Dam - B/G
V posledním kole prvního draftu konečně přestanou chodit Mindless Nullové, Caravan Hurdy a Nimbus Wingy a soupeř dvakrát umře na draw plné Aeronautů, Skyfisherů a Hookmasterů. První draft tedy zakončuju s vyrovnaným skóre podle hesla "od každého trochu" - 1-1-1.
5-3-1
Po prvních devíti kolech tedy skóre nemastné neslané. Jak už jsem ale zjistil v Kyotu, druhé poloviny turnajů mi jdou o něco lépe než ty první, a dokud existuje ještě nějaká šance na dobrý výsledek, je třeba neztrácet hlavu, což ukázal v Římě třeba Mateusz Kopecz - k udržení gravy trainu potřeboval uhrát top 100 výsledek. Po prvních dvou dnech měl nepříliš povedených 5-7 a na vytyčený cíl potřeboval uhrát 6-0. Šel do sebe, proklestil si cestu polem "odpadlíků", kteří hráli v podstatě už jen o čest, a 6-0 skutečně vybojoval. Na peníze to sice nestačilo, ale slušivé 87. místo mu zajistilo train na sezónu 2010. V pokračování tohoto reportu se dozvíte, jak vypadal onen příslovečný "běh od záchodků" (i když ne až tak zdaleka, jako v případě Mateusze) v mém podání.
to be continued...
kosaak
Komentáře
Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.
