Rozhovor s legendou jménem Kai Budde

Časy se mění. Jméno Kai Budde, které dříve nahánělo děs a hrůzu, dnes mnozí z mladších hráčů možná už ani neznají. Během cca pěti et, po které Kai dominoval magicové scéně, dokázal sedmkrát (!) vyhrát Pro Tour (z toho dvakrát teamový), čtyřikrát získat titul Player of the Year  a vydělat si víc než 350 000 dolarů. Kai už na nejvyšší úrovni nehraje pět let, po svém uvedení do síně slávy v roce 2006 však čas od času na PT přijede a ti z vás, kdo letos zamířili na MS do Říma, se tak s ním mohli setkat osobně. Toho využil i náš "reportér" Jarda Bílek k následujícímu rozhovoru.


Po několika letech pauzy jsi hrál MS v Paříži, kde tě inaugurovali do síně slávy. Potom o tobě nebylo dlouho slyšet a teď jsi se objevil zde. Co si od dnešní účasti slibuješ, je to začátek comebacku?

„No já jsem hrál i MS v New Yorku, ale nebyl sem v Memphisu, to je fakt. Chtěl bych si zahrát MS každý rok, protože je to největší turnaj a mám tu hodně přátel. Na druhé straně Memphis nebyl městem, které bych potřeboval vidět. Na comeback nepomýšlím, mám práci i o víkendech, čili by to asi moc nešlo.“

„Nejde říci, že bych skončil s magicem nebo tak něco, v sezoně, o které mluvíme, přestávalo hrát hodně mých přátel a kolegů, se kterými sem testoval. A prostě jsem najednou přestal mít tak dobrý přehled a přípravu jako dříve. Rozhodně bych sám od sebe nevynechával PT, protože jsem si vědom toho, jak těžké je se vrátit, ale cestování na daleké akce jako PT v Asii mě moc nebavilo. Takže to bylo víc důvodů najednou.“

„Určitě jsem nebyl dobrý student, spíše naopak. Oproti tomu rodiče byli naprosto v pohodě. Jo, hrál jsem karty, ale vydělal tím přes 300 tisíc dolarů. Ono kdybych nehrál magic, musím při studiu pracovat, čili to vlastně byla práce a k tomu příjemná. Navíc já nikdy netrávil čas výlety na GP do Asie nebo tak, byl jsem jen dvakrát v USA na GP, jen však když to navazovalo na nějaký PT v USA.“

„Ano, jsem, pracujeme spolu, jsme přátelé. Nemyslím si, že by to bylo štěstím. Teamový draft byl jedinečný formát. Víš, v době, kdy neexistoval online, byly možnosti přípravy dost omezené. Pokud jsi se kvalifikoval, měl jsi většinou možnost trénovat jen s lidmi ze svého města, herny, obchodu. Takže pokud byl formátem draft trojčlenných teamů, nenahrálo hodně teamů vůbec nic. Zatímco my vždy přiletěli do USA o týden nebo dva dopředu, sešli se s Osypem, dalšími top hráči, odehráli hodně draftů naživo a to se muselo projevit.“

„Zcela určitě, byl to jedinečný formát. A pokud jsi neměl možnost testovat s kvalitními soupeři, nemohl jsi téměř uspět.“

„Určitě to bylo super a nejde to moc popsat. Měl sem hrozně moc štěstí na matchupy v top8, pokud si pamatuji, vyhrál sem v životě 85 procent všech zápasů v top8, na to člověk potřebuje štěstí.“

„Nejlepší je znát, co budou hrát ostatní a přijít s něčím, co nikdo nečeká“.

„Tak to nemyslím. V Berlíně bylo ve druhém dni více než třetina elfů, to je hrozně moc. My jsme třeba přijeli na Masters v New Yorku s Necro Donate a každý byl překvapen, protože si většina přivezla UG Survival. To byla dobrá doba. Poté zakázali hlavní karty comba (dark ritual, necropotenci) a já vyhrál s Ilusion Donate znovu, tentokrát to PT v New Orleans. To jsme také naprosto překvapili ostatní.“

„Jistě Kibler a další si s tím balíčkem vedli dobře, ale pořád to bylo jen pár lidí vzhledem k počtu účastníků. Jistě uznáš že to bylo jiné než v tom Berlíně s elfy.“

„To byl zvláštní turnaj, hrál jsem BG Survival / Recuring Nightmare. Znali jsme akademie, ale nečekali, že budou tak rychlé, nečekali jsme, že dá většina lidí přednost rychlosti před konzistencí. Také jsme čekali hodně fritek, které to měly na academii dobré, a ty jsme poráželi, takže proto. Byli jsme přítomností rychlé verze academie nemile překvapeni.“

„Samozřejmě, tenkrát se nehrála fritka a jediné aggro formátu - Countersliveři - zabíjelo s ideálním draw kolem 6. kola, to nebylo vůbec kam spěchat. Mirrory High Tide zase vypadaly tak, že oba vyndávali islandy a čekali, protože high tide je karta za "6" man, prostě nestálo za to se snažit o rychlost.“

„Situace profesionálního hráče magicu je dnes naprosto odlišná, než byla dříve. Jednak je tu magic online, který dělá soutěž daleko konkurenceschopnější a prosadit se je těžší. Sice dnes je PT players Club a hráči dostávají benefity na základě výsledků v předchozí sezoně. Jenže už není 5 PT a MS ročně, ale jen 3 PT a MS, kvůli tomu musí každý, kdo to myslí vážně, lítat na GP na druhý konec světa. Nejvíc podle mě dnes chybí něco jako byla soutěž Masters, to byla dobrá motivace i benefit pro profi hráče. Podle mě to bylo i daleko výhodnější finančně pro profi hráče než nějaký PT level. Přeci v PT levelu mají nejvyšší level 4-5 lidí a ostatní si víceméně za sebe něco musí platit, na Masters, které bylo počas PT, se kvalifikovalo 32 lidí a i ti, co hned první kolo prohráli, brali 2000 USD.“

„ Na magicu je krásné, že se pořád vyvíjí a mění. Když hrajete 10 let magic, je to každý rok jiné, nové karty, nové možnosti, ta hra je dnes daleko komplikovanější a rozmanitější než byla dříve. Karty jsou složitější, mají více abilit atd. To je podle mě super. Když se podíváš kolem sebe, uvidíš mnoho starých tváří, které se stále k magicu vrací, protože je to pořád zajímavé a jedinečné, nejen mě. Hrával jsem šachy, ale brzy mě přestaly bavit, protože se nevyvíjely, bylo to pořád o tom samém.“

Jaroslav Bílek