Rozhovor s Lukášem „Tiranem“ Jaklovským

_{Zdroj: Wizards of the Coast}

Rozhovor s Lukášem „Tiranem“ Jaklovským

Ahoj Tirane, je to už víc jak deset let, co jsme spolu pro CMUS vedli poslední rozhovor – mám radost, že se můžeme k téhle tradici vrátit, navíc taky díky tomu, že se ti opravdu hodně zadařilo. Chtělo by se skoro říct „Tiran is back!“

Rád jsem zpátky, byl to turnaj, co jsem opravdu chtěl vyhrát, takže naprostá spokojenost :) A k tomu "Tiran is back" - líbilo se mi od Reného "Tirák reanimated" :D

 

Ještě než se dostaneme k záležitostem aktuálním, chtěl bych si chvíli povídat o dobách minulých – většina čtenářů, kteří tě znají, si tě nejspíš spojí s obdobím českého magicového rozmachu na přelomu nultých a desátých let. Ti, kteří hráli ještě pár let před tím v pražských hernách jako Outpost, Exile či Černý Rytíř, si tě budou pamatovat odtamtud. Kudy u tebe vedla cesta od casual hraní k matchům na Grand Prix a Pro Tourech?

Těžko říct, začalo to začátečníkama v Exilu/Warlordu/Outpostu a když se otevřel Rytíř, už jsem hrával běžný turnaje. Strašně mě bavilo soutěžit (začal jsem s Pokémonama tak 2002/2003 ve kterých své doby jsem v Čechách byl celkem trhač :D )

Celkem rychle mi byl ten pomyslný pokémoní rybníček malej a proto jsem přešel k Magicu - GPčka jsem začal hrát docela brzo, na GP Vienna 2004 jsem si dal 5-4 ve 13 letech. :))

Chvíli jsem se snažil vyhrát nějaký PTQ, což se mi podařilo nakonec na Genevu v roce 2006, dal jsem si 1-3 (na PT Geneva, pozn. redakce), ale byla to pro mě obrovská zkušenost.

Pak už jsem se 2007 kvaldnul na Kuala Lumpur (jak asi sám víš, vzhledem k tomu, že jsme tam byli spolu), 2009 Kyoto, 2009 Worlds a od té doby jsem měl pro club.

 

Zmínil jsi, že na Pro Tour ses poprvé podíval v roce 2007, první opravdu velký úspěch ale přišel v roce 2009, kdy jsi s českým týmem uhrál třetí místo na Worldsech v Římě. Českou Republiku s tebou tehdy reprezentovali Lukáš Blohon a Honza Kotrla a osobně tenhle lineup považuju za jeden z nejnabitějších v historii. Jak na tenhle turnaj vzpomínáš? Jaká byla v týmu chemie?

Na turnaji, bych řekl, byla chemie dobrá, kromě toho jsem na constructed část vůbec nic netestoval, takže jsem prostě hrál, co mi kluci v den turnaje dali (zejména RG Valakut, co jsem hrál na dvojce, byl poměrně úsměvný, ale vytřískal jsem z něj alespoň 3-3). Turnaj byl fakt zábavnej, i když fakt zabolelo, že jsem své poslední 3 matche prohrál (17+18 kolo v individuální části a semifinále teamů). Dále mi bylo dost líto Lukáše, který ještě nestihl dohrát v semi ani první hru a já s KK jsme už dostali oba 2-0 kouř (pokud si dobře pamatuji, ve druhé hře se KK cejtil, když si nechal na Play t2 kill v mirroru TPS (storm) a soupeř ho sfouknul jak svíčku v prvním kole).

 

Hned o sezónu později jsi zazářil ještě víc na Mistrovství světa v japonské Chibě. Turnaj jsi začal skóre 10-1, v top8 jsi se pak v souboji UBček střetl s tehdejším „králem kontrolů“ Guilliamem Wafo-Tapou.

Na tohle MS jsem se připravoval jenom na dvojku a draft (na extended jsem prostě neměl na onlinu karty - nicméně oproti předešlému MS jsem se alespoň připravil na dvojku, takže pokrok :D). Začalo to tím, že jsem si udělal statistiku asi 300 posledních online decklistů (za poslouchání Trent Reznor - In Motion on repeat), abych si udělal obrázek o metagame a pokusil se najít nějaký “solution” deck. Líbily se mi zejména karty Duress a Spreading Seas (a Jace samozřejmě), takže jsem zkusil postavit UB control, který se tehdy skoro nehrál a pokud ano, tak jen divné verze s Abyssal Persecutorama a bez Spreading Seas. Persecutor mi přišel strašnej, takže jsem ho zkusil nahradit Grave Titanem. Bál jsem se Valakutu, páč jsem se mylně domníval, že je správně hrát Spreading Seas na Valakut, ale rychle jsem zjistil, že jím je klíčové ničit zelený země - a najednou jsem měl balík, se kterým jsem měl přes 85% win percentage, což mi přišlo naprosto neuvěřitelné. Před turnajem jsem dokonce říkal, že si celkem věřím na top 8, 5-1 dvojka, 5-1 draft, pak snad nějak dokopu 3-2-1 na extu, páč historicky se lidi na ext nepřipravovali. Nechci se vychloubat :D, ale poté, co jsme se s ostatními hráčí od nás potkali v Chibě, zeptal jsem se, co hrajou a, když mi odpověděli, podal jsem jim svůj decklist a řekl, ať hrajou tohle. Zábavné bylo zejména z přípravy, když byl Mistr (Petr Nahodil) přesvědčený, ze jeho monored porazí naše UB, takže se s ním Flochy vsadil, že ho z deseti her porazí minimálně 8x, bylo krásné sledovat postupně víc a víc potupeného Mistra, zatímco se Flochy nakonec dopracoval k 8-1 :D

Ale k turnaji samotnému - na dvojce jsem odevzdal 2 hry a stejně jsem se dopracoval k 6-0, celý den šlapalo všechno tak, jak mělo. Druhý den jsem 2x prohrál finále draftu (jednou s Brianem Kiblerem - odevzdávačka - a pak s Mateuszem Kopecem, taky asi odevzdávačka). Higlightem dne rozhodně byla dvojnásobná porážka Erica Froehlicha, kterého jsem neznal, ale byl to jeden z nejnepříjemnějších (a podle jeho reportu nejvíc ubrečených) hráčů, co jsem kdy poznal. Na třetí den jsem si vzal od Mateusze jeho Jund decklist, jen jsem se rozhodl zařadit 3 Anathamancery MD, páč jsem očekával hodně 5c controlů. Nakonec jsem díky tomu poprvé porazil resolvnuté Cruel Ultimátum od Wafo-Tapy, kde jsem si kolo před smrtí topdecknul Anathamancera. Odevzdal jsem Matignonovi, ale porazil jsem 2 australany s Pyromancer’s Ascension, prvního z nich jen na to, že si 2x (!!!) zapomenul položit první counter na PA. Ať jen nehatím EfRa, s přátelským úsměvem mi pogratuloval při remíze v 18 kole :). Pak už jsem jen prohrál s Wafem (před zápasem jsem to cítil tak na 40%), který měl jednak trošičku lepší buíld, ale také proste lepší draws. Stejně to byla dost insane experience, zpravidla, když člověk prohraje poslední zapas, bývá zklamanej.

 

Po MS 2010 přišla celkem úspěšná sezóna 2011 (top16 na PT Nagoya, top32 na PT Philadelphia) a 2012 (12-4 na PT Honolulu, tři GP Top 8). Jak se na tuhle dobu díváš zpětně? Bavilo tě hrát na „gravy trainu“ nebo ti tenhle životní styl moc neseděl?

Tak už se určitě nacházely turnaje, na které jsem jezdil čistě z nutnosti, i když se mi fakt nechtělo. To celou tu zkušenost dost kazilo, ale furt se našly turnaje, co mě fakt bavily (třeba asi nejlepší a zároveň i nejvíc náročný turnaj GP San Jose). Zpětně to ale bylo hlavně mou hlavní chybou - na constructed jsem se téměř nikdy nepřipravoval, čímž jsem si do turnajů (hlavně PTs) přidával většinou velkou dávku stresu, což mi zkušenost z daných turnajů dost kazilo. Úsměvné bylo, že to bylo zrovna GP Bilbao - snad jediné constructed GP, na které jsem se poctivě připravil, se kterým ve mně něco umřelo. Finále jsem odevzdal jak kdybych ten balík držel poprvé v ruce a tehda mi až příliš záleželo na názoru ostatních, takže jsem následnou kritiku nemohl nějak unést a sebralo mi to dost motivaci... a pak už to šlo z kopce... teď na MOCS jsem se zjevně polepšil, první hru jsem totálně na dementa odevzdal, ale nepřišlo mi, že by mě to nějak poškodilo do dalších dvou her.

 

To, co popisuješ, tedy že člověk vyhoří a hraje turnaje, přestože mu na nich už ani moc nezáleží, je zkušenost, kterou si dřív nebo později projde ne úplně malá část hráčů na gravy trainu. Každý, komu se povede hrát Magic na profesionální úrovni, navíc z okruhu dřív nebo později logicky vypadne (pokud tedy neskončí v Hall of Fame). Co bylo u tebe potom? Hrál jsi pak ještě dál nějaké papírové turnaje? Zkoušel ses znovu kvalifikovat? Nebo jsi přesedlal už jen na Magic Online?

Pokusil jsem se kvalifikovat ještě asi na další 2 PTs, když se to nepovedlo, tak jsem víceméně úplně přestal hrát Magic na několik let - najednou ty turnaje, co jsem mohl hrát, byly hrozně lowstakes a tak jsem začal dokonce i chodit do práce :D. Chvíli jsem potom zkoušel Heartstone, ale bylo to jen takové pinkaní bez jakéhokoliv cíle. Pár let zpátky jsem se vrátil k Pauperu na onlinu, jelikož to byl jediný formát, co mě konzistentně bavil a protože se formát příliš nemění, dalo se celkem jednoduše hrát pouze Challenge o víkendu, čímž jsem si i pár tixů narobil, zároveň jsem nehrál tak často, aby se mi to zprotivilo.

 

Do jaké míry jsi po odchodu od profesionálního hraní zůstal v kontaktu s lidmi z MtG komunity?

Vůbec, kombinací pár dalších záležitostí jsem upadl do depresí a chtěl jsem být prostě ponechán o samotě (mimo pár nejbližších non-Magic fellas)... což mi vydrželo docela dlouho.

 

Zmiňuješ deprese - v letech po skončení tvé aktivní MtG kariéry jsi měl hodně těžké období. Říká se, že, když je člověk dole, cesta zpět může vést přes pravidelné pozitivní zvyky, mezi které bychom hraní Magicu s trochou nadsázky možná mohli počítat… U tebe byl ale MtG spojený spíš s grindem a něčím, před čím jsi se chtěl zavřít?

Připadal jsem si jako naprosté selhání ve více oblastech života a nechtěl jsem, aby mi to Magic připomínal. Alespoň nějaké pozitivní zvyky přišly bohužel až o dost později... množství těch negativních je výrazně převyšovalo. A i potom jsem zase spadl do jiných problémů, ale trochu se mi změnil pohled na svět, takže teď už se cítím výrazně líp.

 

Sice o dost později, ale přece - pozitivní zvyky přišly. Chápu to tak, že to nejhorší jsi měl za sebou? Bylo to v téhle době, kdy jsi zase začal hrát Magic, a sice onen pauper na modu?

Přesně tak, dokonce jsem se od té doby i párkrát někde na kalbě magicářů ukázal :D

 

Patrick Chapin si údajně udržoval psychické zdraví ve vězení tím, že vymýšlel balíky a plánoval svůj comeback. Petr Brožek mi kdysi říkal, že nejlepší nápady na nové balíky měl během své „terapie tmou“, kdy několik dní nespatřil žádné světlo. Psal jsi, že po nějaké době se u tebe změnil pohled na svět - přemýšlel jsi pak občas o Magicu, i když ti zrovna třeba jinak nebylo moc do zpěvu? Nebo má člověk jiné myšlenky a na Magic si nevzpomene?

Nevyhnutelně se občas ozývaly vzpomínky, zejména při různých konverzacích, ale na svůj comeback jsem nikdy nemyslel. Od covidu přicházely častěji, páč nebylo co dělat a někdy tak před rokem a půl, když se mě kamarád zeptal, jestli mi profesionální hraní nechybí (zejména cestování), musel jsem připustit, že celkem jo. Ale že bych přemýšlel o nějakých konkrétních strategiích, to vůbec.

 

Případy bývalých či současných hráčů MtG, kteří bojují s psychickými problémy, nejsou výjimečné. Je něco, co bys lidem, kteří se s nějakou formou depresí či jiných duševních trablů potýkají, poradil?

V mém případě by mi asi pomohla včasná terapie, což mi Slávek řekl už někdy v roce 2012, bohužel, nebyl jsem si schopný připustit, že bych něco takového potřeboval. Takže je o tom asi vhodné pouvažovat, když je někdo dlouhodobě nešťastný, nesoustředěný apod. Nechovat se tak, aby měl pak člověk výčitky svědomí, také celkem pomáhá.

 

V úvodu jsem zmínil, že se ti nedávno povedl poměrně dost slušný turnajový zářez, pojďme se tedy podívat na Tirana v roce 2023 a jeho vztah k Magicu. Nakolik jsi poslední dobou v MtG aktivní? Hraješ hlavně na MTGO nebo i na Aréně?

Zatím hraju jen MtGO, většinu víkendů si zahraju nějakou challenge, když vychází nová sada, většinou si zahraju nějaké sealedy/drafty. Samozřejmě příprava na MOCS byla o dost intenzivnější, asi 2 týdny jsem hrál kolem 2 draftů a 10 matchů Legacy denně. Pak po turnaji jsem si ještě trochu ujel na Cubu, páč různá kombíčka jsou proste libeň :)

 

Kdy jsi naposled držel v ruce papírové karty?

Předevčírem jsem držel v ruce tarotové karty (a taky je polil :D), magicové tak 4 roky zpátky, kamarád z dětství občas hrával s jeho fellas Magic, tak mě taky párkrát zapojili - jeden týpek mě tam ale hrozně vadil, páč se se mnou hádal o pravidlech .

 

Teď už k onomu zmiňovanému velkému úspěchu - je jím, jak už asi čtenáři tuší, vyhrané Mistrovství světa MTGO, které tě kvalifikuje na papírový Pro Tour v Chicagu v únoru příští rok a také – což je ještě prestižnější – na papírové mistrovství světa 2024, kam je jinak extrémně těžké se dostat. Nicméně už i kvalifikace na MOCSy nebyla vůbec snadná – co všechno taková kvalifikační pouť zahrnuje?

Nejsem si jistý všemi způsoby, ale mohu popsat ten můj. Je třeba nabrat 40 QP, aby se člověk mohl zúčastnit showcase. To zpravidla hraje kolem 250 lidí (pauper, sealed hraje podstatně víc), což se myslím hraje 4x do roka. Tam musí uhrát top 8, aby se kvalifikoval na finále, které musí vyhrát. Letos to hrálo nějak pod 30 lidí. Ještě zmíním, že semifinále jsem hrál se Sebastianem Pozzem a finále ještě s dalším hráčem (phil_hellmuth má nick myslím), který hrál MOCS (a tam jsem ho porazil rovnou dvakrát hehe).

 

Jak vypadal testing? Psal jsi, že legačku jsi hrál dva týdny 10 matchů denně - to už je poměrně solidní příprava.

Bylo to trochu komplikovanější, protože legacy jsem před tím hrál přesně jednou v životě (3-3 na GP Ghent s Maverickem… kde jsem alespoň pochopil, jak moc je Karakas insane proti Reanimatoru), tak volba balíku byla poměrně snadná - reanimator nebo all in red. Reanimator mi přišel z počátku jako továrna na mulligany, co prohrává hry po sidu… ale pak jsem zkusil all in red a začal jsem koukat po třetím decku, s kterým by člověk nemusel mít nahraný formát. Naštěstí, takový deck jsem nenašel a co jsem z počátku považoval za nevýhodu (odkryté decklisty) jsem si uvědomil, že je vlastně výhoda (najednou vím, jestli sidovat Wear//Tear apod, které jsem při testingu musel sidovat na blind).

 

* odkaz na legacy balíček najdete na následující stránce

 

A jak se pak testing přenesl do praxe? Jak turnaj z tvého pohledu probíhal?

Tak celkem dobře :D. Proti všem 4 Legacy deckům jsem minimálně pár matchů odehraných měl, takže i když jsem odevzdal první hru ve finále, nepřišlo mi, že bych jinak dělal výrazné chyby. Na Reanimátoru se mi právě líbilo, že hry nebývají těsný => malý prostor pro chyby. Jediná taková hra byla v podstatě třetí hra v pátém kole proti Death and Taxes, kde jsem, mimo jiné, skoro vytimoval.

 

Systém, kde se hraje ve dvou různých formátech a pokud ty nemají stejného vítěze, přijde ještě „rozstřel“, je opravdu hodně specifický. V Legacy jsi zvítězil a na cube draftu poté hrál finále. Bylo snadné se soustředit? Co ti běželo hlavou?

Před turnajem jsem očekával, že to bude normální švýcar, takže ještě v posledním kole jsem si myslel, ze mám šanci, i když prohraju (což nebyla pravda). Věděl jsem, že první hru ho mám zničit a po sidu je to proti cascádám celkem rough (resolvne cascade, dá ti Bribery a hra končí)… naštěstí šel na 4 a já to měl v pohodě, takže to nebyla žádná stresovka. Hodně jsem si jel mezi koly nějakou pozitivní hudbičku a věřil, že finále uhraju (finále samotný už mi bylo celkem jedno). Co se cube draftu týče, balík mi přišel super (chtěl jsem WW nebo monogreen), takže jsem si myslel, že to bude easy peasy… dokud jsem nespatřil decklist sebastianova reanimatoru  .

 

Reanimátor na cube může celkem krájet… Říkáš teda, že to měl Sebastian dobrý, jo? Podobně explozivní jako tvůj deck na Legacy?

Tak ať už to byla Iona nebo Dragonlord Atarka ve druhém, proti monogreenu to není příjemný :D měl ten balík celkem insane, nějaký 3 tutory, 3 dobrý reanimace…

 

Naštěstí jsi pak měl možnost vrátit mu to v rozstřelu, který byl opět ve formátu Legacy. Jak moc sis věřil?

Hrál Lands, takže i po první hře jsem si celkem věřil, i když jsem se trochu bál třetí hry, protože byl na play.

První hru jsem zkušeně odevzdal, dal jsem mu nějaký discard, vidím, ze je na příští kolo bezpečno, ale Sebastian si topdeckne one-of Lanternu, což by ještě nebyl takový problém, ale já zahrál Entomb in response na úplného debila a nechal si removnout bytost etb abilitou Lanterny… druhou borec ani nezahrál land a vzdal, to bylo pěkné :D A ve třetí udělal soupeř osudovou chybu, když neodpálil Expedion Map na konci pro Karakas, ve svém si pak lízl Sphere of Resistance a nemohl udělat obojí, což v ten okamžik fakt potřeboval.

 

Co pro tebe vyhrané MOCS znamenají? Do jaké míry to do budoucna změní tvůj vztah k Magicu?

Tak že asi budu muset začít hrát i formáty, co mě úplně nebaví :D. Ale rozhodně to bylo něco, co jsem opravdu chtěl, takže jsem měl velkou radost a rád bych se i na ty budoucí turnaje připravoval nějak rozumněji než dřív.

 

Chcete podpořit provoz serveru CMUS.cz? Nakupujte u našeho partnerského webu www.vesely-drak.cz. Děkujeme.

 

První turnaj, kam ses kvalifikoval, je už zmíněný únorový PT Chicago. Co se týče turistických destinací, asi bych si dokázal představit i lepší…

To i já... :D nevím, jak to bývá v dnešní době, ale třeba k tomu bude nalepený o týden později/dříve i nějaké "GP", takže by to nebylo tak hrozný. Ale minimálně pro nějaké nákupy je jakákoliv část US dobrá.

 

Už jsi nějak řešil, jak a s kým se připravovat? Na stejný Pro Tour se nedávno z „GP“ Barcelona kvalifikoval i Martin Hrycej.

Na tohle myslet je pro mě příliš brzo :D. A ani dřív jsem netušil, jak se dává dohromady nějaký testing team, ale jestli má Martin nějaký know-how, rád si vyslechnu :D. Upřímně očekával jsem trochu větší účast z řad Čechů/Slováků, na tohle prostě nejsem zvyklý.

 

Mistrovství světa 2024 je ještě daleko (nedávno teprve proběhlo MS 2023), nicméně už máš nějakou představu, jak vážně tenhle turnaj pojmeš?

Doufám, že si zahraju alespoň 2 PT a s těmi zkušenostmi/novými známými tvářemi bych potom nějak pracoval, ale v tenhle okamžik ti k tomu bohužel víc neřeknu. Ale chtěl bych ho rozhodně pojmout dost vážně.

 

Je něco, co bys rád vzkázal čtenářům?

Doufám, že mé odpovědi nebyly až moc dlouhé, že se to dobře četlo a držte palce… a na příští PT by to chtělo víc Čechů :D. Tak se snažte!

 

za cmus.cz Adam Koska

 

Pokud byste chtěli začít s karetní hrou Magic Online, můžete se podívat na náš průvodce "Počítačová hra Magic Online".

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.