Rozhovor s Jakubem Tóthem

Ahoj Kubo, na úvod velká gratulace k tomu, že ses probojoval do právě startující nové sezóny Rivals League. Pojďme ale vykročit otázkou na tvé začátky. Vím o tobě, že jsi s Magicem začínal dost brzo - kolik ti tehdy vlastně bylo let a jak ses ke kartám dostal?

Nepamatuju si přesné datum, mohlo mi být přibližně 13, ale pamatuju si v hlavě ten moment. Spolužáci na gymnáziu přinesli do třídy pár kartiček a začali o přestávkách hrávat. Já tomu pár dní vzdoroval, jelikož jsem si myslel, že se jedná jenom o “módní výstřelek”, který za pár dní zase zmizí. Nakonec jsem ale naštěstí podlehl, koupil jsem od Šimona 200 rozpadnutých karet za 200 korun, což tehdy byla docela raketa, a mohl jsem začít bojovat s bílookrajovými Hill Gianty, což byla na třídní poměry i docela solidní karta.

Po pár týdnech třídního hraní mi Matouš Houžvíček ukázal, kde je Černý Rytíř, a tak jsme vyrazili na první turnaj pro začátečníky, kde jsem si s balíčkem plným Cosmic Larev a nejspíš nelegálních označených karet bez obalů (naštěstí ty deckchecky na posledních stolech turnajů pro úplné začátečníky nebyly tak tvrdé) dal 0:3 a poprvé ochutnal “competitive” Magic, a už jsem se nepustil.

 

Na pražské herní scéně sis brzy vydobil celkem solidní reputaci a začal ses objevovat v týmech s dalšími mladými hráči. S kým jsi tehdy hrál a jak taková spolupráce vypadala?

Tady už musím docela vzpomínat, ale hrával jsem tehdy hodně s Davidem Do Anhem, Honzou Hanzálkem a Petrem Sochůrkem, až jsme nakonec vytvořili tým Nuts (výraz používaný v pokeru pro nejlepší možnou kombinaci karet, jakou v daný moment hráč může mít) a v něm docela úspěšně bojovali na CMUS Cupech a jeho sériích. Všichni to jsou šikovní chytří kluci, takže testing s nimi byl naprosto super a není žádné překvapení, že každý z nich je dneska crusher ve své oblasti.

 

Ve čtrnácti letech ses kvalifikoval na svůj první Pro Tour, a to hned na Hawaii. Jak jsi tohle období prožíval?

Mám z toho trochu smíšené pocity, ale celkově samozřejmě hodně převažují ty pozitivní. Hawaii je jedno z nejhezčích míst na zemi a rozhodně se tam plánuji někdy vrátit i s Natálkou, to už snad bude víc peněz a času na využití místních atrakcí :)

Na druhou stranu jsem tehdy Magicy hrál v porovnání s průměrným PT hráčem dost příšerně - firstpickoval jsem na draftu Manaplasmu místo Oblivion Ringu a na constructed jsem v poslední chvíli switchnul ze solidního stock listu Jundu na dost podezřelý 4c cascade s Enlisted Wurmama - a je skoro až škoda, že jsem si takový jackpot “vyplýtval” v životě tak brzo, ale to už jsou hodně first world problems. Také to bylo dost náročné na psychiku, najednou jsem se ocitl 12 tisíc kilometrů na nejvzdálenějším možném místě od rodinného zázemí někde, kde jsem nikoho moc neznal.

Celkově to byl neuvěřitelný zážitek, a cítím se hodně privilegovaný, že jsem měl vůbec příležitost se něčeho takového tak brzy v životě účastnit. Hlavní poděkování tady patří celé mojí rodině, hlavně tátovi, bez jeho supportu by to nešlo. Neměl bych s kartičkami procestovaný kus světa ani bych dneska nebyl v Rivalech.

Jak dlouho ses v téhle době Magicu "na plno" věnoval a co přišlo dál?

Vrátil jsem se do Prahy na mistrovství republiky, uhrál jsem top 8 a tam naprosto odevzdal proti KKčkovi (Honza Kotrla). Alespoň tím vznikl jeden z nejlepších českých národních týmů, KK se spolu s Lukášem Jaklovským a Lukášem Blohonem tehdy na mistrovství světa umístili hodně pěkně.

Pak už je to v hlavě kompletní spleť úžasných vzpomínek, hromada opakovaných GPček zejména po Evropě (Vídeň, Praha, Londýn, Barcelona, Strasbourg, Vídeň, Vegas, Praha, San Diego, Bochum, Krakow, Paříž…), jednou za čas nějaký Pro Tour nebo mistrovství republiky, a roadtripy s Matesem, Hanzem, Stráčou a spoustou ostatních. Byl to můj lifestyle a Magicy jsem tehdy zbožňoval.

Jeden z nejsilnějších životních zážitků mám z Nagoyi, interakce s japonskou kulturou mi dala do života strašně moc. Na každém rohu byla vidět jejich kolektivní mentalita a hodně mi to ovlivnilo myšlení dodnes. Pořád si živě pamatuju, jak jsem viděl perfektně zarovnanou frontu na metro, stovky lidí, a nikoho ani jen trochu nenapadlo rvát se před ostatní někudy kolem. Na tomhle výletě jsem si také poprvé a prozatím naposled vyzkoušel, jaké to je být široko daleko ten nejvyšší, kterého ostatní prosí o pomoc při sundavání předmětů z horních poliček. Také jsme otestovali s Tirákem velikost “manželské” postele japonců (SPOILER ALERT - je menší než česká postel pro jednoho). Na samotném Pro Touru jsem si dal mých standardních 4:4 pro 199. Místo, které mi přineslo jeden extra pro point, který mi nějakým zázrakem nakonec těsně přinese status Silver.

Dost bodů jsem totiž nabral na slovenském mistrovství republiky, kde mě zvládl porazit až Ivan Floch ve finále a byl to tak můj kapitán na mistrovství světa v San Franciscu. Tehdy jsem se poprvé cítil, že mám silný edge s deckem. Blue Red Pyromancer Ascension je sice hodně těžký balík a rozhodně jsem ho nepilotoval perfektně, ale cítil jsem se s ním zatím nejvíc jistě ze všech decků, co jsem kdy hrál. Teď zpětně mi přijde docela šílené, že byl Ponder a Preordain spolu někdy na standardu.

“Konec” mojí magicové kariéry byl na Pro Touru v Barceloně 2012, kam mě dostal ten zázračný Silver status přesně na bod. Bylo mi tehdy 18 a měl jsem pocit, že je čas na MAGIC RETIREMENT, jestli tenhle turnaj neuhraju nějaké úžasné skóre. Bohužel narozdíl od Stračíska jsem po takto nesmyslných prohlášeních turnaj automaticky nevyhrál.

Hrál jsem největší stock list RW human aggra a nadraftil jsem nejhorší deck v historii lidstva, UG mill v triple Avacyn Restored formátu. Nějakým zázrakem jsem jednu hru umlel LSVho, ale na výhru to nestačilo. Jiného soupeře jsem ale utloukl Grizzly Bearama, takže jsem zase dosáhl na osobní standard 4:4. Plot twist byl, že Wizardi (abych někdy uhrál druhej den) změnili pravidla a 4:4 tentokrát stačilo na druhý den. Tam jsem prohrál poslední kolo o peníze a v ten moment na mě už finálně dolehl pocit, že tady pro mě nejspíš “profesionální” Magicy končí. Lukáš Blohon k tomu navíc nezískal Platinum status o jedno místo na tiebreaky, takže jsme s ním i spolu s ostatními zapili konec Pro Touru opravdu poctivě. Ještě bych tady zmínil fakt, že turnaj vyhrál Alexander Hayne, kterého jsem tehdy neznal, ale dnes je to jeden z mých nejoblíbenějších amerických kamarádů.

Touhle dobou už jsem pomalu začínal hrávat poker a sice ještě pár měsícu potrvá, než se do toho pustím na vysoké škole profesionálně, tak už mi zabírá víc času než Magicy, takže pomalu ale jistě přecházím z jednoho na druhé.

 

Zmiňuješ poker - když ho člověk porovná s Magicem (což je porovnání, které se docela často objevuje), jak ti z toho obě hry vycházejí? Jaké mají přednosti a nevýhody?

Hodně je toho podobného, hlavně fundamentální základ přemýšlení. Kombinace a využití zdrojů v Magicu jako je karetní výhoda, tempo, life total a počet outů v decku se přemění na Independent Chip Model (ICM), pozice u stolu, payout structure a, well, počet outů v decku. V pokeru je overall mnohem víc peněz, takže ekonomicky pro mě dávalo long term smysl věnovat se tomu.

Hlavním negativním rozdílem pro mě je fakt, že poker ze mě životní štěstí spíš vysává a Magicy ho spíš doplňují. Částečně to je způsobené tím, že poker už je fakt tvrdý grind, kde se člověk musí občas soustředit na 20 turnajů online najednou, a na jejich konci jediné na čem záleží je číslo na bankovním účtu. Magicy mají pěkné pestré partie, a zanechají v člověku víc pozitivních emocí. Velký rozdíl je také v komunitě a interakci s lidmi. I z pokeru znám pár desítek super lidí, ale tak 60 % hráčů jsou fakt zvláštní lidi, se kterými člověk ani nechce interagovat. Z Magiců na druhou stranu mám většinu z mých nejlepších kamarádů.

 

Pochází z prostředí pokeru tvoje přezdívka "Flashjack"?

Ta už je hodně stará, myslím že jsem ji používal už při psaní článku tady na CMUS ve 13 letech :) Chtěl jsem někam napasovat jednu z anglických verzi jména Jakub - Jack, a napadlo mě jenom tohle.

 

Českou online pokerovou scénu někde kolem roku 2017 celkem zasáhly vládní regulace - změnil se v té době kvůli tomu nějak tvůj vztah k hraní? Co si o těchhle regulacích dnes myslíš?

Myslím že patřím mezi pár desítek nejvíce zasažených, hrával jsem tehdy k vysoké škole full time $60 turnaje Spin and Go, “pracoval” jsem jenom pár hodin denně, odehrál pár tisíc turnajů kaźdý měsíc, měl jsem tehdy prozatím nejlepší hodinovku... Tehdy jsme věřili, že se situace uvědomí a dost turnajů se vrátí do normálu, zákon z pozice někoho, kdo tomu rozumí, naprosto nedával smysl. Dost se toho do normálu vrátilo, ale zrovna Spin and Go ne, ty se v Čechách už hrát nedají. Hrával jsem je teda občas na Slovensku u babičky, ale 31.12.2017 je vlastně jasný bod, kdy jsem ukončil profesionální pokerovou kariéru.

 

Co považuješ za vrchol své pokerové kariéry?

Asi nejvýraznějším momentem v pokeru pro mě byl deeprun na mém prvním WSOP eventu při druhé návštěvě v Las Vegas. Turnaj se jmenoval Giant a hrálo ho skoro 10 tisíc lidí. Najednou jsem se ocitl na posledních třech stolech (27 hráčů), a první cena čtvrt milionů dolarů a vysněný náramek už byly skoro až na dosah. Bohužel hned po vytvoření třech stolů jsem se poroučel po prohraném coinflipu s AK suited proti páru šestek. Byl to nejdražší flip v životě, ale doufám, že ještě někdy nějaký dražší zažiju.

Po pracovní stránce představuje další kapitolu tvé životní cesty obchodování na burze, mezi tvoje současné kolegy ve firmě patří mimo jiné třeba Lukáš Blohon nebo Standa Cifka. Jak tenhle business model vlastně vypadá a jak vám to s Bukym a Standou jde?

Pracujeme všichni v Quantlane, firma je naprosto super, podařilo je mi najít práci, kdy můžu jít odpoledne spát a ještě nás v tom podporují. Oficiální název pozice je proprietary intraday equity trader, což v překladu znamená, že obchodujeme akcie na burze na denním horizontu (často něco nakoupíme a klidně i za pár minut prodáme) dle našeho nejlepšího uvážení.

První do firmy nastoupil Buky, já jsem tehdy už druhým rokem pracoval pro Standu jako osobní manažer, a Quantlane nás kontaktoval s nabídkou spolupráce jako informační kanál pro oslovení českých Hearthstone a Magic hráčů, který by jim doplnil chybějící místo na tureckém trhu. Hledat mezi karetními hráči dává smysl, podobně jako se překrývá koncept Magiců a pokeru, tak se překrývají i obě tyto hry s tradingem.

Po inženýrských státnicích jsem se do firmy přidal do nově vznikajícího Nordics týmu, takže na rozdíl od Lukáše já mám na starost Švédsko a Dánsko. Standa se k nám přidal až na závěr do mého týmu před pár měsíci, ale už teď tým svými nápady žene hodně dopředu.

 

Vraťme se teď zase k Magicu, a to rovnou do současnosti, kde se právě rozjíždí nová sezóna Rivals league, jejíž jsi součástí. Otázka se přímo nabízí - jaká vede cesta od pozice grindera na Areně až k možnosti hrát "druhou nejvyšší magicovou ligu"?

Až překvapivě krátká přes pár turnajů, je potřeba udělat následující:

1. Ukázat Natálce Magicy a Magic Arenu

2. Natálka během pár dní uhraje Mythic

3. Nechat se nahypovat přítelkyní a vygrindit svůj první Mythic taky

4. Hned na prvním Mythic Invitational Qualifier extrémně vyluckboxit deset výher = slot

5. Zjisti, že se dá takto dostat dokonce i do Rivalů, i když je to hodně nepravděpodobné

6. Nabrat komplet decklisty a sideboard guidy od nejlepších hráčů na světě

7. Jednou za čas zaběhnout pohladit Ondru Stráského pro maximalizaci štěstí

8. Odehrát další čtyři kvalifikační turnaje stylem “co draw to tutor” a umístit se celkem v top7

9. {optional} Pořádně fandit mojmu slovenskému bratovi Flochymu, kterej si tam i dokonce fakt zaslouží být, a dostat se do Rivalů společně

Bez kluků z Czech Gaming House a nesmyslné dávky štěstí (známé jako Stráčova průměrná středa) by to nedopadlo, Flochy i Standa odvedli při testingu úžasný kus práce. Mít za sebou coache takového kalibru mě zase naučilo hrát Magic o kus víc, a už zase mám pocit, že jsem pár let dozadu hrát hrozně :)

 

Díky za přehledný recept, snad ho někdo z čtenářů napodobí třeba v příští sezóně :) V současnosti zrovna ta současná sezóna začíná, minulý týden se rozjely prvními klání - jak se ti na úvod dařilo?

Začal jsem nepříliš slavně se skóre 4:7 (jeden zápas proti Austinovi budu hrát aź nastoupí do Rivalů), ale není to až taková katastrofa, jak to vypadá na první pohled. Zaprvé se mi podařilo zastavit Standův 8:0 winning streak. Zadruhé jsem jednu partii vytimoval, a to je chyba, co už se mi jen tak nestane. A zatřetí za 6:6 už bych byl hodně spokojený, takže bez timoutu bych to skoro i splnil.

Kluci ještě navíc vycraftili nejtěžší možný deck, kde mirror kompletně instantních UB Rogues je na bolest hlavy naprosto ideální. Možná jsem se měl přiklonit ke Stráčovi s Juzámem a hrát Gruul, ale overall se snažím hrát vždy to co Flochy, protože mě deck pak během coaching session dokáže alespoň trochu naučit.

Také každý zápas je mnohem těžší, než na co jsem zvyknutý z ladderu na Aréně nebo ze starých dob na PTQčku. Většina mých soupeřů teď už bude profesionálních full time magicařů, zatímco já normálně dál pracuju, a to se bohužel musí někde projevit. Naprosto každá výhra se počítá, a fakticky jsem rád i za ty 4 co jsem ukořistil, a to mám ještě “freeroll” o tu pátou zabojovat.

 

Kolik hodin týdně tak u MTG Arény trávíš? Doléhá na tebe nějakým způsobem "grind" nebo už jsi vytrénovaný z pokeru?

Během standardního týdne po večerech nahraju víc Counter Striku než Arény, takže tady to bude chtít dost přidat.

 

Hlavním formátem Rivalů je Standard, který se posledních pár sezón stává stále častěji terčem kritiky kvůli nezvládnutým kartám, které je posléze třeba banovat. Objevuje se ale i názor, že mít takhle dynamický formát, který se mění častěji než jen při rotaci, být úplně na škodu nemusí, tím spíš, když na modu existují za zabanované karty "refundy". K jakém názoru se kloníš ty?

Je docela zábavné, že podle Wizardů měl existovat balík, kde by byl legální Fires of Intervention, Omnath, Oko a Ugin :) Navíc s nástupem Magic Areny se dobré balíky najdou a rozšíří mnohem rychleji, než za starých časů, takže častější zásahy teď budou nutností. Po posledních banech teď ale máme pěkný vybalancovaný formát.

 

Co pro tebe bude hraní v lize obnášet do budoucna? Plánuješ třeba i streamovat?

Kariéru streamera jsem mohl sledovat ze zákulisí, když jsem pracoval pro Standu, a rozhodně to není žádná sranda, třetí fulltime job už rozhodně nezvládám. Maximálně tak budu vysílat League Weekends a budu rád, když se mi tam objeví dva vieweři - já pro kontrolu a fandící Natálka.

 

Z Rivals League vede pouze jedna cesta "nahoru", a to sice do MPL. Jaké máš v tuhle chvíli aspirace? Přemýšlíš o tom, že by mohlo být reálné pro příští sezónu MPL uhrát?

Tady si musím nalít trochu čistého vína a koukat se na situaci hodně realisticky. MPL by bylo obrovský highroll (ale teda asi menší, než jak jsem teď zabloudil do Rivalů) a hlavním / jediným cílem je se tady spíš udržet. Na to je potřeba něco lehce pod 50 % winrate, takže cílem přes celou sezónu bude především uhrávat 6:6 skóre nebo něco podobného, a dobývání MPL nechám hlavně na Flochyho :)

 

A když se podíváme v čase ještě za další horizont a zkusíme si trochu zavěštit? Bude Jakub Tóth hrát Magic i za pět let? Za deset? A na jaké asi tak úrovni?

To je poměrně dlouhý horizont, ale snad se dva - tři roky v Rivalech udržím, a pak se uvidí. Co zažívám teď v Magicách je až tak moc velké neplánované překvapení, že už si netroufám odhadovat nic. Budu věnovat maximum energie tradingu i kartičkám, a nechám se překvapit, kam mě to zavede.

 

 

Snad tě tedy cesta zavede tam, kam by sis představoval - každopádně přeju hodně štěstí a díky moc za tvůj čas!

 

Pro cmus.cz Adam Koska

 

Několik článků vztahující se k Jakubovi Tothovi:

• historický rozhovor s Jakubem Tothem z roku 2009
• Report z mistrovství Slovenska 2011
  
• historický report z PTQ z Hannoveru od Jakuba Totha
  

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.