Report z 19th Prague Duel Commander turnaje

Tři opičáci a pirátka na 19th Prague Duel Commanderu - 14. 5. 2022

Jak jsem objevil commander (duel)

Před COVIDem pro mě Magic ztratil kouzlo. Na poslední konané GP jsem měl koupené letenky, ale rozhodl se, že ani nepojedu. Prodal jsem skoro všechny karty, hlavně ty modernové. Takže mi pak udělalo trochu radost, že začaly ztrácet na ceně. Potřeboval jsem si od toho odpočinout.

Ale když zrovna nebyl lockdown, měl jsem občas chuť zajít na limited někam v Praze do herny nebo na friendly draft s benefity třeba do kavárny (Vnitroblock fakt paráda). z limitedu jsem nadšený. Za ty roky, co hraju, se mi nelíbily tak tři sety. Všechno ostatní je paráda. Double masters, Throne of Eldraine nebo třeba novou Kamigawu bych hrál pořád. Nejdůležitější je vyzkoušet, jestli fungují jednobarvy, a jak do nich správně naskočit, a pak pětibarvy. Na konzistentní balíčky je vždy času dost později.

Informace, že se občas konají větší commander turnaje, mě nejdřív nijak nevzrušovala. Ze zvědavosti jsem nakoukl, co se hraje, a poptal se pár hráčů, jaké ty turnaje jsou. No a rozhodl jsem se, že se přidám k té bandě lidí, co musí mít každou kartu aspoň jednou, protože by se někdy mohla hodit do Sivitri Scarzam high mana cost tribal commander balíčku (hlavně koukněte na jméno ilustrátora).

Abych mohl rychle začít, sehnal jsem Ragavana, prohrabal zbytky sbírky a dokoupil pár levných červených kartiček. S generálopičákem to stačilo na jeden turnaj v pivovaru, pak dostal banán. Čekal jsem, že s Kari Zev to nebude tak dobré, a začal nakupovat karty do dalších dvou balíčků - Vensera a Sythis.

Než jsem zvládl přes Cardmarket dokoupit zbylé karty do Sythis, odehrál jsem několik dalších turnajů s Kari. Dařilo se mi a navíc mě to začalo hodně bavit. Takže Sythis bez jediné odehrané hry prodávám, kdybyste chtěli nějaké zbytky - koukněte sem https://www.mtggoldfish.com/deck/4812546#paper a napište mi.

Proč mám tak rád svůj mono-red

Je to taková skládačka, kdy celkový obraz je soupeř, který má nula životů dřív než já. Každý dílek je jinak velký a od určitého okamžiku je potřeba přehodnotit způsob skládání. To je snad můj nejoblíbenější moment při hře. Když neustálé počítání, za kolik do hlavy dovedou dát karty v ruce, způsobí, že přestanu řešit bytosti na boardu a začnu pálit soupeře. Příklad je třeba seslaný Hogaak, kterým soupeř zablokuje token Ragavana. Na jeho zabití jsou potřeba dva blesky a hrozí, že příští kolo ho soupeř stejně zahraje znovu. Chce to pěkně spočítat a udělat rozhodnutí, které nelze vzít zpět. Zvlášť při pomalejších startech je potřeba vědět, kdy do toho skočit.

Důležité je neztratit nervy, když je zablokovaný board a soupeř pomalu začíná získávat převahu. Stačí dvě líznutí a všechno může být jinak a vůbec nevadí, že má soupeř ještě čtrnáct životů. Důležité je před sebou pořád vidět ten vyhrávající scénář. Někdy mi stačí jen znovu prohlédnout karty v ruce a začne se rýsovat. “Pořád ještě můžu líznout Territorial Hellkite a vyhrát.”

Hodně moc zbožnuju ty hry, kdy soupeře kolo před smrtí sundám přesně na nulu a ani o život míň. Minulý turnaj v pivovaru proti Reality Chipu byl soupeř dopálen z dvanácti životů na nulu. Věřím, že hlavně proto, že když byl na třinácti, říkal jsem si v duchu “Lízni fečku a fečni si, no jen si fečni. Ty víš, že to chceš.”. Rád si po těchto hrách namlouvám, že to takhle vyšlo díky mému skvělému strategickému uvažování a telepatických schopnostech.

Hry s mono-redem jsou celkem konzistentní a rychlé, takže mám spoustu času na zrelaxování mezi koly. Nejsem ten typ, co se hravě vydrží soustředit osm kol hraných až do nastavených. Navíc rád na turnajích potkávám staré přátele a bavím se s nimi. Přijde mi, že v MtG komunitě mají lidé skvělý a různorodý smysl pro humor. Rozmanitost je veliká i mezi profesemi a dalšími zájmy účastníků. Každá konverzace má potenciál být obohacující.

Vinohradský pivovar nabízí i užitečné okolí. Přes ulici sídlí obchod CVRK, kde mají spoustu pěkných blištivých věciček s vybalancovanou mana value a aktivační abilitou “equip target girlfriend”.

Ještě jsem vám chtěl ukázat, jak se mi líbí non-rotating formáty, protože si můžu pimpovat balíček až na věčnost. Někdy se rád na karty jen tak dívám. Pohleďte na tyto skvosty:

Nepotřebuju k maximální radosti japonský full-art etched foil Lightning Bolt z Alfy podepsaný phyrexiánštinou od Margot Robbie. Já mám radši tenhle. Když ho vidím, vybavím si, jak jsem si ho vzal z prize wallu v pátek před Grand Prix v Barceloně ve 2017, kde jsem pak uhrál se 4c Copycat balíčkem svůj druhý day two a první pro point. Je to první Lightning Bolt, který jsem kdy držel v ruce. Bydleli jsme tam v hotelu s Ondrou Strakou a chodili ve vedru na místo turnaje snad přes půl Španělska.

Goblin Guide (ten art mě tak baví) je svědectví toho, že prostě nedokážu porazit Lukáše Exlera v limitedu - prohrál jsem o právo prvního výběru ze splitnutého Box Topperu a zbyl na mě můj nejoblíbenější one drop balíčku. Vůbec si nedovedu vybavit zápas, kdy bych Lukáše přemohl. Když je nedokážete porazit - splitněte s nimi.

Vista je z backdraftu z turnaje pořádaného Janem, takzvaným “Hanzem”, Hanzálkem (těžko říct, jestli ta přezdívka vznikla ze jména nebo příjmení) v jeho doupěti-bytě. Sokenzan a Bloodstained Mire jsou otevřeniny z cen z prerelease turnajů. Mire je z víkendu, kdy jsme se s Vaškem Loufkem snažili obchodit co nejvíce 2HG turnajů mezi Najádou a Rytířem.
Soul-Scar Mage je z druhého dne Grand Prix Bologna 2017, kde obešel stůl ve draftu (na limited asi nic moc) a já si ho prozíravě picknul. Už nikdy jsem na limited GP nebyl tak dobře připravený. Před turnajem jsem totiž pobýval dva dny na chatě u Martina Jůzy a dělal hráčům kvalifikovaným na Pro Tour sparring dummyho do počtu. Hodně mi to pomohlo, oni o té hře fakt vědí věcí. Martin se pak dostal až do finále celého GP.

Jen tu Chandru jsem teda sprostě koupil, ale dal jsem si záležet, abych sehnal přesně tuto verzi. Herně není až tak dobrá, ale líbí se mi tolik, že ji prostě nedovedu cutnout. Je důkazem toho, že hezký holky mají snadnější dostat se mi do balíčku.

Doufám, že těchto sedm instagramových storýček někdy uvidím jako úvodní ruku. :-)
A je to focené na první podložce, kterou jsem kdy vyhrál.

Deck fine-tuning

Instinkt (https://www.mtgtop8.com/format?f=EDH&meta=115&a=) říkal, že mám na Devatenáctém pražském duel commanderu očekávat hodně Gristů a Shorikaiů. Instinkt mi taky poradil pár úprav balíčku od minule. Ubral jsem War Room (nikdy jsem si z něj nelízl ani kartu), a místo pár flexibilních slotů dal Phyrexian Revokera (není k zahození ani proti Aminatou a Mother of Runes), Goblin Chainwhirlera a Dead // Gone (fakt špatná karta, co pomůže s Hogaakem). Nehrál jsem teď ani Sulfuric Vortex, protože jsem potkával hodně Isamaruů a tam to hraje proti mně. Ale byl snad v každém mono-redu, tak jsem ho přidal ještě ráno před turnajem.

Decklist je zde https://www.mtggoldfish.com/deck/4814449#paper (na mtgtop8.com koukám, je verze, kterou jsem v sobotu před turnajem ještě updatoval). Odmítám hrát jednorázové bytosti jako Ball Lightning a blesky, co pečou jen hráče, jako je Skullcrack nebo Flames of the Blood Hand. Hodně nerad prohrávám s Dennickem a Isamaruem a i na toho Grista takové karty nejsou nic moc. Klidně mě berte s rezervou, nehraju to tak dlouho a je to můj názor.

Určitě někdy vyzkouším víc all-in verzi. Ale ty víc big red karty mi teď přijdou mnohem zábavnější. Sesílat na stůl tyto věci je veliká radost - Urza’s Saga into Skullclamp, Chandry, Laelia, Seasoned Pyromancer, Anax, Emberwilde Captain a Phoenix of Ash. Trochu se ho bojím, ale chci vyzkoušet i Professional Face-Breakera z Capenny. Super je, že do mono-redu vycházejí hratelné karty snad s každým novým setem.

 

Turnaj

Přijíždím tak akorát, abych před začátkem stihl předat prodané Serra’s Sanctum. Z mé strany už je compleated, je z něj teď bitcoin. S vyzvedávajícím jsme se poznali pomocí staré dobré metody “řekni mi, co máš za tričko”.

 

První kolo - Ondřej Smetana a jeho Light-Paws, Emperor’s Voice

Údajně nepříjemný matchup s příjemným soupeřem.

První hru jsem on play a oceňuji, jak skvělé karty jsou Seal of Fire a Pyrokinesis. Klíčové bylo mít víc blesků než měl Ondra protekcí a povedlo se. Korunu tomu nasadil Rampaging Ferocidon, kterého musel soupeř přeměnit na ojetinu pomocí Swift Reconfiguration. Statická schopnost mu zůstala a později znovuseslaný Light-Paws, ani s přídavným lifelinkem, nemohl situaci zachránit.

Druhou hru bylo opět klíčové zakázat soupeři přidávání životů, o to se postaral Sulfuric Vortex. Počkal jsem s ním až do chvíle, než Ondra vybuduje lifelinkovacího Light-Pawse a pak Vortexem hru v podstatě ukončil. Dohráno bylo během patnácti minut.

1-0-0

Myslím, že už pro mě nemá vůbec cenu zoufat si, jaký hraju špatný matchup. Raději se budu soustředit na to, jak soupeře upéct. A taky vysílat pozitivní energii do balíčku, aby přihřál ty správné karty, protože to má podobný efekt jako bědovat nad nespravedlností, že nejsou všechny hry nejhůř 50:50.

Tu je odkaz na reportáž z velkého DC turnaje v Toulouse, co psal právě Ondra: https://www.cmus.cz/rubriky/clanky/reporty/report-ze-zahranicniho-turnaje-relic-tcg-fest_11922.html.

 

Druhé kolo - Dennick, Pious Apprentice

Soupeř začíná a jde mu to moc dobře. Dennick into Stoneforge Mystic pro Sword of Fire and Ice by na mě asi stačil. Ale to by nesměl u mě na ruce čekat Fury s Collateral Damage a Kari nebýt na stole. Pálím soupeři board ve slevě za jednu červenou manu a začínám útočit. Mám rád tyto zvraty. Soupeř už se jen brání a brzy umře.

Z druhé hry si pamatuju jen to, že trvala vážně dlouho, spotřebovali jsme hodně many a soupeř to měl trochu lepší. Snažil jsem se všechno pěkně spočítat, abych vyhrál těsný race, ale na čtyřech životech mě soupeř doráží pomocí Psyonic Blast - zlý nepěkný modrý blesčík.

Ke konci hry se mi něco začalo zdát divné a brzy jsem zjistil co.

Jak jsme byli u stolů posazeni všichni blízko sebe, tak jsem Kari při prvním přesunu ze hry do zóny položil na krabičku, která byla přes okraj podložky. Tím se dostala mimo mé zorné pole a během hry jsem na ní úplně zapomněl. Od soupeře zjišťuju, že jsem měl asi tak dvě kola, kdy jsem nic neudělal a mohl ji za čtyři many klidně seslat podruhé a pak ještě jednou za šest.

Třetí hru to vypadá, že mě tato nepozornost nemile potrestá. Celou hru jsem po mulliganu jen na dvou zemích. Aspoň nedostanu damage od Cemetery Gatekeepera, kterého sesílám ve druhém kole a cílím zemi ve hřbitově. Jen za země pak soupeři ubere šest životů. Třetí kolo střílím Dennicka Chain Lightningem a sesílám Rabbit Battery. Soupeř staví do cesty Brimaze, na kterého nemám odpověď. Řeším to jediným možným způsobem, a tím je topdeck. Takže Flame Slash a equip a za tři, prosím. Brimaz nestačil, tak teď soupeř pokládá stejně nepříjemnou Adeline. Opičím se po svém předchozím draw a lížu Pyrokinesis. Zbytečných karet v ruce je ještě dost. Teď už je soupeř se životy fatálně nízko a zvládnu vyhrát.

2-0-0

Krásné poučení - už nikdy nebudu dávat commandera mimo své zorné pole, prostě jsem typ člověka, co musí mít vše rovnou na očích, jinak na to zapomene. Mimochodem tohle začínám využívat i při psaní tohoto článku, ale naopak. Stačí dát telefon mimo zorné pole a přestává existovat a já se můžu víc soustředit. Doporučuju. Jo a taky si budu brát na turnaje hezčí podložku.

Během přestávky mezi koly s Martinem Hrycejem řešíme, jaký je souboj Kari vs. Aminatou. Teoreticky pro Kari nic moc, protože Aminatouin účinný plán je najít Oath of Kaya a pak likvidovat vše, co se pohne pomocí její schopnosti. Takže příští napárování je naprosto nečekané.

 

Třetí kolo - Martin Hrycej - Aminatou, the Fateshifter

Začínám bez one-dropu. Kari ještě v mém druhém zemře na Fatal Push. Nepoložím třetí zemi. Martin hraje ve třetím Dakkona, já zaměřuju Play with Fire na Martina, scry jde nahoru.

Blood Moon udělá ze všech zemí na druhé straně hory a Dakkon na to sám nestačí a po pár kolech je dohráno.

Druhou hru Martin mulliganuje na šest a nechává velmi smutnou ruku - čtyři země, Force of Will a Gitaxian Probe. Pak vyfloodí. Aminatou sama moc neudělá a hra končí.

Minulý turnaj v pivovaru mě vyčkávání s Blood Moonem proti Aminatou stálo postup z osmifinále. Od té doby s ním trochu víc riskuju, obzvlášť, když je soupeř tapped out a ještě nemá žádný basic.

3-0-0

 

Čtvrté kolo - Jonas Kretzschmar - Isamaru, Hound of Konda

Tak tohle je ten zápas, který přesně ospravedlňuje utracené peníze za turnaj - anglicky mluvící hráč. Kdybych si měl zaplatit lektora na hodinu konverzace, stálo by mě to minimálně 600,-. Takhle to mám i s pitím v ceně. Sice nejsem pivař, ale mají tonic. Během turnaje si dávám jak ten žlutý, tak i klasický.

Soupeře nadšeně zdravím. A on o svém zneužití ani neví. Povídám mu, že tento matchup hraju rád, že to je takové pěkně interaktivní, abych ho rozmluvil. A ještě k tomu hrajeme na kameře.

On začíná. Brzy zahraje Gideona Blackbladea. Přesto, že jsem si myslel, že tu hru nemůžu se Skullclampem a Pyrokinesí prohrát, nedaří se mi odstranit Gideona a dostávám hodně damage. Oponent má navíc svůj Skullclamp a v mono-whitu je proti mono-redu trochu lepší. Můj Chainwhirler nemá nijak prospěšný efekt a ještě udělám svou největší chybu v turnaji. Naposledy jsem na kameře zapomněl na ultimátku Grista a teď ukazuji, že nevím, co dělají moje karty. Topdeckuju Territorial Hellkite a po chvilce rozmýšlení ho nezahazuju do Pyrokinese, ale hraju a útočím na Gideona. Soupeř mi vysvětlí, že to tak nefunguje, že musím útočit do hráče, a já na to prohrávám. Stupid mono-red player.

Druhou hru má oponent opět Skullclamp a ještě to vylepšuje Recruiter of the Guard, která najde Sanctifier en-Vec (Chtěl jsem původně napsat “Sanctifiera” a “Recruiter, který”, ale vzpomněl jsem si jak mě štve, že všichni myslí, že Wrenn je kluk, a říkají “on zahrál Wrenna”. Recruiter taky vypadá na obrázku jako paní.). Aby za Skullclamp nemohl další kolo líznout, používám Fiery Confluence. Kari to přežije a soupeři umře Skullclamp, Recruiter i Isamaru (Nevíte někdo, jestli Isamaru není fenka?). A já můžu začít trochu útočit. Za dvě kola mi soupeř ukáže, že kromě Sanctifier a dalších bytostí má ještě Sword of Fire and Ice.

Blesky, se kterými jsem počítal, že budou pálit soupeře, musejí střílet bytosti. Soupeř equipuje všechno, jen ne Sanctifier, a já to v reakci pálím. Vyhodnocuju to tak, že kdyby měl jak útočníka (s mečem), tak blockera s protekcí na červenou, už bych to nestihl vyhrát, on to tak asi vyhodnotil taky.

Zachraňuje mě Mishra’s Factory, kterou oponent jednou nechal projít, to když byla na stole samotná Sanctifier a vše ostatní upečené. A pak pod Sanctifier mohla skočit, když ta nesla meč. Počítá se i to, že Kari Zev má menace a umí protlačit damage za kolo. Končí to tak, že kolo před jistou prohrou topdeckuju další blesk - Ragavanův nejoblíbenější - Collateral Damage. Kari přiřízne soupeře za jedna a ještě před regular combat damagí se z Ragavana stává Ragagranátvan (jak indické). Díky Ramunap Ruins soupeře dostřeluji přesně na nula životů a hru, co jsem myslel, že určitě prohraju na meč, vyhrávám. Mám tak rád ty hry, co kolo před smrtí soupeře sundám přesně na nulu. Ruiny zabíjely poprvé, co balíček mám.

Třetí hra je také zajímavá. Oponent začíná a jako generála určuje Brimaze. Hraje Mother of Runes, pak Leonin Relic Wardera na Kumano Faces Kakkazan, pak generála a pak dorazí ještě Gideon, Ally of Zendikar a Skullclamp, aby se to moc nekazilo. Docela overkill, stačila by na mě i jen ta Mother a Brimaz. Nemám ani včasnou odpověď na Mother. Líznutí Pyrite Spellbomb dává falešnou naději, že s tím ještě můžu něco udělat. Vynechám dvakrát čtvrtý land. Spálit celé kolo zabitím Mother není to, co by mě vrátilo zpět do hry. Sesílám Abrade na Relic Wardera, aby se vrátil Kumano, který zařizuje spectacle pro Light Up the Stage a taky střelí do Gideona. Otočím dvě země. Jednu hraju a vím, že si můžu dovolit dvě obětovat do Fireblast. Jenže nechci, aby si oponent za token z Brimaze jen tak lízl dvě karty pomocí Skullclamp. Má jen jednu bytost s odolností jedna. Takže vším zaútočím do Gideona tak, aby token musel chumpblockovat. Gideon to přežije s jedním žetonem a já ho potupně dodělávám pomocí Fireblast. Soupeř najde ještě Smuggler’s Copter a to už je na mě moc, do té doby jsem si myslel, že se z toho ještě můžu dostat.

3-1-0

Po turnaji padlo rozhodnutí, že musím něco udělat, aby se nic podobného jako s Hellkitem dál neopakovalo. Commander balíček má hodně různých karet a každá hra je jiná a neznat vlastní karty může ztrestat. Nehraju teď karty tak často, a tak si chci zakázat prohrávat na zbytečnosti.

Takže jsem vymyslel tento způsob večerní meditace. Pěkně v klidu v postýlce zamíchám pořádně celý balíček a líznu úvodní ruku. Každou kartu si pečlivě přečtu. Od názvu a manacostu přes typ karty až po rules text a staty. Překvapení třeba bylo, že Emberwilde Captain je Djinn Pirate a že Chandra, Dressed to Kill umí vystřelit i do planeswalkera a smí se z ní hrát jen červená karta. Jak si ten hloupý mozek domýšlí, že všechny Chandry exilují do jednoho pytle. Snažím se představit si pár situací, kdy může mít karta neobvyklé využití. Například kdy je výhodné dát Shinkou first-strike soupeřově bytosti.

Také se zamyslím, jestli je daná ruka proti nějakému obvyklejšímu matchupu keep nebo mulligan (nebo obecně control, aggro, midrange). A kdyby tato ruka byla už po mulliganu, tak kterou kartu oželím. Pak karty odložím a nalížu dalších sedm. Celý postup opakuji, než zůstane v balíčku právě jedna poslední karta - třešničkou na dortu je uhodnout, která to je. Naposledy jsem si byl jistý, že to je Chainwhirler, ale byla to mnohem pravděpodobnější Snow-Covered Mountain.

 

Páte kolo - Sythis, Harvest’s Hand

První hra je moc pěkná a těsná. Začínám Ragavanem v prvním, naposledy jsem takto začínal také proti Sythis, a to v Úvalech. Tento soupeř má ale odpověď - Swords. Dále se na stůl podívá Elephant Grass, za kterou soupeř asi tři kola platí cumulative upkeep, a později i Island Sanctuary. Revokera sesílám a jmenuji Expedition Map, vzápětí to soupeř trestá pomocí Parallax Wave. Má nakonec i tu mapu a hledá Serra’s Sanctum. Problém ale je, že všechny tyto karty akorát zdržují, ale soupeř nemá prostor, aby se na stole delší dobu ohřála Sythis. Já ji totiž přímo přepaluji. Jednou ji oponent schová pod Wave, ale podruhé musí zpět do zóny. Takže tak jedno kolo před tím, než by mohla Sythis a Sanctum hru otočit, vyhrávám.

Druhou hru soupeř mulliganuje do čtyř a trochu začíná tiltovat. To chápu, protože to je hra o postup do op 16. No a během hry soupeř tiltuje ještě víc a mě to začíná být nepříjemné a přestávám se pořádně koncentrovat. Další zemi, kterou ze soupeřova balíčku vidíme, exiluje ve třetím kole seslaný Ragavan. Druhou zemi soupeř najde až příliš pozdě.

4-1-0

Musím uznat, že soupeř chladne velmi rychle a brzy je stejně pohodový jako na začátku kola. Říká mi, že měl v ruce od začátku Absolute Law a Ghostly Prison. To znamená, že se druhou zemí do druhého kola by měl snad jistou výhru a i později by to mohlo být těsné. Na příští turnaj si vymyslím, co udělám s tím, že mě toto znervózňuje. Asi se naučím pár rychlých vtipů na téma Magic, abych celou situaci zlehčil.

Víte, jak si hraním Magicu přijdete na malé jmění? Začnete s velkým.
Víte, jak uvězníte elfa v místnosti? Dáte mu tam zrcadlo…

 

Šesté kolo - David Štěpánek a Reaminatou

Jsem vděčný, že po krátké analýze standingů, soupeř přijme remízu. Na minulém turnaji v pivovaru jsem s ním prohrál právě kvůli dříve zmíněnému vyčkávání s Blood Moonem.

4-1-1

Občerstvuji se pitím, jídlem a venkovním vzduchem a snažím se zkoncentrovat před Top 16.

 

Top 16 - Jakub Havelka - Marath, Will of the Wild

Začínám. Ragavan, Kari a Laelia jsou moc silná sekvence. Soupeř začíná až ve druhém Stoneforgem pro Jitte, kterou vím, že ani nemůže stihnout použít. Ve třetím pokládá Maratha a já mám blesk jak na něj, tak i na Mystica. Tím hra v podstatě končí.

Druhou hru oponent umře na Blood Moon, po jeho příchodu dovede generovat jen jednu zelenou za kolo, takže Survival of the Fittest, nalezení Reclamation Sage a jeho zahrání mu bere příliš mnoho času. Pak hledá a zahraje Furyho, ale to už nestačí.

Na další match čekám skoro hodinu. Tak můžu obcházet další stoly a sem tam s někým ze zbylých účastníků prohodit pár slov a pozorovat ostatní hrající. Hodně se mi líbí Raffine, Scheming Seer balíček, s kterým právě hraje osmifinále Lukáše Blohon. Je to neokoukané, plné rozhodování a musí být dost složité umlátit soupeř těmi všemi malými potvůrkami. Ve chvíli, kdy už to má Lukáš skoro vyhrané, dorazí na stůl Hogaak. Soupeř mu obuje botičky a dvakrát ho otočí a Lukáš prohrává.

 

Top 8 - Jáchym Bártík - Leovold, Emissary of Trest

Opět začínám. První zahraná bytost je Kari, která v oponentově třetím kole dostane Oubliette, takže se s ní loučím na zbytek hry. To je dost nepříjemné, protože nemám moc dalších bytostí a jen s blesky to nepůjde. Také je potřeba pálit Leovolda, jenže soupeř má Force of Will. K tomu stačí pár zemí navíc a prohrávám.

Druhou hru jde soupeř do pěti a já mám snad nejlepší draw turnaje. Škoda, zabil bych ho s průměrnou rukou. Goblin Guide v prvním, blesk plus Bomat Courier ve druhém a Laelia ve třetím úplně pohodlně stačí.

Třetí hru opět nemám one drop, ale Kari, Stormseeker, blesky a země mě snad pro začátek hry podrží. Takže hru končím na osmi zemích a soupeř na každý pokus o akci reaguje stylem Cryptic Command, Snapcaster Mage, Memory Lapse nebo Mystic Sanctuary. A že prý proti mono-redu je otravné hrát. Ještě musím líznout i ten hrozný Dead // Gone, který je v balíčku snad na všechny ostatní matchupy jen ne na control. Tak tady pro mě turnaj končí.

Myslím si, že jsem měl mnohem víc zvážit mulligan. Zpětně mi přijde, že to spíš mělo být nových šest než starých sedm. Na to se právě budu také víc soustředit během své magicové meditace.

Ještě jednu důležitou věc jsem od Jáchyma pochytil. A to, že asi málo míchám svůj balíček. Nebo že on míchá fakt dlouho. Ale spíš je to, že on míchá akorát, nebo maličko déle, a já moc málo. Hraju rychlý balíček, tak si můžu dovolit se tím trochu zdržet. Zkusím začít tak, že budu vždy míchat o něco déle než soupeř a uvidím, kam to povede. Snad budu mít víckrát one drop a víckrát méně než osm zemí na hru.

 

Seber poklad a odpádluj

Pro mě to byla nejsnadněji uhraná Top 8 v životě. Štěstí, štěstí, míchačka (to je převlečené štěstí), míchačka, chybička, plichtička (to je taky štěstí), štěstí a smůlička (tohle jediný nebylo štěstí). Smůlička won. Škoda, že se mi takto nepoštěstilo druhý den na turnaji někde za oceánem, nebo za mořem, nebo aspoň za těma horama. Prostě zrovna v Praze.

Neznamená to ale, že bych si z turnaje odnesl jenom cenu. Zpětně, i díky psaní článku, jsem si uvědomil, co můžu dělat jinak, abych hrál o trochu lépe. Hodně se těším, až to aplikuji na dalším turnaji.

Mám teď i jiný pohled na Magic než před morovou epidemií. Dovedu se vysmát sám sobě (klidně i se soupeřem) za ty hloupé chyby, co občas udělám. To pak způsobí, že se dovedu snadněji zkoncentrovat na následující hru, protože to hned hodím za hlavu. Pochopil jsem, že ti ostatní hráči, co rádi vše rozebírají a hledají tu optimální play, také dělají chyby, když sami hrají. Jen jsem si toho dříve moc nevšímal, protože mě karty baví hrát a ne sledovat. Tak už mě tolik neznervózňuje, když se dívají, koušou si ret a nutně mi pak musí vysvětlit, co jsem měl udělat jinak a jak bylo úplně všechno špatně. To si rád vyslechnu, ale neberu si to osobně a neshazuju se tím.

Beru kartičky hlavně jako zábavu a trénink soustředění. Ani mě nijak nerozčiluje, když mám smůlu, to se prostě děje. Naopak mě to nutí se ještě víc soustředit, takže je vlastně přiměřená smůla žádoucí.

Takže tuhle krasavici si odnáším jako další zápis do svého kartičkového deníku:

Turnaj byl skvěle zorganizovaný, nemám co vytknout. I to poslání decklistu a generála předem je super zlepšovák, už ani tu frontu na začátku nemusím vystát.
Nemůžu se dočkat, až bude další.

Díky páni organizátoři, posílám vám lásku! :-)

Josef Živec

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.