Berlín - turisticko-magikářský průvodce

 

Procestoval jsem toho už hodně. Viděl jsem Řím, Paříž, Londýn, Stockholm, Vídeň, Barcelonu a spoustu dalších míst v Evropě, ale hlavní město Německa všechny výše uvedené strčí hravě do kapsy. Následující článek by vám měl přiblížit, proč si to myslím. A bude tam i o magiku. Ne moc, ale bude. A berte to i jako pozvánku na letošní PT, které se právě v metropoli nad Sprévou začátkem listopadu koná. A pro soutěživé zde máme letní kvíz. Vítězi předám na CMUS CUPu originální letní vydání německého Playboye – už jsem ho přečetl :-) 

Začátkem července přišly České dráhy s nabídkou relativně levných jízdenek do Budapešti a Berlína. Bratru 1400 Kč za zpáteční jízdenku mi přišlo jako dobrá investice, tak jsem sbalil batoh a ve čtvrtek ráno už uháněl rychlíkem z Holešovic do Berlína. První šok přišel u Kralup, kdy se otevřely dveře mého kupé a dovnitř vešla nádherná dlouhonohá světlovlasá modelka a se slovy „Fahrscheinkontrolle. Ihre Fahrkarten bitte vorlegen.“ se nám jala kontrolovat jízdenky. Otevřenou pusu jsem zavřel až někde za Roudnicí. To by mě teda zajímalo, jaké motivační programy mají u DB (německý ekvivalent Českých drah), že tam pracují takovéhle samičky. Bohužel, teprve při vystupování v Berlíně mě napadlo, že mám s sebou i foťák, a že jsem mohl slečnu požádat o obrázek. Ach jo, tak snad pojede v neděli stejným vlakem zpátky. Nejela.

Kolem půl dvanácté jsem vystoupil na hlavním nádraží a užasl. Moderní prosklená budova (viz foto), kde jsou v asi 5 patrech naštosovány stanice železnice, U-Bahnu (metro), S-Bahnu (rychlodráha), to vše proloženo bezpočtem obchodů, butiků a restaurací. Zakoupil jsem si mapu města a tzv. Berlin Karte (třídenní za 21 Euro), díky které máte veškerou MHD zdarma a navíc zajímavé, v průměru 25procentní slevy na návštěvy památek, muzeí, lodičky, akvárium atd.

Jednou z obrovských výhod individuálního cestování je, že se nemusíte nikomu v ničem podřizovat a uvidíte vždy jen to, co vy chcete vidět. Před odjezdem jsem si vygoogloval, že se má přímo u nádraží konat výstava staveb z písku u příležitosti Mistrovství světa v této disciplíně. Nakonec jsem tam zůstal skoro dvě hodiny a jednu fotku najdete i v článku. Pak jsem zamířil směrem k nejnavštěvovanější berlínské památce, Reichstagu. Budova říšského sněmu má pohnutou historii a turisticky atraktivní je především zdarma přístupná prosklená kopule nad zasedací místností německého parlamentu. Následovala Braniborská brána, památník obětem holocaustu a pozdní oběd v kebabárně v pankáčském Kreuzbergu. Dal jsem si libanonskou variantu kebabu, schawarmu a k tomu fantastický mátový čaj s čerstvou mátou (žádný pytlík). Takový oběd vás vyjde jen na 3,50 Eura a garantuji, že do večera hlad mít nebudete.

 

Doprava v Berlíně je rychlá, spolehlivá, vozy jsou relativně čisté a upravené. Tedy pokud se zrovna nehraje fotbal. U chotěbuzské brány (stanice metra obsypaná ostrými pankáči a bezdomovci se psy – něco jako v Praze na Národní, ale vynásobte si to třemi) jsem si koupil noviny a ve sportovní rubrice čtu, že se večer hraje předkolo poháru UEFA mezi Herthou a nějakými Moldavci. Vyrazil jsem na ubytko a nalehko pokračoval do Jahnsparku, kde se měl zápas odehrávat. Přišel jsem hodinu před zápasem, koupil lístek za 11 Euro a pozoroval modrobílé masy fanoušků proudících ke stadionu. Nešli ale dovnitř, nýbrž si v jedné z mnoha sámošek u stadionu koupili lahváče a ty pak před stadionem v družných hloučcích konzumovali. Mezi fanoušky projíždělo několik typů s velkými nákupními vozíky a sbírali prázdné lahve. Při 15procentní nezaměstnanosti, která v Berlíně panuje, je sběr prázdných lahví a jejich následný prodej do obchodů po 20 centech za flašku určitě nezanedbatelný přivýdělek. Fotbal byl vcelku nezajímavý, soupeř z Moldavska na úrovni asi naší divize, a tak si Jarda Drobný v brance Herthy za celý zápas skoro nesáhl na míč. Výsledek 8:1 asi hovoří za vše. Na stadionu jsem se naučil několik pokřiků a kolem půl jedenácté vyrazil na hostel. Svůj první berlínský den jsem zakončil v malé útulné čtyřce na rohu naší ulice s čtveřicí australských turistů. Točený Schultheiss (2,20 za 0,4l sklenici - možná jeden z důvodů, proč si většina Berlíňanů, které jsem potkal, dávala raději lahváče po euru) nám všem moc chutnal a do postele jsem se dovalil až kolem půl druhé.

 

Páteční ráno jsem zahájil snídaní, která byla oficiálně za 4,50, ale když jsem sešel do lounge, kde se vše odehrávalo, nikdo po mě nic nechtěl. Musím ještě dodat, že místo na pokoji v klidném a přitom centrálním Tiergartenu stálo neuvěřitelných 13 Euro na noc (!!). Mimochodem na dormu jsme byli opravdu v mezinárodní sestavě – já Čech, spolubydlící na dvojlůžáku Ir, naproti tři Švédi a jeden Dán, pak dvě Italky a partička Srbů. Vydatně nasycen s pomalu ustupujícím bolehlavem jsem vyrazil na své druhé kolečko.

Mým cílem byla nákupní třída Ku´Damm, kde jsem chtěl koupit mámě dárek k narozeninám (vynikající nože Wüsthof, o bratru 15 procent levnější než u nás). Zahájil jsem u Kaiser Wilhelms Gedächtniskirche, což je válečné memento uprostřed jinak supermoderní čtvrti plné věžáků. V slavném nákupním domě KaDeWe jsem pak obstaral dárek a u Adidasu jsem si pak chtěl pořídit dres německé fotbalové repre se svou jmenovkou. Bohužel, pokladní po krátkém telefonátu zjistila, že písmeno „A“ už není, tak jsem zůstal jen u čísla. Už se nemůžu dočkat, až dres na CMUS CUPu vyzkouším! :-)

Při nakupování jsem se trochu zdržel, takže jsem se po obědě doubledekrem přiblížil ke Gruselkabinetu, což je něco jako hororový dům, muzeum středověkých lékařských pokusů a protiletecký bunkr z 2. světové války v jednom. Chtěl jsem ještě jako nadšený amatérský příznivce architektury do muzea Bauhausu, ale bylo 8 hodin, a tak jsem po krátkém rozmýšlení zvolil náhradní variantu s Alexem (Alexanderplatz) a televizní věží a nelitoval jsem.

Výtah se stylovým DeDeRáckým liftboyem mě vyvezl rychlostí 6m/s až nahoru na vyhlídkovou plošinu ve výšce 200m, odkud je díky centrální poloze skvělý výhled na celý Berlín. Berlín je rozdělen na 12 okrsků, v každém žije zhruba 280.000 obyvatel (zdravíme Brno) a zajímavostí je, že například v Neuköllnu je skoro každý čtvrtý obyvatel cizinec. Ale tak už to v multikulturním a přitom navýsost tolerantním Berlíně chodí a nikdo se nad tím nepozastavuje. Poslední fotky jsem pořizoval už za tmy před Rotes Rathaus – červenou radnicí, kde úřaduje berlínský starosta, registrovaný gay, Klaus Wovereit, kterému Berlíňané říkají žoviálně Wovi.

 

 

Sobota měla být můj magikářský den. Vzhledem k tomu, že jsem první víkend judgeoval v Rytíři, rozhodl jsem se, že své první setkání s Abendkühle ... tedy, ehm .... Eventidem si odbudu právě u našich západních sousedů. Tournament Locator našel na sobotu 19. července tři místa v Berlíně. Po několika mailech jsem se rozhodl pro preview Markuse Schwarze. Sliboval vstupné 20 Euro a začátek ve dvanáct. Ideální. Po chvilce googlování na hostelovém počítači jsem zjistil adresu a šel na metro. Ujel jsem dvě stanice a s hrůzou zjistil, že v mém Stadtplanu nic takového jako Hellersdorfer Promenade není. Vrátil jsem se tedy na hostel, znovu zagoogloval a s cca 40minutovým zpožděním celou cestu přes celý Berlín trnul, zda to stihnu. Navíc jsem na pokoji nechal foťák – to to dobře začíná.

Na místo jsem přišel v profláknutý čas 11:55 (nekecám) a uvítala mne příjemná prostorná herna se spoustou Ossies (Výchoďáci). Z historie asi víte, že po válce bylo město rozděleno na Východní a Západní část a i dnes, když potkáte Berlíňana, lze s vysokou pravděpodobností už podle jeho oblečení poznat, z jaké části města je. Zaplatil jsem 20 Euro, sedl jsem si ke zbývajícím 18 hráčům, zaregistroval německý sealed deck (navzdory očekávání jsem odevzdával jako první) a těšil se na konstrukci. Vstřícná obsluha – potetovaný třicátník Markus - mi vytiskla anglický spoiler za euro (který jsem ani jednou nepoužil). Rozhodčím turnaje byla Markusova přítelkyně Steffi těžko popsatelného vzezření (něco jako kanady, černý elasťáky, světlá nařasená sukně, černé punk triko s nápisem „Denn du bist, was du isst“, velké kulaté brýle a batoh na zádech-ten za celý turnaj ani na chvíli neodložila).

Konstrukci jsem samozřejmě fest podělal (jak je vidět na fotkách), neomlouvá mě ani odlišná jazyková mutace ani nedostatek času (30 minut i se sepisováním byl fakt horor).

První kolo a místní borec s BG. Obě hry jsme stihli i smícháním za 10 minut, a tak využívám volného času a rozmýšlím sajdovací varianty (hrálo se bez možnosti přestavby). Místo BU verze jsem tak zkonstruoval, obalil a otestoval ještě BG verzi a doufal v lepší druhé kolo.

Soupeř ze druhého kola se jmenoval Ricky a celou hru působil hrozně otráveně. Hrál monored s hromadou zabíjení a první hra byla za 10 minut prohraná. Trochu zbystřil až v momentě, když jsem z balíčku vyndal 19 karet a zamíchal dovnitř jiných 19, ale to ještě netušil, jaká síla se na něj žene. Za dalších 20 minut jsem ho dvakrát rozjel s BG verzí. Zajímavá byla hlavně druhá hra, kdy měl na stole 4/4 a 3/3 RW hatchlinga, dále 3/3 UR hatchlinga a zahrál ten červený kontrol magic s +X/+0 na asi 9 manách. Já měl Kulrath Knighta, Aerie Ouphes s žetonem a 0/2 mana druida. Stav na životy byl já 12, on 9. V duchu jsem se připravoval na nutnost topdecku v příštím kole, ale naštěstí mi sebral nyní 8/3 Ouphes, pak zjistil, že ostatní jeho potvory pořád ještě nemůžou útočit, plácl se do hlavy, zaútočil do druida a předal kolo.

Další kolo a další soupeř, který nechtěl vyhrát, tentokrát nějaký Maxim. Hrál UR a první hru mi odevzdal poté, co zahrál v asi 4. kole 2/5 indestructible treefolka, co tahá nestvůry z vršku knihovny. Já měl po jeho úvodním tlaku asi 15 životů a na stole něco jako 2/1 a 2/2 nestvůry, on ale další kolo řekl go a od té doby tam treefolk seděl a koukal. V druhé mě pak asi 3 kola šetřil s UR neblokovatelným banditou a právě o těch 6 životů jsem pak vyhrál. Skončilo kolo, ale Steffi si bere stranou dva borce, bere jim balíčky a my ostatní čtvrthodiny čekáme až skončí „after round deck check“ – pro mě osobně novinka.

Třetí kolo a Mike s „překvapivě“ nejhranější kombinací BG. První, kdo to hrál jakžtakž obstojně. Opět prohrávám rychle první hru. Soupeř sajduje 1 kartu, já dvacet. Dávám ve třetím kole 3/2 swampwalk a soupeř mě mezitím diskarduje Ravens Crimem jak o život. Zabíjí landwalka, ale má už málo životů a BG avatar ukončuje hru. Ve třetí hře má manaflood, kombo 1/1, za manu a sundání counteru +3/+3 a mana druid ještě vyřeší zabíjením, zabíjí i následné nestvůry včetně morselhoardra, landwalka a 4/2 wither borce, ale životy mu beztak ubývají a poslední tři kola alfastrajkuju s třemi persist borci a aktivním chainbreakrem. Další after round deck check.

Po sajtě pobíhá hroch. Všiml jsem si ho už minulé kolo, ale teď teprve mám čas si ho prohlédnout. K našemu opravdovému Hrochovi mu chybí asi tak 20 kilo, ale jinak je to přesná kopie. Stejné klátivé pohyby, stejná mimika a stejně divoký řev. Je ho slyšet opravdu vždy a všude. Steffi o něm ví a pravidelně ho chodí uklidňovat. Teď, když vyhraju, budu buď třetí nebo čtvrtý. Soupeř se jmenuje Enrico, ale italsky neumí ani slovo. Balíček má opravdu zoufalý. Ve festovní trojbarvě WBR hraje dvakrát „znič zem, přidej dva“ a jako třešničku na dortu Fulminátora. Zvládnu ho dát i v první hře s BU a druhá hra je ještě kratší.

Je konec turnaje, očekávám něco jako „Danke“, preview kartu a šup domů, ale děje se něco jiného. Steffi přichází se standingy a rozpisem cen, Markus nese krabici s boostry a všichni se shromažďují v jakémsi kroužku uprostřed sajty. Slavnostní vyhlášení. Vítězem je s 5:0 jakýsi Björn, za hlasitého potlesku dostává triko a 14 boostrů (!!), druhý jich má 10 a já na třetím místě 8 boostrů. Ceny jsou až do 8 místa, každému tleskáme. Další dva boostry random. Celkem rozdáno 48 boostrů (2,5boo na hráče). Při vstupném o 120 nižším než u nás o boo na osobu víc. Jak je to jen možné? Na dvou fotkách máte můj rozložený seled deck, resp. jeho původní verzi (10 bažin a 7 ostrovů) a druhou postsajdovací verzi (9 bažin a 8 lesů). Děkuji Markusovi a Steffi za turnaj, kupuji si hrací podložku a jedu, s jednou velkou zastávkou u Dussmana (nákupní centrum na Friedrichstrasse plné knížek, CD a DVD) a jednou malou zastávkou na našem pivním rožku, na hostel.      

 

 

            Neděle je ospalá, v ulicích pobíhá jen pár turistů. Příjemná recepční na našem hostelu mi dává možnost nechat batožinu v zamčeném suterénu a já nalehko mašíruju k Siegesäule. Tahle stavba se začala stavět cca v roce 1864 po vítězné válce Prusko+Rakousko vs Dánsko. Vojáci přitáhli dánský kanóny, pozlatili je, navěsili na sloup a stavělo se dál. Mezitím v roce 1866 u Hradce porazili Prušáci i Rakušáky, a tak na sloup přibyly ve druhém patře i pozlacené rakouské kanóny. No a v roce 1871 si to špatně propočítali Francouzi a na sloup přibyla poslední várka kanónů. Celý sloup pak jako zázrakem přežil válečné bombardování a dnes u něj Berlíňané slaví Silvestra.

            Od vítězného sloupu vstupuji do Tiergarten Parku, což je naprosto unikátní rozlehlý městský lesopark plný zvěře a joggujících obyvatel. Z divočiny se vynořím až u Braniborské brány a na Unter den Linden míjím architektonické skvosty německé opery, Humboldtovy univerzity, německé historické muzeum až k berlínskému dómu. Naproti přes Sprévu se nachází DDR Museum, můj hlavní dnešní cíl. Uvnitř si můžete sednout do trabantu, podívat se na video přibližující výrobu těchto slavných dvoutaktů, prolistovat si školní sešity děcek z výchoďácké základky, poslechnout si největší DDR hity, sednout si do DDR obýváku a mrknout na tehdejší programy a udělat mnoho dalších věcí.

            Cestou na ubytko ještě odbočuji k Tempelhofu, což je slavné berlínské letiště, kde v roce 1948 při tzv. blokádě co 5 minut přistávala americká letadla zásobující Západní Berlín potravinami, uhlím a v neposlední řadě i rozinkami. Dnes monumentální stavba, které hrozí, že se promění v nákupní centrum. Vracím se pro věci a jen taktak stíhám poslední večerní vlak do Prahy.

 

            Co říci závěrem? Tři a půl dne je na Berlín zoufale málo. Zvlášť když jeden den jen hrajete karty. Rozhodně se vypravím na PT Berlín a bude-li obstojné počasí, přidám si aspoň dva dny neplaceného volna navíc– Berlín za to stojí. Odpovědi na otázky pište do komentářů.

 OTÁZKA ČÍSLO 7: Podle čeho byla pojmenována berlínská čtvrť Pankow?

Joza