Rozhovor s Tomášem Klimešem

Dnešním zpovídaným bude Tomáš Klimeš, hráč, obchodník a donedávna také spolumajitel e-shopu a pražské herny Najáda.

Ahoj Tome, mohl bys prosím na úvod čtenářům CMUSu říct něco málo o sobě?

Ahoj, je mi 33 let, k MtG jsem se dostal někdy v době Strongholdu/Exodu (cca 1997), kdy spolužák přinesl kartičky do školy. První turnaj bylo prerelease Urza´s Destiny.

Říkáš, že s Magicem jsi začínal v roce 1997, služebně starší hráči si tě budou pamatovat z pražských turnajů coby součást obávaného "Rage Teamu" - kdo v něm vlastně tehdy byl a jak jste se dali dohromady?

S Rage Teamem jsem se dal dohromady ve Warlordu v Haštalské, kdy jsme se s klukama potkávali celkem často a tak nějak postupně vyplynulo, že jsem byl začleněn. V době, co jsem se přidal já, už také nebyli úplně aktivní všichni původní členové. Pokud si dobře vzpomínám (snad jsem nikoho nevynechal), aktivní tehdy byl Michal Šalamon, Adam Fajkus, Michal Drahokoupil a Martin Zdobnický.

Vídáte se ještě někdy? Věnuje se ještě někdo z Rage Magicům?

Vídáme se pravidelně každý pátek u piva a kartiček (tedy kdo má jak čas). Turnajově aktivní už nejsme delší dobu nikdo. Poslední aktivní jsem býval já a Jakub De Sio (ten se přidal jako poslední člen nějaký ten rok po mně). Nicméně Magic je závislost, které se těžko zbavuje, takže čas od času si někdo z nás na nějaký turnájek pro zábavu zajde. Obvykle to je samozřejmě prerelease.

V týmu jste nasbírali na svou dobu poměrně dost úspěchů - money finishe na GPčkách, přední příčky na Mistrovství republiky... Ty sám máš na kontě mimo jiné top 8 na GP Bologna z roku 2005. Přemýšlel jsi někdy v té době, že by ses hraní věnoval víc naplno?

Popravdě ani moc nepřemýšlel. Systém Pro Clubů, jak je dnes, tehdy v podstatě neexistoval a časté cestování na turnaje není úplně levná sranda. Navíc pokud chcete mít výsledky, které opravdu za něco stojí, je třeba tomu věnovat výrazně víc času, než jsem kdy já byl ochotný. Upřímně také musím přiznat, že v tom z mé strany vždy byla jistá dávka vrozené lenosti…

Takže je pravda, že jsi několikrát vzdával kamarádům například do top 8 na mistrovství republiky nebo na PTQ?

Je to pravda. Bylo to vždy ve chvíli, kdy PT, nebo Worlds byly v destinaci, kam se mi prostě nechtělo…viz zmínka o lenosti výše.

Když se řekne Tomáš Klimeš, dost lidí si vybaví draftování tzv. "na Klimeše" - tušíš, čemu by se tak mohlo říkat? :)

Pokud tuším, na co narážíš, tak se pravděpodobně jedná o praxi, kterou jsem dlouhou dobu provozoval na draftech, kde se dalo. Princip je celkem jednoduchý…při draftu naberete všechno, co má alespoň trochu cenu, a pak ho vyhrajete :)

Je to přesně tak, jak říkáš - draft "na Klimeše" = vzít všechna réra, která jdou kolem, a pak draft vyhrát. Použiju tenhle příměr jako oslí můstek k tvé další roli, spojené s Magicem - "Tomáš Klimeš, obchodník". Jak jsi se vlastně k obchodování dostal? Tomáš Vaněk v jednom z nedávných rozhovorů říkal, že v jeho případě vedla cesta k tradování přes starání se o týmové karty - bylo to u tebe podobné?

V tomhle byla naše cesta dost rozdílná. V mém případě se spíš jednalo o Dalibora, kterého nouze naučila housti…

Abych to vysvětlil. Kartiček je spousta, každý si chce zlepšovat balíček a to něco stojí. Já těch peněz ve 13, kdy jsem se ke kartám dostal, rozhodně neměl nadbytek, abych mohl moc blbnout. Nicméně poměrně brzy jsem zjistil, že se karty dají mezi lidmi vyměňovat, ale i kupovat a prodávat…no a pak už to byla jen otázka času.

Vzpomeneš si na nějaký zajímavý trade z téhle doby, který ti z nějakého důvodu zůstal v paměti?

Asi vlastně ani ne, nebo určitě ne svůj. Co mi v hlavě už ale nejspíš zůstane, je Pražská legenda Franta „Techno“ Zoubal a jeho způsob obchodování. Ale rozpitvávat to zde raději nebudu. Pamětníci vědí a ostatní by snad raději měli zůstat v blažené nevědomosti ;)

Jsme tedy v roce cca 2008 a ty máš obchodování s Magicem jako přivýdělek - co bylo dalším milníkem na cestě k e-shopu? Přemýšlel jsi už v téhle době o tom, že by se jmenoval Najáda? Kdy tě to vlastně poprvé napadlo?

Cesta k e-shopu a následně i herně byla tak nějak přirozená, prostě to vyplynulo…kartiček při obchodování neustále přibývalo a tak když za mnou v roce 2009 přišel Petr Hromádka, jestli bych do něčeho takového nešel, nebyl jsem proti.

Vymyslet název není nikdy úplně jednoduché a nějaký čas to určitě trvalo. V tomhle případě u mě zvítězila nostalgie nad originalitou.

A k původní Najádě v Karlíně jsi nějaký vztah měl?

Hlavně nostalgii. Pokud jde o reálnou četnost mých návštěv, tak jsme se s původní Najádou spíš minuli. Když jsem zjistil, že něco takového existuje, byl jsem se tam podívat a přišlo mi to zajímavé. Pak jsem tam byl ještě jednou a když jsem se tam vydal potřetí, našel jsem už jen zavřené dveře a zrušený krám :)

Během let v Praze fungovala celá řada Magicových heren - kromě Rytíře a Najády třeba ještě Outpost, Exile, Ogří doupě, Dungeon, Temný střelec, Dračí jeskyně... existovala mezi jednotlivými hernami nějaká rivalita? Ke které z nich jsi měl třeba (kromě Najády) nejblíž?

Mezi hernami v Praze v minulosti moc rivality nebylo, většina z nich se totiž vůbec nepotkala ve stejném čase. Obvykle byla rozumně funkční jen jedna z nich. Pokud jde o současnost, nebo blízkou minulost, tak asi jediná rivalita byla mezi Dungeonem a Rytířem, ale i ta byla spíše jednostranná. Ostatní herny spolu vždy nějak vycházely, ať už vzájemnou pomocí, nebo jen prostým ignorováním.

Mou srdcovkou byl asi Outpost.

Vraťmě se zpět k Najádě. Pokud se nepletu, první kanceláře e-shopu Najáda byly na Žižkově, časem jste se ale přestěhovali na Letnou a otevřeli i kamennou hernu. Z toho, co většinou slýchám, soudím, že ve většině případů je obchod to, co vydělává, a herna je tak trochu "koulí u nohy", která akorát stojí čas a energii. Jak jsi to viděl ty?

Tak z velké části je to pravda, ale nic není úplně černobílé. Pokud by člověk vzal jen čísla a vytrhl je z kontextu, tak je herna skutečně spíš ta příslovečná koule, ale když si uvědomí synergii s obchodem, kterou herna umožňuje, tak to hned dává trochu větší smysl.

V mém případě navíc nikdy nestály peníze tak docela na prvním místě, bylo pro mě důležitější dělat to, co mě baví. A do toho herna díky hráčům rozhodně patřila.

Z Letné jste se po cca dvou a půl letech stěhovali na Vinohrady, kde herna sídlí dodnes. Co Najádu ke stěhování vedlo a jak přesun hodnotíš při pohledu zpět?

Ke stěhování jsme tehdy byli fakticky donuceni majitelkou objektu, která začala být nesvá, že k nám leze moc lidí :) Co do logistiky je přesun herny dost peklo a už bych si něco podobného zopakovat moc nechtěl. Naštěstí tehdy obrovsky pomohla komunita, takže se nám to povedlo během jednoho dne. Bez nich by to bylo tak na týden.

Na hodnocení rozdílu v prostorách tehdy a teď není třeba ani moc odstup, je to prostě několik hvězdiček navíc. Z pohledu hráčů myslím, že se jednalo o jednoznačný krok k lepšímu (z mého tedy určitě).

V herně tě návštěvníci mohli pravidelně potkávat za pultem a při turnajích u reporteru, kromě toho určitě dost času zabere i obchodování. Jak pro tebe byla tahle práce časově i jinak náročná?

Časově náročné to rozhodně bylo velmi, občas až na hranici únosnosti. Do kategorie „jinak“ spadá asi hlavně občasná psychická náročnost. Rozhodně se našly chvíle, kdy toho člověk měl plné kecky. Ale zase kde ne…

Je něco, co tě na práci v Najádě vysloveně bavilo nebo naopak otravovalo? Člověk za pultem, kterému chodí na turnaji hráči hlásit výsledky, si asi musí vyslechnout dost neuvěřitelné množství "smolných" historek, co?

Tak určitě máš pravdu, že tolik dětského pláče, jako jsem si užil za těch pár let, má za život málokdo, ale to k Magicům tak nějak prostě patří. Člověk si zvykne i na horší věci.

Co mě na práci vysloveně bavilo, byla právě komunita. Máloco je schopné člověku tak zvednout náladu a dobít baterky jako skupina lidí, pro kterou se snaží něco dělat a ta mu to vrátí zpátky. Navíc práce, ve které si spoustu hodin povídáte s kamarády, je prostě fajn.

Legračně pak asi bude znít, když řeknu, že jsou to právě lidi, kteří člověka taky občas dovedou otrávit. Nad chováním některých (naštěstí naprosto ojedinělých) jedinců občas zůstává rozum stát. Ale to už k tomu tak nějak také patří.

Začátkem letošního roku mnohé pražské hráče překvapila informace, že ses rozhodl Najádu prodat. Co tě k tomu vedlo?

Tak důvodů bylo určitě víc. Jedním z nich byla i velká časová náročnost a nutnost si trochu odpočinout. Hlavním důvodem pak ale byla legislativa a administrativa s ní spojená… Do hloubky to nemá moc smysl rozebírat, asi všichni, co se v oboru pohybují, ví, o čem mluvím. Pokud byste chtěli podrobný a řádně kyselý pohled na věc, doporučuji se obrátit na Zdeňka Surého (Zelenáč).

Zjednodušeně řečeno, když začnete víc času věnovat nesmyslům okolo, než byznysu samotnému, už to tak nějak není ono. Řekl jsem si, že to čas, dát si pauzu.

Hodláš se do budoucna v nějaké podobě kartám věnovat?

V tuhle chvíli asi jen ve formě hraní s kamarády a prerelease.

Jak se na tuhle svou životní etapu díváš teď?

Rozhodně kladně. Magic mi přinesl spoustu kamarádů a fajn zážitků. Kdybych měl zkušenosti, co mám a rozhodoval se znovu, určitě bych do toho šel zase.

Když člověk prodá svůj podnik, který poměrně dlouho buduje, může to znamenat spoustu věcí: nový start, čistý stůl, spoustu volného času... co to znamená pro tebe?

Tak rozhodně alespoň v počátcích je třeba se vyrovnat s jistým pocitem ztráty. Přeci jen když do něčeho dáte po sedm let většinu svého času, získáte k tomu blízký vztah.

V tuhle chvíli to ale pro mě znamená primárně spoustu volného času a možnost věnovat se věcem, na které dřív prostě nebyl čas.

Takže plány do budoucna už nějaké máš?

Zítra asi vyrazím někam k vodě :)

Ok, tak přeju dobrou teplotu vody a málo komárů :) Díky moc za tvůj čas na rozhovor i za léta, během kterých jsme si mohli chodit zahrát do tebou vzkříšené Najády!

Já taky a díky všem, co jste mi ty roky pomáhali Najádu dát do kupy, bylo to fajn.

Za CMUS.cz Adam Koska

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.