Rozhovor s Lubošem Platzerem

Zdravím všechny čtenáře a čtenářky CMUSu a vítám je u dalšího rozhovoru se zajímavými lidmi z prostředí karetní a sběratelské hry Magic:the Gathering. Dnes jsem si pro vás připravil rozhovor s hráčem, ale především velkým sběratelem Lubošem (Plackou) Platzerem. Povídat si budeme nejen o jeho úctyhodné sbírce, ale také o pro někoho neznámých „casual“ („zábavných“ nebo chcete-li „hospodských“) formátech. Přeji příjemné počtení.

CMUS: Ahoj Luboši, mohl bys nám v krátkosti říct něco o sobě? Kolik ti je, čím se živíš a jaké jsou tvé mimomagicové koníčky (z FB vím, že máš poměrně netradičního koníčka a to o genealogii- mohl bys tedy prosím vysvětlit, o co se jedná a kam až ses třeba v rodokmenu dostal).
Luboš: Ahoj všem, nevím, jestli to opravdu bude v krátkosti, jsem poměrně ukecaný typ a to i na papíře a otázka je dost obsáhlá. Je mi 52 let, bydlím v Kynšperku nad Ohří a posledních skoro dvacet let pracuji v Chebu ve firmě, kde mám na starosti středisko, které se věnuje správě nemovitostí pro klienty v celém kraji (města, společenství vlastníků bytů, firny a soukromé osoby). Mám rád pobyt v přírodě a cestování jako takové. Rád fotografuji, poslouchám muziku. Dříve jsem hodně četl, ale po nástupu internetu je to trochu horší. Kupí se mi doma knihy, které bych rád přečetl, ale přibývají rychleji, než ubývají. Sport jsem omezil na turistiku, kolo a procházky se psy.

Mým největším koníčkem současné doby (věnuji se mu poslední čtyři roky) je genealogie, tedy sestavování rodokmenu předků, pátrání v historických souvislostech a sepisování všeho, co zjistím, do rodové kroniky, kterou zřejmě nikdy nikdo nebude číst J. Zatím jsem ještě neopustil křeslo domova a pátrám jen přes počítač. Je toho hodně, protože nedělám klasický rodokmen, ale vývod, takže hledám všechny předky a to svoje i manželky. V současné době eviduji přes 4000 předků a příbuzných. Můj nejslavnější předek je Jindřich Kašpar de Sart, kterého v roce 1580 pozval do Čech tehdejší císař Rudolf II. U manželky jsem pro změnu prokázal, že má stejné předky jako Jan Evangelista Purkyně. Dostat se pod rok 1600 je v podstatě nemožné, pokud se nejedná o nějaký významný rod. Nemyslím tím nutně šlechtický, ale tam to jde o moc lépe. Jeden prapradědečkův bratr se přiženil do šlechtického rodu Stráských (pozn. autora: že by Stráča byl šlechtic?). To se to potom bádá :o). Matriky, ze kterých se hodně čerpá, se vedou až od poloviny sedmnáctého století a ne všude se dochovaly. Zajímavé je pátrání ve starém tisku. Jeden příbuzný umlátil tchána kamenem, pradědeček a jeho bratr spáchali sebevraždu, příbuzná manželky uhořela při požáru na Václaváku… Prostě samé veselé historky. Celkově je to hodně obsáhlé téma a moje kronika má již 400 stránek (tedy včetně různých obrázků a mapek). 

Obligátní otázka. Jak a kdy jsi se dostal k Magicu?
Za Magic mezi mými zájmy může kombinace mých předchozích zájmů, tj. turistiky, čtení knih a muziky. Podivné, ale je to tak. Na jednom turistickém táboře s námi byly dvě sestry, které krásně zpívaly a protože já hrál na kytaru (nic moc) a skládal písničky (myslím slušně), dali jsme do kupy takové malé folkové trio. Úspěch se samozřejmě nedostavil, ale holky se seznámily s dalšími muzikanty a jako skupina hráli i moje písničky či texty, takže spokojenost. Po čase jsem si jako vedlejšák (koníčka) otevřel knihkupectví, abych byl u zdroje. Objevil se jeden z těch muzikantů a přinesl Baron Sengira a ještě asi 5-6 karet. Prý jestli bych to nechtěl prodávat. Mně se to líbilo a tím bylo zaděláno na dalšího koně. Rozhodl jsem se karty sbírat. Hraní mě ani nenapadlo, protože jsem neuměl anglicky ani slovo. To se psal se konec roku 1996 a v září 1997 jsme, s tehdy mladičkým hráčem známým pod přezdívkou Pobi, vyrazili do Brna na preview Tempestu.

Jak jsem už naznačil v úvodu, budeme si spolu povídat nejen o hraní Magicu, ale také o netradičních formátech a sbírání karet. Pojďme nejprve k tomu prvnímu. V současné době mi přijde, že tě už na turnajích nevídáme tak často, jako tomu bylo třeba 5 let zpátky. V té době jsi objížděl nejen české, ale i zahraniční turnaje. Mohl bys připomenout nějaké výsledky, kterých si nejvíce ceníš a zmínit pár zajímavých míst, kam ses s Magicem podíval.
Máš pravdu, dříve jsem jezdil víc. Co je důvodem toho omezení nevím, snad je to nějaká forma pauzy. Prostě to tak nějak samo. Na turnaje jsem cestoval po celé Evropě, vyjma Pyrenejského poloostrova. Nejraději jsem měl (a mám) Paříž, Řím a Amsterodam. Většinou jsem hrál tak tři GP za rok, plus každý měsíc alespoň jeden turnaj v Praze. Plus samozřejmě každý týden FNM ve Varech. Nepatřím mezi „světohráče“, protože jsem po celou dobu měl rodinu (4 děti), takže výlet na turnaj třeba do Japanu nebyl v mých možnostech a vlastně ani prioritou. Kdybych byl v tak atraktivní lokalitě, bylo by mi líto zavřít se někam do haly a nic moc nevidět. Každopádně jsem v roce 2001 v rámci svého měsíčního pobytu v USA absolvoval FNM v Las Vegas. Faktem je, že se opět dostávám do stavu, kdy mi současná četnost hraní přestává stačit a snad zase budu jezdit více. Chybí mi osobní kontakt, nedílnou a příjemnou součástí turnajů je i pokec s lidmi. Láká mě Commander pořádaný v rámci Zuzyho série a rád bych se vrátil k modelu tří GP ročně. Uvidíme.

Co se týče výsledku, mým nejlepším výsledkem je 10. místo na GP Lipsko v roce 2004. Jen přemýšlím, jestli si ho cením nejvíc. Asi jsou cennější první místa, byť jsou z menších turnajů. Nemám samozřejmě na mysli malá FNM, ale takové sedmi-osmi kolové turnaje. Přeci jen tam člověk byl nejlepší :-). Když se ale někdo takhle zeptá, tak se vždycky Lipsko tak nějak samo připomene. Tam jsem zřejmě překročil svůj stín, protože uspět vícekrát na takovém turnaji vyžaduje talent nebo hodně času na přípravu, případně obojí. Já již tyhle ambice nemám. Samozřejmě se snažím hrát na výhru, ale ne za každou cenu, a i když je již jasné, že to nevyjde, hry si užívám a málokdy turnaj předčasně ukončím. Za úspěšný turnaj považuji pozitivní bilanci. Neúspěch sice komentuji, jako plno ostatních hráčů, v brečícím koutku, ale ve skutečnosti je to jen rétorika a kolorit. Nad rámec uvedeného mi vadí jen prohrané zápasy s nepříjemnými soupeři. Naštěstí to není tak časté.

Jak to tedy máš s „live“ hraním v současné době?
Pravidelně hraji ve Varech, to mám kousek. Dříve to býval Standard, Modern a drafty, ale trochu se pozměnila struktura hráčů a od letošního léta hrajeme v podstatě jen drafty a Commandery, což mi naprosto vyhovuje. Mám postavený slušný Cube, takže kromě draftů aktuální edice hrajeme i cube drafty, které se dají hrát skoro zadarmo. Pokud se nás nesejde dost, hrajeme třeba Tower deck. Když jsem si chtěl v poslední době zahrát kvalifikace na PT, musel jsem si balíček na standard půjčit (za což Remimu děkuji). A teď, jako každoročně, počítám s nějakým tím turnajem mezi svátky. Uvidíme, co bude kde v nabídce.
Commander a Highlander jsou prima formáty. Pouze jejich masivní podpora a propagace mohly ještě rok počkat :o). Kupoval jsem si foily do Tower decku za hubičku a těch posledních pár, co jsem nestihl, se mi sakra prodraží. Na druhou stranu, některé již zakoupené se dobře zhodnotily.

Co ty a MTGO?
Na MTGO jsem hodně hrál, když vyšla edice Vintage Masters. Kdo by si nechtěl otevřít Lotus, nejlépe foilový. To se mi sice nepovedlo, ale otevřel jsem 8-9 power karet, které jsem obratem prodal, aby bylo dále za co hrát. Momentálně jsem se k hraní ještě nedostal, vyjma dvou preview a dvou draftů. Trochu mi vadí některé věci na nové verzi programu a tak mě to tolik neláká. Snad až ji vylepší :o).  


Několikrát jsi zmínil Tower deck a Cube. Mohl bys čtenářům vysvětlit, o co se vlastně jedná?
Jsou to dva způsoby, jak využít velice příjemně karetní přebytky. Zatím co Cube je dnes již na několikadenních akcích či na MODO poměrně běžný formát, Tower je formát, který je pro malou skupinu 3-6 hráčů. A mohu s čistým svědomím prohlásit, že Tower jsem před lety vymyslel, sestavil a následně všude tahal sebou a tím ho propagoval (prostě hrdý otec :-)).  Základním stimulem vzniku tohoto balíku byla touha, či myšlenka, zahrát si výborné karty, které se do běžných formátů nikdy nedostanou, protože karet je prostě hodně. Dneska je podměrně obvyklá výbava mnoha hráčů u nás, ale i ve světě.
Ale abych se dostal k jádru Tvojí otázky. Cube jsou náhodně sestavené boostery, které většinou obsahují každou kartu jen jednou. Prostě dám karty na kopici, zamíchám a pak vytvořím patnáctikaretní „boostery“. Může to být limitované třeba jen common kartami, nebo bez omezení (včetně power karet), prostě jak kdo uzná za vhodné a jaké karty má k dispozici. Samozřejmě, že majitel Cube riskuje poškození, nebo zcizení karet, takže pokud Cube obsahuje nějaké drahé kousky, hraje se s ní většinou jen ve společnosti prověřených hráčů - přátel.

Tower je složením karet trochu shodný s Cube. Zase je možnost mít Tower jen z common karet, jen z Gold karet, prostě jak kdo chce. Časem se zjistí, která karta příliš vadí, nebo je absolutně marná a vyřadí se. Já stavěl první verze z odpadů, a protože se ukázalo, že je to zábava, postupně jsem odpad nahradil dobrými kartami a následně pak v maximální míře foily. Dnes, i kdyby byla karta fajn, tak pokud ji nemám ve foilu, tak ji tam prostě nedám. Navíc maximální vhodný počet karet v balíčku se ukazuje někde na tisíci kartách a já mám stav již asi rok naplněný, takže pokud kartu přidám, musím jinou kartu vyřadit. Hratelných karet je opravdu hodně, a nějak to člověk limitovat musí :-). Opět se jedná o balíček, který má každou kartu pouze v jedné kopii. Karty se rozdělí do dvou hromádek. V jedné jsou jen země, přičemž basic landy porušují pravidlo jedné kopie a může jich tam být tolik, kolik je potřeba (je dobré, aby knihovna zemí obsahovala tak 120-180 karet). Ve druhé jsou ostatní karty. Ve druhé knihovně by mělo být dost hledání zemí, aby byla zajištěna i collor fixace. Naopak, ze zkušenosti mohu říci, že by neměla obsahovat žádnou možnost hledat v knihovně kouzel (strašně to zdržuje), neměla by obsahovat planesvalkery (není problém dosáhnout ultimátky a bylo by po zábavě) a jen minimum equipmentů. (rozhodně žádné Jitte, Batterskull, Swordy a podobně a to pro jejich přílišnou sílu).  Jak jsem uvedl, knihovny jsou dvě a já mám karty knihoven odlišené barvou obalů, aby se to nepletlo. Vzniknou tedy i dva hroby, ovšem pro potřeby hry jsou považovány za jeden. (threshold a podobně). Pokud se jedná o to, čí je to knihovna či hrob, tak vždy v první řadě aktivního hráče. V případě zahraného Living Death by tedy všechny karty dostal ten, kdo by kartu zahrál (v balíčku ji nemám).  
Každý hráč si líže z knihovny, ze které zrovna chce, útočí se na hráče po levici. Za zabití tohoto hráče je bonus v podobě deseti životů, nebo dvou karet, za zabití jiného hráče je bonus poloviční. Pravidla si každá komunita drobně upravuje. Ostatně na internetu lze na toto téma jistě vyhledat pár článků, které budou více podrobné.  

Hraješ ještě nějaké "netradiční" formáty?
V podstatě jakékoliv k jakým se dostanu, ale cíleně vlastním jen Tower deck. V minulosti jsem považoval za nestandardní formáty i Cube draft, protože jsem netušil, že jednou bude existovat, stejně jako Chaos draft (od každé edice jen jeden booster), na který jsem šetřil boostery skoro deset let. Přesně k mým padesátinám vyšlo od Mirage do Return to Ravnika 50 edic, bez Core setů a podobně. Než se turnaj uskutečnil, tak z něj Wizardi udělali ofiko formát a pojmenovali ho :-).

Hodně se mi v minulosti líbil formát, kdy postavíš balíček pro soupeře (podle přesně daných pravidel) a sám hraješ s tím, co ti připravil soupeř. Body získáváš za výhru, ale v podstatě jde o to, že každý pro soupeře připraví balíček, se kterým by neměl mít šanci vyhrát. :-).


Nyní pojďme k druhému tématu, kterým je sběratelství. Máš nějaký klíč, podle kterého karty sbíráš?
Abych se přiznal, tak tady u mne nastala asi největší změna. Ještě nedávno jsem měl kompletní sety od Unlimited po poslední edici. Sbíral jsem vše, co mi přišlo pod ruku, dokonce jeden čas vše 4x. A, jako spousta ostatních, jsem propadl i foilům. Ty jsem po edicích  sbíral až do Maska bloku. Výjimkou je pouze sesbíraný foilový Mirrodin, coby první edice v novém designu a Sedmá edice jako první foil basic sada. Pak jsem ale potřeboval zalepit mimořádný náklad v rodinném rozpočtu, takže jsem prodal přebytky a nechal si jen jednotlivé edice. Po čase jsem zjistil, že si sám sobě kazím radost z drobného sbírání tím, že si celé edice nechám zaslat přes redeem z MTGO. Ale po čase mi začalo chybět to vše okolo. Sety přišly, ani jsem je nerozbalil, jen je uložil do skříně. Přešel jsem tedy znovu na sbírání po kartičkách. Jenže nakonec jsem se stejně rozhodl část sbírky zrušit. Tedy, nebylo to lehké rozhodování. Vnitřní boj trval dost dlouho. Zlehčilo se to, když jsem před časem, asi před necelými dvěma lety, našel zájemce, který ode mne sbírku postupně kupuje a zároveň kupuje i nově nasbírané sety. V současné době mám již jen několik setů spadajících pod modern, dokonce jsem již prodal i některé starší sety. Mám tedy komplet edice od unlimited (bez power karet) po Onslaught a k tomu ještě dalších asi deset edic plus hromady karet jako komplet Areny, FNM, Preview.


Proč ses rozhodl po tolika letech část sbírky rozpustit?
Když tak přemýšlím o důvodu svého rozhodnutí přestat držet nasbírané sety, asi je to jen intuitivní. Se sbíráním se roztrhl pytel a je nás jako psů. A to nemyslím ve zlém, jen to ztratilo punc výjimečnosti. Snad je to i tím, že edice jsou vydávány ve stále vyšším počtu (co se týče nákladu) a mám tak pocit, že sběratelsky ztrácí na hodnotě. Představ si situaci, kdy Wizardi zastaví vývoj hry (děsivá představa :-)). Pak bude obrovský přebytek karet z řady edic a budou, až na výjimky, takřka bezcenné. Počet nových sběratelů bude nepatrný a hráči o karty v takovém množství nebudou stát. Jen ty edice, které byly vydány v nejmenších nákladech, budou trvale předmětem zájmu velice pomalu rostoucího počtu sběratelů, kteří budou chtít svoje sbírky dokompletovat. Pořád jsem se ale ještě nerozhodl, u které edice prodej zastavím, pouze vím, že kompletní výprodej, se zatím nekoná.

Vím, že dříve patřila moje sbírka svojí uceleností mezi největší v republice, dneska znám řadu lidí, co mají většinu toho, co vyšlo a to jak normální verzi, tak i ve foilu. A pořídili si to za několik málo let. Přesto si myslím, že my, co jsme se sbíráním začínali, jsme si to více užili. To však neznamená, že již karty nesbírám. Naopak, drtivou většinu peněz z prodeje karet opět použiji na Magic a hodnota sbírky zůstává v podstatě stejná, protože to, co si pořídím a zhodnocení toho, co mi zůstává, vyrovnává prodej. Jen se výrazným způsobem změnil klíč. Dnes se zajímám o doplnění těch několika starých karet, které ještě nemám, o foily do Commanderů, do Tower decku, okrajově o karty u kterých předpokládám zhodnocení, o zajímavosti. Ale ne stylem „najednou koupit na mcm“. Tím nechci popudit ty, kteří to tak dělají a ani nechci říci, že si tam nikdy nic nekupuji. Jen si to šetřím. Každému to vyhovuje jinak. Já si raději udělám za 5K výlet na GP a posháním si tam pár kousků. V tomto kontextu budou poněkud předražené, ale to je daň za to, že nejsem sběratel, ale sběratel-hráč.


Co považuješ za největší poklady své sbírky?
Mám pár zajímavostí, kterých si cením. Nedávno jsem zveřejnil foto všech hlavních karet Reward programu, které mám komplet doposud nerozbalené.

Zatím jsem nenarazil na nikoho, kdo by to měl doma také, nebo kdo by prodával nějakou jednotlivou kartu a uváděl, že je dosud zabalená. Drtivá většina hráčů karty rozbalila. Hodně by mě zajímalo, kolik takovýchto ucelených setů existuje. Kdybych je chtěl prodat, neuměl bych nastavit cenu. Je to paradox, ale často se sběratelskou raritou stává to, čeho bylo vydáno velké množství, takže to nemělo původně žádnou cenu a všichni to vyhazovali (stačí, když se člověk podívá na hodnotu starších návodů z Kinder vajíček) nebo to prostě rozbalili za účelem použití. Jak si můžeme všimnout i v seriálu BBT, nerozbalené produkty si uchovávají výrazně vyšší hodnotu, než rozbalené, pokud jsou předmětem sběratelského zájmu. Mám tedy komplet zabalené Dueldecky (proto mě trochu, ale jen trochu, mrzí reprint Antology). Bohužel jsem v dávné minulosti pravidlo zabaleného produktu nectil a nemám tedy zabalené FtV: Dragons a podobné starší spešl edice. Nesbírám jen karty, ale v podstatě vše, co se týká Magicu. Docela si cením i sbírky Magic plakátů, kterých mám několik desítek a to včetně plakátů edic jako je Alliance (ten visí u Remiho v herně :-)), Homelands a podobně. U plakátů je zatím cena nic moc, ale myslím, že jejich čas přijde. Když napíšu, že mám komplet nějakou sadu, určitě se najde dost lidí, kteří uvedou, že ji mají také. Přesto vyjmenuji ty, u kterých si myslím, že mají a dlouhodobě budou mít solidní cenu:  foil Sedmá edice, staré sety jako je Antiquities, Legends, Unlimited ve velice dobré kvalitě. Foilové nejstarší edice ze Ságy, Invaze a Masek.  Moc se mi líbí třeba Fallen Empires, byť má tato sada finančně malou hodnotu. Velmi ceněné jsou např. i nikdy nepoužité kompletní sety foilových zemí ze Zendikaru a Unhinged.

Na závěr pár zajímavostí:

Jaký je tvůj nejoblíbenější formát?
Limited, je tam potřebné umění samostatně tvořit a vymýšlet a člověk nese následky vlastních chyb.

Jaký je tvůj nejneoblíbenější formát?
Standard, kromě toho, že není dost limited, je moc limitovaný počtem karet a brzy se hraní zvrhne na relativně předvídané modifikace. Navíc ho považuji za nejdražší formát.

Jaká je tvoje nejoblíbenější barva?
Modrá, protože se tváří, že má na většinu situací řešení, i když to tak naštěstí není.

Jaká je tvoje nejneoblíbenější barva?
Červená z dob fritky a goblinů. Moc přímočaré a v mých rukách nefunkční.

Jaká je tvoje nejoblíbenější sada?
Většinou to byla ta poslední, teď bych řekl Conspiracy. Skvělý počin.

Jaká je tvoje nejneoblíbenější sada?
Asi Mirrodin. Příliš mnoho artefaktů, tehdejší turnaje ve standardu byly velká nuda.

Jaký je tvůj nejoblíbenější balíček?
Tower deck, Pod.

Jaká je tvoje nejoblíbenější karta?
To je hodně těžká otázka, zájemců na tento post je opravdu dost. Když mám říci jednu, tak třeba Future Sight. Mám pro tu kartu slabost.

Jaká je tvoje nejneoblíbenější karta?
Stone Rain, přišlo mi, že balíky primárně zaměřené na ničení zemí, nejvíce kazí hru a to pro oba hráče. Ten, co nemá země, si nezahraje a ten, co je ničí sice vyhraje, ale já si na jeho místě hru neužiji, protože soupeř nehraje, jen čeká na konec.

Tak to by bylo vše, díky za rozhovor, ať se ti daří a ať máš nadále radost nejen z hraní, ale i ze sbírání karet.

Zdeněk Chlupáč

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.