Rozhovor s Jakubem Šlemrem

Zdravím všechny čtenáře Cmusu, který slaví 15. narozeniny od svého založení a k této příležitosti jsem si pro vás připravil řadu rozhovorů, které budou vycházet jednou za tři dny. Jedním ze zpovídaných je i Jakub Šlemr, což byl jeden z nejlepších hráčů nejen v České republice, ale i na světě, takže se máte na co těšit.

Ahoj Jakube, většina aktivních hráčů magicu tě zná „jen“ podle jména, mohl bys nám o sobě něco říct?

Ahoj, ani se nedivím – to už je let J

Každopádně, letos mi bude už 37 (ten čas hrozně letí), jsem šťastně a spokojeně ženatý a máme dva kluky Olivera a Filipa. Letos vlastně budu mít několik krásných výročí – na prvním místě (aby měla žena radost, kdyby to náhodou četla) je samozřejmě 10 let výročí naší svatby a na druhém místě je pak 20 let od okamžiku, kdy jsem poprvé vzal do ruky magicovou kartu, když jsem viděl kamarády na Laser Game, jak hrají. Bylo to tehdy ještě v době, kdy byla na krámech Revised a já si pamatuju jako dnes ty krásné studentské dny, které jsem trávil před Komiksem a u Warlorda (obchody, které dnes již neexistují), kde jsme trávili nekonečné hodiny měněním karet (Tropical Island – dám ti za něj Island a Forest, země jako země J), abychom se večer vypravili do Najády si dát smažák a zahrát si to.

Vždycky jsem měl rád jakékoliv hry a u her jsem zůstal i nadále. Poté, co jsem někdy na začátku nového milénia pozvolna opustil Magic, začal jsem se věnovat jiné karetní hře, kterou je bridž, a kterou hraji dodnes. Kromě toho jsem si oblíbil i další hru – poker. Ať už si o něm široká veřejnost myslí, co chce, věřím, že se jedná jednoznačně o dovednostní hru, kde rozhodují schopnosti. Spolu s bývalými magicáři Sitkou a Alkáčem se staráme o patrně největší český pokerový web –Poker-Arena.cz, kde zastávám roli šéfredaktora.


Jsem rád, že ses sám tak rozpovídal, snad v tom budeš pokračovat i u další otázky, která zajímá asi nejvíce lidí a tou je rok 1997, ve kterém si vyhrál mistrovství světa, což je asi sen každého hráče. Můžeš nám přiblížit, jak to vlastně bylo? Je jasné, že bys o tom dokázal mluvit klidně 20 minut v kuse.

Bylo to naprosto úžasné. Asi bych o tom dokázal mluvit i déle, ale nejsem si jistý, že bych po krátké chvíli nezačal blábolit. Bylo mi v té době 20 let a pravidelné výlety do ciziny a Spojených států amerických nebyly tehdy na běžném pořádku (ani dolar za 42Kč moc nepomáhal). Úspěšný první den, což byl draft a tehdy mimořádně silná disciplína českých borců (kdo měl hůř jak 4-2, musel chodit kanálama) - jsem začal mám dojem 6-0. Druhý den byl, tehdejší Type II. constructed, na který jsem si postavil svůj 4 colorblackdeck a s ním se mi tolik nevedlo, udělal jsem tuším 3-4 a některé výhry jsem doslova musel vydřít – vzpomínám si, jak prosperity nalízaly 59 karet z decku ve třetí rozhodující hře, aby soupeř následně poklepal na knihovnu, ve které se skrýval DrainLife a podal mi ruku.

Třetí den byl tehdy nepříliš otestovaný formát Extended (pamatuju si to dobře?). Ještě večer před hracím dnem jsem si nebyl jistý, co si vezmu a nakonec jsem dal dohromady svou oblíbenou hromadu bílých koní, savanských lvíčků, erhnamů a blesků. Volba se osvědčila, pole přetékalo nekropotencí a dalšími podobnými decky. Potřeboval jsem udělat něco jako 6-1, abych měl naději na TOP 8. Vybavuji si matně, že to byl den, kdy jsem nemohl prohrát. Hymny mi z rukou tahaly Guerilla Tactics po dvou, když jsem měl draw s jednou zemí, tak mi vždycky přišlo okamžitě jedno ze dvouTithe (vzpomínám si na maďarského borce Miklose, který po té, co jsem minul turn two land drop a následně popotáhnul a zahrál čerstvě dorazivší Tithe, jen moudře pokýval hlavou se slovy „very clever…“ v domnění, že jsem úmyslně počkal, abych šel pro dvě). No 6-0 bylo na světě a pocit radosti to byl neskutečný.

Finálový den byl úžasný. Měl jsem výrazně nejslabší deck ze všech hráčů, ale nějakým zázrakem vše fungovalo, chodilo, jak mělo, a nedělal jsem chyby. Mám dojem, že když jsme pak po nějaké době for fun hráli s klukama mistrovské decky, tak jsem proti UWR kontrolu Janosche Kuehna udělal něco jako 1-10… Pocit vítězství a okamžik, když jsem si šel za potlesku převzít trofej, je naprosto neskutečný. Asi nejvíce si pak pamatuji večeři, na kterou nás pozvali s Richardem Garfieldem, tvůrcem této hry – zejména na fakt, že měl každou ponožku jinou. Nebo ne? Ten den mám ve vzpomínkách trochu v mlze.

Chtěl bych ještě na tomto místě poděkovat všem svým kamarádům ze starých časů. Na čestném místě je Ondra Baudyš, který pro mne za ta léta udělal neskutečné množství věcí a byl mi vždy velkou oporou. Ondro a ostatní, díky.


Věřím, že to musel být super zážitek. Já hraju magic 12 let a za tu dobu, co hraju, pozoruju, že je čím dál větší konkurence, takže z téhle stránky je vyhrát MS určitě těžší. V době, kdy jsi ho ale vyhrál, nebyly decklisty na internetu, nebyl magic online a bylo určitě daleko méně karet na stavbu decků, takže z tohoto pohledu to bylo zase o dost těžší. Dá se tedy říct, že kdysi to bylo více o deckbuildingu? Podle čeho sis vlastně vybíral deck na turnaj, když si nevěděl, co se hraje ve světě?

To bezesporu. V té době to stále byla víceméně hra, kde si hráči stavěli své balíčky a do časů velkých profesionálních testovacích týmů bylo ještě velmi daleko. Nicméně, není tak docela pravda, že by na netu nebyly dostupné informace. Frank Kusumoto provozoval legendární stránku TheDojo a tam se dalo nalézt poměrně dost decků. Ale i tak máš vlastně pravdu – v té době to bylo hodně o tom, že si hráči vymýšleli a stavěli balíčky sami a testing probíhal formou her pro zábavu s kamarády. Ale už v této době fungovala metagame a například každý na Pro Tour Paříž 1996 (Mirage Visions constructed tuším) věděl, že deck to beat budou prosperity. Tedy každý, kromě české výpravy a já se tak vydal do pole se svým modro červeným balíčkem s Manowary a jediným odrážením v podobě dvou Dezercí, které na zastavení komba nebyly za pět man zcela to ideální protikouzlo. Ale zase si vzpomínám, jak soupeře nas… tedy rozlobilo, když jsem mu takhle zcounteroval a ukradl potvoru a zabil ho s ní.  No do TOP 64 jsem se nakonec proplížil, ale už ani nevím jak - s výjimkou domluvené remízy v posledním kole prvního hracího dne, kdy mě nalosovali proti Petu Leiherovi, tehdy známému americkému hráči. Ten před zápasem při debatě o intentional draw (abychom oba postoupili, ale zase s méně body, do druhého dne) zavedl nenápadně téma na Prosperity a jak si proti nim věřím. Tak jsem ho ujistil, že je to můj dreammatch up a Prosperity si dávám k snídani (za předpokladu, že by jim nedošlo 15 kol více zemí, než jedna, to byla čistá pravda), takže jsme zremizovali…J

byla řada naprosto brilantních hráčů a především deckbuilderů – šílení vědci Zwi Mowshovitz, Alan Comer, pozdější vítěz Pro Touru a nyní profesionální hráč pokeru Sigurd Eskeland (v roce 2011 skončil v Praze na velkém turnaji WPT druhý), Scott Johns a další. Já jsem fungoval spíše jako ladič a tester, ale od té doby jsem neměl o decky a nápady nouzi.

S tak dobrými hráči je radost testovat, ale jak si to měl celkově, bavil tě více limited nebo constructed? V dnešní době baví více hráčů limited, protože constructed už není moc o vymýšlení balíčků, ale spíš jen o natestování.

To se nedá asi jednoznačně říct. Záleželo vždy na edicích. Někdy byl výrazně zábavnější limited, protože constructed byl takový, že se dalo hrát jen combo nebo antideck. Jindy to bylo zase naopak, že to bylo na constructed rozmanité a pestré a dala se vymyslet spousta různých balíčků a člověk nikdy dopředu nevěděl, proti čemu stojí. Ale kdybych to měl rozlousknout, tak to byl asi více limited. Nejvíce mě totiž bavilo vždycky stavění balíčků – ideálně sealed deck, kde se člověk musí snažit najít maximálně efektivní způsob, jak využít dostupné zdroje a přitom zařídit, aby balíček zůstal jednoduchý a nezávisel na tom (pokud možno), jak to přijde.


Umíš všechno tak dobře vysvětlit, takže všechno, co řekneš, dává smysl. Jedna věc mě hodně zajímá, když už si vyhrál Mistrovství světa, nemrzí tě, že nejsi v Hall of Fame?
Tak bylo by to hezké, už jen proto, že bych se mohl tu a tam podívat po světě a zajet si zahrát J Ale upřímně řečeno mě to doopravdy nemrzí. Navíc ti hráči, co se tam dostali za období, kdy jsem já měl naději, si to skutečně zaslouží o poznání více než já.

Tak takhle s odstupem let mě to trochu mrzí, zejména když vidím hráče jako Olle Rade (Veverka J) a Raphael Levy, za kterými jsem se teď v neděli byl na chvíli podívat na GP Praha, jak stále aktivně hrají, baví je to atd. Na druhou stranu, v té době někdy okolo roku 2002 jsem už Magic hrál hodně dlouho a potřeboval jsem nějakou změnu. Tak jsem se poohlédl po jiných loukách zelených, a když mě tehdy Tomáš Kosička zavedl do světa bridže, byl jsem ztracen J.

Ale zajímavá otázka, protože první odpověď zní „ne – doposavad jsem o tom skutečně nikdy nepřemýšlel“. Ale trochu se obávám, že to asi nehrozí. Za prvé jsem zaháčkovaný u dalších her, kterým se věnuji, za druhé si nejsem jist, že by to ocenila rodina, kdybych si našel takové hobby, a za třetí si vůbec nejsem jistý, že bych na to měl skillově. Teda, jsem si skoro jistý, že bych se s dnešními talentovanými hráči, kteří na své hře pracují a věnují tomu spoustu času, nemohl měřit. Ale teď jak nad tím postupně přemýšlím, bych řekl, že mě možná i trochu děsí i rozsah toho, co bych musel zvládnout. Sehnat karty by bylo to nejmenší, to by byla „jen“ otázka peněz. Ale seznámit se se všemi kartami, abilitami, strategiemi a navíc držet krok s neustálým vývojem pole a novými edicemi, to by byl skutečně náročný úkol. A protože jak se znám, nejsem schopný dělat nic „na půl plynu“ a v povaze mi zůstala touha vyhrávat, bojím se, že by mě to zcela pohltilo. A to si už nemůžu dovolit – mám závazky k rodině, práci, přátelům atd., které nemohu a ani nechci zpřetrhat.


Takže bys ani nechtěl zkusit limited GP, kde stačí, když se naučíš ability jedné sady (+celkově změnu pravidel)?

Určitě bych si hezky zahrál, o tom nepochybuji. I když bych si rád myslel, že bych nebyl úplně bez šance se svým agresivním a intuitivním stylem (tak jsem vždycky odpovídal na DCI dotazníku „Popište váš herní styl“ :-) ), určitě by mi muselo přijít naproti štěstíčko. Vidím to v hospodských hrách ale i jinde – když se člověk něčemu nevěnuje, tak vyjde ze cviku a výrazně se zvyšuje šance, že něco přehlédne, udělá chybu z nepozornosti, nebo mu prostě něco nedojde a je po žížalkách. Mám dojem ve vší přirozené skromnosti, že jsem někdy před pár lety hrál po mnoha letech MČR a v draftu s edicemi, které jsem viděl skoro ten den poprvé a udělal něco jako pět výher a plichtu. Nicméně v TOP8 mi to hned vysvětlili a byl zase klid. Tuším, že to bylo v roce 2007 při pohledu do své sbírky fotek a vyřadil mě Martin Jůza aneb mládí má zelenou. :-)


Jak se ti líbí současná magicová pravidla? (pokud je teda trochu sleduješ - není damage na stack, není manaburn, oba hráči mulliganují současně)

Změny sleduji jen zpovzdálí (pěkný eufemismus pro to, že mi občas někdo něco náhodou řekne, co je jinal), takže možná mě něco minulo. Nicméně osobně snad s výjimkou pravidla o mulliganu se mi změny moc nelíbí. Obecně nemám rád změny, které vedou ke zjednodušování pravidel her (pokud to není z technických / organizačních důvodů). Přijde mi, že hra tak přichází o důležité prvky, kde rozhodovala dovednost hráčů a jejich schopnost řešit komplexní problémy. Chápu, že ne každému se líbí, když ho někdo „osvačí na pravidla“, ale na druhou stranu, když hraju turnaj v jakékoliv hře, tak přece nemohu očekávat, že vyhraju, když nebudu znát pravidla.


Sleduješ výsledky našich hráčů? Třeba z nějakých Pro Tourů a Grand Prix nebo už to jde úplně mimo tebe?

Občas mi něco řeknou kamarádi, nebo mi na Facebooku přijde zpráva, že už nejsem majitelem nejvíce PT bodů z českých hráčů J, ale jinak ne abych se přiznal. Mám samozřejmě jakýs takýs přehled o současné špičce, ale v zásadě jen obecný. Jsem rád, když kluci jako Juzam nebo Standa uspějí v zahraničí a velmi jim to přeji. Uspět nyní v současné době je o hodně těžší, než bývalo.


Máš nějakou zábavnou historku z let dávných magicových?

Zábavných historek je přirozeně spousta, až člověk neví, kterou vybrat. Ale asi nejvíce mi teď vytanula v hlavě vzpomínka na tradičně přísné Polky na imigračních kontrolách na letištích při vstupu do Spojených států a takřka inkviziční výslechy a prohlídky, když zjišťovali, zda jim tam nejedeme trhat jahody, pomeranče nebo tak něco. A úplně jako dnes vidím postavu Ivana Stanoeva, kterak přichází k bezpečnostnímu rámu ve svých okovaných kanadách s dredy na hlavě a tričkem „I love marihuana“....mám pokračovat? :-) Trochu jsme se zdrželi.


Na závěr mi řekni ještě pár quick questions:

Oblíbená barva: červená

Neoblíbená barva: bílá

Oblíbená karta: Psionic Blast

Neoblíbená karta: Wrath of God

Oblíbený deck: 5CG Donais nebo jak se mu tehdy říkalo a pak samozřejmě jakákoliv varianta na „opičky a blesky“

Neoblíbený deck: jakýkoliv combo nuda deck. Vyhráli by to jednoznačně lion’s eye diamond tolarian academy decky na PTčku v Římě. Moc pěkně jsem si s nimi zahrál, položil jsem v prvním kole ptáčka, pak půl hodiny sledoval, jak soupeř pracuje s knihovnou, potřásl mu rukou a se slovy good game pokračoval do dalších bojů.


Já ti moc děkuju, že sis našel čas a doufám, že tě ještě na nějakém tom magicovém turnaji přece jen uvidíme.

Taky díky, měj se.






„Jakub je šéfredaktorem největšího českého výukového pokerového portálu Poker-Arena.cz. Čtenáři zde naleznou každý den nejnovější zprávy a zajímavosti ze světa pokeru, výuková videa od českých profesionálů, strategické série, recenze heren a mnoho dalšího. Na diskusních fórech Poker-Arena.cz na Vás čeká největší a nejpřátelštější komunita lidí v České a Slovenské republice, které spojuje jejich koníček - poker.“

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.