Rozhovor s Arnoštem Žídkem

Ahoj Arnie, díky moc, že sis našel čas na rozhovor pro cmus! Je mi jasné, že toho teď máš určitě hodně na práci.

Ahoj, Magic je stále částí mého života (byť o dost menší, než v minulosti), takže rozhovor pro CMUS udělám vždy rád. A to přesto, že spousta lidí asi netuší, že někdo takový kdysi ty karty hrával. :)

 

V únoru letošního roku vyšla edice Kamigawa: Neon Dynasty. Po téměř osmnácti letech se tak vracíme na Japonskem inspirovaný svět plný samurajů, čtyřrukých hadů, a spiritů, kteří vypadají, jako kdyby vypadli z neklidného sna po nějakém opravdu výživném večírku. Ty jsi v období původní Kamigawy zažíval patrně nejúspěšnější éru své Magicové kariéry, co pro tebe zprávy o návratu na tenhle svět znamenaly?

To má několik faktorů. Jednak jsem byl rád, že se k tomuto světu Wizardi vrátili. Měl jsem ho opravdu rád a mrzelo by mne, kdyby z toho vzniklo něco nespolupracujícího. Ale byl jsem hlavně zvědavý, jak se jim podaří navázat na ten starý formát, resp. zda to vůbec chtějí.

 

Jak na tebe tenhle návrat působí po stránce flavoru? Je to stále ještě "stará dobrá" Kamigawa?

Co se týče flavoru, spíš není. Starý flavor – souboj reálného světa proti spiritům – to určitě není. Je to nějaký technologizovaný moderní svět, který stojí na té staré bázi. Ale když si řekneš hlavní zadání, že to má být návrat na starý svět po spoustě let, tak v jádru proč ne.

 

Původní Kamigawa byla, co se týče ilustrací, jmen karet a flavoru, celkově trochu šok - hráči byli zvyklí na sety v duchu relativně klasické fantasy a najednou před sebou měli například 3/3 modrou lítačku, která nebyla drake ani bird, ale jakýsi pdychedelický slepenec lidských úst bez očí, zato s pařátky, třímajícími svitky. Jak byl tenhle skok mezi hráči tehdy přijímaný?

Strašně špatně. Mělo to hodně negativních reakcí, že se snaží Wizardi zalíbit Japonsku, aby tam prodali co nejvíc produktu a také aby rozšířili hru do dalšího regionu. Tohle bylo možná poprvé, kdy se do Magicu dostalo něco z kulturně jiného světa. Komunita to brala velmi negativně. Dnes se na to možná díváme jinak, když vyšly různé další světy – Kaldheim a další světy postavené na severské mytologii, Theros na řecké, Amonkhet na egyptské. Ono není úplně jednoduché dělat čtyřikrát za rok novou edici, neopakovat se a stále přinášet něco nového. Takže mi osobně nevadí Kaladeshový steam punk apod. Vždy jsem na Magicu tu pestrost naopak oceňoval. Někteří lidé jsou ale prostě konzervativní. Těžko se zavděčit všem.

 

Byl nový kromě flavoru i herní zážitek s Kamigawou? V čem se od svých předchůdců tahle sada lišila?

Byl úplně nový. Ve spoustě předchozích bloků stačilo na limited udělat křivku a trochu interakce. Kamigawa přinesla to, že kvalitní interakce jinak průměrných karet byly mnohem důležitější než síla jednotlivých dílčích karet. Bylo to poprvé, co se dal relevantně na draftu postavit kombo deck, který vás umlel. Vzpomínám si, že jsem měl na mistrovství republiky nadraftovaný deck, který dokázal (abilitou na potvorách podívej se na horní 3 karty, jednu si vezmi, zbytek dej dospod) udržet pořadí celé knihovny, otočit balíček dvakrát za hru a do konce hry jsem řešil, co přesně a kdy si líznu. To se mi pak už nikdy v jiné edici nepodařilo. V tom je tahle edice hodně podobná. Je tam spousty interakcí a karta, která může mít hodnocení 5/10 se v jednom decku dostane na 7/10 a v jiném na 3/10. V tom byla Kamigawa výjimečná a jsem rád, že se to povedlo znova i po tolika letech.

 

Zmínili jsme reakci hráčů na vydání "staré" Kamigawy, pojďme si tedy teď trochu přiblížit, jak vlastně Magic kolem roku 2004 vypadal. Je osmnáctého září 2004 a mladý učitel matematiky Arnošt Žídek se chystá na preview Champions of Kamigawa...

To zní jako mladý padavan jde na radu Jedaiů. :D Já jsem vůbec netušil, že se herně blíží můj průlomový ročník a že mi tahle limited edice sedne jako prdel na hrnec. Pro mě to byl naprosto běžný turnaj. Spíš naopak jsem to bral jako úlevu. On tenhle tvůj mladý učitel ty turnaje v Ostravě dlouho dobu organizoval, cca od prerelease Urza’s Legacy, až do Judgmentu. Pak to převzal Ivan Stanoev, který v Ostravě udělal pobočku Černého Rytíře, resp. jeho lidi, které v herně zaměstnal. Nějakou dobu se o organizaci starali oni. Já jsem si na ten turnaj šel pro radost zahrát a měl jsem vlastně dobrý pocit, že po pěti letech, kdy mi to celé leželo na bedrech, si můžu prostě jen přijít na turnaj, zahrát karty a jít domů. A nemusím počítat, kolik jsem vybral na vstupném, jak se rozdělí ceny a jestli mám dost boosterů nebo jsem měl požádat Blackfire o nějaké navíc.

 

Jak v téhle době vypadala magicová komunita v Ostravě? Co se nejvíc třeba hrálo za turnaje, kolik se tak scházelo lidí?

Magicová komunita vypadala od počátku velmi zdravě – určitě lépe než dnes. Většinu turnajů jsem fyzicky organizoval já, a to nejen v Ostravě, ale také v Havířově a sem tam něco i v Opavě. Tím zdravím Honzu Jelšovského, který pravidelně přijel z Prahy, dovezl věci z Blackfiru a na organizaci spolupracoval. Záleželo mi na tom, aby lidi na turnaje chodili. Pravidelnou organizací se mi to podařilo dostat do bodu, kdy na prerelease, ale i běžný turnaj přišlo 40+ lidí z širšího okolí – řekněme do 50km v okolí Ostravy. Hrával se hodně Extended (tehdejší předchůdce dnešního Modernu). Je třeba si uvědomit, že ještě neexistovaly lokální herny, takže prostě kdo chtěl hrát, ten si čas na jeden turnaj za 3 týdny v Ostravě v sobotu a druhý v Havířově v neděli prostě udělal. Další týden jsme pak vzali auto a jeli do Chropyně nebo Kroměříže, někdy do Brna, vznikly turnaje v Olomouci. Vlastně každý týden jsme hráli Magic. Se vznikem Černého Rytíře v Ostravě se pak objevily pravidelná FNM, pravidelné víkendové turnaje a počet lidí na turnajích se logicky rozmělnil.

 

To zní, jako že "domácí" scéně se v téhle době velmi dařilo. Vzpomeneš si taky na svůj první zahraniční turnaj?

Naprosto přesně. Můj první zahraniční turnaj bylo Grand Prix Vídeň 1999. Hrál se Extended, konalo se to v Hofburgu. Přijel jsem s Poxem, který měl v mých očích zabíjet tehdejší dominantní kombo deck High Tide. Upřímně jsem neměl nejmenší naději a můj výstup bych nekomentoval. Na turnaji mě zpětně zaujaly dvě věci:

1) Poprvé jsem viděl hrát Kai Buddeho – tenhle zatím neznámý německý klučina hrál zrovna s Finkelem. My se šli dívat na Finkela a viděli brutální partii plnou mind tricků, ve které Kai už tehdy legendu Jona Finkla neskutečně herně přehrál a zatímco většina lidí odcházela zklamaná, já si říkal, že ten kluk hrál fakt dobře a procházel jsem si zpětně ty dobře zahrané situace (ledovec Thawing Glaciers, který vyhledal Mountain a pak šikanoval modrý Finklův kombodeck Pyroblasty, místo nakopnutí komba sesílání Ophidianů, kteří generovali karetní výhodu tak, až Kai nakopnul kombo, zatímco Finkel neměl nejmenší naději). Doma jsem zjistil, že Kai vyhrál 14 dní před tím své první životní GP, vyhrál i tuto Vídeň a o 14 dní později další evropské GP. Celou sezonu pak ukončil titulem mistra světa.

2) Můj kamarád Miloš Procházka si postavil deck vlastní výroby s Tinkerem, Phyrexian Colossusem a Colossusem of Sardia, které untapoval Voltaic Key. Komba pak porážel opakovanou Jester’s Cap. Na turnaji porazil další legendu světového Magicu Američana Zwi Moshowitze, který balíček od Miloše následně zkopíroval a celý upgrejdnul na vyšší úroveň (dokonce jsem četl přiznání v nějaké jeho tehdejší reportáži, že se mu ten balík moc líbil a že ho ta myšlenka inspirovala k vlastní tvorbě). Balík se pak prosadil a několik sezón hrál jako dominantní deck. Nikdo netuší, že tenhle balíček vymyslel Miloš Procházka u mne doma v obýváku našeho starého 1+1. :)

 

Jak často se z Ostravy pořádaly výpravy na zahraniční GPčka?

Jezdívali jsme zpočátku jednou až dvakrát do roka, časem to pak rostlo. Kromě té Vídně jsme nejprve jeli na Grand Prix Köln 2001 nebo na Mistrovství Evropy v Miláně v témže roce. Postupem času jsme ale sestavili ostravsko-brněnský tým (základ tvořila čtveřice Petr Nahodil, Jan Brodzák, Dan Krutil a já), ke kterému se postupně přidala spousta dalších skvělých lidí (bratři Martínkové, Petr Kludka, Michal Marciniszyn a další, nerad bych někoho zapomněl) a který objížděl několik let většinu evropských GP. Každý z nás dřív nebo později někde něco vyhrál. Ze skupiny se generovali další lidé, třeba Honza Kotrla, který dnes už spíš patří k té pražské generaci kolem Standy Cífky. Před každou větší akcí (mistrovství republiky nebo nějaké GP/PT) jsme byli schopni dny trénovat na Honzově chatě v Malenovicích pod Lysou Horou nebo v Campagniole (snad to píšu správně) – hospodě naproti brněnské pobočce Černého Rytíře, kde jsme byli schopni hrávat několik dní tahem každý den od poledne do 4 do rána.

 

"Offline" testing jste měli, koukám, podchycený opravdu slušně, jak jsi na tom byl s přípravou online? Pod pojmem "Magic Arena" si v téhle době člověk mohl představit tak maximálně lokální turnaj v herně, za který se rozdávaly oversized karty, nicméně Magic Online už v době Kamigawy zhruba dva roky fungoval. Kdy ses k němu dostal ty a kolik jsi tak na "MODU" trávil času?

To se vracíme k té Kamigawě. MODO jsem hrál, když byla ještě beta verze. Beta běžela někdy v době Odyssey, tam jsem to hodně testoval. Když bylo těsně před Pro Tour 2005 v Londýně ve formátu celé Kamigawa limited (3x1 booster Champions of Kamigawa + Betrayers of Kamigawa + Saviors of Kamigawa), byla nějaká akce na hraní, tak jsem se tím bavil. Strávil jsem tím milé tři týdny před tím PT každý boží den po návratu z práce do pozdní noci. Já jsem magor, který dělá věci pořádně nebo vůbec. Došel jsem k názoru, že se na turnaj chci připravit a tak jsem hrál 12 hodin denně, 3 týdny tahem. Na turnaji to pak bylo vidět. :)

Po turnaji jsem pak na MODU strávil až do dnešního dne zhruba tolik času, kolik v těch třech týdnech před PT Londýn 2005.

 

Takže online obecně až tolik nehraješ? Nebo spíš namísto MTGO preferuješ Arenu?

Rád hraju fyzické karty, počítačový Magic je mi z duše odporný a MODO obzvlášť. Než hrát tenhle Magic virtuálně, půjdu raději na pivo. MODO nemám nainstalované a nebyl jsem tam dobře 10 let. Kdybych se chtěl lognout na svůj účet, doufám, že tam je stále to stejné heslo. :)

MtG Arenu ale hrávám. Tak cca dvakrát za týden si to pustím a zajdu si dát draft. Těší mne, že snad pořád umím draftovat. Většina draftů dopadne plus minus 7:2, takže jsem obecně v plusu. Nikdy jsem do té hry nedal ani korunu. Vždy mám dost zdrojů na další a další drafty nebo sealed decky, když vychází nová edice. Pohybuju se bez nějaké větší snahy průběžně kolem 30000 gemů, a to si pravidelně pořídím set hezkých zemí nebo věcí, které se mi líbí. Někdy mám chuť si zahrát constructed, ale hrávám jen standard. Různým nekoncepčním Historicům nebo Alchemy jsem nikdy nepřišel na chuť. Na nějaký mythic status samozřejmě nemám čas ani ambice.

 

Když se ještě vrátíme do doby původní Kamigawy, jak vážně jsi Magic tehdy vlastně bral? Přemýšlel jsi třeba už někdy na konci devadesátých či začátku nultých let o tom, že bys chtěl hrát Magic profesionálně a živit se tím?

No jasně že mě to jednoho dne napadlo. V devadesátých letech ještě ne. To byla doba Kuby Šlemra, Ondry Baudyše, ale ne moje. Můj první výsledek bylo třetí místo na mistrovství republiky 2002 a následná účast na mistrovství světa 2002 v Sydney. Opravdu jsem se prosadil až s tou Kamigawou. Ale zejména po Pro Tour TOP 8 v Londýně 2005 mě to napadlo. Vzpomínám si na ten moment, kdy jsem se vracel domů s cca 180.000,- Kč, což bylo v té době zhruba 8 měsíců mého platu na univerzitě. A zároveň jsem měl pozvánku na všechny PT do konce roku 2006 včetně nějakého startovného. A opravdu jsem kalkuloval, co musím uhrát v dalším roce a půl, abych mohl brát Magic jako „plnohodnotnou práci“. Jenže je třeba si uvědomit, že na rozdíl od všech lidí v Magicu kolem mne jsem byl o něco starší, byl jsem ženatý, měl jsem relevantní práci na univerzitě, a jak se za chvíli na podzim 2005 zjistilo, čekali jsme v roce 2006 narození našeho prvního (a doposud jediného) potomka. Takže prostě nebyl prostor jezdit po světě, užívat si a hrát karty, ale byl jsem prostě táta od rodiny, jehož hlavní úkol byl zabezpečit rodinu. Z tohoto úhlu pohledu pak jasně vyhrála stabilní práce na univerzitě před těžko odhadnutelným profitem, který obsahoval ježdění po světě, zatímco rodina s malým miminkem bude doma.

 

Chápu, on i Magic je třeba brát v životních souvislostech. Zmínil jsi mistrovství světa 2002, následně se ti v listopadu 2004 podařilo uhrát top 8 na GP v Paříži, které tehdy s účastí 1592 hráčů zlomilo rekordy v návštěvnosti jakéhokoliv MtG turnaje. V pozdějších letech byla návštěvnost kolem 1500 lidí spíše standard, v téhle době to ale bylo něco nevídaného, je to tak?

To bylo v době, kdy byl neskutečný boom těchto open turnajů. Ještě dva roky předtím hrávalo GP tak 800 lidí maximálně a rekordy pravidelně lámalo GP Praha. Najednou byla tahle Paříž, o rok později pak byla tuším Barcelona, která prolomila 2000 účastníků. Ale musím přiznat, že byl dobrý pocit uhrát svou první (a taky jedinou) GP TOP 8 na největším turnaji, který se do té doby konal.

 

Vzpomínáš si ještě, jak turnaj z tvého pohledu probíhal?

Na turnaj tehdy jel z Prahy společný autobus plný Magicářů. Formát byl limited. Dostal jsem příšerný sealed deck a prošel do druhého dne turnaje (potřeba bylo uhrát 6:2 z 8 kol a ještě to nestačilo všem) dost se štěstím. Pak jsem v draftové sekci druhého dne neprohrál partii, vyhrál pět kol v řadě, v přímém souboji o TOP8 porazil tehda tak šestnáctiletého Marcia Carvalha, poslední kolo mi stačila remíza. Podal jsem si ruku s Raphaelem Lévym a TOP8 a zároveň kvalifikace na Pro Tour do Nagoye byla doma. Nadraftovaný balíček v TOP8 se už tolik nepovedl a vypadl jsem hned a po zásluze. Vtipné bylo, že na turnaji se stalo několik technických záseků, vše se protáhlo a z Paříže jsme vyjížděli tím autobusem až kolem 1:30 v pondělí ráno, protože se několik hodin muselo čekat na mou TOP8. Takže zatímco u každého stolu ve finále už nikdo nebyl, lidi odjeli domů a kolem se balila hala, kolem mého stolu seděl celý autobus lidí a fandil. :)

 

Na autobusy vypravované čistě pro české Magicáře si vzpomínám, to bývaly tehdy hodně povedené akce. Díky výsledku z Paříže ses pak kvalifikoval na Pro Tour Nagoya, který se konal v lednu 2005, těsně před vydáním druhé sady v bloku - Betrayers of Kamigawa...

Tam jsem původně vůbec nechtěl jet. Byl jsem rád za peníze z Paříže, moc jsem si nevěřil a nechtělo se mi utratit všechny vyhrané peníze. My jsme tehdy žili z ruky do huby a skoro měsíční výplata nebyla málo, takže se mi nezdálo připlatit jednou tolik a jet si dát do Nagoye dva drafty. Nakonec mě ukecala manželka. Trpělivě mi vysvětlovala, že do té hry dávám tolik energie a času, že si prostě zasloužím zahrát turnaj na nejvyšší světové úrovni. A věřila, že to dobře dopadne.

 

A jak se ukázalo, manželka měla pravdu :) Čtyřicáté čtvrté místo z Nagoyi ti zajistilo dostatek bodů na to, aby sis mohl zahrát i červencový PT Londýn. Takže Nagoya se docela povedla, co?

Ten turnaj se povedl hned ze dvou stran. Poprvé jsem byl v Japonsku, užili jsme si výlet, bylo to hrozně fajn i bez turnaje. Na turnaji jsem se probil do druhého dne, uhrál hezký výsledek a dostatek peněz, abych společně s výhrou z Paříže nebyl v záporu a ještě mi nakonec něco málo zbylo. Ty získané PT body na Londýn nestačily. Na Londýn jsem se kvalifikoval přes DCI žebříček, kde jsem byl v době sčítání TOP50 na světě. Na to jsem ale musel ještě uhrát další peníze na GP v Lipsku a velmi dobré výsledky na dalších turnajích. Technicky jsem se kvalifikoval až o pár měsíců později na PTQ v Praze, kde jsem uprostřed toho turnaje se skóre tuším 4:0 odstoupil před 5. kolem, protože jsem věděl, že jsem nad hranicí kvalifikace i s nějakou rezervou. A jak se později ukázalo, propočetl jsem to velmi dobře.

 

Několikrát už jsme letmo zmínili téma PT Londýn 2005, což je bezesporu v souvislosti s Magicem tvůj největší úspěch, pojďme se tedy na turnaj z tvého pohledu podívat trochu podrobněji.

Turnaj se konal na začátku letních prázdnin, jela se mnou manželka a jeli jsme autobusem z Prahy do Londýna. V době příjezdu do města došlo k teroristickému útoku v londýnském metru a několika autobusech, takže na hotel jsme šli z centra města několik kilometrů pěšky (metro a všechny hromadné prostředky přestaly fungovat a všude byla policie) a cestou odpovídali na desítky esemesek, že jsme v pořádku. Na turnaji jsem vyhrál tři draftovací stoly v řadě a se skóre 10:0 jsem poprvé prohrál, až když mi chyběla jedna výhra do TOP8. V sále byla taková velká cedule, kde viselo aktuální pořadí turnaje. Po čtvrtém kole jsem na ní byl první. Z legrace jsem se šel na památku u té cedule vyfotit. Ale na té ceduli jsem visel na prvním místě dalších 24 hodin a to už jsem musel dělat rozhovory pro Wizardy, kteří zkoumali, co to je za chlapa a kde se vzal. :)

V posledním draftu se skóre 10:2 (do TOP8 s jistotou chyběla výhra, remíza a prohra) jsem otevřel nejsilnější kartu celého formátu, možná jednu z nejsilnějších limited karet všech dob – Umezawa’s Jitte. Každý si řekne, že jsem měl v takovém momentu neskutečné štěstí. Realitou bylo, že jsem viděl Jitte v draftech od vyjití Betrayers of Kamigawa několikrát. A kdykoli se to stalo, tak jsem prohrál. Dokonce jsem ho měl v balíku na Grand Prix Bologna a uhrál 0:3 drop. Jednou jsem ho vyložil, do konce hry nezahrál potvoru a prohrál, podruhé jsem dal Jitte, soupeř dal svoje Jitte (tehdy platilo staré legendární pravidlo, že druhá položená legenda na stole zabíjí obě, a počítají se obě strany stolu) a zase jsem prohrál, potřetí jsem ho položil, soupeř dal Manriki-Gusari (equipment, který zabíjí equipment) a prohrál potřetí. Při tréninku na MODu se mi stalo několikrát něco podobného. Ale když ho měl soupeř, tak mě vždycky zabil.
A teď si představte, že máte 10:0, pak 10:2 a nejbližší dvě partie rozhodnou o tom, jestli budete v TOP 8 na Pro Touru nebo se z nebes zřítíte na zem. A otevřete si kartu, na které je napsáno: „Prohrál jsi“. Já jsem seriózně prošel booster a našel druhou nejlepší kartu, což bylo nějaké normální zabíjení. Do konce časového limitu jsem držel obě karty v ruce a honilo se mi hlavou: „Jak tu kartu vezmeš, prohraješ. Tohle nemůžeš nevzít, nic lepšího neexistuje. Jak si to vezmeš, prohraješ …“ Pak jsem se nadechl a vzal Jitte. V rozhodující partii o postup s Tomohirem Kajim (ten byl tehda v první desítce hráčů dle PT pointů) jsem si lízl všeho všudy dvě země, dvoumanovou potvoru a Jitte. Do konce hry jsem nedal třetí zemi, nezahrál nic navíc a jen zahazoval karty. On nenašel jediné zabíjení, neměl odpověď na aktivní Jitte a ono to stačilo. Ta jediná vyhraná limited hra s Jitte mě poslala do TOP8. :)

V TOP8 se nějak špatně poslaly barevné signály, několik lidí skončilo ve stejných barvách a turnaj vyhrál Geoffrey Siron prakticky s monoredem. Po prvním picku modré lítačky jsem držel v ruce srovnatelnou červenou a černou kartu a po chvilce váhání zvolil černou. Po několika dalších kartách jsem byl ukotven v modročerné a nebylo cesty zpět. Už tak obecně silnou červenou nikdo jiný nebral a Siron všechny porazil 3:0. Já prohrál dost smolně s Tsuyoshi Fujitou. Vedl jsem 2:0, pak měl dvakrát manové problémy a v rozhodující partii jsem si vrátil o zemi navíc, abych se dostal hlouběji do balíčku a získal karetní výhodu v kole, kdy jsem neměl co jiného dělat. Tím jsem si dolízl největší lítačku v balíku, ale díky tomu vracení jsem ji byl schopen položit na stůl až o kolo později. Bohužel přesně v momentě, kdy si Fujita dolízl z vrchu klíčový counterspell. V konečném důsledku jsem tak prohrál 2:3. Mrzelo mě to několik let. Zejména, když se pak ukázalo, že tak daleko už jsem se nikdy nedostal. Možná bylo horší to rozhodnutí na draftu, než ta vrácená země. Ale byl to krásný turnaj a také krásný následný týden, který jsme v Londýně se ženou strávili.

A taky se nedá zapomenout na Petra Nahodila, který v turnaji došel mezi posledních 32, což by byl nebýt mého výsledku nejlepší český výsledek od konce Jakuba Šlemra. Jenže takhle si ho pak nikdo nevšiml.

 

Díky moc za "mini-report", na turnaj si dodnes taky vzpomínám. V současnosti jsme na české úspěchy zvyklí, ale tehdy bylo super po dlouhé době vidět českou vlaječku vedle jména v top 8 Pro Touru. Pokud bys měl srovnat obecně dobu před sedmnácti lety s dneškem (respektive asi s dobou před koronou), v čem bys spatřoval obecně největší rozdíly?

Největší rozdíl je v tom, že nebylo vše tak moc online. Já jsem přehrával lidi tím, že jsem hrál průměrně 2-3 drafty týdně (jeden v pravidelné úterní hospodě, druhý ve čtvrtek na FNM, další o víkendu na turnaji), což bylo prostě hodně. Většina lidí tolik odehráno neměla. Dnes může každý přijít domů, pustit počítač a dát si dva drafty za večer. Úplně stejně je to na constructed. Po vyjití nové edice je v horizontu dvou měsíců formát úplně vyřešený. Každý ví, co jsou nejlepší balíky, který je na co dobrý, co si musíš dát do sideboardu, jaký máš game plán. Prakticky nejde vymyslet vlastní balík. Já jsem v roce 2002 došel do národního týmu ČR a na mistrovství světa s vlastním balíkem, který jsem si vymyslel a odladil (ne že by UG Madness byl tehda něco překvapivého, ale kontrolní verzi s karetní výhodou a červenou splashí prostě nikdo neměl). Když vyšly Fires of Yavimaya, tak mi došlo, že ta karta se Saproling Burstem zabije sama a měl jsem ten deck dřív, než pak s ním Kibler vyhrál Pro Tour. Vyhrál jsem s ním několik turnajů v prvních týdnech a nemělo to konkurenci. Ano, byl o několik karet jiný, ale postavil jsem ho taky. Od roku 2015 jsem už ale nikdy nic svého nevymyslel. Ono totiž prakticky nejde soutěžit s celým světem, který hraje proti sobě denně desetitisíce her, zatímco výsledky jsou neustále vidět online.

Cestování je asi stejné, na Pro Tourech zmizel VIP sektor pro hráče, kam jsme chodili na kávičku a žvanec po partii, ale jinak jsem do roku 2010 neviděl nějakou zásadní změnu. Co se stalo dál, to už nedokážu zhodnotit. Po PT San Diego 2010 jsem Tour opustil a žádný další turnaj už nehrál. To už musíte vy mladší. :)

 

Když se vrátíme do roku 2005/6, jak jsi po takhle úspěšné sérii hodnotil sezónu zpětně a jaké jsi měl plány dál?

Trochu mne mrzelo, že jsem neuhrál nic na Mistrovství světa v Yokohamě. Na konci sezony se ten rok rozdělovaly extra peníze pro cca prvních 30 hráčů na světě a ty odměny nebyly úplně malé (v mém případě se jednalo o cca 50-100 tisíc korun). K umístění v této skupině mi nakonec chyběly 2 PT body. Lepší výsledek na MS by mi to zaručil. Před MS jsem zvažoval letět speciálně na Grand Prix Shangai, ale zdálo se mi komplikované shánět víza a letět přes celý svět do Číny na open turnaj. Říkal jsem si, že to vyjde v Yokohamě. Bohužel nevyšlo. Ale začínala nová sezona, já měl pozvánku na všechny PT (rok předtím jsem byl no name z ostravského sídliště), vzal jsem seznam evropských GP a slíbil si, že všude poletím, aby se tahle chyba neopakovala. V práci jsem se souhlasem šéfa přesunul všechny vyučovací hodiny tak, ať učím až v pondělí odpoledne a pátek mám volno. Už jsem nechtěl nechat nic náhodě. Vtipně jsem objel celý svět, nevyhrál prakticky nic a spadnul z pozvánek na všechny PT.

 

Jak se poté tvůj vztah k Magicu dál měnil? Kdybys měl nějak shrnout několik let následujících po tvém úspěchu na PT Londýn, jak by to bylo?

Ono to bylo pořád tak střídavě oblačno. Ještě dvakrát jsem se podobně na Pro Toury dostal. Vždy tak na pár po sobě jdoucích turnajů a pak zase spadnul. Dal jsem si neskutečný Pro Tour San Diego, kdy jsme s Jurdou v jediném two-headed giant PT v historii skončili šestí, vyhráli 6000 USD, projeli celou Kalifornii v autě, byli v Mexiku, ve Vegas a na Grand Canyonu. Tohle a Londýn byly dvě nejlepší akce. Nic lepšího už s MtG nezažiju. Ale celé to vždy stálo a padalo na tom, že jsem tomu nikdy nedal všechno. Člověk sem tam vyhraje i tak, ale pokud chceš být dlouhodobě nahoře, musíš před tou velkou akcí hrát nonstop a to není kompatibilní s rolí otce od rodiny a vyučujícího na vysoké škole, který svou práci bere seriózně.

 

 

Poskočme teď skoro o dvě dekády dál a podívejme se na svět za Kamigawy nové. Kolik "pamětníků" z tvého okolí, kteří hráli s Kamigawou původní, se ještě Magicu v nějaké formě věnuje?

V Ostravě nikdo. Z Velké Moravy jsem Honzu už neviděl leta, Petra Nahodila jsem potkal před tak pěti lety na Grand Prix Warszawa, kam jsme si oba jeli pro radost zahrát, Dan Krutila jsem občas vídal online ve světě World of Warcraft. Samozřejmě stále funguje ta tehdy „pražská“ konkurenční sekce, takže si můžu pustit o víkendu Pro Tour a dívat se na Martina Jůzu nebo Standu Cífku, Ivana Flocha. To jsou lidi, se kterými jsem jezdil po světě a mám možnost jim aspoň na dálku fandit z obýváku online. :)

 

Jak se za tu dobu změnila ostravská a potažmo celá česká komunita?

Tohle by měl asi odpovídat někdo jiný. Já už jsem dost mimo. V Ostravě je herna Black Lotus, se kterou nějakým způsobem spolupracuji. Dokud jsem učil na VŠB, byl jsem schopen tam zase po letech organizovat některé turnaje, např. pravidelné pondělní standardy, někdy ve čtvrtek draft. Na větší turnaje už tolik nejezdíme po ČR, zato jsem si občas zajel na větší turnaje do Polska – RPQ Katowice, Krakow mívaly běžně 50+ lidí, některé akce i 100-200. Mimo Ostravu se mi to soudí dost blbě. Ještě před Covidem jsme jezdívali do Rishady v Brně, občas do herny Jardy Boučka v Olomouci, sem tam na nějaké PTQ do Prahy.

 

A do jaké míry se Magicu věnuješ ty sám? Vím, že tohle téma je trochu ovlivněné koronovým "dojezdem" všude po světě, ale jak moc by ses Magicu chtěl a vůbec i mohl věnovat, pokud by se vrátily velké papírové turnaje?

Zrovna teď vyšel seznam turnajů v „papírovém“ Magicu. Určitě bych chtěl jet v červenci do Bologně. Máme tam shodou okolností hned po tom turnaji naplánovanou dovolenou, takže pravděpodobně pojedeme s rodinou už na turnaj, společně se synem si užijeme turnaj a pak hurá na jachtu. Myslím si, že tak 3-4x ročně bych si nějaké víkendové evropské GP dát mohl. Hrát přes týden v ostravské herně je pro mne nereálné. Z práce se pravidelně vracím po 18:00 a jsem tak vycucaný, že u večerního FNM bych usnul.

 

Ještě zpět ke Kamigawě: když srovnáš obě edice - starou a novou Kamigawu - a tím i vlastně Magic nějakých deset let po vzniku této hry s Magicem moderním, jak ti takové srovnání vychází? Úplně obecně, co je dnes na edicích lepší a co horší?

Já si myslím, že tak zhruba od Odyssey nahoru se to moc už nemění. Můžeme diskutovat o tom, že jsou lepší potvory, než bývaly, že některé karty jsou trochu silnější. Na tyhle věci odpovídám větou Honzy Brodzáka z roku 2002, když jsme poprvé viděli Roar of the Wurm. „Je to jenom potvora, stejně dostane zabíjením“. Co vnímám dobře, jsou variability karet, které toho umí strategicky mnohem víc – např. karty, které jsou z jedné strany země a z druhé relevantní karty. Ta hra má celou dobu jedinou chybu, a to že sem tam někdo umře zbytečně na mana screw nebo mana flood. To se těmihle věcmi víc řeší.

 

Když jsem v úvodu psal, že jsi teď dost vytížený, bylo to i s ohledem na nové pracovní záležitosti, kterým se posledních pár let věnuješ. Pozici vysokoškolského učitele jsi vyměnil za ředitelský post na škole základní, konkrétně v Opavě. Jak se takováhle změna v životě učitele přihodí?

Já byl na technické univerzitě 20 let a upřímně ta pracovní pozice neměla žádný vývoj. Já nejsem vědec, který by zkoumal nějaký technologický proces a na základě toho získával docentury a profesury. Udělal jsem si doktorát a už při něm jsem v tom výzkumu neviděl žádný smysl. Naopak jsem učitel tělem i duší. Rád zkoumám, jak studenti přemýšlí, jak jim můžu pomoct se tu kterou problematiku naučit, co pro ně můžu udělat. Vysoké školy se však v posledních letech posouvají k tomu, že důležitá je ta výzkumná část, nikoli ta pedagogická. A VŠB v tom byla typická. Po stopadesáté podobné větě, kterou bych mohl parafrázovat do jedné od tehdejšího šéfa, která to celé shrnula: „Nechceš se přestat věnovat studentům a dělat něco smysluplného, tedy spolupráci s průmyslem“, jsem přišel domů a řekl ženě, že už mě to tam nebaví. A protože mám moudrou ženu, to už jste asi pochopili výše, řekla mi na to něco ve stylu: „Pořád říkáš, jak a co by se mělo učit, a ono to dává smysl. Nechceš se přihlásit na studium pro ředitele škol? To by ti mohlo sedět“. Tak jsem to zkusil a ono se to celé stalo. A měla zase pravdu. Sedí mi to.

 

V současnosti tedy do Opavy každý den dojíždíš?

Je to tak. Je to 37 kilometrů, něco málo přes 30 minut po nově vybudované dálnici. Dá se s tím žít. Ale ona to není typická základka. Je to škola s výběrovými třídami s matematickým vzděláváním. Tak něco mezi základkou a osmiletým gymnáziem. Kvůli takové škole stojí za to každý den jezdit do Opavy a zpět.

 

Pokud se nemýlím, nastoupil jsi na místo ředitele docela krátce po vypuknutí korony, je to tak? To asi musel být docela slušný očistec... jak se ti dařilo všechno zvládat?

Za pár dní si zvykneš, že něco naplánuješ, vymyslíš a přijde změna vládních opatření a můžeš začít znova. Složité bylo zejména to, že jsme byli ve vedení školy všichni noví a bez zkušeností. Takže jsme řešili i věci, které dlouhodobě sehraný tým neřeší. Ale jde to. Jen prostě pracuješ 10-12 hodin denně a tak polovinu času o víkendech. Naštěstí mám vynikající tým lidí. Dovolím si tvrdit, že ve srovnání s ostatními českými školami je vysoce nadprůměrný. Takže se prostě domluvíme na tom, co je třeba udělat, a ono se to stane.

 

Byla nějaká chvíle, kdy jsi kariérní změny litoval a říkal sis, že by možná bylo lepší vrátit se na VŠB?

Nikdy. Naposledy budu citovat manželku. Tak po třech měsících v Opavě jsem se ráno balil do práce a ona se na mne tak zkoumavě koukala a pak pronesla: „Měla jsem z tebe loni pocit, že vyhoříš. A teď vidím, jak se zase každý den těšíš.“

 

Jak situace na škole vypadá v současnosti? Je ještě korona téma, třeba i ve vztahu k zimě 2022/23?

Tak asi každý z nás předpokládá, že se ještě něco může stát. Ale všichni doufáme, že už to bude mít jen status nějaké větší „chřipky“ a že už se snad školy nebudou zavírat. To spíš doufám, abychom v zimě nezavřeli, protože nebude čím topit. Děti potřebují školní docházku jako sůl. Ten rok a půl prakticky stále uzavřených škol se projevil. A ani ne tak na znalostech z předmětů jako na socializaci a běžném chování. Takže to je to hlavní, co se snažíme stále dohánět. Jsem příznivcem počítačů, ale dítě musí taky mít kamarády, pohyb a zdravý životní styl.

 

Máte teď ve třídách nějaké děti ukrajinských válečných utečenců?

Ano, jako většina škol. Zatím máme šest ukrajinských dětí. Vím o dalších, které zatím do školy nepřišly, protože jim běží online výuka v ukrajinštině přímo z Ukrajiny. Doufají, že to tam brzo skončí a do našich škol se nehrnou. Ty, co už ve škole máme, učíme převážně základy češtiny, aby se co nejdříve mohly zapojit do běžného každodenního života.

 

Kromě ředitelování se už nějakou dobu angažuješ také v místní politice pod vlajkou Pirátů - co tě k tomu přivedlo a jak vlastně probíhal tvůj vstup do politiky?

I za tohle může Magic. Před tak osmi lety přišel Rosťa Řeha (dávný ostravský MtG rozhodčí, dnes pirátský ostravský zastupitel a radní v jedné ostravské čtvrti) a řekl něco jako: „Už delší dobu tě sleduju, co píšeš na Facebook, a jaké máš názory. Nechtěl bys za nás kandidovat? Názory máme prakticky totožné“. Přečetl jsem si program, souhlasil a objevil se na kandidátské listině do Poslanecké sněmovny na pozici někde úplně vzadu. Strana rostla a postupem času jsem v místních komunálních volbách tvořil část programu pro sekci školství, dnes sedím v nějakých školských komisích a výborech a snažím se ovlivnit školství ve svém městě a okolí. Před rokem a půl jsem se stal krajským zastupitelem. Ono to ale souvisí i s mojí prací. Jako ředitel školy pravidelně jednáš se zastupiteli města, radními, řešíš finance, investice, opravy. Ty pozice ředitele a zastupitele jsou k sobě velmi blízké a docela to kooperuje. A je fajn, že bydlím a řeším politiku v jednom městě a pracuji v jiném, takže nejsem nikde ve střetu zájmů, což by jinak běžný ředitel byl pravidelně. K Pirátům se to hodí.

Mezi Piráty jsem zaznamenal poměrně dost Magicářů - prevka nových sad pravidelně stíhá Ivan Bartoš nebo Mikuláš Ferjenčík, ale na úrovni místní politiky působí i další známá jména, jako třeba Michal "Blesk" Marciniszyn nebo v západních Čechách Honza Havel. Je tahle četnost podle tebe statisticky v normě (přeci jen Magicářů není úplně málo) nebo se nějak vymyká?

Není to v normě. Znám Magicáře kolem sebe 20 let. Většina z nich jsou prostě mladí a inteligentní lidi. A Piráti jsou liberální strana pro mladé inteligentní lidi. Nedovedu si představit, že by většina lidí, kteří jsou schopni hrát poměrně komplexní strategickou hru, jezdí po světě a mají široké obzory, tvořila elektorát ANO nebo SPD. A že se z nich rekrutují lidi, kteří mají chuť měnit kolem sebe věci k lepšímu, to mě nepřekvapuje. Ale to nejsou jen Piráti. Pokud pamatujete Kubu Stárka, tak dle mých informací vede ODS na Praze 6.

 

To máš vlastně pravdu, Kuba Stárek je tuším místostarosta Prahy 6 a předseda místní ODSky. Jak jsi vnímal situaci po podzimních volbách 2021? Na jednu stranu vítězná vlna a odchod Babiše do opozice, na druhou stranu ztráta téměř všech pirátských poslaneckých mandátů...

To byl asi nejvíc hořkosladký den, který jsem v politice zažil. Dokázali jsme se spojit napříč politickým spektrem a porazit Andreje Babiše, což vnímám pro ČR jako zásadní. A jsem přesvědčen, že bez toho spojenectví by poražen nebyl. Na druhou stranu jsme na oltář toho vítězství položili vlastní poslanecký klub a naše místa v Poslanecké sněmovně zabrali Starostové. Když už jsi výše zmínil Bleska, tak právě on byl jeden z těch, kdo by s vysokou pravděpodobností dnes seděl ve sněmovně, kdyby nedošlo k tomu vykroužkování našich kandidátů. Naši čtyřletou práci pohřbily stovky hlasů z menších obcí. Málo kdo ví, že stačí pár procent hlasů k tomu vykroužkování. Většina lidí nemá tendenci u voleb kroužkovat a o složení konkrétních lidí pak rozhodne menší skupina, která tam ten kroužek dá. U politické strany je to složení asi jedno, u nehomogenních koalic to jedno není. Takže pokud chodíte k volbám, vždy kroužkujte. Já to dělám od svých 18 let, vřele doporučuji každému.

 

Proběhla následně nějaká reflexe v místní ostravské pirátské komunitě? Jaký máš názor na to, kam by se Piráti měli ubírat dál?

Tak tady vlastně není co reflektovat. My jsme v Ostravě žádným způsobem netvořili celostátní strategii. V Ostravě ani žádní Starostové nejsou. Přesto náš kraj o milionu obyvatel a aglomeraci velkých měst reprezentuje za naši koalici trojice Starostů malých obcí.

Kam by se měli Piráti ubírat dál? To je jednoduché. Držet kurz. Nedělat politiku populistickou, stále pracovat s daty a na získaných informacích stavět směřování strany. Pomáhat těm, kteří pomoc potřebují. Poslouchat lidi a řešit jejich problémy. Rozvíjet obce, města, regiony. Řešit vzdělávání, životní prostředí. Pracovat na tom, aby tenhle stát byl mozkovnou, nikoli montovnou. Nedělat kšefty a být stále transparentní. Jsem přesvědčen, že se nám to stále daří. Stačí se podívat na počet a úroveň průšvihů, které mají ostatní strany a porovnat.

 

A jak vidíš svou budoucnost v souvislosti s politikou ty?

Měl bych figurovat někde na kandidátce na podzim v komunálních volbách tady ve svém obvodě Ostrava-Jih. Jak vysoko to bude, to se rozhodne v nejbližších dnech. Uvidím, jak vysoko mne nominují kolegové. Minule mi do zastupitelstva chybělo tuším 8 hlasů. Ale tak měl jsem čtyři roky klid. Je možné, že tentokrát tam budu sedět, a nebo taky ne. Neberu to nijak zásadně. Máme dobré lidi. Když tam nebudu já, zvládnou to jiní. Ať už to vyjde jakkoli, nechci aspirovat na nějakého místního radního. Chtěl bych dál pracovat na „své“ škole. Rád bych ji dostal do bodu, kdy ji bude opavská komunita vnímat jako školu, kde rodiče chtějí dávat své děti, kde se učitelům dobře učí, kde můžeme jít ostatním příkladem. To vnímám teď jako důležité. Jestli jdu párkrát za rok na zasedání krajského nebo obecního zastupitelstva, není stěžejní. Vnímám, že je dobré to dělat pro společnost a své blízké okolí, to je správně. Ale nemám pocit, že bych se chtěl politikou živit.

 

Na závěr bych chtěl ještě jednou trochu změnit téma. Před dvaceti lety si pamatuju komunitu hráčů Magicu z větší části jako studenty, kteří hráli během školy. V dnešní době má velká část lidí z téhle generace rodinu a děti a řeší, jak předat vztah k Magicu svým ratolestem. Jak je na tom ohledně vztahu k Magicu tvůj syn?

Baví ho to, ale nemá trpělivost sedět a hoblovat partii za partií. Umí základy, dá si sem tam nějakou tu hru, hrál nějaké prerelease nebo FNM, těší se do té Bologně. Na jednom FNM došel do finále, kde bohužel prohrál se mnou. Nepřijde mi správné ho nechat vyhrát. Občas hráváme doma. Vtipně mě nikdy neporazil mimo evidentní míchačku, kdy nepoložíš třetí zemi. Jednu partii nějak moc hezky vymyslel, a když mě měl na lopatě, udělal chybu a zabil se sám. Pak jsme dva týdny nehráli. :)

 

Myslíš, že je nějaká šance, že má šanci jít ve tvých stopách a uhrát někdy top 8 na Pro Touru? :)

To záleží jen na tom, zda tomu bude chtít někdy věnovat tolik času. Hloupý není, potenciál by měl. Jenže takových lidí jsou na světě statisíce. Záleží jen na tom, kolik pro to kdo investuje své energie. Onehda za mnou přišel žák naší školy do ředitelny. Měl kolem sebe kamarády a říkal, že hraje Magic a co má udělat pro to, aby se dostal tak daleko (BTW: vůbec jsem netušil, že někdo ve škole zná mou historii). Řekl jsem mu, že to je jen o tom, aby ho bavilo tu hru hrát a že ji musí hrát hodně. Trénovat a bavit se tím. Ale to je stejné v Magicu, matematice, basketbale nebo na divadelních prknech.

 

Dobrá rada do života a – jak píšeš – užitečná asi v každém oboru. Arnie, ještě jednou moc díky za tvůj čas a ať se ti daří v práci i v Magicu!

Tobě díky, že sis na dědka vzpomněl. Bylo docela milé si zavzpomínat. CMUSu a Magicu 3x zdar! :)

 

Za cmus.cz Adam Koska

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.