Z klučíka Mistrem

Z klučíka Mistrem

Ahoj, jmenuju se Pavel Bednařík, nedávno jsem oslavil 21-té narozeniny a pocházím z moravského města jménem Vyškov, které mnozí z vás znají díky Jiřímu Kopáčkovi a jeho pořadatelské činnosti. Vsadím boty, že jste se divili, když takový neznámý klučina vyhrál Mistrovství Republiky. Abych vás udivil ještě víc, tak vám po Lobově prosbě o report napíšu, jakou náhodou k tomu vůbec došlo.

Moje jediná šance, jak se dostat na MR, bylo kvalifikovat se na rating (žádnou kvaldu jsem hrát nechtěl, nebyla chuť), což se mi nakonec povedlo. Jelikož jsem však na Standardu poslední rok úplně ztracený, nedával jsem si moc nadějí na úspěch jako loni, kdy mi Top 8 unikla smolně o jednu výhru (nutno podotknout, že i moje vlastní chyby a nervozita udělaly svoje). Bral jsem toto mistrovství jako takovou možnost zahrát si dva drafty M12 za super cenu a potkat po čase staré známé tváře, proto jsem byl rád, že je sajta v Brně (až do Prahy by se mi jet prohrát nechtělo).

Něco k mé přípravě: Spekuloval jsem, co si mám vzít za balík na Standard, aby to nebyla úplná katastrofa – můj vysněný cíl bylo uhrát 3:3 či lepší výsledek (abych se třeba na rating kvalifikoval i příští rok). Od kamarádů z Vyškova mi bylo řečeno, že field je teď velmi rozmanitý a nic výrazně nepřevažuje. Když jsem posléze koukal na decklisty z Japonského mistrovsví, tak mi přišlo, že si snad nevyberu, nic se mi nelíbilo. Nakonec se mi den před MR dostal do rukou UW Caw-Blade, který se mi moc zalíbil svou nenáročností. Na zkoušku jsme si s klukama v hospodě zkusili 2 draftíky, kde jsem zjistil, že M12 je daleko rychlejší, než předchozí core sety. A pak už bylo sobotní ráno…

Naprosto znechucen brzkým vstáváním jsem dojel do Brna, kde jsem se setkal s kamarády u KFC a vyrazili jsme na sajtu. Tam již bylo plno. Od bratrů Mašíkovic jsem dostal skoro kompletní balík (díky jim za to!) a začal jsem shánět co mi chybělo (ano Domi, trošku jsem u toho panikařil) a vymýšlel jsem nějaký smysluplný sideboard. Nakonec z toho vyšlo tohle:

A teď už něco k samotným hrám. V prvím kole jsem potkal Jonáše Kozáka, který hrál Fritku. Samozřejmě vyhrál hod kostkou, což je v první hře skoro gameloss, což se nakonec potvrdilo, 2 Goblin Guidy to zvládli. Další 2 hry měl však problémy s manou, ve druhé jí měl moc, ve třetí zas nedostatek, takže to má havěť, podpořená countrováním, zvládla.

Na druhou hru mi byl přiřazen Tomáš Vaněk se Steelem. Proti balíčku jsem hrál snad poprvé v životě, ale bylo mi jasný, že to Tomovi nechodilo ideálně. V jedné hře mě sice ujezdil 1/1 lifelink lítačem (samozřejmě pocukrovaným žetonky), ale jinak byli hry vcelku v mé režii. Tom si pak akorát postěžoval, že si ten dementní balík neměl brát:))

Poslední hru první části Dvojky jsem potkal hráče jménem Jakub Bakule, který pokud mě pamět neklame pilotoval UB control. Z této hry si pamatuji jen to, že mi Kuba v jedné hře Tectonic Edgem zničil Collonadu, která mu dávala hrozný kapky, ale poté mu díky tomu chyběla šestá mana na vyložení Grave Titana. Naštěstí pro mě.

Do prvního draftu jsem tedy nastupoval s krásným skóre 3:0 a začínal jsem si věřit, že bych se mohl umístit alespoň jak loni v Top 16. Ale po nadraftování má sebedůvěra značně ochabla. Na stole jsem měl z (mě) známějších hráčů Adama Kosku a Daniela Proška. Nadraftoval jsem děsivě špatný MonoW a doufal jsem, že alespoň jednu hru nějakou haluzí uhraju. Jak jsem se posléze se soupeři bavil, tak měli balíčky špatné všichni, v těch boostrech na našem stole prostě nic nebylo. V prvním draftu jsem potkal postupně Petra Jeřábka, Filipa Štrocha a Adama Kosku. Petr se svými zelenými pavouky a Plummety totálně odrovnal mé lítačky, takže mi moc šancí nedal, na Filipa mi to přišlo ideálně a povedlo se mi pár pěkných výměn typu 1 za 3 (holt za W protekce jakékoliv bytosti je dobrej trik). Adam (jehož inovativní myšlenky na různých zahranicčních stránkách mě vždycky zaujali a rád si je přečtu i teď, kdy je magic jen na vedlejší koleji) mi ukázal, jak má vypadat UR tlačák, kdy mě zabil krásně přes 2 Frozen Breathy.

Měl jsem tedy 4:2 a nevypadalo to se mnou najednou nějak dobře. Na druhém draftu jsem si však spravil chuť, kdy mi hlavně ve třetím boostru neuvěřitelně došli 3 tapovači a 2 pacifismy, k tomu jsem měl nějaké bílé a modré lítačky v čele s Archon of Justice a připadal jsem si jako král. Při sepisování balíku jsem se s tím svým smetím chlubil vedle sedícímu Matesovi, na což on mi ukázal 3 své tapovače a k tomu smolně i 3 pacifismy. Tím mě trošku dostal. Jediné co mi v balíku chybělo byl Mind Control (má nejoblíbenější karta na draft a ani jsem ji nezahlíd), ale říkal jsem si, že to něják zvládnu i bez něj, ne jak někteří kterým sotva stačí 3 v balíku :))

V prvním kole druhého draftu mi počítač přiřadil Vladimíra Komanického, na kterého mi přišla krásně křivka a to dokonce dvakrát, takže asi za 15 minut bylo vymalováno. Potom už byl konec prvního dne, který jsem s kamarády zakončil na Rohlence u KFC a potom doma v posteli.

V neděli ráno jsem při zvonění budíku přemýšlel, jestli do toho Brna vůbec jet. Strašně se mi nechtělo (spánek je má nejoblíbenější činnost), ale řekl jsem si, že šance tu je, tak se překonám a spánek pak někdy doženu. Hned po ránu jsem hrál proti Jonáši Moravcovi, kterého jsem v jedné hře míchl asi do 5 a v druhé měl hrozné color screw (holt trojbarva bez fixace) a šel jsem si dát vklidu snídani.

Deváté kolo a Petr Kuchařík mi dali celkem zabrat, bohužel můj mozek si z tohoto zápasu pamatuje jen rozhodující třetí hru, ve které jak přihlížející řekli, jsem měl úplně všechno.

Se 7:2 jsem byl v úplně stejné situaci jako loni, ale byl jsem zase o rok starší, moudřejší a vůbec ne nervózní. A to vše hrálo pro mě.

Jan Měchura, to jméno se mi zdálo hned povědomé, snad jsem o něm někdy četl ještě jako 12ti-letej chlapec někde v Legendě, každopádně to byl můj soupeř pro 10. kolo. Honza hrál UR Splinter Twin combo a já proti tomu balíku hrál poprvé v životě, tak jsem si řekl, že ho musím trošku míchnout, což se mi nakonec povedlo. V první hře šel tuším do 5 a bylo to poznat. Po sideboardu mi navíc smolně došli všechny 3 Mental Misstepy, přes které se Honza opravdu nepřenesl.

11. kolo znamenalo feature match (snad poprvé v životě) proti Tomáši Klimešovi. Dokonce i rozhodčí se sešli a řekli, ať jen podepíšu papír, že to nemám ani zkoušet (o Tomovi jsem slyšel, že je přeborník v limited, ale tohle bylo constructed!!!). V první hře jsem doopravdy dostal takovou čočku, že sem se za balík trošku styděl (podrobnosti v coverage), ale v dalších hrách balíček ukázal svou sílu a já měl Top 8 jistou, takže jsem byl se sebou dost spokojený.

Poslední kolo jsem plánoval pohodovou remízku, ale Jirka Vaněk chtěl mermomocí hrát, tak jsem ho ztrestal 2:0 po jedné menší míchačce. Pak mi Jirka řekl, že mě v té osmičce potkat rozhodně nechce, což se nakonec splnilo :)) To vše znamenalo první místo po základní části s krásnými 30 body. Teď už jen prohrát, vzít display a odjet se najíst a slavit, říkal jsem si. To jsem však netušil, jaké mi to osud nadělí překvapení.

Můj zápas o místo v národním týmu jsem bojoval proti pohodovému Lukáši Bedecsovi. Oba jsme se smáli už při prohlížení decklistů, které se lišili asi tak 5 kartami (včetně sidu) a pohodová atmosféra vládla v celém osmifinále. Lukáš byl spokojený, že se dostal do Top 8, a tak mu ani nějak extrémně nevadilo, když jsem ho porazil 3:0 na jeden topdeck (já 1 život a hawk, on 3 životy a collonada, kterou bych musel chumpovat -> já líznu sword a jedu za 3), jedno vymíchání a jednu dobře zahranou situaci (Lukáš hrál kolem Dismemberu, ale nepočítal s Day of Judgmentem). Hry jsme zvládli vcelku rychle, proto mě pak děsně nebavilo koukat na Arnieho jak hraje proti Standovi (myslím, že je to taky nebavilo hrát). Nakonec Arnie vzdal (asi tak po 40 minutách mého okounění) a já měl hrát o finále s Honzou Měchurou (již podruhé). Když jsem viděl jeho decklist, říkal jsem si, že v základní části jsem měl celkem štěstí, protože jsem vůbec nepočítal s globálním zabíjením maindeck, které Honzovi naštěstí nedošlo). Pokud vás zajímají podrobnosti, čtěte coverage o pár článků dříve, já to zde shrnu takto: Countrování chodilo moc pěkně a Collonady to zvládli ulítat. Další 3:0.

A najednou jsem byl ve finále a věděl jsem, že na Standu je balíček připravený, že vítězství je nablízku. Standa si toho byl vědom a moc si nevěřil. Navíc ho rozptylovali okolo sedící kamarádi (ti moji už museli bejt v postýlkách :D). Hry byli podobné jak proti Honzovi, i když jednu hru mi Standa zvládl ukrást, kdy třetí Ascence už na mě byla doopravdy moc.

Každopádně jsem to dokázal, jsem mistr republiky (i když rozhodně nejsem nejlepší hráč u nás), a tak se mi splnil jeden z mých životních snů (vlastně dva, protože pojedu do Ameriky, nice!) Díky všem touto cestou za gratulace, za držení palců či půjčení karet. Bez vás bych tohoto úspěchu nikdy nedosáhl. Těším se na vás na prevku další sady u nás ve Vyškově (nikde jinde mě asi moc neuvidíte, takže dojeďte :)) a nebo později v San Franciscu (držte nám palce!) P.

PS: Omluvte pravopisné chyby :) Jsem už rok pryč z gymplu.

Pavel Bednařík

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.