Report!? aneb Jak jsem hodil dvě šestky

 

„A jak tam tak sedíme ve 2:30 ráno, začal jsem litovat, že jsem se kdy přihlásil na kadetku. Na jih od nás byla voda  a dostat se přes ni jsme nemohli. Z východu a západu nás vzaly dvě armády do kleští. Jediná cesta vedla na sever; tak jsem to risknul a modlil se, aby mi bohové přáli. Vzal jsem kostky a hodil dvě šestky. Caldecott byl u vytržení! Ještě jeden hod -  další dvě šestky!“

„Rimmere, co je to s tebou? Copak nechápeš, že na tvoje vyprávění neni nikdo zvědavej? Dyť ty máš těžkou duševní chorobu, která tě tak oblbuje, že nudíš lidi k smrti. Jak to, že to necejtíš!?“

„Takže jsem vzal zase kostky... To bys nevěřil! Další dvě šestky.“

„Rimmere!“

„Co?“

„Nikoho nezajímá tvoje pitomá historka o tom, jak jsi to nandal v kostkách svýmu učiteli na kadetce.“

„A najednou zvrat!“

„Ne!“

„Hodil jsem dvojku a trojku. Caldecott vzal kostky a hodil dvě jedničky - nevzdal jsem to!!!“

 

Znáte to. S partičkou jste vyrazili na turnaj a po každém kole jste si sdělovali historky o tom, jak úžasně jste si topdekli a oponenta to úplně smoštovalo. No a o něco podobného se teď snažím já. Budu vám vyprávět, jak jsem rozsekal spoustu oponentů, a byl jsem nejlepší hráč turnaje, jehož prohry jdou na vrub jen neuvěřitelnému štěstí těch lakošů co seděli na druhé straně stolu.

„Táta. Táááta. Uááááá.“

Je asi šest hodin ráno a budí mě dva jednoletí zločinci, kteří po mě lezou a zkouší, jestli táta ještě spí. Už nespí. Sobota ráno. Vstávat jsem měl až za hodinu. Hodinu, kterou jsem mohl ještě využít ke spánku. Uffff. Takhle to vypadá u nás doma každé ráno. Dneska je však výjimečný den. Jedu na modernové PPTQ do Krupky.

Přiznávám na rovinu, že Krupku volím, protože očekávám menší konkurenci než následující den v Praze. Nejsem vyhlášený skiller a navíc si Magic zahraji cca jednou týdně, takže moje herní praxe je v podstatě  nula na nultou plus nic. Spoléhám na to, že balíček je konzistentní, silný a že místní nebudou mít připravený sideboard.

V autě jsme čtyři. Já (Petr Legat), Marek Fapšo, Jirka Obraz a Pavel Češka. Měl jet ještě Dobi, ale zpráva na mobilu v sobotu ráno prozradila, že měl asi rušnou noc a tak se nezúčastnil.

Já – otec dvou dětí, učitel, kajakář, Magic hraji od Čtvrté Edice (ano tou dobou někteří z Vás ještě ani netahali kačera).

Marek Fapšo – můj skoro švagr, doktorand, skaut, učitel, k Magiku se vrátil nedávno a po období zkoušení vlastních buildů skočil po hlavě do Collected elfů a dost ho to baví, do Krupky jede spíš nabírat zkušenosti.

Jirka Obraz – nadšený mlaďas, pilotuje Melira Company.

Pavel Češka – mnoha bitvami protřelý veterán si veze DredgeZombieLingering hrůzu, kterou pilotuje velmi spolehlivě a nekompromisně, jeho poslední vítěznou bitvou je dokončený maraton (Mááágóóór … tedy spíše bych měl říct: „Hlobokosklon a Respekt!“).

 

V Krupce se schází 21 hráčů včetně dvou Němců a několika Pražáků. Do těch se ale nepočítáme my! Pavel je ze Zlína, já z Chomutova a Marek z Turnova. Jen Jirka je za…ný Pražák (sorry Jirko :o)).

 

1. kolo – Alexander Steinbeiss

Oponent z Německa začíná. Pokládá Mountain, Mox Opal, Springleaf Drum, Ornitopter, Steel Overseer … go. Začnu se chechtat, oponent nechápe, ale přidá se poté, co odehraji své první kolo: Mountain, Mox Opal, Springleaf Drum, Ornitopter, Steel Overseer … go. Jaká je šance, že se tohle stane?

Mirrory hraji opravdu nerad. Mohou se zasekat do komplikovaných situací a může je rozhodnout náhodné draw.  Naštěstí to není tento případ. I přes moji hrubku hned v úvodu hry, dokáži zabít Spellskite posílenou countery z Overseera a současně při tom přenést countery z Ravagera a vyrobit si 7/7 lifelink letadlo, na které nemá oponent odpověď. Druhá hra je rychlá poté, co malý výlet do Paříže (pro mladší hráče … „ mulligan“) nechává oponenta s rukou, která nic neumí.

1) Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.

- Memnite vždy podskočí a ochotně zachrání člověka. Pozn.: oponent není člověk.

2) Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem.

- Ravager se vždy ochotně Modularem přesune na Inkmoth Nexus, ale tento risk musí být pečlivě zvážený, aby neprohrál hru.

3) Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

- Signal Pest nepodskakuje zbytečně a nenabíhá si do oponentových blockerů jen tak pro nic za nic.

 

Affinita neboli Roboti se v posledních měsících stala mou volbou modernového decku. Moje dřívější nechuť k tomuto decku se změnila v nadšení. Prvních pár malých turnajů jsem sice nadával na bezmoc balíčku v některých situacích, ale časem jsem se jim naučil vyhýbat, případně jsem se smířil, že občas nastanou (rozumějte: Stony Silence v druhém kole, one-of Kataki rovnou z ruky, Shatterstorm, …). Odměnou je vysoce konzistentní balík, který pravidelně servíruje kill ve 4. kole. Vyžaduje hodně praxe, odvahy (All In na Nexus) a počítání (Ravager a Cranial Plating mi připravily již dost matematických rébusů).

Naučit se hrát Affinitu optimálně trvá dlouho a k dokonalosti mám ještě daleko. Rozdíl mezi tím jak hraji Affinitu nyní a jak jsem ji hrál poprvé, je ale markantní.  Vyplatilo se mi s oponenty po hrách probírat jednotlivé situace a varianty jak mohly být jinak zahrány. Speciální poděkování patří Tomášovi Klimešovi, který mi v Najádě často kouká přes rameno a kroutí hlavou jaké kokotiny to zase vyvádím. Ale bez jeho komentářů by mi spousta věcí unikala dodnes. Kdo si myslí, že Affinita prostě vybleje ruku během dvou kol, pak equipne pláty a ujezdí smutného oponenta, tak ten nikdy Affinitu nehrál. Někdy to tak opravdu je, ale častěji vybíráte z mnoha řešení, z nichž v danou chvíli nemusí být žádné jasně nejlepší.

Ke každému reportu patří decklist. Nic zázračného na něm není. Takových balíčků najdete na webu hromadu. Prohřešil jsem se magicovému bohu a maindeck má 61 karet. Prostě jsem chtěl hrát 17 landů a nevěděl co vyřadit. V sideboardu je nezvyklý asi jen Rest in Peace, který je trošku nonbo s Ravagerem, ale zatím se mi stoprocentně vyplácí. Na fieldu jsou balíčky, pro něž je to zásadní problém (Storm, Living End, Dredgevine, Goryo, …). Balíčky to nejsou hojně zastoupené, ale jsem rád připraven na nečekané.

 

Affinity	Petr Legát
Main Deck	Sideboard
4 Arcbound Ravager 4 Cranial Plating 4 Signal Pest 4 Vault Skirge 4 Ornitopter 4 Springleaf Drum 4 Mox Opal 4 Darksteel Citadel 4 Blinkmoth Nexus 4 Inkmoth Nexus 4 Glimmervoid 3 Galvanic Blast 3 Steel Overseer 2 Etched Champion 2 Master of Etherium 2 Memnite 2 Spellskite 1 Welding Jar 1 Thoughtcast 1 Mountain	2 Thoughtseize 2 Whipflare 2 Rest in Peace 2 Etched Champion 2 Dismember 2 Wear//Tear 1 Ancient Grudge 1 Torpor Orb 1 Grafdigger´s Cage

2. kolo – Vojtěch Šedivý

Dal jsem si dvě oříškové (nemyslím zmrzliny, ale tzv. „nuts“) a zabil oponenta dvakrát ve čtvrtém kole, aniž by měl oponent relevantní play. Hrál mono blue Tron a po první hře mi smutně ukázal ruku se dvěma All Is Dust a Sundering Titanem. Potvrzuje se, že ne všichni hráči jsou na Affinitu připraveni a nemají proti ní moc nahráno.

Obíhám stoly, scoutuji a sepisuji rychle seznam co, kdo hraje. Zastavím se u Pavla. Jeho oponent prská, jakou měl smůlu, když mu z vršku knihovny dorazily čtyři landy po sobě. Typický sore loser. Taky jsem byl takový. Když jsem prohrál, tak se vždy našel nějaký důvod a nikdy jsem za to nemohl já. Luck oponenta, moje smůla, špatný matchup … toho by bylo. Jasně, někdy to tak opravdu je. Magic je hra, kde náhoda hraje roli, ale ne takovou jakou jí většina z nás (ano NÁS, já též) přisuzuje. Smiřme se s tím, že občas mulligenujeme, máme smolné draw apod. Většinu her (tipuji tak 9 z 10-ti) si však prohráváme sami. Chybou při deckbuildu, špatným rozhodnutí o mulliganu a nejčastěji chybami přímo v průběhu hry.

Jak jsem již napsal, taky jsem byl takový (a občas určitě ještě jsem), ale před pár lety jsem trošku změnil názor. Když jsem bydlel v Brně, tak jsem měl možnost pravidelně pozorovat při hře Petra Nahodila (Mistr) a Honzu Kotrlu (KKčko). To jakým způsobem přijímali mulligany do pěti, topdecky svých oponentů a zároveň topdecky svoje, mi ukázalo, že v Magicu jde hodně o to nenechat se těmito situacemi vyvést z míry. „That´s Magic.“ Od té doby se mi na turnajích dvakrát podařilo vyhrát na turnaji hru po mulliganu do tří, několikrát po mulliganu do čtyř a mulligany do pěti už ani neregistruji. Ty hry jsem vyhrál jen proto, že jsem se smířil s tím, co se stalo a snažil jsem se hrát nejlépe, jak umím, s tím co mám. Snažím se také co nejvíc o sebereflexi. I vyhrané hry se snažím projít a nalézt rezervy ve své hře (a že jich je!). Hláška „Vyhrál šťastnější.“ v Magicu moc neplatí.

Po tomto kole mám já, Marek a Pavel 2-0 a jen Jirka nám to kazí se svou prohrou a bye (Hmmmm … loser, proč jsme ho sem brali? No, někdo musí být maskot).

 

3. kolo – Pavel Češka

Muselo to přijít. Na tak malém turnaji jsme se museli začít potkávat. První hru Pavel prohrává i přes moje pooooomaaaaléééé draw, protože do první hry s Affinitou jeho deck není uzpůsobený. Po sideboardu mě však čeká peklo v podobě čtyř Ancient Grudge. Ve druhé hře mě nelítostně rozseká. Ve třetí je však obšťastním Rest in Peace, o kterém do té doby neměl tušení. Zbývá jen na náhrobní kámen vytesat: R.I.P.

Po hře se ke mně přitočí hráč sedící vedle mě (Michal Král jestli si dobře pamatuji) a chválí Noble Hierarchy ve svém Infectu. Na PPTQ v Ústí před několika měsíci jsme spolu hráli mirror Infectů a já ho po zápase přesvědčoval, že Hierarchové posunou jeho deck o level výš. Nebyl úplně přesvědčen, ale očividně se nechal zlomit, vyzkoušel je a nelitoval. Jsem moc rád, že se moje slova potvrdila. Moc mě potěšilo, že Michal sám přiznal, jak to pomohlo.

Vždy vzpomínám na svůj první turnaj. Tehdy přijeli vidláci z Chomutova do Prahy na turnaj posílení vědomostmi z prvního čísla Legendy (kultovní magicový časopis, pokud neznáte, tak v Najádě je pár kousků a stojí to za přečtení) a mysleli si, že Shivan Dragoni, Royal Assasini a Reverse Damage způsobí pokoření těch přemoudřelých Pražáků. Hrálo se tehdy rovnou vyřazovacím systémem (ano byl to pravěk a já si pamatuju, jak se černé uhlí zelenalo) a v prvním kole mě zadupal, smoštoval, zesměšnil a srazil do kolen Míra Pavlíček (starší znají a mladším představovat nebudu) se svým mono black discardem. Jenže pak se stalo něco, co ve mně zůstalo dodnes. Zůstal se mnou sedět ještě asi půl hodiny, podíval se na můj deck, vysvětlil co je na něm špatně a ukázal mi základní principy stavby balíčku. Míra už dávno nehraje, na mě si určitě nepamatuje, ale jeho odkaz žije dál :o). Když na turnaji narazím na očividně nezkušeného hráče, tak se snažím pomoci. Podívám se na deck, zkusím navrhnout vylepšení, upozorním na některé chyby ve hře (s tím kolik kiksů dělám já, to je trošku rouhání, ale stejně …) a vysvětlím triky, které se dají využít u některých karet. Nejsem jediný, kdo to dělá a díky bohu za to. Díky Mírovi mě Magic nepřestal bavit a baví mě i dnes. Tady si dovolím vyzdvihnout činnost Zdeňka Čejky ve Zlíně, s nímž jsem v jisté době měl hodně co dočinění. Kolik času věnuje mladým hráčům a organizaci turnajů, kterých se on sám neúčastní, to je neskutečné. Zdeňku zdravím! Zlíňáci, vyřiďte mu to prosím.

4. kolo – Jiří Obraz

Nikdy jsem nepochopil jak reporter páruje hráče a je to nejspíš jedno z těch tajemství vesmíru života a vůbec, která nikdy neodhalím. Já bych si s chutí dal remízku, ale Jirka potřebuje hrát. Rozseká mě. Hrozivý matchup, špatně zvolená strategie, neskutečný pech? Já nevím. Melira mě neustále cupuje na hadry a nevím co s tím. Pokud někdo má zkušenost s tímto matchupem, tak mi poraďte. Netuším, co mám udělat, abych si vylepšil skóre. Určitě to půjde, něco dělám blbě, ale nevím co.

V modernu bývají matchupy dost vyrovnané a záleží hlavně na tom, jak ovládáte svůj vlastní deck. Poslední dobou se držím Affinity, protože na Magic není tolik času a střídání decků neprospívá kvalitě mé hry. Je fajn zkusit víc decků, abyste věděli, jak to vypadá z druhé strany stolu. Jenže nakonec je dobré zůstat u jednoho decku delší dobu a ten vypilovat.

Mezitím se Marek se svým oponentem starají o zábavu davu. Jsou napárovani k sobě jako dva neporažení a já jim vysvětluji, že si mají dát remízu a nestresovat se. Jenže mezitím dostanou deckcheck a jsou přesvědčení, že to je kvůli onomu domlouvání remízy a tak se rozhodnou hrát. Dav se shromažďuje u třetí hry, kdy Marek má na stole dost many i elfů aby oponenta přejel. Oponent, který hraje mill, sedí schovaný za Ensnaring Bridge. Marek hraje Chord a deset lidí okolo je přesvědčeno, že Reclamation Sage hru přivede k rychlému konci. Jenže Marek nachází jen Elvish Visionary a smutně přiznává, že Reclamation Sage odpočívá v sideboardu. Několikeré oči vsloup a plácnutí do čela vyjadřuje názor většiny. Vzápětí oponent flipuje Jace, Vryn´s Prodigy a namátkou dává jednomu z elfů -2/0. Marek se ve svém kole ujišťuje, že oponent právě jednomu z elfů umožnil „podlézt“ Bridge a rychle počítá manu. Následuje útok 0/2 elfem za 12 dmg (4 aktivace Ezuriho), což však nestačí! Hra pokračuje až do chvíle, kdy Markův oponent semele posledním mill kouzlem jediné 2 Abrupt Decay. Lid se baví a pánové tak kompenzují zdržení, o něž se postarali hrou v nastaveném čase. No pánové, někde ty zkušenosti nabrat musíte :o), tak proč ne tady.

5. kolo – Lukáš Huska

Markův oponent z minulého kola s Millem. Navrhuji remízu, ale Lukáš má obavy, že se to nesmí a mohl by z toho být postih. Volám rozhodčího a požádám jej, aby ujistil Lukáše, že remíza je OK, pokud to nesouvisí s nějakou „odměnou“. Po vyplnění result slipu si dáme nějaké cvičné hry. V jedné z nich pak žádám okolo sedící hráče, aby mě ujistili, že oponent má na stole opravdu 4 Mesmeric Orb :o) a že si opravdu v untapu odemelu 20 kousků. Ufff. Pěkný deck. Nečekaný, vytuněný, vystupující ze šedi netdeckingu (ve které jsem i já).

Obava z postihu je v pohodě. Lukáš očividně nemá moc nahráno na větších turnajích, ale to přijde s časem. Podvádění v Magicu bylo, je a bude. Začínal jsem hrát v době, kdy bylo běžné skládat si balíček stylem 2 karty/land/2 karty/land … k sobě se skládaly Dark Ritual a Hypnotic Specter atd. Nebylo běžné míchat oponentovi balíček, a tak člověk moc neriskoval.

Během posledních let se vynořily aféry na nejvyšší úrovni, kdy hráči na vrcholných akcích míchali balíčky, tak aby si zajistili vhodný topdeck, uplácení oponentů apod. Jestli si myslíte, že na nižší úrovni to není, tak se mýlíte. Všude se najdou lidé, kteří chtějí vyhrát za každou cenu. V Magicu se hraje o ceny (někdy o dost velké) a to láká k ovlivňování hry. Nejsem čistý. Byl jsem odměněn za puštění zápasu, nabídl jsem část výhry za remízu, nepsal jsem si poctivě životy, koukal jsem se na spodní karty oponentových balíčků … něco by se našlo. Nestojí to za to. Dnes se snažím udržovat svou hru tak čistou jak to jen jde, i kdyby mě to mělo stát hru, zápas, nebo turnaj. Je to jen hra. Tím, že ji hrajeme, se zavazujeme k dodržování jejích pravidel. Chcete vydělávat peníze a rýžovat na všech kolem? Jsou lepší způsoby než Magic, který většina z nás hraje hlavně pro zábavu.

Jo, a do top 8 jsme se dostali všichni čtyři.

Čtvrtfinále – Jan Kubiš

„V sobotu odpoledne se Etched Champion ev.č. 01 necítil zrovna nejlíp. Mátožně se probudil, vstal a bloumal po pokoji, otevřel okno, uviděl Goyfa, našel pantofle a odbelhal se do koupelny umýt.
Leštěnku na hadřík  - tak. A leštit.
Zrcátko - obrácené ke stropu. Nastavil ho. Na okamžik se v něm objevil další Goyf za oknem koupelny. Řádně nastaveno odráželo Championovy manipulátory. Přeleštil je, umyl se, utřel a odbelhal se do kuchyně najít něco příjemného, co by se dalo vložit do úst.
Konvice, zásuvka, lednička, mlíko, kafe. Zívnutí.
Slovo Goyf bloudilo jeho myslí a hledalo, s čím by se mohlo spojit.
Goyf za kuchyňským oknem byl pořádný kousek.
Civěl na něj.
Zelený, pomyslel si a odbelhal se do ložnice obléct.
Cestou se zastavil v koupelně a vypil velkou sklenici vody a pak ještě jednu. Začínal se podezřívat, že má kocovinu. Ale proč? Copak včera večer pil? Došel k závěru, že nejspíš ano. Zahlédl cosi v holícím zrcátku. Zelený, pomyslel si a belhal se do ložnice.
Ale že ho to stálo pořádnou kocovinu. Prohlížel se v zrcadle na dveřích skříně. Vyplázl jazyk. Zelený, pomyslel si. Slovo zelený bloudilo jeho myslí a hledalo, s čím by se mohlo spojit.
O patnáct vteřin později už byl venku a ležel před obrovským zeleným Tarmogoyfem, který se valil zahradní pěšinou.“

 

Honza hraje Jund. Potkáváme se v Najádě a víme, co hrajeme. Největší práci odvedou Etched Championi, kteří blokují, útočí a vůbec odvádí ohromný díl práce. Ve druhé hře se Honza zasekne na třech landech a na očích je mu vidět, že removal má, ale nestíhá všechen seslat. Umím se vžít do jeho situace a je mi ho trochu líto. Stačilo o jeden land víc a pobil by vše na stole včetně Etched Championů, kteří by přišli o metalcraft.

 

Čtvrtky v Najádě případně pondělky v Černém Rytíři se poslední dobou staly jedinou příležitostí k hraní modernu. Není čas a některé věci mají přednost před Magicem. Můj čtvrteční program vypadá asi takto:

5:30 útok divokých medvíďat (David a Jakub, věk třináct měsíců)
6:15 odjezd do práce (ve vlaku rychle projdu web, iDnes, SCG, ChannelFireball, Cmus)
7:30 začátek výuky (někde mezitím stíhám snídani … občas a kafe … vždy)
12:00 MHDčkem do vodáckého areálu na Troji, odpádlovat v plném tempu 45 min (přitom se vyhýbat chcíplým krysám co plavou kolem mě)
14:30 začátek odpolední výuky (Chybí tu oběd? Nenechte se vysmát, ten nevedu.)
17:30 Najáda, čtyři kola modernu
22:00 návrat domů, večeře
24:00 z posledních sil se vplížím do postele 

Někde v průběhu dne musím opravit staré písemky, nachystat nové, připravit vyučovací hodiny na další den, …..

Ne, není to takhle každý den, ale zrovna čtvrtek takto vypadá. A stejně mi stojí za to jít si zahrát. Magic se stal psychickým odreagováním. Vyčistím si u něj hlavu, zapojím ty části mozku, které by jinak zakrněly. Jednou za čas se sejdeme v hospodě na EDHčka a přijde mi lepší hrát hru pro děti, než tlachat o fotbale jako u ostatních stolů. Magic navíc hraji spíš v zimě, protože v létě dostává přednost kajak. Např. letos nejdu na GP Praha, neboť Čertovy proudy pod Lipnem jsou větší lákadlo. Prostě Magic je velká vášeň, ale ne tak velká, aby zastínila ostatní věci v mém životě.

 

Semifinále  – Pavel Češka

Již nyní je jasné, že jsme nejúspěšnější výprava českého Magicu v historii. Ať to dopadne jakkoli, tak se nám čtyřem podařilo prodrat mezi pět nejlepších hráčů turnaje. Ve čtvrtfinále (a celkově na 5 místě) končí Marek, kterého porazil právě Pavel. Marek doplatil na svou nezkušenost, protože dredge deck tohoto typu viděl poprvé v životě. Nedokázal posoudit sílu některých karet a najít proti nim vhodné zbraně.

V semifinále jsem já, Pavel, Jirka a mezi nás se vklínil Lukáš Huska s Millem.

První hra je standardně v mé režii. Druhá je „oříšková“. Po prvním pohledu do ruky pronesu něco jako: „Není to oheň, ale nechám.“  Líznu kartu v prvním kole a hned je to lepší. Mountain, Mox, Buben, Ornitoptera, Ravager, prožrat Mox, položit druhý, Grafdigger´s Cage. Not bad. Za přispění Etched Championů z vršku knihovny dokonávám dílo zkázy. Pavel začíná přehodnocovat svůj pohled na matchup s Affinitou, který prošel během dne vývojem

od: „Je to dobrý. První hru prohrávám a další dvě jsou v pohodě.“
 k: „Sakra, doufám, že zítra do Najády nedorazí Pirát s tou svou Affinitou.“

 

Finále  – Jirka Maskot …. eee Obraz

„Jsem v prdeli.
Zhodnotil jsem vědecky všechna fakta a došel k vědecky podloženému závěru.
V prdeli.“

Koukám na oponentovu stranu stolu, kde se rozjíždí Melira kombo na 1000! životů pojištěné pomocí Burrenton Forge Tender a je mi jasné, že mi právě utekla foilová Liliana. Zatraceně. Byla tak blízko.

Ale Země se nepřestane otáčet, a když se na to podívám zpětně, tak ten den nebyl úplně špatný. Zase jsem se bavil Magicem. Podávám Jirkovi ruku, blahopřeji mu k vítězství a naznačuji mu, ať si sežene dopravu do Prahy. Snad se poučí, co je to úcta ke starším :o).

 

Pozn.: Pavel Češka se kvalifikoval o den později v Najádě. Gratulace :o)

 

Petr Legát

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.