Report z jihlavského prerelease LOTR

„Není důležité zvítězit. Je důležité se pořádně najíst!“ – hráči hobitů na prerelease

_{Foto: Wizards of the Coast}

V neděli 18. června jsme s bratrancem Mirkem opustili náš rodný Hobitín a vydali se k Hoře osudu do Jihlavy. Nová sada The Lord of the Rings: Tales of Middle-earth je skutečně tak unikátní, že její prerelease jsme si rozhodně nemohli nechat ujít!

Jihlavská herna Fénix se za ty poslední čtyři roky, kdy jsem ji navštívil naposledy, příliš nezměnila, a pokud ano, tak snad jedině k lepšímu, jak dokládá jistý smajlík :-)

Turnaje se zúčastnilo celkem 23 hráčů a po krátkém představení nových pravidel (hlavně tedy emblému The Ring) jsme se vrhli na naše prerelease packy a začali stavět! :-)

Já ani Mirek jsme žádné drahé karty sice neotevřeli (i když, kolikže stojí ti Nazgûlové? ;-)), každopádně já jsem byl se svým balíčkem docela spokojen.

Hobiti + orkové nejsou zrovna žádný „flavor win“ a hrál jsem pouze jedno „ráro“ (ostatní byla ne příliš dobrá – věřte mi! ;-)), ale balíček měl hodně zabíjení a hodně skvělých „úček“ (Sam, Rosie Cotton, Vilík, Faramir, Nazgûl). Obzvlášť Vilík byl naprosto skvělý nositel Prstenu, protože se silou 1 byl prakticky neblokovatelný, ale pak vždy udeřil za 4… :-)

Ještě jsem mohl zařadit Pippina, Guard of the Citadel, ale nakonec jsem se rozhodl pro čistou dvojbarvu bez jakékoli „splashe“.

Protože turnaj začínal až ve dvě hodiny odpoledne (což ale bylo pro někoho „už“ :-)), tak jsme začali hrát kolem třetí hodiny odpolední. (Čas se dodržoval striktně!) Omlouvám se všem svým soupeřům, že zde neuvedu jejich jména. Nezapsal jsem si je a bohužel si je nepamatuji. O to víc se ale budu snažit ještě někdy brzy přijet, abych se s vámi seznámil víc!

Můj soupeř z prvního kola hraje čtyřbarvu (nebo to byla dokonce pětibarva?), takže se dá čekat, že k hernímu stolu přinese „all the best“. (Také jsem u něj někde cestou potkal a zahodil Orcish Bowmastery… :-)) První hru jsem vyhrál já, druhou zase on (pamatuji si, že Éomer of the Riddermark mě rozjel na kopytech… :-)) a třetí hra se po dlouhém boji dostala až do nastavených kol. V nich mám jasnou převahu (prakticky celý „board“ bytostí proti ničemu), ale soupeř ve čtvrtém nastaveném zahraje nějakého blokera a vytvoří Food token. Můj poslední útok ho zredukuje na 1 život. V tu chvíli se třemi Foody na stole zahraji Mirkwood Bats… Obětuji Food token… Soupeř obětuje svůj (ve snaze si přidat 3 životy), ale já na to zareaguji tím, že obětuji další svůj…

Takže díky takovéto chybě jsem ho na stacku „předběhl“ a v posledním pátém nastaveném kole vyhrál. Z jeho strany bylo samozřejmě správné obětovat Food už v reakci na netopýra anebo klidně i hned ve svém kole…

Ve druhém kole jsem potkal soupeře s Borosem (RW). Protože první hru mulliganoval do pěti karet, byla prakticky celá v mojí režii. Druhou hru jsem měl manové problémy pro změnu já. Líznul jsem si šest Swampů a hrál dlouhou dobu ještě i docela obstojně, ale bílé karty přicházely a pak už se to nedalo... („Color screw, they say…“ ;-)) Třetí hru jsem už ale nějakým způsobem zase vyhrál já. Detaily si nepamatuji, ale na soupeře s Borosem (tohoto a další) jsem typicky odsidovával Esquire of the King a The Torment of Gollum. Dovnitř šly naopak defenzivnější karty jako Orcish Medicine a Mordor Trebuchet. Dokonce jsem v některé z her i kamenem hodil… :-)

Třetí kolo mě opět čekal hráč s Borosem (RW). První hra ale nebyla vůbec svižná. Naopak byla neuvěřitelně dlouhá a „grindy“. Ve finální pozici jsem měl 9 životů, dva pozemní blokery a výhru neblokovatelnou bytostí v příštím kole „zaručenou“. Soupeř měl jednu bytost (s The Ringem na čtvrtém „levelu“), kterou jsem se mu ale rozhodl z prozíravosti zabít. Soupeř tak vzdal, ale řekl, že kdybych to neudělal, tak bych prohrál. Hrál totiž Fire of Orthanc…

Ve druhé hře mě postihl strašný „mana flood“ a ve třetí také, což vyústilo do stavu, kdy jsme remízovali v pozici, kterou bych s největší pravděpodobností prohrál. (Ale čestně přiznávám, že jsem žádnou z her nijak nezdržoval.)

Po třech kolech jsem tedy měl dvě výhry a remízu a ve čtvrtém kole jsem měl hrát s Davidem Hrejsou. Pak se ale zjistilo, že mému minulému soupeři nesedí body, pak se zjistilo, že mě nesedí body (ta naše předchozí remíza byla špatně odreportována) a pak se zjistilo, že ještě někomu dalšímu nesedí body a že byl odreportován špatně výsledek z prvního kola…

Tak se to všechno nějak spravilo a lehce rozehrané čtvrté kolo se přepárovalo. (Což jsem tedy už opravdu hodně dlouho nezažil…) To mě zachránilo od rozdělaného mulliganu do pěti (příště v něm budeme pokračovat, Davide! ;-)), ale na druhou stranu mi to přiřadilo soupeře, který to měl se svojí čtyřbarvou (WBRG) opravdu drsné. Hrál minimálně tato „rára“:

• Shelob, Child of Ungoliant
• Théoden, King of Rohan
• Gimli, Mournful Avenger
• Flowering of the White Tree
• War of the Last Alliance
• Palantír of Orthanc

A k tomu ještě dva „účkové“ Samy, kteří byli schopni se navzájem vracet, takže o zábavu bylo postaráno :-)

První hra se ale nesla v režimu jiné karty (a sice asi jediné karty, kterou soupeř tu hru zahrál). A tou byl ve třetím kole položený Palantír of Orthanc…

Samozřejmě, že jsem soupeře nenechal lízat karty a dostal to tu za jedna, tu za tři a urychleně jsem budoval „board“. Pak ale na mých 10 životech jsem soupeře nechal semlet čtyři karty a dostal to za patnáct… Tuto hru si zpětně tak trochu vyčítám, protože si říkám, že jsem se neměl nechat zabít tak „snadno“, ale co už…

Ve druhé hře jsem soupeře od začátku hodně tlačil, ale pak se „board“ začal komplikovat (oba jsme měli ve hře Flowering of the White Tree a soupeř i Odulu). Přesto jsem byl schopen účinně útočit nějakou lítačkou. Zajímavým „flavor fail“ momentem pak bylo to, když ji Odula s pomocí Escape from Orthanc bloknula a já jsem tak Shelob mohl zabít pomocí Shelob’s Ambush… ;-)

Druhou hru jsem tak po několika razantních útocích (a líznutém zabíjení) vyhrál a šlo se na třetí. V ní jsem měl trochu manové potíže, soupeř mě tlačil (entové byli velcí!) a pak přišel i Palantír. Tentokrát jsem ho nechal lízat karty (měl jsem málo životů) a podlehl jsem v okamžiku, kdy měl soupeř přibližně 6 žetonů na Palantíru a 14 karet v knihovně (což nebylo ani „mletím“ – bylo to tím, že ta hra byla prostě dlouhá).

Celkově musím říci, že si nejsem jistý, jaká je proti tomu Palantíru správná strategie. V průběhu zápasu mě napadl plán, že by se třeba dalo pomocí spousty jídla dostat někam přes 30 životů a soupeře Palantírem prostě „domlít“. To ale pro mě bylo docela nerealizovatelné, protože můj balíček toho jídla zase tolik netvořil + soupeř mě v poslední hře dost tlačil… Proto jsem na tyto dvě hry nasidoval také kartu Shadow of the Enemy (ať už se soupeř „mele“, nebo ne, tak ukrást v „grindy“ matchupu celý hrob bytostí, se hodí), ale na to už prostě nedošlo…

V posledním pátém kole jsem soupeře s Borosem (RW) porazil poměrně jednoznačně 2:0, takže celkové skóre 3 výhry, 1 remíza a 1 prohra stačilo na 7. místo a výhru 4 Set Boosterů. (Na ceny byly 2 Set Boostery na hráče, přičemž ty se rozdělovaly do 13. místa.)

Bratranec Mirek hrál prakticky rovnoměrnou trojbarvu Mardu (BRW) a se skóre 3-2 obsadil 10. místo a vyhrál tak 2 Set Boostery. Jednu z jeho proher měl na svědomí zkušený Jan Findejs a druhou můj soupeř ze čtvrtého kola, takže Mira rozhodně ničeho nelituje. „Highlightem“ jeho balíčku byla určitě Éowyn, Fearless Knight a země Barad-dûr, která umožňuje tvořit prakticky „nekonečného chumpblokera“…

Celkovým vítězem se se skóre 4-1-0 stal Michal Hrubý, který k Set Boosterům obdržel ještě promového foilového japonského Tarmogoyfa. Gratuluji!

Celkově tuto sadu hodnotím velmi pozitivně. Nejenom z hlediska „flavoru“, který prakticky každý zná, a na karty je převeden velmi dobře. Dalším důvodem je i menší „power level“ vzácných karet (které nejsou tak „broken“ jako tomu bylo teď v sadách minulých – řekl bych, že všechna „rára“ jsou porazitelná…) a také příjemné mechaniky: Amass Orcs a Food tokeny jsou naprosto jasné a přímočaré mechaniky (se kterými si ale také lze velice dobře strategicky „vyhrát“) a jak funguje emblém The Ring, se po chvíli také každý naučí. Tuto mechaniku hodnotím jako „středně dobrou“ :-) (Prostě hry se na to ani extrémně nevyhrávají ani extrémně neprohrávají…) Ale podrobnější hodnocení přinese až čas – samozřejmě je nutné si se sadou trochu více zahrát.

Což jsem udělal hned záhy na Magic Aréně :-) Hned z prvních rozbalených boosterů na mě vyskočil The One Ring…

… který se na mě také usmíval hned v prvním boosteru prvního draftu… :-)

Zdá se, že se mi osud snaží něco říci. Asi bych si měl koupit nějaký ten Collector Booster… ;-)

Z prerelease jsme odjížděli v osm večer. Bylo to skvěle strávené odpoledne a skvělý zážitek.

Chtěl bych poděkovat v první řadě Mirkovi za odvoz, dovoz a dobrou společnost. Dále majiteli herny Davidu Hrejsovi za vřelé přivítání a Jardovi z Třebíče (teď Nového Jičína) za velmi pěkné a nečekané setkání po letech. Protože vždyť o tom by měl Magic být…

Díky všem!

Pepa / Josef Janák / Chainer

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.