Report z BBQ Cup 2014

     Zdravím všechny čtenáře. Jelikož se to na CMUSu v poslední době reporty zrovna nehemží, přidám svou trošku do mlýna a seznámím vás s průběhem letošního Barbekjů cupu /počeštěno schválně podle oficiálního názvu akce/ aby ti, co tam byli, mohli zavzpomínat a ti ostatní litovat své neúčasti.

     O co se jedná? BBQ Cup je již tradiční, obvykle vánoční, magicová akce, na které se schází spíše starší generace hráčů, aby zhodnotila minulý rok, přepočítala si šedivé vlasy a seznámila ostatní se jmény svých dalších potomků. Koná se většinou v nějaké slušnější restauraci a jak i název napovídá, je doprovázena neomezenou konzumací masa. Hraje se vždy pětikolový draft, jehož specialitou je, že všichni účastníci sedí u jednoho stolu /dokola si tedy opravdu nic nepošlete/. Mě zatím účast vždy o kousek utekla, ale letos nic nenasvědčovalo tomu, že se něco pokazí /i když ony se věci kazí většinou den předem, aby se člověk nestihl tak dobře připravit/. To se však nestalo a krom celodenní kocoviny jsem byl toho osudného patnáctého prosincového večera připraven vyrazit.

     Další specialitou Cupu je, že každý účastník musí přinést dárek, který se pak rozlosuje mezi ostatní. Na to jsem byl připraven už dlouho dopředu /nemusel jsem to řešit jako Řehy, který krátce před turnajem prohledával jednokarťák a přemýšlel, které karty by tam mohl oželet/, horší to bylo ale s balicím papírem. Z role, kterou jsem za papír považoval se vyklubal plakát nějaké popové hvězdy, takže bylo jasné, že se po cestě budu muset ještě zastavit v nějakém papírnictví. Na CMUSu jsem si našel, že akce se koná v  restauraci Hybernia a mohl jsem vyrazit. Každý přeci ví, kde taková Hybernia je a jen hlupák by si to kontroloval na netu. Vystál jsem si poctivou frontu v papírnictví /naskakovala mi tam husí kůže při představě, že v následujících dnech budu muset v tomto zmatku shánět dárky/ a vyrazil jsem směr Ovocný trh. Bohužel na něm se žádná restaurace Hybernia nenacházela /jenom hlupák si před cestou do hospody nezkontroluje, kde se daná hospoda nachází/. Začal jsem tedy trošku panikařit, jelikož pátá zrovna odbyla a já už vidět ty tuny žeber, kolínek, křidýlek a stehýnek, o které přicházím. Nicméně pořád převládala hrdost a nějakou dobu jsem obíhal divadlo Hybernia, než jsem si přiznal porážku a šel se zeptat na pokladnu. Potom už to bylo jasné a tak jsem se s půlhodinovou ztrátou konečně dopachtil do cíle. Mým velkým štěstím byla změna struktury turnaje, která spočívala v tom, že nejdřív se draftuje a pak se teprve nosí jídlo, tudíž se dá vlastně říct, že načasování bylo perfektní.

     Jak probíhal samotný draft? Předně je potřeba poděkovat Najádě a hlavně jejímu vyslanci Kenjimu, který se ujal reporteru a soudcovské píšťalky /za což byl magicovým božstvem odměněn umístěním na samém konci výsledkové listiny/. Sešlo se lehce přes dvacet lidí a poté, co se všichni usadili, se rozhodlo, že se místa u stolu budou losovat. Nastala složitá logistická operace, po které jsem zjistil, že vedle sebe mám vlastně ty samé lidi jako na začátku. Organizátor nám zdůraznil, že se jedná o maximálně casual level, což si někteří vysvětlili, že je to vlastně otevřený týmový draft, ale nedalo se holt nic dělat, Martin Mede po pravici se radit moc nechtěl a levici jsem měl už na druhé straně stolu, takže jsem musel spoléhat sám na sebe.

     Booster jsem si otevřel klasicky hrozný, Villainous Wealth není zrovna réro mých snů a k tomu Abzan Charm a průměrné dvoumanové commony. Na draftu KTK mám nejraději UG nebo WR kombinaci, ale first pickovat jelena nebo Vallay Dashera se mi zrovna nechtělo. Po dlouhém přemýšlení jsem tedy zahájil Witness of the Ages s tím, že do barev se budu uvazovat až u nějakých lepších karet. Tou první byl na druhý pick Suspension Field a na třetí se mi zalíbil Chief of the Scale. Že by se klubali warrioři? Nejedná se o můj oblíbený archetyp, ale když začnete brát lordy vysoko, tak to někdy může dopadnout opravdu brutálně a když se nezadaří, tak většinou můžete vždy spadnout do borosu, v horším případě tak do mardu tokenů. Následovala slušná série Debilitating Injury, Bellowing Saddlebrute a Feat of Resistence následovaná nějakým smetím. Po prvním boosteru jsem tedy balík hodnotil jako průměrný BW tlak, s tím, že díky Ponyback Brigade, Trumpet Blastu a Wind-Scarred Cragu mám v nejhorším případě pořád možnost na trojbarvu.

    V druhém boosteru jsem opět zahájil vlažným sultai rérem, ale potěšil mě alespoň druhý Field, na druhý pick jsem se už ale opět uchýlil k neutrálnímu Witness of the Ages. Následovaly hromady průměrným picků, ze kterých mě potěšilo snad jen mé oblíbené kombo Take up Arms + Rush of Battle a drobné zlepšení dvoumanového slotu. Navíc v průběhu boosteru začala obsluha nanášet jídlo, takže spíš než na karetní picky jsem se soustředil na to, které picky si dám na svůj první večerní talíř. Celkově se situace moc nelepšila, přidal jsem stejnou trojku jako v minulém boosteru /Ponyback brigade, Trumpet Blast a Wind-Scarred Crag/ a pořád reálně hrozilo, že budu muset hrát trojbarvu.

    Třetí booster byl ale úplně jiná káva. V prvním boosteru sice nebylo vůbec nic /klasicky sultai réro/, takže jsem svačil tripleland /svačení není u podu s dvaadvaceti lidmi tak dobré jako u osmičkového, ale shodou okolností jsem potkal dva lidi hned po levici a jednoho ob jedna po pravici/, ale pak to začlo svištět. Po Mardu Hordechiefovi následovalo další Injury, Bloodsoaked Champion a vrchol magicové slasti nastal mezi osmým a desátým pickem, když jsem byl obdařen Chief of the Edge, Chief of the Scale a Raider´s Spoils. Díky tomu mi to početně akorát vycházelo, mohl jsem se na poslední picky vykašlat a vrhnout se k jídelnímu stolu, jelikož vůně už byla přímo nesnesitelná.

    Konstrukce probíhala zároveň se žranicí, tudíž byla u většiny lidí víc než stručná. Původně jsme se báli, že maso zmizí za pár minut, ale bylo toho opravdu tolik, že poslední žebra jsem si dával ještě se zavíračkou. Poté, co jsem se neskutečně přežral, jsem si obalil následující balíček /normálně si decky neobaluji, ale přeci jen už jsem starší a vyrostl jsem z let, kdy si člověk slepoval karty k sobě, aby chodily ve správném pořadí, navíc ani tehdá si je člověk neslepoval barbecue omáčkami/ :

     No balíček byl dokonalost sama, křivule jak vrtule, dvoje zabíjení na menší bytosti, dvoje na větší, dva overruny a warrior, kam se podíváš. Sice jsem byl prakticky bez aktivního saidu, ale balíček mi přišel natolik dobrý, že by stejně nebylo co vyndat. Pokusil jsem se si ještě zpoza nehtů vyškrábat zbyky masa, skočil jsem se „nadýchat čerstvého vzduchu“ a mohl jsem čekat na prvního soupeře.

1. kolo - Alexander „Rossi“ Rosičenko – UR tlak /2-0/

První hru jsem dal Rossimu lekci z manové křivky, kdy stolu od prvního kola kraloval Champion brzy následovaný dvěma lordy, Saddlebrutem a protekcí. Druhou hru to bylo už bez Championa, na druhou stranu s mým oblíbeným kombem Take Up Arms + Rush of Battle, kterému odolá málokterý mág. Dali jsme pak ještě pár zkušebním her a od stolu jsem odcházel s dobrým pocitem, že bych si možná mohl i tu foilovou fetchku, se kterou někdo u draftu mával nad hlavou/, opravdu odnést.

2. kolo - Dominik „Lenny“ Prošek /ten kuchař/ - Abzan /2-0/

Lenny se od začátku holedbal, že lepší balík ani nepamatuje /což možná bylo způsobeno, spíš než balíčkem, jeho volnočasovými aktivitami/, ale doneslo se mi, že mne čekají dva Duneblasty a tři Abzan Charmy, z čehož jsem měl opravdu strach. Navíc v tu chvíli zrovna dorazili z Milána přifelivší Kikáč s Bohem a hned zasedli k našemu stolu, že takovýto feature match vyžaduje patřičný odborný komentář. Tak jako tak mi bylo jasné, že bez správné křivky to nepůjde. Bylo sice fajn, že Lenny nechával soupeře pravidelně začínat, nicméně třetí kolo morph nebyl zrovna start snů. Lenny se ale zasekl na třech manách /i když to byly samé nonbasicy/, což vrátilo tempo na mojí stranu a po vyplýtvaném zabíjení začal úřadovat můj Saddlebrut. A když už začal hrozit soupeřův Duneblast, Také Up Arms + Rush of Battle hru ukončilo. Druhá hra probíhala v obdobném duchu, Lennymu chodily lépe země, já měl zase lepší křivku. Nicméně ve chvíli, kdy už to začínalo vypadat bledě, kombo opět zaúřadovalo a výhra byla na světě. Po hře mi Lenny řekl, že žádné Duneblasty nemá, takže moje all-iny vypadaly hned o hodně smysluplněji než během partie. Dali jsme ještě dvě zkušební hry, v první mě Lenny roznesl a v průběhu druhé musel odejít na bong se slovy, že už je stejně rozhodnuto a díky tomu jsem musel až do rána poslouchat, jak neuvěřitelné štěstí jsem měl a že kdybychom hráli na deset vítězných, tak je to jasných 10-2.

3. kolo - Daniel „Lenny“ Prošek /ten chytřejší/ - Jeskai /2-1/

Hned další kolo jsem narazil na druhého z bratrské dvojice, takže krom pomalé hry se dala očekávat i krevní msta. První hru jsem ale Lennyho vymíchal do pěti a s ideální rukou jsem mohl během Lennyho „počtů“ poslouchat Bohovi připomínky, jak ho mám „napíchlého“ na sto způsobů. Druhá se odvíjela v podobném duchu, dle mého názoru i názoru diváků se v podstatě nedalo prohrát, leč problém nastal, když si dal Lenny za stavu 21-7 pětiminutovou počtářskou pauzičku /my z Alkáč týmu, co každou středu draftujeme s Ivošem jsme zvyklí, takže mě to nijak nerozhodilo/ a následně zaútočil Riverwheel Aerialistou a napálil mi v útoku do hlavy Jeskai Charm. Přísedící Kikáč s Bohem začali hned tvrdit, že přesně vědí, která bije, nicméně mně to ani přes všechnu usilovnou snahu nedocházelo. Dal jsem si tedy útok vším a dostal jsem Deflacting Palmem. Říkám si pohoda, soupeři zbude ještě jeden život a já jich mám pořád dost. Další kolo ale následuje Flying Crane Technique a já na život umírám. No upřímně řečeno s jednou soupeřovou bytostí na stole jsem opravdu nečekal, že ztratím za dvě kola 21 životů a jestli kluci dokázali vytušit kombinaci dvou rare, která mě zabijí, tak všechna čest. Třetí už měla opět lepší průběh, Lenny floodil, takže ani moc odporu nekladl.

Po třetím kole jsem přišel na řadu s „Ježíškem“. Mým dárkem byla objemnější kartonová krabice velmi důkladně obalená lepenkou a opatřená nápisem o potřebě něžného zacházení. Po pár minutách něžného zacházení mi došla trpělivost a použil jsem hrubé síly. Poté, co jsem krabici rozerval, jsem zjistil, že na jedné její straně je opět velmi důkladně přikurtovaný obal. Tam už jsem se do žádných odvážných činů nepouštěl a kousek po kousku jsem se snažil obal z krabice odlepit. Když se mi to povedlo, tak ještě následoval další krok v podobě podobně dobře zakurtovaného obalu a odměnou za nejdéle rozbalovaný dárek mého života byl Thoughtseize, akorát čtvrtý do playsetu. Ježíšek holt ví, co lidi zrovna potřebují.

4. kolo - Leoš Kopecký – UR /2-1/

Leoš seděl při draftu hned po mé levici a tak jsem se mu mohl chvástat, co všechno jsem mu stihl při draftu zasvačit. Sranda mě přešla, když jsem dostal ve čtvrtém kole Ashcloud Phoenixem, na kterého se mé dva Fieldy na ruce tvářili dost kysele a poprvé ani nestačila kombinace Take Up Arms + Rush of Battle, která mi sice koupila 16 životů a pár kol navíc, ale zabít Leoše prostě nezvládla. Ve druhé hře jsem byl odměněn ideální křivkou, warrior se konal od prvního do čtvrtého kola, pak následovalo drobné čištění cesty a bylo dokonáno. Třetí hra byla i přes Leošův mulligan celkem napínavá, bytosti jsme měnili poctivě, ale dva Chiefové podporující Saddlebruta nakonec stačili.

5. kolo - ??? – Mardu /2-0/

Jeden z mála lidí, kterého jsem na turnaji neznal. Byl jsem ale varován, že soupeř se vyznačuje poměrně nepřesnou hrou, ale zato brutálním balíkem. No nemohl jsem si ověřit ani jedno, první jsem ho vymíchal do pěti a v druhé zahájil soupeř třemi pláněmi bez morpha, takže se jednalo o nejrychlejší kolo celého turnaje.

     No a tím nám turnaj taky skončil. Dal jsem si ještě pár žeber, abych neodcházel hladový a čekal jsem na megabackdraft. Dle očekávání se nic lepšího než foilová fetchka nenašlo, ale rozhodně více mě těšila trofej a nesmrtelná sláva, se kterou jsem se připojil k vítězům předchozích ročníků – Janu Ziegelheimovi, Janu Helingerovi, Adamu Koskovi, Petru Sochůrkovi a Tomáši Klimešovi. Každopádně organizátorům patří všechna čest, nepamatuju si, že bych letos zažil turnaj, kde bych si tak dobře zahrál, pobavil se a zároveň si i užil všechny další radosti, které podle mne k magicu patří.

     Zbytek noci byl už podstatně náročnější, plánovaná cesta domů se odložila s Řehyho slovy „mám doma dobře namraženou vodku“, takže poslední metro jsem si nechal s klidným svědomím ujet. Vodka namražená na pokojovou teplotu nebyl zrovna žádný hit, ale alternativ člověk našel u Řehyho dost než aby si mohl stěžovat. Plán, že si připijeme na zdraví a pojedu domů vzal za své, když se Lenny rozhodl obětovat pár tixů s tím, že bychom si mohli dát nějaký draftík. Podařilo se nám nedraftovat hodně specifický balíček vycházející ze spousty zdí a komba Sultai Ascendancy + Empty the Pits, což byl sice deck zralý na vyčasování, ale když se zadařilo, tak to stálo za to. Probili jsme se s ním až do finále, kde už nás přeci jen roznesl nějaký domain, ale i tak to byl až nečekaný úspěch. Blížila se šestá ranní, takže byl čas odebrat se do postele. Plány na pracovní den se tak trošku odsunuly, ale své účasti jsem rozhodně nelitoval. Ještě jednou díky všem za parádní vánoční atmosféru a za rok se budu zase těšit na další ročník…

Martin „Melda“ Melichar

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.