Ty nejlepší historky píše život

aneb

PT San Diego 2007

            Místo Výhledů jste si jednohlasně vybrali reportáž z PT a musím přiznat, že poté, co to tak dopadlo, musel bych ten report napsat stejně. Diego byla jedna z nejkrásnějších Magicových akcí v mém životě a budu na to ještě hodně vzpomínat. Ten nadpis, který jsem vybral, je jedno z mých životních hesel a na tuhle akci se hodí naprosto ideálně. Někdy se totiž stane, že díky úplně nepředvídatelné shodě okolností zažijete něco úchvatného, co by vás normálně ani ve snu nenapadlo. Nečekejte ale, že budu popisovat partii za partií a strategii, který pick jsme si vzali před kterým jiným pickem, což normálně dělávám. Spíš to budou takové higlighty celé té akce, ukázka krásných prázdnin a reklama na to, co všechno se dá zažít s Magicem a lidmi kolem něj.

Dlouho jsem přemýšlel, jak tuhle reportáž začít. A nakonec jsem nenašel jiný způsob, než popsat, jak jsme se s Jurdou vlastně k sobě dostali. Po roce a půl jsem na konci loňského roku spadl z pro levelu a najednou jsem nebyl kvalifikovaný na PT do Ženevy. Musel jsem hrát kvalifikace, ty se vůbec nevydařily, ale PT je prostě fajn, i když nehrajete hlavní turnaj a tak jsem se rozhodl, že si pojedu zahrát side eventy a podívám se do Švýcarska, kde jsem do té doby nikdy nebyl. Víceméně jsem tam jel na tři PTQ v řadě a zažít příjemný víkend s kartama a kamarádama. Na LCQ jsem skončil pátý, když postupovali čtyři (nutno podotknout, že poslední dvě kola jsem běžel od záchodků a víceméně jsem tušil, že to nevyjde). Extended kvalifikaci na PT Yokohama jsem úplně projel (třeba přiznat, že dva game lossy a match loss v jednom turnaji nejsou úplně optimum a cca 7 boosterů za 4:3 agonii nakonec potěšilo) a v sobotu jsem si chtěl zahrát turnaj, na který jsem se těšil nejvíc. PTQ o San Diego. Po pár zkouškách, které mi život loni nachystal, jsem se totiž rozhodl, že už ten Magic nebudu brát tak vážně jako kdysi a že se tím budu víceméně jen bavit. Místo, abych to hrál za každou cenu, hraju jen ty turnaje, které si opravdu chci zahrát a hodně času věnuju rodině. Když jsem viděl seznam PT na rok 2007, tak jsem si říkal, že nejkrásnější by bylo San Diego, protože Kalifornie v létě by mohly být fajn prázdniny a tak jsem se rozhodl, že o tenhle turnaj se opravdu pobiju jako za starých časů. Už doma jsem se proto domluvil s Honzou Brodzákem, že si tu kvaldu zahrajeme spolu. Hanysovi věřím, hraje dobře a má trochu jiný náhled na věc než já, takže jsem si říkal, že tohle by mohlo fungovat. Hanys nicméně v noci před turnajem zjistil, že se PTQ o Diego kryje s jeho oblíbenou Legacy a z kvaldy vycouval. Mistr postoupil do druhého dne a mně tak moc možností vybrat si hráče, kterému věřím, nezbylo. Vyloučil jsem pár kluků z Prahy, které vůbec herně neznám, Bleska, se kterým bychom se po jednom kole vzájemně zabili, a zjistil, že prostě nemám druhou hlavu. Najednou mi tak došlo, že na turnaji je ještě Flocháč, který neudělal druhý den, takže má volno. A to by byl opravdu kvalitní sparing. Našel jsem ho, ale on moc nadšeně nevypadal. Nicméně pochopil, v jak zoufalé situaci jsem, a uvolil se, že když nikoho jiného neseženu (čímž se prakticky vybral), tak tu kvalifikaci přežije. Když už tak stojíme v řadě na registraci, přichází Jurda. Flocháč ho radostně vítá a snaží se setřást nemilou povinnost na nově příchozího. Oba pak vzájemně přesvědčují toho druhého, kdo tu oběť podstoupí. Je nutné říct, že vyhlídka to byla opravdu nemilá. V tu chvíli už bylo registrovaných více než 100 týmů, takže to znamenalo 9 kol + TOP4. Na postup do TOP4 potřeba cca 7:1:1, navíc dobré ceny pro ostatní, takže se vám nebude chtít dropnout s druhou prohrou a s největší pravděpodobností zabijete celý den na PT, abyste na konci získali 10 boosterů, přičemž naděje na vítězství je prakticky minimální. Musím poděkovat, že ani jednoho z nich nenapadlo, že mě v tom nechají a vykašlou se na to. Prostě se jen přesvědčovali, kdo se teda obětuje. Nakonec se uvolil Jurda a tak jsem nastoupil s ním. Pojmenovali jsme se „Arnoštek je prostě boží“ podle pořád se opakující věty z filmu Kouř, kterou jsem slyšel za ten turnaj tak 150x pokaždé, když jsem si dolízl něco zajímavého. A když jsem nebyl boží, tak se mě Jurda ptal: „Ty i tančíš?“ nebo jsem byl jeden z nejlepších tanečníků disko. Nicméně se dařilo, uhráli jsme dokonce 8:1 a v půl druhé v noci nastoupili k finálovému draftu. Ten byl víceméně o tom, kdo ještě nespí a udělá míň chyb. Navíc to byl prakticky první oficiální draft v 2HG formátu na světě (minimálně to bylo vůbec první PTQ o San Diego). Rozhodčí nám pořád museli vysvětlovat, co se otvírá, kam se to posílá, kolik si máme brát karet a vůbec. A v tomto skill intensive formátu, kde nikdo neví nic, jsme se projevili jako nejmenší tragédi a s pytlem nesmyslů (můj balíček kupříkladu hrál najednou Jedit Ojanen of Efrava, 2 Shivan Meteory, Sudden Death a Dark Withering) jsme vyhráli. V půl čtvrté ráno jsme byli hrdými majiteli 80 boosterů a dvou letenek do San Diega. Poslední den jsem byl tak unavený, že jsem „kupodivu“ nechtěl karty ani vidět, nicméně můj cíl byl splněn. Letní dovolená v Kalifornii byla zařízena.

V průběhu dalších měsíců se pořád měnil systém obra. Chvíli jeden hráč lízal, druhý ne, pak zase nelízali oba. Místo čtyřiceti životů se začalo hrát na třicet. GP v Amsterdamu byla největší organizační tragédie všech dob, takže místo kvalitní přípravy, jsem 2HG formát naprosto ignoroval a říkal jsem si, však ono to nějak dopadne. Pořád jsem se utěšoval, že máme aspoň dostatek obrů na trénink. Kromě mě s Jurdou byli dlouho kvalifikováni vítězi GP Amsterdam – Arturko a Fifty, chyběla vítězná dvojice z pražského PTQ a Juzam byl kvalifikovaný na rating, takže pořád kombinoval, s kým na PT pojede, přičemž nejpravděpodobněji vypadal Bůh. Představoval jsem si to tak, že poslední týden před odjezdem se sejde těch osm kvalifikovaných lidí, uděláme chatku, dáme 20 draftů, sud piva a jsme v pohodě. PTQ v Praze vyhráli Martin Chudoba se Zdeňkem Chlupáčem a finálová výhra nad Juzamem ho vyřadila z ratingu. Takže ke kombinaci tří Slováků a jednoho Ostraváka přibyli dva Pražáci, každý odjinud a zůstalo nás šest. Paráda. Tolik k přípravě. Společně jsme se nesešli a testing odložili do Diega před turnaj, kde budeme všichni a počkáme, až z Anglie přiletí Martin Milota, který se v Birminghamu kvalifikoval s nějakým Maďarem. Snad si dáme aspoň pět draftů místo těch dvaceti někde na americké pláži. Já jsem nakonec vystresoval a jel jsem za Jurutem do Bratislavy týden před PT, abychom si zahráli slovenského hráče roku, který byl zaplaťpánbůh v požadovaném formátu, protože jsem do té doby nikdy nehrál draft, který by byl najednou se správným lízáním karet na začátku a třiceti životy. O Future Sightu a Jurdovi vedle sebe ani nemluvě. Na místě jsme si dali dva drafty na turnaji a jeden v hospodě s celkovým skore 4:2, když jsme jednu hospodskou partii odevzdali Flocháčovi s Hamidem, protože Jurda se nějak zamotal a já jsem ho nepřesvědčil, že dělá blbosti. Ale byla to první vlaštovka, jak to máme hrát. Byl jsem s ní docela spokojen, protože jsem si uvědomil, že herně si rozumíme, říkáme si jen ty důležité věci a máme podobný styl draftování. Shodli jsme se na tom, že formát je úplně random, protože záleží, kdo si otevře víc stormů, globálů a brouklých rarit a vůbec není o nějaké hře, viz. prohraná partie z bratislavského HR, kdy ustojíme počáteční tlak, vytvoříme karetní výhodu, kontrolu nad stolem a podle všech magicových zásad bychom měli vyhrát. Z ničeho nic dostaneme Empty the Warrens na 14 goblinů a prohrajeme v dalším kole. Takže jsme to uzavřeli tím, že prostě na turnaji budeme dobře otvírat a jsme úplně v pohodě :)

Cesta do Diega byla taky zajímavá. Wizardi bookují letenky velmi svérázným stylem. Psal jsem jim, že bychom s Jurdou chtěli co nejdéle letět spolu a že jeden jsme z Ostravy a druhý z Bratislavy, přičemž v Praze je mezinárodní letiště a z Ostravy i Prahy tam jezdí vlaky, které částečně dělá i ČSA (chápejte to tak, že jsem chtěl, ať nám cvaknou i jízdenku na Pendolino). Přišla nám inteligentní odpověď, ať si vybereme, jestli chceme spolu letět už z Prahy nebo až z Washingtonu. Výběr jsme zvládli správně, ale v obou případech jsme letěli už z našich domovských měst. Pointa příběhu byla ta, že zatímco letenka Praha – San Diego stála 1000 euro, Praha – Ostrava 320 euro. Trapák Jurda měl Praha – Bratislava jen za 270 euro. Nevím, který vůl to našel, ale co už, když my jsme to neplatili. Navíc to ušetřilo asi dvě hodiny času, pětistovku za vlak a zažil jsem spoustu světových letišť, ale na ostravském Mošnově jsem teda nikdy nebyl. Takže proč ne.

Po ose Praha – Frankfurt – Washington jsme po 28mi hodinách dorazili spolu do San Diega, přičemž jedinou zajímavostí kromě toho, že všechna letadla měla zpoždění, byla ztráta Jurdovy batožiny na celnici ve Washingtonu, takže do států jsme nevezli nic a na letišti v Diegu se batoh zase objevil. Tam jsme potkali i Artura s Richardem a jeho slečnou, ubytovali se a vzhledem k pokročilé večerní hodině jsme šli okamžitě pařit. Centrum Diega vypadá jako menší ostravská Stodolní - dostatek různých barů a dalších zábavních podniků. My vybrali nějaký rockový a za zvuků živé hudby popíjeli podprůměrný ležák místní výroby honosící se jménem Pilsner Urquell. Pokračovali jsme i na hostelovém party roomu a dlouho pak vyspávali příjemnou kombinaci jet lagu a opičky. Artur spal hned první noc v oblečení, ale postupem času jsme si na to zvykli a překvapilo nás, až když přišel z party roomu přesně, když my jsme ráno vstávali.

Ráno jsem potkal na hostelu i Martina a když jsem mu radostně vykládal, jak jsme to večer rozbalili, jemně podotkl, že on má za měsíc 21, Zdeněk dokonce sotva 18 a v Americe jim nalejí maximálně tak nealko. Do našeho rock baru je dokonce ani nepustí. Má radost je hned zkalena snídaní. Hostel nabízí možnost obyvatelům udělat si vlastnoručně palačinky. Ke kuchyni mám nedůvěru od té doby, co mě rodiče v pěti letech nechali doma samotného, já si chtěl udělat topinky a naštěstí jsem si rozřezal ruku už při krájení chleba, takže na smažení na oleji nedošlo. Když jsem se podíval na Juruta, zda-li nezachrání situaci a neudělá palačinky pro oba, prohlásil, že ideme nájsť McDonald. V deset ráno Diego ještě spí, takže Rišo si koupí v Subwayi mikrobagetu za sedm dolarů a hrozně si chválí, jak vydělal. Naštěstí nás Zdeněk s Martinem navigují do food courtu, kde mají otevřeno mexikánci a za deset dolarů se fantasticky nasnídáme a naobědváme v jednom. Vyrážíme do světoznámého Sea Worldu. Vstupné „pouhých“ 57 dolarů. Jurda tvrdí, že další tri dni neje. Prohlížíme produkci drezůry delfínů a kosatek, pak projdeme část se zoo - rybičky, želvy, rejnoci, žraloci, běluhy. Mrož je vedle nás za sklem, lední medvěd se válí na vychlazeném sněhu, zatímco my jsme na druhé straně skla chlazení klimatizací, abychom nezemřeli horkem. Nakonec jdeme na horskou dráhu, která na střídačku jede vzduchem v klasických kotrmelcích a na střídačku nás šupne z 20 metru do vody. Na konci jsme mokří jak hovada, ale je tu horko, takže no problem. Snaží se nám prodat fotku, jak jedeme na dráze, ale Jurda ji vyfotí mobilem, takže ji máme zadarmo. Než uschnem, jdem ještě na jednu atrakci, jízdu na kruhovém gumovém raftu, který projíždí velkýma vlnama, cáká to na všechny strany a točí se to jako čamrda, takže je úplně random, kdo koupí velkou vlnu. Různě se snažíme vyhnout hromadě vody ze všech stran a smějeme se tomu, kdo to nakoupí. Jurut neustále volá: "Na zlej strane, zasa na zlej strane". Na konci atrakce je vodopád přes celou dráhu, takže jsme komplet durch všichni a děkujeme chytrému nápadu nechat na břehu Artura s foťáky, doklady a peněženkama. Najednou je večer, začalo se ochlazovat a už neuschneme. Balíme a jdeme zpátky do města. Cestou všichni rozprávíme, kolik zas dáme piv a jak to roztočíme. Nakoupíme v potravinách basu piv, aby si mohli dát i Zdeněk s Martinem. Přijdeme na hotel a okamžitě usneme únavou a zbytkem jet lagu, takže žúr se nekoná. Jen Praha trénuje draft s cizinci. Ráno přijdou s tím, že jednu hru utrpěli nějakou random prohru, když měli vyhranou pozici.

Je čtvrtek ráno, večer je registrace, zítra turnaj. Začínám být nervózní, že jsme pořád ještě netrénovali. Jurda slibuje, že zítra bude určitě hrát karty. Pokusili jsme se s Jurdou udělat palačinky. Olej jsme na místě nenašli a tak jsme usoudili, že se palačinky dělají bez oleje. Následovalo dlouhé mytí obou pánví. Jurda to pak vzdal. Mně pomohla Richardova slečna při druhém pokusu, takže jsem nakonec jednu palačinku o tloušťce několika centimetrů vybojoval. Následoval přesun na pláž. Sluníčko má docela jinou intenzitu, ačkoli od oceánu fouká chladný větřík a vypadá to, že je poměrně příjemně. Všichni jsme se natřeli ochranným faktorem 20 a všichni jsme spálení, resp. všichni kromě Artura. Tomu dali kluci po chvilce pobytu zelený list do plavek a on se urazil a odišiel na izbu. My otrlejší jsme si dali přesun po molu dlouhém dobrých 200 metrů do moře. Vyrazili jsme boso po nehoblovaných prknech a pálilo to jako svině. Průměr dvě třísky na osobu. Na registraci jsme dostali obligátní trika a k tomu ručník na pláž. Pohoštění bylo po mexicku, takže po čtvrté placce už nám moc nechutnalo. Na sajtě jsme potkali i česko-maďarskou dvojici a konečně jsme dali dva drafty. Situaci bych popsal následovně. Maďaři neměli nahráno vůbec, draft není jejich silnou stránkou, takže hrají nesmysly a neznají hodnoty karet zjevně ani v singlu. Kdo seděl vedle nich, zvítězil na draftu. To se bohužel mě s Jurdou nepovedlo a vždycky jsme dostali první kolo jasného vítěze draftu předem. Takže jsme porazili jen maďarský bye v souboji o třetí místo. Podruhé jsem se navíc nezachoval moc kulturně a pod tlakem toho, že celý testing obsahoval pět draftů, z toho tři v Bratislavě a dva na chuja, jsem chudáka Maďara seřval, co tam dělaj, když posílaj Finkely, takže to nějak neustál a do partie o tragéda draftu nenastoupil. Jurda nesl dost těžce, že umíme porazit jen Maďary, kteří nenastupují k partii. Artur zvaný zelený list nás navíc porazil šesti raritami najednou na stole i přes čtyři boty za partii a vymlouvá se, že je mu horko z pláže, na které nebyl. Uzavíráme to tím, že formát je úplně random a hlavní plán se mění takto: „Musíme si rozbalovat rarity a ty, co nerozbalíme, nám musí pustit nějací Maďaři.“ Plán máme a jdeme nažhavit formu do baru. Pilsner je najednou dvakrát dražší než posledně. Zatímco se trápíme, který vůl to zkazil, zjišťuje Artur, že každý den je jedna značka v akci a Pilsner má slevu v úterý. Měníme značku a doladíme k příjemnému závěru.

Druhý den ráno vstáváme na PT. Na základě zmíněné vynikající přípravy volíme následující plán. Hrajeme za každou cenu na co největší karetní výhodu. Necháváme soupeře začínat, bereme vysoko card draw a rušení na broken karty. Zmíněné broken karty jsou samozřejmě first picky pro nás. Barevně chceme hrát za každou cenu dvě nejsilnější barvy modrou a červenou. Zelená je výborná díky fixaci a akceleraci, takže dovoluje jednak splashe a jednak sesíláte rychleji ty broken karty, které lámou hru. Takže nakonec je výsledná verze dost podobná tomu, jak jsme se kvalifikovali v Ženevě. Jurda bude hrát UW lítačky, levné suspendy, card draw a rušení, já RG akceleraci, pašíky, removal, případně nasplashuju černou, kterou chceme pouštět, protože v první edici je sice super, ale druhá a třetí sada jsou o ničem. Kupříkladu ve třetí edici jsou mezi commony dvě kvalitní černé zabíjení a jinak nic. V případě, že začneme otvírat Sengiry Nosferatu, naběhneme do černé místo bílé a měníme Jurdu na UB. Slivery hrát chceme pouze za předpokladu, že se k nám rychle dostanou klíčové kusy, tj. Sliveři měnící hodnoty všech a pak sekce Pulmonic, Sedge, Telekinetic, apod. Pokud se to povede, tak pak má smysl brát i divné plívy typu blokuj dvěma, shadow, odemílací, poison, apod. Jít do toho natvrdo od začátku se nám moc nechtělo, protože jsme si to během těch pěti draftů nikdy nevyzkoušeli a trénovat to zrovna na Pro Touru není moc ideálka. Z draftů jako takových si moc nepamatuju a kompletní decklisty vám už vůbec nedám. Ale něco snad vždy řeknu.

První draft je podle předpokladů. Já RG, Jurda UW bez splashí. Jsme spokojeni. Já mám tokeniště: Empty the Warrens, Sprout Swarm, k tomu Pendelhaven Elder, Strength in Numbers, kombo Gathan Raiders + Reckless Wurm (to jsme měli během turnaje několikrát a měl jsem pocit, že ty karty standardně chodí spolu), obligátní akcelerace a pařezy + zleva příchozí drak v druhém boosteru. Bohužel jen Pardic Dragon, ale lepší něco než nic. Suspendovat ho asi nechci, ale Jurda mi nacpal do balíčku Fury Charm, takže možná i to se dá. Jurut jen evasion + zídky a normální potvory jsou jen suspendy typu Shade of Trokair a Viscerid Deepwalker na nakopnutí mých stormů + vracení a hlavně Logic Knot a Venser, Shaper Savant pro sichr na brutality. Balíčky jsou ok a věříme si. Jeden z dnešních tří draftů musí být 2:0 a zbytek 1:1, abychom postoupili do druhého dne. Tyhle mají potenciál vyhrát stůl. První kolo je navíc soupeř ložený. Hrajou to hrozně, dávaj samé podprůměrné slimáky, jeden je pětibarevný a moc se s Jurdou těšíme, až si konečně lízne toho 5c raritního, co běhal na draftu. Když může mít manu k dispozici, Jurda to jistí Venserem a v pohodě vyhrajeme i bez toho, zatímco druhej se vzteká, že neměl druhou černou na Damnation, kterou by seslali jednak o kolo později a ještě jsme měli další karty na ruce, zatímco oni stejně nic. Pohoda. Navíc už v polovině naší krátké partie prochází kolem Praha se zvednutými prsty. V loungi potkáme i Slovensko, které taky vyhrálo. Jen Maďaři první kolo dostali, takže v součtu jsme v plusu a v dobré náladě. (poznámka autora: názvy týmů pro jednoduchou orientaci jsou nechány tak, jak byly coveragovány z místa turnaje pro Mageo. Martin se Zdeňkem – Praha, Richard a Arturko – Slovensko, Martin Milota s Maďarem, kteréhož jméno jsem se X-krát naučil a X+1-krát zapomněl – Maďarsko a my s Jurdou - Československo). Po skončení kola nás přepadne Rich Hagon z Mox Radia, párkrát už mě někde vyslýchal a chce nějakou historku. Ptá se takové ty obligátní americké kecy, jaký máme draftovací plán, na jakém základě jsme ho sestavili a podobné frky, kterým ti kindoši strašně věří, čtou to a kupujou si kvůli toho ty internetové placené stránky a poslouchaj Mox Radio. Tak mu tu naši slátaninu, co jsme si vymysleli předkládám jako seriózní game plán. Bere to vážně a ptá se na detaily. Něco si vymýšlím a nahrává si to. Pokud máte zájem, onehda jsem si to ze zvědavosti pouštěl, fakt to v tom záznamu je, najdete to někde na stránkách PT. Zejména mě zaujalo slovní spojení ve stylu „after many and many drafts we made final decision to avoid black“ :) Fakt nevím, jak mě napadlo zrovna tohle. Korunu tomu dal Jurda, kterého chtěl Hagon zapojit do rozhovoru, jenže Jurda se chová, že neumí anglicky a tak se nejprve tváří, že odpovídat vůbec nebude a odpoví až na větu, jak se nám plán vyplatil v prvním kole slovy: „The plan is good.“ Hagon se raději hned zdekoval. Na druhé kolo pak čekáme hodinu, protože se vyšetřovala situace, kdy jeden týpek natáhnul svého spoluhráče, protože něco špatně zahrál. Druhé kolo opět potvrzuje Jurdovu strategii, že je lepší chlastat v baru než trénovat. Poměrně nezajímavá partie končí pasáží, kde nikdo nemáme nic na ruce a my na stole jednoho Reckless Wurma. Oni si líznou Careful Consideration, zahodí s madnessem 1/1 rebela come into play zabije našeho červa a druhý položil Balotha 5/5. Další draw my dvě země, oni Errant Ephemerona a Jedit Ojanen of Efrava, my dvě země. 1:1. Jedna ze dvou dvojic, která nás nechala začít, když vyhrála los a partie končí na karetní výhodu. Kolo končí tragicky, prohráváme všichni čtyři, takže kromě Maďarů máme všichni 1:1 a musíme vyhrát některý z dalších dvou draftů. Oni už mají nůž na krku a prohrát nesmí.

Druhý draft se nám povedl úplně fantasticky. Na začátku si vezmeme Strangling Soot i přes nenávist k černé, hned poté dostaneme Mystical Teachings, které jsou v tomto formátu mnohem lepší než v normálním singlu (minimálně při našem kontrolním stylu hry) a při druhém boosteru Time Spiraly připutuje Shadowmage Infiltrator. Vyvíjí se to tak, že Jurda má kvalitní UB a dá si jednu horu na Soot. Málo potvor, ale hodně kvalitních triků, já opět své klasické RG a volíme plán B, tj. bez bílé. V prvním boosteru Planar Chaosu otvíráme WRB draka Orose, který se nám do barev nehodí vůbec. Tvrdím Jurdovi, že ho tam nějak nacpeme a ukazuju na nabraný Search for Tomorrow a teď půjdou zelené Charmy. Nakonec si opravdu vezmu tři Evolution Charmy a drak je fixován v RG na jednu bažinu a jednu planinu, navíc mám krásně pláň na flashback Thrill of the Hunt. V Planar Chaosu navíc dostáváme ještě Scourge of Kher Ridges. K tomu karty všemu je i tady karetní výhoda jako např. Deadwood Treefolk. Takže prostě přeskakuju první nevýživná kola a závěr hry je šílený a jako podporu k tomu hraje Jurda hardcore kontrol s neuvěřitelnou karetní výhodou v tomto duchu: devět potvor, z toho 2x Shaper Parasite, Looter il-Kor, Nightshade Assassin, Clockwork Hydra, Augur of Skulls + Mystical Teachings na 2x Ovinize, Pongify, Tendrils of Corruption, Cancel, Logic Knot, Strangling Soot, Death Rattle, Venser’s Diffusion, Haunting Hymn, Kor Dirge a 2x Foresee. Prostě úplná brutalita. První soupeři hrají tlačák, který zpomalujeme zabíjením, až já dám akcelerovaného Scourge of Kher Ridges v šestém kole, podpořeného Cancelem od Jurdy. Nakonec o něj sice přijdeme kombinací 4 damage v dalším upkeepu z červeného Fatal Attraction a Sudden Shocku, když se nám nelíbí dát na samotnou Attrition Logic Knot. Nicméně se nic neděje, protože drak stihne uklidit za 4 celou zem a na stole zůstane pouze můj 5/5 Baloth a jejich 3/3 lítací včela a další kolo přichází dvě naše potvory ze suspendu a k tomu máme asi čtyřkaretní převahu na rukou. Když jsou na mašli, líznu si jako overkill Evolution Charm a vracím na stůl Scourge of Kher Ridges. 2:1. Slovensko taky vyhrálo a jsme na půli cesty do druhého dne. Praha bohužel 1:2, Maďarsko 0:3 a out. Druhá hra je zcela ve znamení naší dominance. Partie musela být fest jednoduchá, ani si ji pořádně nepamatuju. Jen vím, že oni se tvářili zasmušile celou dobu a pořád jen vrtěli hlavama. Je to rozhodnuto velmi rychle a navíc si děláme ze soupeřů srandu. Zatímco oni hledají odpověď na prakticky neřešitelnou situaci na stole, Jurda dá každé kolo na konci z nudy Teachings na counterspell. Protože fakt nemá smysl dělat něco jiného. Po druhém counterspellu pak hend podávají ruku. 3:1. Mission acomplished, vyhráli jsme draftovací stůl. Stačí uhrát 1:1 na dalším draftu a jsme ve druhém dni. Slovensko prohrálo, Praha vyhrála a tak jsou ostatní dva týmy 2:2 a musí vyhrát poslední draft.

Před třetím draftem se domluvíme, že ta černá zas není tak úplně špatná a že se toho nebudem definitivně zříkat. Prostě 50 na 50, jestli katneme černou nebo bílou. Velmi rychle je jasné, že jsme opět bez bílé a protože chodí hodně Thallidí tématika, skončíme s BG a UR, protože máme 2x Deathspore Thallida. UR navíc skvěle spolupracuje a Jurda má opět neuvěřitelný deck. Looter il-Kor, 2x Infiltrator il-Kor, Errant Ephemeron, Aven Augur, 2x Stingscourger, Prodigal Pyromancer, 2x Veiling Oddity, Shivan Sandmage a k tomu Grapeshot, 2x Ghostfire, Fatal Attraction, Riddle of Lightning, 2x Dead/Gone, 2x Foresee, Logic Knot. Já k tomu hraju Essence Warden, 2x Herd Gnarr, 2x Sprout Swarm, Thalid Germinator, 2x Deathspore Thallid, Kavu Primarch, Sporoloth Ancient, Citanul Woodreader, Nihilith, Corpulent Corpse, Cradle to Grave, Ichor Slick, Death Rattle, Tendrils of Corruption a aby toho nebylo málo po čtyřbarvě s Oroshem v minulém draftu, i teď Oroshe a jednu horu a jednu planinu a pochopitelně opět čtyři stabilizace tentokrát 1x Evolution Charm a 3x Edge of Autumn. Jurda si uvědomuje blízkost druhého dne a hlásí se, že druhý den na PT nikdy neuhrál. Já v něm pro změnu jen dvakrát nebyl, takže průměr vychází slušně a povzbuzuju ho, že teď to klapne. Jurda se nejprve ptá, jestli si pak večer může koupit lahvinku na oslavu, když postoupíme a po souhlasu pak prohlásí, že keď sme takto zkombinovali jeho skill a muoj luck, tak to je potom jasné a teraz ich strašne rozkúšeme. Partie číslo pět se ale prakticky nekonala. Jeden trpěl na manu a dva na jednoho nebyl moc férový souboj. Za 10 minut jsme v loungi zajídali burgrem druhý den. Praha vypadává a jsou dost nešťastní. Někde se tam rozhodli pro něco a kdyby to udělali opačně, tak vyhráli. Dost těžce to nesou. Slovensko vítězí a dá si poslední kolo o druhý den. V posledním kole nás čekají slušně hrající Japonci. Nechají nás začít, ale máme excelentní nástup do partie, první dvě kola 4 suspendy a brutálně tlačíme k jasnému vítězství. Vůbec se není o čem bavit a Japončíci jdou z jedné nevýhodné výměny do druhé. Navíc mi poprvé ze všech her došel Oros. Sice mi kolo chyběla bílá mana, ale hned pod ním byl připraven jediný Evolution Charm. Edge of Autumn by nestačil, zemí jsem měl moc. Jurda to navíc jistí Logic Knotem a jsme úplně safe. Kolo před svou smrtí si Japonec líže Molten Disaster a díky střádací zemi to vychází s kickerem přesně za 10 do každého a my máme 19 životů. Remíza i s counterspellem na ruce. Neuvěřitelné. Jediná karta ve všech sadách dohromady, která mohla něco udělat. Půl hodiny do konce časového limitu se partie opakuje. Teď je všechno nějak špatně. Můj Nihilith se vymění díky Word of Seizing s mou Corpulent Corpse, která má na sobě +1/+1 counter z Llanowar Reborn (nehráli černou a ti dva by je velmi rychle zabili). Pak dostaneme špatně Sulfurous Blast a je vlastně hotovo. Jsme pod tlakem a nemůžeme hrát kolem Molten Disaster. Ten na hraně časového limitu dostáváme a je to 4:2. Jsem dost nešťastný, ale Jurut to ukončuje tím, že jsme věděli, že ten formát je random, že to rozhodujou ty brutality a ať to neřeším, že jdeme na lahvinku. V druhém dni jsme, tak co. Když se s tím smířím, potkáme Arturka. Prohráli a jsou taky out. Jeho zklamání se s tím mým nedá měřit. Na jednu stranu je mi ho líto, ale na druhou stranu mě to nabudí, protože vím, že my jsme ještě neskončili a zajtra ich strašne rozkúšeme.

Vracíme se na hostel a cestou skočíme do místních potravin. Jurda zakoupí litr a půl kalifornského bílého nejlevnější značky. Na dálku nevidím kvalitu, ale jen objem a ptám se, zda se nepodělíme. Jurda: „To by som sa celý večer nudil.“ Pozvednu obočí a beru vlastní sedmičku, ale Jurda oponuje: „Veď je to iba jedna lahvinka ako som sľúbil.“ Při představě, že se ráno hraje, se trochu děsím, ale prej bude v pohodě. Tak jo. Bavíme se v party roomu našeho hotelu. Jurda je veselejší a veselejší. Kolem druhé tančí u tyče, ale slibuje, že ve tři jde spát. Za pět minut tři se ptá Artura, zda by nevyrazili do baru, dokud nezjistím, kolik je hodin. Ten naštěstí už taky nevnímá. Ve tři se pokusím zahrát na strunu a odvádím Jurdu do postele. Jsem překvapen, protože se fakt v pohodě nechá. Žúr končí.

Ráno začíná opět Jurda. Spadne z dvoupatrové postele. Cestou na sajtu se dozvídám, že dnes píšu decklisty za oba, protože on se necítí trefit průpiskou do správné kolonky. Nicméně jinak je funkční a v dobré náladě. Na stole s náma sedí mimo jiné Kaji a Saitou. Dohromady 11 PT levelů, protože trapák Kaji má jen 5. :) U draftu se furt nad něčím dohadují a každé třetí slovo je „Hai“. Jurdovi se to zalíbí a komunikuje se mnou tak, že ukáže na kartu, kterou potřebuje do decku a hlásí Hai. V polovině draftu to Saitou nevydrží a prohlásí na Japonce extrémně těžkou větu, u které se jen 2x zakoktá: „Hai is English yes.“ Jurda se usměje, řekne mu „Hai“ a pokračuje v haiování dál. Komentovat decky snad ani nemá smysl. Já jsem RG se čtyřma fixacema a splashí na jednu bažinu, jednu planinu a Oroshe potřetí za sebou. Opět si můžu na bílou zahrát flashback Thrill of the Hunt a navíc posílit Hedge Trolla. Navíc se mi líbí spolupráce 3x Herd Gnarr, Grinning Ignus, Sprout Swarm, Empty the Warrens, Strength in Numbers, Grapeshot. Třešničkou na dortu Nacatl War-Pride a Sulfurous Blast. Nejslabší karty mého decku jsou kusy typu Giant Dustwasp a Boldwyn Intimidator (ve 2HG nic moc, ale pořád je to 5/5 tělo s nezanedbatelnou schopností). U Jurdy je to opět oblíbený UB – pár potvor a mraky triků + 2x Foresee. Tentokrát má snad každá potvora evasion: 2x Infiltrator en-Kor, Corpulent Corpse, Tresspaser il-Vec a až na pár morphů zbytek letci. Když nad tím přemýšlím zpětně, tak se dost těžko rozeznává, který draft jsme měli co, protože ty balíčky byly pořád stejné a lišily se jen sem tam nějakou raritou (a to nemyslím Oroshe). Nejen karty, ale i game plán jsme měli pořád stejný. Hrát odzadu na karetní výhodu a kontrolovat hru. Sepisování balíků ukončí Jurda další perlou: „Prestaň okamžite písať a choď to registrovať. Ja musím ísť grcať.“ a po návratu: „Podarilo sa. Pogrcal som si visačku“. Trochu se pak taháme u vchodu do lounge, protože Jurda nemá visačku na krku, ale nakonec ji otře o batoh a je vpuštěn na kávu.

Nejprve hrajeme s další japonskou dvojicí. Jurda má čím dál větší fazonu. Japonci se domlouvají mezi sebou na útoku, borec se podívá na nás a prohlásí: „Kombató?“. Ozve se „Hai“ a od té doby hlásí Jurda každý útok: „Kombató, hai?“ Vyrovnanou hru naprosto zlomí dvě situace. Nejprve Japonci sešlou několik nic neřešících průměrných kusů po zemi, když rovina boje je jinde, a vytapují se, aby nakonec Grapeshot uklidil včelu 3/3. Jurut ukáže Muck Drubba do Tresspasera il-Vec, pomucká se s obrázkem a prohlásí: „Pozri aký je zlatý.“ Mucky koupí jeden shot z Grapeshotu a včela přežije. V dalším kombatu  přidáme Uktabi Drake 2/1 haste a tlačíme Japonce do dvojtaktu. Japík hraje z poslední many Judge Unworthy na 2/1 a my dáme +3/+3 Leaden Fist a dvojitý Thrill the Hunt v reakci, což je přesně na damage zabíjí. Jurda podává ruku, když ještě dělají Scry na Judge Unworthy. 5:2. Finále draftu a Saitou s Kajim. Máme otevřené účty. Saitou mi naložil ve Strassbourgu dvě kola před TOP8 dost nefér způsobem, když mi schválně oznámil špatně počet životů, zatímco já jsem byl dezorientovaný, do které partie píšu (samozřejmě moje chyba, ale bylo to dost nesportovní) a pak se tvářil, že neumí ani slovo anglicky a že to bylo nedorozumění, ve kterém on je nevinně. Kajiho jsem zase naopak vyřadil z TOP8 v Londýně. Takže to bude aspoň zajímavé. Navíc máme konečně proti sobě pořádná jména. A zase nám ide. Začínají a prvotní nástup uklidíme Sulfurous Blastem. Mají větší karetní nevýhodu a já položím Orose. První útok champuje Giant Dustwasp. Generují tokeny Sprout Swarmem. To ale Oroshovi nevadí a tak je necháme a Jurda zůstává odtaplý na counterspell, kdyby přišel Tromph the Domains nebo něco podobného. Když to tak půjde dál, zvládne to Orosh sám. Další kolo projíždí Orosh. Zapisuju Japoncům 6 damage, klepu na něj a říkám: „Triggers?“ Saitou: „Yes.“ Zaplatím manu a zabíjím Frenetic Slivera a sadu Saprolingů. Saitou chce házet mincí na Frenetica. Vysvětluju mu, že to nejde. On, že chce házet. Dohadujeme se a voláme rozhodčího. Saitovi mezitím dojde, že to zalamil a začíná tvrdit, že chtěl reagovat na trigger Oroshe a že to Yes bylo na damage. Rozhodčí čte Orose třikrát a teprve pak pochopí, o čem je řeč. Složitou angličtinou mu v podmínkových větách vysvětluje, že je to celá abilita a že se musí rozhodnout a zahrát všechny efekty před její resolvací, jinak už nedostane prioritu. Saitou to moc dobře ví, chtěl by stát na svém, ale vůbec nechápe, co se mu ten rozhodčí snaží říct. Judgovi to stačí a ukončí debatu. Saitou se dožaduje japonského rozhodčího, ale borec prostě rozhodl, odchází a už ho neposlouchá. Saitou je zmaten, ale ví, že z tohohle nevybruslí. Poprosí mě, abych to příště hlásil. Vím, že jsem to hlásil správně, a jsem rád, že jsem mu trochu vrátil ten Strassbourg. Navíc mám kill v dalším kole na ruce a těší mě, že jsem od něj odvedl pozornost. Za poslední 4 many pokládám Herd Gnarra a předávám kolo. Jurda má pořád svůj counterspell. Japonci jen položí lítačku a kolo se vrací k nám. V našem kole přichází Jurdovi suspend, Stingscourger vrací vyloženého letce, Evolution Charm dá Gnarrovi flying a Empty the Warrens dělá 8 tokenů a +16/+16 Gnarrovi, společně se Stingscourgerem je to 20/20 Gnarr. Přičtěte si útok Orosem z minulého a tohoto kola a je hotovo. Po ukázání Warrenů Saitou ještě počítá, jestli to vychází, zatímco Kaji okamžitě podává ruku. 6:2.

            Druhý draft je na stole Snepvangers s Oomensem z Holandska, Ruess a Merkel z Německa a dva Japonci. Černá nechodí a vracíme se k původnímu rozložení. Já RG a Jurda UW. Tohle je draft, ze kterého si pamatuju rozhodně nejméně. Vím jen, že jsme konečně neměli Orose, hrál jsem čistou dvojbarvu a na startu jsme otevřeli Bogardan Hellkite. Balíček byl úplně super a nakonec se do něj pro slabost nevešel Fomori Nomad, protože měl jen hloupá čísla. Pamatuju si, že jsem deset minut volil mezi ním a Magusem of the Library a nakonec zvolil Maguse. Jinak to byla úspěšná identická kopie předchozích čtyř decků. Jurda si i v UW nabral dostatek zabíjení – rebelí pacifismu, Spin into Myth, 2x Leaden Fist, Ovinize, Shaper Parasite a jinak hrál půl evasion a půl morphů s dvěmi rebelími hledači, Blade of the Sixth Pride a Outrider en-Kor a splashuje červenou na Numota. Navíc mu to nekazí mana pool. Má jen jednu horu, ale Prismatic Lens, Terramorphic Expanse a Tolaria West. První kolo a Snepvangers + Oomens. Tento pairing mě docela mrzí. Jsou to moji kamarádi a když vyhrajeme, tak mi to bude krapet líto. Radši bych si podal Němčoury, kterým oba dlužíme a navíc jsou mi ukradení. Jurda má totiž špatnou bilanci s Merkelem (PT Kobe, navíc v té hře byli oba za blbce) a já s Ruessem (GP Strassbourg). Zpátky ke hře. Byla to víceméně fraška. Hladce jsme je přejeli a jedinou zajímavostí jsem byl já sám. Při totální kontrole nad stolem jsem pořád vymýšlel, jak se můžou ještě vrátit do hry a pořád jsem vymýšlel víc a víc za vlasy přitaženější scénáře, až mi Jurda řekl: „Co ty sa opúšťaš?“ a začal pilotovat sám a nekonzultoval. Díky tomu jsme pak trapně nedali damage navíc Shade of Trokairem, což finálně vyústilo v kill o kolo později. A já jsem ve zmatku zcela zbytečně vyměnil Thornweald Archera za jinak zcela mrtvého modrého 1/1 spellshapera, co hledá v decku v basic země. Rozhodně můj nejslabší výkon v celém turnaji. V téhle partii se taky ukázalo, jak důležité bylo brát vysoko speciální země, protože kvalitních karet jsme měli vždycky dost, ale když něco uměly i many, tak ty balíčky byly ještě lepší. Tady jsme vytvořili velikou převahu Errant Ephemeronem proti jejich vlastnímu Ephemeronovi, protože náš měl +1/+1 žeton z Llanowar Reborn a když na něj dali Melancholy, dostali Second Windem a jejich Ephemeron byl najednou na stole do počtu. Poměrně hladce tedy 7:2. Finále draftu hrajeme s Japonci. I tady děláme poměrně nešťastnou chybu, když do brzkého Augura of Skulls zahodím k Bogardan Hellkite Maguse z knihovny, protože v tu chvíli není moc kam akcelerovat, a pak zůstanu na čtyřech zemích, ačkoli balíček toho má hodně za 5 a 6. Soupeři sázejí Calciderma za Calcidermem. Jurda naštěstí pracuje rebelími hledači a Aven Riftwatcher přidává pár životů a jednou chumpne. Jednoho Calciderma zabije Thornweald Archer po mírné přestřelce s Melancholy, aby se tapnul a otočením Coral Trickstera v útoku, aby se zas untapnul. Druhý dá pět damage a zabije Saprolinga Riftwatchera, když má umřít, vrací se znova Whitemane Lionem a dá dalších 5 damage a zabije další dva Saprolingy. Uděláme drobnou chybku, když Jurda blokne svým morphem 2/2 Whitemane Liona místo Ashcoat Bear, ačkoli víme, že na draftu byli lvi tři. Lion zahrání Liona a chvíli se to komplikuje. Naštěstí dolíznu slavně šestou manu, na stůl jde Deadwood Treefolk a Calciderm přestal být zajímavý. Kluci mají najednou problém, protože nejdřív vrátíme Giant Dustwasp a po smrti Treefolka už nemají Calciderma a nám se vrací Hellkita na sedmi manách. Japonec dává dalšího Augura of Skulls a křížovka je jasná. Když je na vršku země, dám Hellkitu a vyhrajeme hned. Když není, pokračuje se, ale pozice je pořád dobrá. Země je stabilizovaná a  Dustwasp je pomalu ujíždí. Lížu a vidím, že není země jako země. Llanowar Reborn jde do hry taplý a Hellkita jde opět do hrobu. V tu chvíli mě ten zahozený Magus mrzí fakt hodně. Partii nakonec ukončuje 6/6 Boldwyr Intimidator jedním průjezdem, když toho Dustwasp udělala fakt hodně. 8:2. Chybí jedno vítězství do třetího dne a TOP 16. Jediná škoda je, že máme nejhorší možné tiebrakery v dané skupině. To ale neovlivníme.

            V posledním sobotním draftu jsme dost zmatení. Nedostáváme žádné dobré červené karty a musíme hrát jinou barevnou kombinaci, než na jakou jsme zvyklí. Dohadujeme se několikrát, kdo bude hrát jakou barevnou kombinaci, a nakonec to skončí v nejslabších balíčcích, které máme za celý turnaj. Jurda má sice moc pěkný UR balíček oblíbeného kontrolního stylu, hodně střílení, hodně evasion + 2x Stingscourger, 2x Veiling Oddity, mezi morphy Timebender, který s těmi Odditami může být zábavný + 2x Ovinize, Pongify, 2x Dead/Gone, Foresee, Dismail Failure a pro změnu splashuje bílou na Numota, ale já mám dvoubarevný agresivní GW, který s tím vůbec nespolupracuje: Nantuko Shaman, Aven Riftwatcher, Phantom Wurm, Duskrider Peregrine, 2x Kavu Primarch, Shade of Trokair, Castle Raptors, Riftmarked Knight, Knight of Sursi, Primal Forcemage, Sporoloth Ancient, Stormfront Riders, Thornweald Archer, Ana Battlemage na modrý kicker a k tomu nějaký Sunlace, Judge Unworthy, Sword of the Meek, Thrill of the Hunt, Dawn Charm a Tromph the Domains. Dovedu si představit hrát něco takového v singlu, ale tady je to dost tragické. Navíc musí Jurda hrát dvě pláně v balíku, který nemá stabilizaci. Doufáme v 1:1. Protivníci aspoň nejsou žádní profíci. V prvním kole hrajeme s dvojicí, která hraje fakt tragicky. Polovina hráčů z ostravského Kentaura hraje líp. Jurda jim po pěti minutách říká Tlstí sedliaci. Hrají slivery a lížou si to báječně. V pátém kole dávají akcelerovaný Wild Pair a my jsme jim s Jurutem v průběhu draftu pustili dva Whitemane Liony. Co to umí, vám nedávno předvedl Wafo-Tapa. Je nám jasné, že karetní výhodu mít nebudeme a po dvou absorbovacích slimácích druhého hráče je jasné, že už je ani nezabijeme, leda nějak přes Tromph the Domains. Za pár kol mají dvě Essence Warden a je jasné, že ani Tromphy to nedají. Jurda chce vzdát, do konce kola chybí 45 minut. Zastavuju ho. Třeba někde udělají chybu. Jsme v úplné defenzivě. Whitemane Liona zkántruje Jurda Dismail Failure. Na prvního 2/2 slivera ze strany Wild Pairu dávám v reakci Thrill of the Hunt, na druhého flashback. Nesmí si najít druhého lva za žádnou cenu. Pak už to nikdy neustojíme. Třetí 2/2 dostává od Juruta Ovinize. Borec stejně hledá, jestli nemá něco v decku. Nabízím mu Birds of Paradise, směje se a hledá dál. Celkově hrají neuvěřitelně pomalu. Mají Telekinetic Slivera a na konci každého kola se dohadují, kterého Slivera mají tapnout na kterou potvoru. 20 minut do konce to vychází tak, že tapnou všechno, zaútočí vším a my zemřeme. Místo toho vždycky na ohlášení našeho útoku tapnou mého Primarcha a na konci kola chce černý slimák tapovat potvoru s protekcí na černou a bílý na bílou. Vysvětluju jim, že to nejde a dobře se bavím. Borci se začnou dohadovat a nakonec ty dva tapnou modrým a zeleným. Za kolo se situace opakuje a za dvě znova. Jurda už se jim směje. Nakonec se rozjede jeden Lymph Sliver. Sežral mi Saprolingový token a další kolo druhý. Mezitím začnu sázet Stormfront Riderem víc tokenů, než zvládá absorbovací sliver sníst. Jejich Essence Warden přidala asi 40 životů. Nezabijeme je, ale já už věřím v remízu. Tak špatnou hru jsem fakt ještě neviděl. Moc by mě zajímalo, jak se dostali na 8:2. Po chvilce váhání vytáhnou do boje hned dva Lymph Sliveři. Jeden sežere token a druhého zastaví morph, který se změní na 1/5 Aquamorph Entity. Borci jsou zoufalí, protože nás asi fakt neprorazí. Jsem zralý na to počurat se smíchy. Přijdou na to v posledním nastaveném kole, ale to měli zrovna smůlu, že jsem si potáhl Stonecloakera a díky schopnosti Stormfront Ridera udělal o token navíc a jim to nevyšlo. 8:2:1. Nicméně za tu hru jsme si tu remízu zasloužili. Nejdřív to vypadá, že teď tedy musíme vyhrát, ale pak nám dojde, že díky těm špatným tiebrakerům je pro nás remíza totéž co výhra. Přeskočili jsme tím celou tu skupinu se stejným počtem bodů a kdybychom vyhráli, tak jsme jen o místo výš, než kde jsme teď. Tlstí sedliaci nás posunuli do TOP16. Poslední kolo druhého dne nemáme naději. Potkáváme mnohem lepší decky, Japonci to hrají precizně a já jsem si neměl nechat ruku s pěti zeměmi, Trompem a potvorou. I Jurda je vysláblý a tak naše jediná naděje je, že přijde Veiling Oddity ze suspendu, já dám Tromphy a vyjde to přesně na damage. Červeno-černý proti nám je odtaplý a má plnou ruku. Nevěřím tomu ani já, ani Jurda. Kupodivu to nevyšlo a dostali jsme zasloužený nášup. 8:3:1. Ze 14. místa postupujeme do TOP16. Škoda, že kdybychom vyhráli, tak zítra 2:0 je do TOP4 a ještě můžeme ten turnaj i vyhrát. Ale co už. Pořád jsou sázky hodně vysoko. Pokud nebudou remízy, tak to dopadne takhle. Vyhrajeme stůl 2:0, jsme šestí až sedmí a máme 8 PT bodu. Jurut bude na hraně lvl 3  + 10000-12000 USD. 1:1 je 12. místo o 1500 USD na hlavu a 1 PT bod méně, 0:2 16. místo jen 3500 USD společně a 6 PT bodů. Pro Jurdu je to v každém případě nejlepší výsledek v životě. Já hraju o druhý až třetí nejlepší. Víme, o co nám jde, takže si jdeme odpočnout, tentokrát jen dvě pivka, žádný velký žúr, potřebujeme se vyspat.

            Ráno je situace následující. Hrajeme poslední draft na 4. stole. Kromě nás Osyp Lebedowicz s nějakým svým kámošem Wolanskim, Tlstí sedliaci a jedna dvojice, kterou jsme ještě hrát neviděli. Ale z komentářů Arturka a Martina prý taky dělají chyby. Doufáme, že 1:1 určitě a ve finále se pobijeme s Osypem. Otvíráme první booster. Sulfurous Blast a Sedge Sliver. Podíváme se na sebe s Jurdou. To jsme nikdy nehráli. Ale přesně kvůli takovým se to přece bere. Ok. Tak bereme Slivera. Osyp posílá druhého Sedge a je to jasné. Hrajeme Slivery. Tím, jak jsme to nikdy nehráli, plaveme v barvách, protože chceme mít bílou na Sinew Slivery, červeno-černou na ty dva sedge a navíc chceme za každou cenu hrát modrou, protože je v tomhle formátu nejlepší a zelenou, protože má stabilizaci a dostatek kvality. Takže stabilizováváme manu, co to jde. Bereme jako 5. pick Vesuvu, která je v tomhle formátu taky skvělá. Nakonec to skončí tak, že Sinew nepřijdou a barvy rozložíme až při deckbuildingu, protože při každé minutové přestávce mezi boostery se dohadujeme, co dál, jak to bude vypadat spolu, která barva kam a tak. Vrchol tomu dá Jurda, když při poslední otočce se zajímá o mou křivku. Vůbec nevím, co budu hrát za barvy a za karty a on na mě jde s křivkou. Nakonec to ale dopadne nad očekávání dobře. Já mám fantastické RG. Dva globály Sulfurous Blast a Rough/Tumble, manovou stabilizaci a dvě Chromatic Star, takže můžu splashovat Cautery Slivera s jednou plání a na tři hledání jednu bažinu pro mé 2 Sedge a další, co přijdou k nim – Two-Headed Sliver, Reflex Sliver, Bonesplitter Sliver, Fury Sliver, Homing Sliver. Zbytek bytostí tvoří ta zelená klasika – Imperiosaur, 2x Sporoloth Ancient, Durkwood Baloth, Giant Dustwasp a mám i dost removalu – 2x Ghostfire. Prostě si zas hraju svoje a místo levných potvor mám nějaké slimáky. Jurda hraje své dobré známé UB s bílou splashí. Nightshade Assassin, 2x Shaper Parasite, Clockwork Hydra, Veiling Oddity, Rathy Trapper, Infiltrator il-Kor, Merieke Ri Berit, Aeon Chronicler, Timebender, Corpulent Corspe, Leaden Fist, Death Rattle, Premature Burial, Foresee, Kor Dirge a k tomu Vampiric Sliver, Shadow Sliver, Mesmeric Sliver, Poultice Sliver, Lymph Sliver. 2x Gathan Riders nakonec dostane Jurda, protože může zahodit ty bílé karty, když si nelízne bílou a má nějaké madness outlety, navíc může lépe bluffovat morphy. Je sice tříbarva, ale manu má díky Terramorphic Expanse a Vesuvě poměrně stabilní a černou na ty dva Sedge (vlastně tři, když počítáme i pana slivercycling) máme oba. Dopadlo to nakonec podstatně lépe, než jsme očekávali. Balíčky jsou super. 1:1 je minimum. První kolo hrajeme s Osypem. Chtěl jsem to jako finále, ale nedá se nic dělat. Na Osypa mám takovou životní pifku. Kdysi na PT Los Angeles 2005 dělal rozhovor pro Wizardy a prohlásil, že PT je plný špatných evropských pros a nenápadně pokynul kameře směrem, kde jsme stáli a povídali si (Antti Malin, Roel van Heeswijk a já) a tak se mu od té doby snažím naložit za každou cenu. Navíc se mi docela daří. Aktuální stav před tímhle kolem je 4:1 pro mě (prohrál jsem v Nagoyi 2005 a vyhrál pak v LA 2005, Yokohamě 2005, Praze 2006 a Charlestonu 2006). On neumí moc prohrávat, dost se zbytečně vzteká. Nechápu to. Člověk na úrovni jednoho z nejslavnějších světových Magicářů by mohl být trochu nad věcí, ale víceméně mi to pomáhá mít na něj dál spadeno. V partii je navíc krásně pošpiníme. Začínají a dají dva dvoumanové a dva třímanové dropy. Dostanou Sulfuroust Blast ve třetím ze Search for Tomorrow a Jurda dá morpha. Další kolo dají oba potvoru, ale Osyp nepoloží čtvrtou manu. Z naší strany následuje Mesmeric Sliver a Cautery Sliver a Osypovi mizí země dospod balíčku a na vrchu má čtyřmanový drop. Začíná opět rudnout a něco gestikuluje. V dalším kole sice umírá Mesmeric Sliver, ale my stabilizujeme – Lymph Sliver a Fury Sliver znamenají, že po zemi už to nepůjde, přestože Wolanski hraje na Osypa Piracy Charm a on zahazuje do hry s Reckless Wurma. Jim zůstává jedna evasion Giant Dustwasp. Tu měníme za svou včelku a Osypovi došly 3cc dropy a zatím vypadává ze hry. Hrají další Dustwasp a protože teď nemáme odpověď na letce, přichází Heartwood Storyteller, abychom my museli řešit problém a Osyp se dolízal k zemím. Smůla pro ně je, že v reakci na Storytellera vracím Evolution Charmem svou Dustwasp, které se podruhé vymění a ve vzduchu teď není nic. Wolanski se vyšťavil a Osyp je skřípnutý. V tu chvíli pokládám v jednom kole nejprve Sedge Slivera a hned na to Two-Headed Slivera, takže naši narostou a jsou neblokovatelní. S jednou untaplou černou u mě a kýblem u Jurdy posíláme do red zone Fury s Lymphem, tj. 2x 4/4 regenerační double strike absorb blokujte dvěma. :) Osyp zvedá své tři země a zuří. Já mu ukazuju dospod decku a Jurut dělá pápá stejně jako můj roční syn. V dalším kole nasraný Osyp sbalí karty, prakticky ani nepodá ruku a zmizí. 9:3:1. Jsem spokojen. Zase to dopadlo stejně a my máme každý další litr dolarů. Čekáme na poslední kolo a budeme hrát o dva litry na osobu.

Tlstí sedliaci prohráli a hrajeme s tím zbývajícím párem. Arturko je oskautoval a nemají prý nic, jen Numota. Líznu si úvodní ruku 4 země, Dustwasp, Sulfurous Blast a Rough/Tumble. Jurda to má taky pěkně odzadu, takže jsme úplně v pohodě. Sulfurous Blast vyměníme zase 1 za 4, protože oni hrají a my suspendujeme. Najednou máme na stole super převahu, protože naše potvory začínají skákat ze suspendu a oni nemají nic. Jeden dělá tokeny Sprout Swarmem a druhý položil jednoho morpha, ale v globálu je to málo a kromě stabilizované board pozice jezdíme Infiltratorem il-Kor po třech za kolo. Dvě Dustwaspy se vzájemně sledují Soupeři se snaží otočit vzduch a pokládají Numota. Přijde nám Oddity a dáváme 14 damage průjezdem včelou a nějakými pozemními. Pár zůstává v obraně, kdyby byl morph Brine Elemental, ať nás nezabije. Navíc máme Corpulent Corpse se třemi žetony v suspendu, která jim ještě víc zatopí Teď by chtěli jet nazpět vzduchem pro devět a naše dvě země. Dostanou Tumble za 6 do letců a nejedou nikam. Jurda pokládá Chroniclera s jedním žetonem. Kluci se snaží zastavit aspoň zem a vyztuží obranu a vytapujou se. Z naší strany následuje Llanowar Reborn u mě, Jurda odmorphuje Timebendera, Corpse přichází do hry jako 4/4 fear po Rebornu a na Chroniclera dávám flying Evolution Charmem a je to přesně na damage good game. 10:3:1. Jsme šestí nebo sedmí. Rozdíl v penězích je 1000 USD na osobu. Už to nemůžeme ovlivnit, ale jsme nervózní, Jurda po desáté prohlíží výsledkovou tabuli, po dvacáté se jde podívat, kolik vyhrál a potřicáté prohlíží tiebrakery. Pak přijde s tím, že všechno je o tom, jestli Terry Soh vyhrál nebo prohrál. Když prohraje, jsme šestí, když vyhraje, sedmí. Vidíme Terryho v povzdálí. Jurda: „Ty se s ním znáš. Skoč se ho zeptat.“ Tak jo, dojdeme k Terrymu a ptáme se. Terry smutně: „We lost.“ Obrovská radost a plácáme se s Jurdou. Terry se na nás zaraženě dívá. Omlouvám se: „Sorry. It is a thousand dollar difference for us.“ Terry se začne smát a bere to sportovně. Pogratuluje a jde v pohodě dál. To je kabrňák, porovnejte si ho s Osypem. A jsou tu výsledky. Jurda počítal správně. Jsme šestí, máme každý 8 PT bodů a 6000 USD na hlavu, 4200 po odečtení daní. Neuvěřitelná spokojenost. Po Valencii chybí Jurdovi 2 PT body na lvl 3, mně 5. Slibujeme si, že když se to posere a bude nám něco málo chybět, tak spolu pojedeme na nějaké GP na poslední moment. Jsou tři – Bangkok, Kitakyushu a nějaká díra na Floridě. A v každém případě spolu hrajeme i za rok, pokud zase bude 2HG Pro Tour. Žúr večer se kupodivu koná, nejdřív sedíme v hospodě Hooters, kde slečny v bikinkách a push-upkách nosí korbele piv a pak končíme v party roomu, kde pijeme co to snese.

V pondělí ráno vyrážíme do Tijuany v Mexiku. Nechápu, co tam ti Američani vidí. Je to jedna velká vietnamská tržnice, jen místo Vietnamců jsou Mexikáni. Lákají nás do hospod, nabízejí nechutné trpaslíky, vlněná ponča, klobouky a podobně. Nakonec se necháme nalákat do hospody, ale pančovaná tequila není můj koníček. Slováci se aspoň naobědvali, ale já se těším do food courtu na kuře a Pražáci taky. A tak aspoň pijeme mexickou Coronu s limetkama a koukáme na bulvár, jak jde život v Mexiku, ale poměrně brzo valíme zpátky, abychom stihli ještě pláž. Návrat do USA je trochu obtížnější, na hranicích je hodinová fronta. Zajímavý poznatek. Do Mexika to jde hned, zpátky moc ne. Kdo by to čekal. Highlight dne pronese americký celník. Podávám mu pas a ve vízu je hned nahoře kolonka, kde bylo vízum vydáno. Podívá se do papíru, na mě a zeptá se: „What the hell is Prague?“ O znalosti tohoto města v USA ještě později. Pár hodin na pláži se západem slunce podstatně zvedne náladu ze smradlavého Mexika. Večer následuje opětovné pivo v Hooters a řešíme co dál. V Diegu už nás to nebaví a hádáme se, jestli varianta A – Los Angeles, San Francisco a Yellowstone nebo varianta B – Las Vegas a Grand Canyon. Nakonec volíme B, protože do Frisca je to 12 hodin autobusem, kdežto do Vegas jen osm a půjčení auta je off topic. Nikdo nemáme mezinárodní řidičák a jeho vyřízení vyžaduje pohovor a zkoušky, na které je potřeba předem se objednat.

Ráno v šest nasedáme na autobus a po osmi hodinách (z nichž polovinu jedeme pouští) přijíždíme do Las Vegas. Zažil jsem toho už dost, ale takové horko, jaké panuje ve Vegas fakt ne. Večer po západu slunce, když jsme se vraceli z hospody, bylo už jen 43 stupňů. Vzduch se tam ani nehnul, no prostě paráda. Bydlíme v hostelu, kde je venku bazének a většinu času trávíme až po krk v něm, protože přes den se venku chodit nedá. Večer pak jdeme do nějakého kasina, které nabízí All you can eat za 10 dolarů (dnešní nabídka Sea Food za 17 dolarů). Následují lukulské hody. Sežral jsem asi 20 humřích klepet, 20 krevet na spoustu způsobů, chobotničky, stejk ze žraloka a další tunu věcí, které ani popsat nelze. Někdo si chce dát zákusek a Richard ho seřve, že je to sladké a nemá to klepetá. Nakonec jsme tak zmlsaní, že si něco naberem, zjistíme, že vedle má někdo něco jiného, vyhodíme talíř krevet do smetí a jdeme si dát talíř něčeho dalšího, abychom to za 10 minut zase vyhodili a tak dál až do úplného přežrání. Nakonec se vykutálíme ven a jdem se vypláznout v noci k bazénku a zalévat vše pivem.

Ráno popadne kluky nakupovací šílenství. Vyrazíme do města. Snídani v Mekáči vynechávám, ačkoli Jurda smutně sedí a komentuje to: „Večer vyhadzujem krevety a teraz jem hambáč.“ Zdrhám z nakupování, co to jde. Značky moderních oblečků na rozdíl od Martina se Zdeňkem neznám, cena kraťasů mě taky nezajímá a Artur potřebuje sandále. Nakonec jezdím s Pražáky klimatizovaným autobusem po Las Vegas Boulevard (pěšky bychom v tom horku zemřeli) a prohlížíme světoznámá kasina – jedno ve tvaru Eiffelovky o polovině její výšky, další – Luxor – s pyramidou, sfingou a sloupy, barevný hrad Excalibur, Sochu svobody a 350 metrů vysokou věž Stratosphere Tower s horskou dráhou na střeše. Celkově jsem se projevil jako srab. Já, milovník horských drah, jsem nenašel odvahu na žádnou z nich. Dát si vozíček na vrchu té věže jsem ani nezvážil, proletět vzduchem ve výšce Sochy svobody se mi taky zdálo moc a když jsem našel konečně nějakou přijatelnou, trochu větších rozměrů než u nás, zjistil jsem, že se po ní jezdí pozpátku. Večer jsme na hotelu oslavili Den nezávislosti, ujedli stejky, něco popili, zahráli si volejbal v bazénu a utekli do města na večeři v All You Can Eat dřív, než Američani zapálili v hostelu palmu a přijela to vyšetřovat policie.

Poslední den ve Vegas je aspoň pro mě neskutečný. Města už máme dost a tak jsme si v pěti (kromě Artura a Jurdy) koupili výlet (pravda za 180 babek, ale co už) na kajacích po Colorado River od největší světové přehrady Hoover Dam jedním z kaňonů kousek od Grand Canyonu. Bylo to něco neuvěřitelného. Kolem polopoušť, na skalách se pasou horské kozy, nad vámi letí kormorán a vy si to plavčíte po řece, která má průzračnou, ledově studenou vodu, v neckách. Já, který občas na vodu jezdím, jsem vyfasoval vlastní kajak, takže si to navíc i vodácky užívám a jezdím si jako král. Když vidím terén jak z Vinnetoua, hned mě napadlo: „Třikrát se stáčí Rio Pecos. Kánoe Old Shatterhanda bude děravá jako ústa staré ženy.“ Pak jsem různé kusy říkal půl dne a asi se mnou nebylo k vydržení, ale aspoň pro mě to byl nejkrásnější den z celého výletu. Občas děláme zastávky a stoupáme podél potůčků do různých bočních údolí, kde vyvěrají horké prameny. Jít potokem, který má přes 60°C horkou vodu, není žádná slast ani normálně, natož pro Prahu, která špatně pochopila mou radu a vzala si jen tenisky, takže musí potokem naboso. Highlightem pro zbytek byl pak pokus Zdeňka, který se chtěl za jízdy z kajaku vyčurat do řeky. Každý, kdo byl aspoň jednou na vodě, ví, jak to muselo dopadnout. Jen mě upřímně překvapilo, že se necvakli oba. Průvodce se pak dlouho divil, jak to že ta jedna loď tak dlouho nejede. Večer hrají Slováci v kasinu Texas Hold’em, protože být ve Vegas a nehrát poker, je hřích. Richard je dokonce v plusu. Pak se Jurda s Arturem snaží propašovat 18tiletého se Zdeňka do strip baru a po návratu nás z fotek reklam přesvědčují, že se jim to povedlo.

Ráno se vracíme zpět do Diega. Zdeněk kupuje jízdenku do autobusu a (protože je na jméno), ukazuje pas. Po vzoru celníka z hranic, dostává jízdenku na jméno Prague Chlupac. Opravdu je to známé a významné evropské město, zejména všichni Američani ho znají. Nějak se nestihneme rozloučit s Richardem a jeho slečnou, kteří jedou do LA a pak na Hawaii. Cítím se trapně, protože za tu dobu jsme toho zažili hodně a takhle bychom se rozcházet neměli. Poušť ubíhá zase zpátky a odpoledne jsme v Diegu. Ještě skočíme na nějaké poslední nákupy. Já si koupím sluchátka k MP3 přehrávači a nějaká kalifornská vína, Jurut s Arturkem nějaké oblečení a Zdeněk s Martinem jdou do kina na premiéru něčeho, co u nás bude až za pár měsíců. Večer dáme poslední Hooters, fotíme se s holkama, Artur pije až do rána a tak máme problém ho vzbudit na letadlo. Nakonec sice vstane, rozsype při běhu na bus tašky a v autobusu řeší, kde si nechal MP3 přehrávač. Když už ho najde, dá nám peníze, abychom mu koupili na letišti vodu, ale po vysednutí z autobusu se rozloučí a vyrazí na jiný terminál, takže poslední Arturovy peníze máme my dva s Jurutem a ve Washingtonu si za ně kupujeme pizzu. Na jednu stranu se těším domů a na druhou stranu bych tu ještě zůstal. V Americe je krásně, škoda jen, že tu jsou ti Američani. Ti mě fakt serou. Tentokrát letí letadla přesně a za 28 hodin jsem znova v Ostravě. Pohádka končí a vracíme se zpět do reality.

A to je konec přátelé. Jestli jste se dočetli až sem, tak bych vám chtěl pogratulovat. Je to nejdelší článek, který jsem kdy napsal. Ale byl to tak nádherný zážitek, že jsem vám to chtěl celé popsat. Je to ukázka toho, co všechno vám může život nachystat, aniž byste o tom měli nejmenší tušení a jak malé změny mohou hodně ovlivnit. Omlouvám se, že mi ta reportáž tak dlouho trvala. CMUS se po ní dost po právu ptal, ale jednak je doba dovolených a jednak jsem velmi těžko sháněl čas na její napsání. Osobně si ale myslím, že je lepší, že je ten článek delší a kvalitnější, ačkoli je o pár dní později, než abych ho uveřejnil poloviční a o čtyři dny dřív. Loučím se s vámi a ve středu u klasických Výhledů ahoj.

                                                                                                                      Arnie

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.