Poslední zážitky z PT Honolulu

Další dny už probíhaly tak, jak jsem si představoval. Parádní dovolená. V neděli jel Lukáš hrát Top 8 a bohužel to pro něj nebyl zrovna dobrý matchup. Já zůstal na hotelu a sledoval jsem na netu live vysílání, protože to bylo přehlednější než jezdit na sajtu. Lukáš prohrál 3:1 a po tom, co se vrátil na hotel, jsme si šli všichni (až na lenivého Tirana) zahrát beach volejbal a válet se na pláž. Beach volejbal byl super a padaly i nějaké bety. Po chvíli odpočívání v moři jsme se rozhodli si dát na pláži týmový draft. Já byl s Juzámem a Flocháčem proti Lukášovi, Slávkovi a Stráčovi. Vyhráli jsme sice těsně 5:4, ale vyhráli.

V pondělí jsme praktikovali něco podobného, jen jsme místo volejbálku hráli fotbal. No myslím si, že po cca dvaceti minutách jsme toho měli v tom vedru vážně dost. Naštěstí nás zchladilo moře, takže to zase tak strašné nebylo. Kolem poledne jsme se stěhovali na jiný hotel, tam kde jsme byli poprvé. Po zabydlení jsme podnikli výlet na Diamond Head, ze kterého je krásný výhled na celou pláž Waikiki a na všechny ty luxusní hotely kolem.  Sice se mi tam původně moc nechtělo, protože mi nebylo nejlíp, ale hned jak jsme vyrazili, se mi udělalo dobře a musím říct, že to stálo za to. Ten pohled na moře a na celé centrum města je neskutečný. Udělali jsme si tisíc miliónů fotek, z toho milion bylo profilovek na facebook, takže jsme spokojení.

V úterý Jurda prosazoval, abychom jeli na Hanauma beach, ale moc se mu nedařilo nás překecat, takže jsme se raději flákali na hotelu. Bůh začal testovat modern (na GP Lincoln), já a Tiran jsme si občas pinkli nějaký ten draft na modu a Jurda mezitím odstraňoval fleky ze svého těla, které mu udělala alergická reakce na blechy. No chudák Jurda vypadal, jak kdyby měl neštovice. Bůh spící asi metr a půl od něj se začal bát, aby něco nechyt. No ale zpět ke zbytku dne. Flochy, Slávek a jeho brácha (Michal) chtěli jet do Outletu (obchodní centrum), který je asi 30 km od nás autem, takže měli dvě volné místa. Já a Bůh jsme teda jeli s nimi, Jurda šel sám na pláž a Tiran šel do Macy´s a nebo se válel na hotelu. Prošli jsme všechny možné obchody s oblečením (Calvin Klein, Tommy Hilfiger, Guess, Ralph Lauren) a každý si nakoupil, co chtěl, ale největší zábava teprve přišla. Asi pět minut před devátou večerní (všechny obchody zavírají v 9), jsme se už scházeli, že pojedeme, každý dokupoval poslední věci v tom, ale Michal zjistil, že nemá klíče od auta. Rychle jsme tedy začali hledat všude možně kolem auta, v obchodech kde Michal byl a v taškách s nákupama, ale klíče nikde. Mezitím obchody zavřely, takže docela pech. Auto bylo z půjčovny, takže náhradní klíče nehrozí a telefonní číslo na tu autopůjčovnu bylo v autě, takže další pech. Volali jsme Tiranovi, aby nám zjistil telefon na tu autopůjčovnu, ale v ní už bylo nějak zavřeno, takže si telefonují Michal pokecal akorát tak s „automatem“. Po asi dvou a půl hodinách Michala vzali nějací týpci za známýma, odkud pak jel do té autopůjčovny, aby mu dali náhradní klíče. Nákupy se tímto prodražily o 180USD. Od asi 10 večer mi začala být zima. Nikdy bych nečekal, že tohle slovo na Hawaii použiju, ale opravdu být v šortkách a tričku pořád venku není nic extra, v létě u nás to taky moc nejde. Michal pak teda přijel s náhradníma klíčema a hodil nás domů. V půl jedné jsme teda dorazili do hotelu, kde už jsme viděli akorát Tirana a Jurdu spát, tak jsme hned taky zalehli.

Středa byl den, kdy už Jurda opravdu chtěl na tu pláž, kde je plno krásných ryb, korálů, želv a tak. Tak jsem se obětoval, abych taky něco viděl a jel s ním. Pořád o tom básnil jak je to super, že se mi to bude líbit. Jeli jsme tam asi 45 minut a je pravda, že místo je to opravdu moc pěkné. Dalo se tam šnorchlovat, přímo na místě půjčovali brýle, ploutve i šnorchl a Jurda samozřejmě nemohl (za 12 USD za půjčení) odolat doufajíc, že uvidí nějakou vůni pod vodou. Já se zlákat nenechal. No všude bylo vody maximálně po prsa, takže jsem toho nakonec viděl nad vodou stejně jako Jurda, který měl celou výbavu a každou minutu opakoval jak je to na hovno. No viděli jsme dvě ryby a dva korály, což je moc pěkné za Jurdových 12USD + 7,5USD vstupné každý. Okolí bylo opravdu pěkné, ale nečekal jsem, že bych viděl pod vodou něco extra. Přece jen tam byla hromada lidí a vidět něco jako želvu nebo plno krásných ryb bylo nereálné.  Po cestě busem zpátky jsme se s Jurdou bavili, co asi mohli Bůh s Tiranem celou dobu dělat. Shodli jsme se, že oba určitě felili něco na modu a jediné kam šli, tak bylo do Subwaye a pro zmrzlinu. Po příchodu, jsem se kluků zeptal, co dělají a oni přišli s naprosto nečekanou odpovědí: Tiran: „hraju draft“ a Bůh: „hraju modern“ a když jsem se zeptal, jestli vůbec někde byli, tak mi Tiran zase nečekaně odpověděl: „v Subwayi na jídlo a pro zmrzlinu“.

A je tady čtvrtek = poslední den na Hawaii. Pomalu jsme se zbalili, protože jsme měli ve 12 check out, zašli jsme ještě do Macy´s, já si obv koupil tričko Lacobřik a pak jsme šli na pláž, ze které nás po asi dvou hodinách vyhnal déšť. Zbytek času už jsme přežili v hotelu na recepci, kolem osmé večer pro nás přijel v taxíku Juzám a jeli jsme na letiště. Bůh a Juzám letěli spolu do Lincolnu s jedním přestupem. Tiran letěl hodinu přede mnou do Prahy se dvěma přestupama. Já a Jurda jsme měli podobné lety. Já letěl ve 23:50 do Phoenixu, z něj do Washingtonu. Jurda letěl 10 minut po mě přes San Francisco do Washingtonu, kde jsme se zase potkali a letěli společně do Vídně. V letadle do Phoenixu jsem chytl vedle sebe nějaký šťastný páreček vepřů, takže jsem měl ještě méně místa než je zdrávo, a že ho v letadle už tak moc není. Do Washingtonu jsem měl vedle sebe volné místo, škoda, že to byl zrovna ten nejkratší přelet. Do Vídně byl nejdelší let a naštěstí vedle mě seděla jen vyptávající se Američanka, která si strašně chtěla pokecat. Blbá asi úplně nebyla, když jí podle mých odpovědí došlo, že už půl dne cestuju, a tak se mě zeptala, jestli jsem z toho cestování unavený. Když jsem odpověděl, že jo, tak už jí došlo, že by mi mohla dát pokoj. Procestoval jsem tedy celý pátek a půlku soboty (letět proti časovému posunu není nic moc). Do Vídně jsem doletěl v sobotu kolem půl deváté ráno. Asi v 10 pro mě přijelo pražské auto ve složení Tomíno, Váňa st., Kikí a Pirát a jeli jsme na PTQ, které bylo právě ve Vídni. V letadlech jsem se moc nevyspal, byl jsem dost unavený, ale zahrát jsem si chtěl. Ve třetím kole za stavu 2:0 mě zabil Matěj Zatlkaj, pak jsem 3x vyhrál a za stavu 5:1 jsem při standingách zjistil, že remízu dát nemůžu, tak jsem musel smoštit jednoho mladého Rakušáka, který z toho byl dost smutný, protože šlo vidět, že je pro něj PTQ asi dost velký turnaj. No už když jsem mu řekl, že nám remíza nestačí, že musíme hrát, tak už byl na pokraji zhroucení. V top 8 jsem potkal Rakouského dementa. Omlouvám se všem, jestli jsem sporstý, ale tenhle člověk byl opravdu strašný dement. Museli byste ho vidět v akci. Když mu teklo do bot, začal být nepříjemný, když vedl, tak se radoval jak ocas, míchal asi 7 minut mezi každou hrou. Protože jsem byl fakt dost unavený, tak mi to ani nevadilo, že jsem s ním prohrál. Bohužel tento člověk (nevím, jestli tím neurážím spíše ostatní, že ho nazývám člověkem) pak zabil i Váňu ve finále, což mi vadilo už o dost více. Ten dement to hrál tak strašně zle, že se mi až chtělo brečet. Měl prostě vždycky všechno, Váňa si dal mulligan a ještě ho málem zabil, no fakt děs.

Večer jsem jel v autě s Jakubem Erenyim, Davidem Dobišem a Břéťou Lukešem do Brna ke KKčkovi, u kterého jsem přespal. V neděli už jsem jen potřeboval vrátit karty Zelenáčovi a večer jsem jel domů. Zazvonil zvonec a pohádky je konec…

Ještě mám pro vás takový TOP 10 nejčastějších výrazů, o které bych se s vámi chtěl podělit. Nijak jsem je neseřazoval, prostě jsem je psal, jak mě napadly, možná jsem i na něco zapomněl.

1. Slávek a jeho „Bet?“ – Kdykoliv měl někdo jiný názor na něco než Slávek, tak se chtěl okamžitě vsázet.

2. Tiran – Pro Tirana je spousta věcí „úplnej no brainer“

3. Během celého pobytu jsme s Tiranem a Jurdou mluvili o hudbě. Myslím si, že jsme prošli skoro veškerou hudbu a zjistili, co je pro koho sračka a kdo co poslouchá. U pár zpěváků jsme se skoro až pohádali, jestli umí zpívat nebo ne.

4. Slovo břik je silně návykové, nezačínejte s ním!!! Požádejte vašeho lékaře nebo lékárníka, aby vám pomohl se odnaučit toto slovo nebo jeho jiné podoby. Pár příkladů: Lady Gaga = Lady Břiketa, igelitka = břigelitka, Lacoste = Lacobřik

5. Přezdívky různých hráčů na pro touru mě několikrát fakt rozesmály. Pár příkladů (raději nebudu psát jména): Model, blbeček, vepř, mrož.

6. Přikuřovač – kdysi dávno se těmto lidem říkalo fanoušci. V této době je již toto slovo zapomenuto a je nahrazeno slovem „přikuřovač“ (jak říká Jurda pržikuržovač). Jelikož jsem byl na PT jediným zástupcem Moravy a Slezska, tak jsem byl v anketě o přikuřovače roku silně přehlasován. Přikuřovačem roku ČR se stal s obrovským náskokem člověk známý z facebooku pod jménem Aleš Kovi Kovařík. Na děleném druhém a místě se umístili Dominik Mašík a Jirka Kuboš. Samozřejmě i v jiných státech je plno přikuřovačů. Takže když třeba u stolu sedělo 7 Japonců, tak to byl Shuuhei Nakamura, Yuuya Watanabe a 5 přikuřovačů.

7. Strejda (Táta) – Pro všechny to byl strejda, pro Stráču to byl táta. Jurda oslavil 14.2. 34. narozeniny, takže není o čem.

8.  Zelená Cobra – cenzured

9. Na kterou ukážu, tu mám - Ani nevím, jak to vzniklo, ale zavedlo se to hodně rychle. Kdykoliv někdo viděl nějakou pěknou ženskou, tak hned řekl „Mates na ní ukáže a má ji.“ nebo „Nemusíš za ní chodit a mluvit s ní, stačí, když na ní ukážeš, ona přijde.“

10. Smůla – Nenapadá mě slovo, které bych používal a slyšel za celý výlet častěji, a to nás v každém obchodě zdravili „Hi, how are you?“, takže asi chápete, že štěstí jsme zrovna neměli. Zjistili jsme, že ani jeden z nás v životě neprohrál jinak než na smůlu, a nevyhrál jinak než na skill, ale to je celkem logické.

Na závěr bych chtěl ještě říct, že Pro Tour je nejlepší turnaj, proto radím všem, hrejte PTQ, můžete mít štěstí a vyhrát ho a pak máte nezapomenutelný zážitek na celý život.

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.