Rishada 2011

Vzpomínky na tábor a stručný report z turnaje

Vleklý boj mezi Phyrexiany a Mirrany dlouho pustošil Rishadu, která zůstala nakonec ponechána v troskách napospas. Kdysi hrdé město oplývající blahobytem nyní živoří v bídě. Na Rishadu ale míří nová krev, královské lodě plné odhodlaných kolonistů. Čeká je nelehký úkol: navrátit Rishadě bývalý lesk. Ve znovu se rodící zemi ale není lehký život. Nepřátelé číhají za hradbami, pozor je ale třeba si dát i na zdánlivé spojence a jejich intriky. V novém světě by každý chtěl pro sebe získat co největší državy! Ať už v čestném boji, nebo lstivým úskokem...                                                                                    Zdroj: rishada.cz

         I letošní léto jsem se rozhodl vypravit na Rishadu, letní tábor se zaměřením na MTG. Kdo si však myslí, že celý den se jen mastili kartičky někde v hangáru, musím ho vyvést z omylu. Když totiž zrovna nepršelo, naši „bahňáci“ (Neznáte? Pch...mudlové. Bahňák (r.m) je Rishadský termín jímž se častují jednotliví vedoucí družinek) nás vedli do lítých bojů v Téměř Rovinatém Obvykle Jehlanovitém Území Hostíc Elfy, Lidi, Nomády I Komáry, nebo jak tomu všichni říkáme v Trojúhelníku a zřejmě ve snaze motivovat svou družinku k vítězství si kecli k prvnímu stromu na karimatku, zatímco my jsme se pachtili pro pár imaginárních tahů v celotáborové plošinovce. Tak, předchozí věta vyzněla asi trochu zmateně, takže se to teď pokusím uvést na pravou míru. Družinky byli poprvé jen čtyři. Oficiálně to byly Golemové, Elfové, Merfolci a Upíři, ale jelikož zvyk je železná košile, většina z nás jim říkala postaru. Golemové byli červení (ač se později překřtili na růžové), Merfolci modří, Upíří černočerní a Elfové zelení. Bílá tentokrát nebyla. Ve všech hrách, ať už magikových nebo nemagikových, šlo v podstatě o totéž; získat co nejvíce bodů jenž se později přepočítali na „akce“. Tyto akce se pak utráceli v přerostlé variantě Osadníků z Katanu. Čím víc akcí družina získala, tím více sýpek, osad, měst, hlásek a bůhví čeho ještě mohla zabrat/postavit/renovovat. Na konci tábora se pak tyto sýpky/osady/whatever přepočítali zpátky na body pro zjištění vítězné družinky. Přesná pravidla zde popisovat nebudu, ale Hermínko (společně s Márou hlavní tvůrce soutěží) se opravdu vytáhl, však na to byl náležitě hrdý; hrací plán chránil jako oko v hlavě nejen před nepřízní počasí a za cíl si nezadal nic menšího než zachovat „Osadníky Rishady“ nepoškozené po celých čtrnáct dní.  A málem by se mu to i podařilo kdyby na konci tábora…ale k tomu se dostanu později.

         Vedení se zachovalo v téměř nezměněné podobě jako předchozí rok; chyběl jen Šimon, jenž kvůli nízkému počtu táborníků nebyl povolán do služby. Nás (zelené) vedli stejně jako tomu bylo loni V+V. Vašek jako bahňák a Petr Václavík jako kapitán týmu a hlavní stratég celé družiny. Ano hádáte správně; to Petr byl ten, který pinkal Osadníky zatímco se zbytek družiny lopotil s nádobím. Pochopitelně k tomu nechtěl nikoho jiného pustit. (Přísně tajné! Někteří z nás je později překřtili na VKV a to prostřední slovo…no řekněme že nebylo lichotivé). Nakonec to však zvládl více než dobře…ale k tomu se také dostanu později.

         Co se her týče, byly úchvatné. Drtivá většina z nich byla mimořádně promyšlená a vykoumaná, takže se nikdo nesnažil (ani nemohl) podvádět. Možná jako předzvěst této anomálie mohl sloužit hned první den; jen co se všichni zabydleli ve stanech, šlo se do lesa hrát maršál a špión. Pro ty z vás kteří teď vůbec netuší, maršál a špión je Rishadanská Klasika s velkým ká (proto to velké K ve slově klasika, víme?). Je to hlavní trumf, jedna z nejoblíbenějších her tábora. Pokusím se trochu nastínit pravidla. Skupinky se rozdělí na dva týmy, každý tým dostane balík karet v plastových obalech, které se rozdají hráčům. Na těch kartách jsou čísla od 0 do 7 doplněné vtipnými obrázky s gobliní tématikou pro jednu skupinu a andělskou tématikou pro druhou. Jedna skupina – většinou goblini -  musí mít také na hlavě čepici nebo šátek aby se vizuálně odlišila od té druhé. Pak někdo zařve start a všichni se začnou navzájem mydlit. Když někdo chytí někoho z nepřátelské skupiny ukážou si navzájem své karty a podle pravidla vyšší bere se pobijou. Když mají dva stejné číslo, zabijí se navzájem. Mina (0) nesmí sama chytat, ale když někdo chytne ji, stáhne ho s sebou. Toto pravidlo porušuje minař (3) který zabije minu a sám přežije. Maršál (7g) a archanděl (7a) zabijí kohokoli a vymění se pouze s minou, sebou navzájem a se špiónem (2). Konečně Vlajka (1) nezabije nic kromě miny (se kterou se ale vymění), avšak pokud je chycena a zabita, skupina která takto učinila vyhrává. Zbytek karet jsou obyčejní ‚vanila‘ pěšáci 4,5,6. Takhle popsané to může vyznívat suše, avšak legrace je to královská. Co se hrálo dál; tak třeba výjimečně promyšlená šiškovaná, dvě noční bojovky, nebo třeba celodenní „drbaná“. Poslední jmenovaná gameska byla pak zvláště vypečená; v podstatě šlo o to chodit po lese a sbírat „drby“ – kousky papíru kam jste napsali své jméno a přečetli si nějaký šťavnatý drb. Zde se Hermínko s Márou obzvlášť vyřádili a náhodný kolemjdoucí se tak mohl dozvědět že Vašek se koupe v krvi panen, Cajca že se učí létat, Mág ztratil klobouk a další narážky a drobné provokace mířené jak na vedoucí, tak na táborníky. (Kruci, nemusí všichni vědět že jsem jednou nedojedl topinku). Takový to papírek, nalezený, podepsaný, přečtený se pak šel odevzdat do skrytého bunkru kde seděl bahňák a schraňoval všechny již získané drby. Když ho našel někdo z nepřátelské družinky a dotkl se ho, musel mu jeden z nich odevzdat. Tento zloděj se pak podepsal pod původního nálezce a mazal s tím zpátky ke svému bahňákovi a tak dále. Tolik tedy o hrách, které opět nezklamali a v hojném počtu nám zpestřovaly vzájemné zápolení.

Teď bych se již rád věnoval magikové části tábora. Hlavní turnaj byl sealed deck v té době čerstvoučkého core setu M12. Boostery jsme za velikého jásotu (jů, budou kartičky!) dostali již druhý den a tak, hnáni nedočkavostí, jsme bleskurychle vytáhli stoly, usadili sama sebe na židle a mohlo se začít rozbalovat. Co se mne týče, perfektní. Absolutně perfektní. V prvním boosteru na mne vykoukl Gideon Jura, ke kterému se postupně přidali dva(!) Gideon’s Avenger a jeden Gideon’s Lawkeeper. Také dvojí Doom Blade, páreček Gorehorn Minotaurů, Shock, či Fireball stojí určitě za zmínku o chuťovkách typu Spirit Mantle nebo Adaptive Automation ani nemluvně. Potěšili také tři Plumety, byť zelená byla jinak dost vybředlá. Také Víťa Smolík, sedíc vedle mě to neměl špatný. Když jsme zapisovali karty, koutkem oka jsem zahlédl Chandru a tolik zabíjení až to nebylo hezký. Pak přišel na řadu deckbuilding a já jsem se, i se svým perfektním poolem uchýlil ke trojbarvě. Přesný decklist se mi asi z hlavy nepovede ale zkusit to můžu:

Nakonec jsem vábení tří Plumetů neodolal a rozhodl jsem se zelenou barvu aktivně sidovat proti nějakému tomu UW Skies. V takovém případě by šla ven celá červená; dvojci minotaurů na 4-manovém slotě by nahradil Giant Spider s Rusted Sentinelem a Plumety by zvýšily počet zabíjení ze čtyř na šest (Fireball by pochopitelně zůstal). Ve výsledku jsem však tento plán nikdy neuskutečnil a to z toho důvodu že jediné „UW Skies“ které jsem za turnaj potkal, tuším ve druhém kole, hrálo bez výjimky první potvoru v pátém kole; jednou Peregrine Griffin a podruhé Belltower Sphynx. Nic kvůli čemu bych chtěl destabilizovat celý balíček sidováním „čtvrté“ barvy.

         Z celé základní části turnaje bych rád zmínil dva matche. Nejdříve ten úplně první ve kterém jsem málem podlehl nepříjemnému RG aggru vedeném Garrukovou hordou. První hru jsme si se soupeřem vyměnili co jsme mohli následné draw and go části jsem si jako první nalízal dostatek potvor a těsně jsem vyhrál. Ve druhé hře mi přišel dokonce i Gideon, ten však byl v průběhu hry donucen se obětovat pro zabití hordy. V následně vzniklé situaci se můj balíček rozhodl „odčinit“ tu sérii topdecků v předchozí hře a postupně mi poslal všechny v něm obsažené země. 1-1. Na třetí hru jsem si navíc dal muligan do pěti on draw, ale balíček se pro změnu vytáhl a po křivce: Lawkeeper, 3/3 Berserker, Pegas + tapnutí obránce, 5/5 Minotaur, 5/5 Minotaur a následně z vršku Mighty Leap jsem vyhrál. Easy one. Další zajímavou hrou byla ta třetí; co čert nechtěl usedl jsem proti Víťovy Smolíkovy a jeho RGU Chandra tempo. První hru mi ukázal neskutečný arzenál zabíjení a pak přišla Rudá Dáma a bylo vymalováno. Frustrovaný, s vědomím že jediné co mi může tady vyhrát hru je Gideon jsem začal druhou hru chybou. Nechal jsem si ruku právě s Gideonem ale pouze dvěma manama a to mi stálo hru. Víťa to měl sice trochu horší než předchozí hru ale i tak měl dost zabíjení aby si udržel life total na dvoumístných číslech, navíc jsem si dlouho nemohl líznout pátou manu a když už konečně přišla bylo pozdě. Nebo ne? Gideon do sebe stáhl čtvrtý útok Skywinder Drakea a ačkoli po jeho předchozích třech útocích jsem měl jen 11 živáků, misky vah se začínaly klanět ke mně. Vítek mi Incineroval Gideona na dva žetony a já ho buď mohl obětovat a zabít lítáka, provokovat, anebo jít do damane race s 6/6 neusmažitelným čuníkem. Po zběžné prohlídce hřbitova se rozhoduji pro třetí možnost a sjíždím mého soupeře na 7 životů. Nezbývá mi než doufat v topdeck; v této situaci mi v balíčku zbývali 3 karty, které by Vítka další kolo zabili okamžitě (Mighty Leap a 2x Spirit Mantle) a další dvě které by si poradili alespoň s lítačkou (jeden Doom Blade a jeden Stormfront Pegasus). Pokud by navíc nevyložil potvoru, mohl ho zabít ještě Shock. Kostky jsou vrženy. Vítek si lízne, tapne dvě many pro Titanic Growt, následně další dvě pro právě dolíznuvší druhý Titanic Growt a 11/9 Skywinder Drake mne zabíjí přesně na život. No jo no, Smolík. Mimochodem každou hru kdy mi přišel Gideon jsem zatím prohrál. Byly dvě. 

Na začátku minulého odstavce jsem se zmínil o základní části. Ono to bylo tak; po dvou dnech jsem byl se skóre 3-1 a dobrým pomocným usazen k prvnímu stolu společně s Petrem Václavíkem a jeho pěkným UB Sorin kontrolem, Tobiášem Matějkou a jeho skies (legendární byla jeho věta ‚Kde je můj 3/2 létající griffin‘) ‚Jacem‘ což byl hráč kterého jsem neznal jménem, protože o něm všichni mluvili jako o Jacovi (což nemělo vůbec nic společného s tím že si otevřel Jace, pochopitelně), Víťou Smolíkem, Adamem Řehořem a ještě někým, říkejme mu X. Bál jsem se že bych chytnul Tobiáše nebo s Jace, což nebylo právě fajn, jelikož Tobi měl 4-0 a Jace měl…no Jaceho. Nakonec jsem však byl se štěstím napárován k někomu z těch ostatních a po přesvědčivém výkonu (rozuměj, starouš Gideon si schrupnul na spodu balíčku takže vše OK) jsem odcházel od stolu se skóre 4-1. Ve zbytku času jsem se šel ještě kouknout na Petra. Ten měl na stole Sorina s 8 žetony a byl kolo před smrtí. Zajímavé. Petr se nakonec rozhodl že jít na deset živáků mu je k ničemu a zkusil štěstí s ultimátkou. Co čert nechtěl, tedy spíš co jeho soupeř nechtěl byli brouci z vršku. Mimořádně hladoví brouci kteří v mžiku sežrali celou armádu a nakonec i sami sebe. Hádám že na třetí hru šli Devouring Swarms do sidu.

Z šestého kola, jenž mělo být poslední, si nepamatuji vůbec nic, krom to že jsem vyhrál. Jeden z důvodů proč mi toto kolo vypadlo z paměti byla i následná situace v bodování. Tobiáš poprvé prohrál, již nevím kdo ho porazil, tuším však že to byl X, jelikož se pak frůdovně vyšvihl v pomocném hodnocení. Se skóre 5-1 a dobrými standingy byl na prvním místě, na společném druhém místě pak já a Tobiáš, s opravdu nepatrně nižším pomocným než měl X. Vítek měl standingy nejlepší a býval by vyhrál, pokud by ovšem dokázal porazit Jaceho, což nedokázal, po drobné chybě v rozhodující hře. Mág (jeden z vedoucích) chvíli bloumal nad konečným pořadím a nakonec vyhlásil ještě jedno kolo, protože nechtěl nechat vyhrát X cituji ‚o písmenko v abecedě‘. Já jsem byl proti, býval bych se spokojil se druhým místem, jenže k námitkám z mé strany byl mocný Mág hluchý. Takže stejné dilema jako po čtvrtém kole, jenže bez možnosti střední cesty. Jace nebo Tobiáš? Moje jediná konfrontace s Planeswalkerem skončila katastrofálně. Navíc Tobiáš, neustále shánějíc svého ‚3/2 létajícího griffina‘ hrál podle všeho skies, takže ty tři plumety v sideboardu by si konečně mohli najít cíl. Když Mág vyhlašoval párování k sedmému kolu, měl jsem už jasno koho chci potkat.

Povedlo se. Tobiáš a jeho bílo-něco aggro se hrdě postavili proti mé Gideoní rodince a byly naprosto jednoznačně zadupáni ve dvou kolech do země. Jediná karta, která mne trochu zlobila byla legendární (po historické stránce) Serra Angel, především její vigilance. Ale jednou ji pořešil Doom Blade a podruhé Mighty Leap na nějakou mojí mršku. V obou hrách přišel Gideon, který tak odčinil svůj naprostý nezájem v kolech 2,4,5 a 6 a dvakrát mi hladce vyhrál hru. Navíc se ukázalo, že to s těma lítačkami není až tak horký a zelená tak zůstala celou dobu tam, kde asi i celou dobu zůstat měla. V sideboardu.

Úkol splněn říkal jsem si. V nejhorším případě skončím druhý. Jediné na čem teď záleželo bylo jak dopadne X. Pokud mne paměť neklame, hrál s Adamem Řehořem, ale možná se mýlím, u těch posledních kol mám v paměti trochu euforické okno, navíc už je to skoro dva měsíce zpátky. Hry to byly dlouhé a napínavé, ale v rozhodující třetí hře se štěstí přiklonilo na správnou stranu a X prohrál. V tu chvíli jsem byl přesvědčen, že turnaj jsem vyhrál, ale přízeň standingů je vrtkavá, takže stále bylo na co se těšit a v co doufat. Avšak vyhlášení ten den večer mi dalo zapravdu – odměněn nehynoucí slávou a tričkem Rishada k tomu (které mi ale téměř okamžitě spadlo do bláta – fail) jsem si užíval svých příslovečných pět minut slávy.

Tak to by bylo k sealedu, jenž však zabral pouze tři Rishadanské dny. V těch ostatních jsme podle přízně počasí buď draftovali, nebo hráli hry v lese. Proběhl také turnaj ve dvouhlavém obrovy, který pro mne a mého partnera skončil dosti neslavně. Protože se hrálo na jednu hru, záleželo hodně na draw. To jsme měli, troufám si říci dobré, jenže když vám dva různé týmy ukáží mýtickou auru Angelic Destiny na nějakého Hexproofáckého šmejda, tak rychle ztratíte chuť se snažit. Čtyř-kolový turnaj jsme dohráli se záporným skóre, jediná pozitivní věc byla výhra nad Adamem Řehořem na posledním stole. Zmínil jsem také drafty. Byly tři – po vyslechnutí krátké přednášky o tom jak draftovat jsme se rozsadili ke stolům po osmi podle umístění v sealed decku; vždy dva nejlepší od každé barvy. Já byl na stole s Petrem Václavíkem, takže zelená  měla poměrně silnou pozici. Naopak červená musela do boje na první stůl poslat z důvodu nedostatku dobře umístěných golemů Malého Arnyho, desetiletého nadšeného magikáře, first-pikujícího bomby jako Fog nebo Recklaim. (Který si však na sealedu otevřel Titána a 12/12 draka) . Drafty pro mne dopadly následovně: 3-0, 2-1, a 2-1, vše na prvním stole, takže celkem slušný výsledek. Za zmínku stojí hlavně první draft, kdy jsem v prvních dvou boosterech nabral neuvěřitelné množství R/B zabíjení ale téměř žádnou potvoru, takže jsem musel ve třetím boosteru first-pickovat Lighting Elemental. Nicméně on 4/1 haste bijec není tak špatný finisher, zvláště když soupeři zničíte vše, co se mu podaří vyložit. Nice. Malej Arny se svým…ehm…zajímavým kontrolem nakonec v prvním draftu překvapivě uhrál 2:1, ale v dalších se propadl na druhý stůl.

Avšak nejen magikem byla živa Rishada. Celkovou atmosféru výrazně oživilo klasické zpívání u ohně až dlouho do noci. Písně byly univerzální, pochopitelně české. Převažoval Petr Dobeš, Tři Sestry a Jarek Nohavica. Spousta písní do té doby mně neznámých mi opravdu přirostla k srdci a songy jako Láďa jede autobusem, Pražce, Marcela nebo Hermítkova oblíbená Vosa v Kofole zněli u společné vatry zpívané čtyřiceti falešnými hlasy mnohem lépe, než když jsem si je později pouštěl v originále. Dodnes nevím jestli za to mohla ta atmosféra, nebo Hermítkův sametový hlásek :o).

Poslední věcí, kterou bych rád zmínil byla celotáborová hra Assasin. Pointa byla jednoduchá; na začátku dostal každý lístek se jménem toho koho měl zabít. Zabíjením myslím přejetím prstem po krku dotyčného člověka když se nikdo nedíval. Pokud však oběť cítila, že něco není v pořádku, mohla se bránit vyřčením věty ‚vidím tě‘ a vrah měl na chvíli útrum. Pokud se však vrahovy poštěstilo nachytat někoho na švestkách, získal kromě pocitu uspokojení i lístek své oběti. A takto to pokračovalo stále dál dokud někdo nezískal šnuptychl se svým jménem. Hra byla o to zábavnější, že se do ní zapojili i všichni vedoucí a ten pocit, když jste podřízli svého bahňáka byl k nezaplacení. Assasina se hráli dvě kola a vítěz byl pokaždé odměněn věcnou cenou.

To je ode mne vše, přátelé. Není ani zdaleka v mých silách vylíčit všechny zážitky, hlášky, zábavné situace či drby, věřím však, že vám tento memoriál nastínil neopakovatelnou Rishadanskou atmosféru, která byla jako vždy fantastická a příští rok se sejdeme opět na Kachličce, a snad i v hojnějším počtu.

Adam ‚Moje maličkost‘ Závodský

Tábořiště Rishady




Zpívalo se dlouho do noci




Bahňáci si obvykle kecli k prvnímu stromu na karimatku




Rozmanité hry nám zpestřovaly vzájemné zápolení




Hrála se například mimořádně promyšlená šiškovaná




Malej Arny si otevřel titána a 12/12 draka

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.