Jak jsem se propekl do Vancouveru

Začnu trochu z jiného soudku a budu mluvit z vlastních zkušeností. Magic je krásná hra, někteří ji hrají pro radost, někteří pro peníze, někteří pro získání nových přátel atd... Vzhledem k tomu, že tenhle článek bude hlavně o Regionálním PTQ, chci vám říct, jaký mám pohled na tento turnaj.

Jak všichni víte, na regionální PTQ se kvalifikuje vítěz preliminary PTQ, kterého se účastní většinou 20-40 hráčů. Vidina toho, že musíte vyhrát nějaký random malý turnaj (pptq), abyste se vůbec dostali na ten větší (rptq) je většinou důvodem, proč na PPTQ nepřijdou všichni nejlepší hráči daného regionu, z toho plyne, že kvalita PPTQ je docela malá. Teď to hlavně berte s rezervou, ale pokud přijedou na PPTQ 3 dobří hráči (za dobrého hráče považuju toho, který měl na to vyhrát klasické staré PTQ), tak má každý z nich tak 10% šanci, že to PPTQ vyhrajou. Z toho vyplývá, že ve 30% případů vyhraje PPTQ dobrý hráč a v 70% případů hráč „horší“. Pokud se tedy RPTQ zůčastnilo nakonec 75 hráčů, tak tam byla jen cca 1/3 hráčů, kteří opravdu měli nějakou kvalitu. Na klasickém starém PTQ, bylo často 2x více lidí, 2x více kvalitních hráčů a pouze jeden slot. Jde vidět, že největší rozdíl je v tom, že dostat se do top 4 je pro „horšího“ hráče o dost jednodušší, než celý turnaj vyhrát. Často se do top 8 dostali 4 dobří a 4 „horší“ hráči a ve většině případů se nepodařilo outsiderovi vyhrát celý turnaj, proto vyhrát jeden zápas v top 8 při novém stylu PTQ už není tak těžké. To všechno tedy znamená, že je jednodušší se kvalifikovat na Pro Tour a pokud tento článek čtou lidé, kteří se na něj chtějí kouknout a říkali si, že nemůžou vyhrát PTQ o 150 lidech, na kterém je celorepubliková špička doplněná o 1-2 auta z okolních zemí, tak jim musím doporučit nový systém PTQ. RPTQ je turnaj zdarma, na kterém dostanete promo za pár tisíc, ceny jsou do 24. místa a třeba za top 16 (což byl v Praze cca každý pátý) dostanete display + playmat. Musím říct, že Wizardi systém PTQs hodně vylepšili a mě osobně se to moc líbí.

            Dále poslouchám od lidí, jak je podle nich lehké/těžké se kvalifikovat novým systémem na PT. Jsou dva úhly pohledu lidí. Teda ono jich je samozřejmě více, ale dva jsou takové hlavní. První na to koukají, jako na easy pozvánku na Pro Tour, protože si zajedou do Horní Lhoty na PPTQ, kde bez problému všechny smontí. Na RPTQ si pak vezmou deck, který vyhrál nedávný Pro Tour a den před turnajem jdou na párty, protože je easy uhrát top 4 na turnaji, kde bude 60-100 lidí.  Druhý pohled lidí je takový, že musí vyhrát jeden turnaj, kde budou nejlepší hráči regionu, aby se vůbec mohli vydat na největší turnaj, kde budou nejlepší hráči 10 nejbližších států. Jsou to fakta nebo fikce? Ano první případ (i když je to hodně přihrané) se stal, druhý je kravina. Opravdu se nebojte PPTQ je kvalitou jako obyčejný turnaj a RPTQ skillem také nepřetéká, takže se nemusíte bát, že potkáte všechny nejlepší hráče.

            Tak jsem vám trochu přiblížil, že i vy se můžete kouknout na PT snadněji než před nějakou dobou, co pro to ale udělat? Pokud je formát limited, tak ten většinou musíte mít v krvi, mít přečtené nějaké články nebo stačí nad kartama debatovat s hráčema, kteří tomu rozumí, což jsem já třeba, kdyby to náhodou někdo nevěděl. Sealed deck se docela těžko testuje, ale možnost zahrát si na onlinu je, takže doporučuju. Nejdůležitější je ale stejně draft, který je v top 8 případného limited PPTQ. Musíte si uvědomit, že do top 8 se dokáže dostat cca ¼ hráčů na daném PPTQ, vyhraje ale jen jeden a to ten, který umí nejlépe draftovat, takže nejdůležitější je umět co nejlíp draftovat. Pokud je PPTQ dvojka nebo modern, je to už více o tom, jak moc člověk sleduje ten formát. Není to o tom, že si vezme fritku a pere všechno do soupeře a buď to vyjde, nebo ne. Základ je zjistit si, jaké jsou nejúspěšnější balíčky ve světě, dále pak vědět preference hráčů. Zatímco třeba v Havířově nejvíc hrajou Fritky, tak v Berouně preferují lidi Abzany. Samozřejmě nikdy nebudete vědět, čeho bude na turnaji nejvíc, ale musíte jít tomu štěstíčku trochu naproti. Nejdůležitější je ale, abyste s výběrem decku byli sami spokojeni. Přece nebudete hrát Fritku, když odjakživa rádi kontrolujte hru nebo naopak. Na druhou stranu pokud víte, že na daném formátu je kontrol opravdu špatný, tak byste měli zkusit jiný deck. Co se testingu týče, určitě PPTQ stojí za nějaký čas hrání na modu, či testování s kámošema v hospůdce na pivku. Zase to ale nepřehánějte, všeho moc škodí, ale k tomu se dostanu.

            Teď už ale o tom, jak se dostat do top 4 na RPTQ? Být nejlepší nestačí, jinak by se kvalifikoval Tiran. Být nejsebevědomější taky ne, to by se zase kvalifikoval Kiki. Potřebuje to od každého něco, rozumět formátu je základ, vzhledem k tomu, že jsem byl na GP Krakow, tak jsem dvojce porozuměl docela rychle. Být soustředěný na hru. Mezi kolama je jedno co děláte, ale hru musíte mít pod kontrolou na 100%, nekoukat jestli Franta, který hraje nalevo od vás náhodou nemulliganuje do 5 nebo Karel napravo od vás nezapomněl zaútočit. Ať hrajete cokoliv, je potřeba sledovat soupeře. To, že v pátém kole položím 5/5 vepře a předám tah, neznamená, že se začnu koukat na Frantu a Karla a budu čekat, než mi Pepa (můj soupeř) předá tah zpátky. Srovnání magicu a pokru je v tomhle asi nejbližší. Hráči pokeru se na sebe koukají a zjišťují podle výrazu, proč, co a jak zahrál. Jasně že v magicu nebudete před zahráním 5/5 vepře minutu koukat soupeři do obličeje hledajíc v jeho očích informaci jestli náhodou nemá v ruce wrata, ale nevěřili byste, kolik se toho dá vysledovat. Teď mě zrovna napadl jeden typický případ. Hraju na dvojce fritku a proti mně je hráč abzanu. Nevypadá to s ním moc růžově, já mám 3 potvory a on dává Fleecemane Liona, říkám si, pohoda, mám na ruce Roast, to mu to rozmontím a profelím ho vším. Jenže pak pokládá ještě Temple a provádí scry. Úsměv od ucha k uchu, během desetiny sekundy je karta zpátky na vrchu knihovny, dolary v očích a už se nemůže dočkat až si toho Siege Rhina lízne => s Roastem počkám a díky tomu hru vyhraju. Co ještě ale je důvodem proher? Jedna chyba vám celý turnaj pokazit může, ale většinou to tak není, proto, když nějakou chybu uděláte, hoďte ji za hlavu a snažte se hrát dál co nejlíp, hodně lidí si ji vsugeruje a pak kvůli tomu přidávají další. Nebuďte znechuceni topdeckem soupeře nebo líznutím tří zemí v řadě, to se prostě stává. Jestli si myslíte, že jste jediný člověk na světě s největší smůlou, tak tomu tak není, takže ani neskutečná smůla není důvodem proč si pokazit své další hry. To, že byste měli dodržovat pitný režim nebo chodit na čerstvý vzduch hraje taky roli, takže taky nepodceňovat, ale hodně těchto věcí je u každého jinak. Ale jestli vám můžu poradit, nejděte po hře za všema známýma říct jim, jakou jste měli smůlu, jděte raději sledovat lepší hráče a učit se od nich. A znovu nemám na mysli jen to, jakou kartu zahráli a proč, ale i jak rychle, s jakým výrazem, s jakým plánem atd. Ale tohle všechno a další věci, kvůli kterým jsou někteří hráči dobří, je na dlouhé povídání, tak třeba zas něco jindy.

            Tak a teď už se vrhneme na GP Krakow a RPTQ Praha. Vzhledem k tomu, že jsem vyhrál ve Valašském Meziříčí PPTQ,  RPTQ je dvojka a GP je Krakow týden před ním taky dvojka, tak bylo více než jisté, že pro mě GPčko bude přípravou na RPTQ. Dvojku jsem moc nesledoval, nějak mě to nebavilo a přece jen jsem spíš limited hráč, takže jsem neřešil ani jaký deck si na GP vezmu. V pátek, den před GPčkem jsem hrál dva trialy s fritkou, ale skóre 3:2 mě moc nepřesvědčilo, takže když už jsem se měl na GP trápit, tak aspoň ať hraju ostrovy a poskládal jsem si Shoutovo UBčko. Fritku si vzal nakonec Michal Hříbek a Arnie s Jirkou Kubošem hráli RG draky. Dobrá volba to pro mě nebyla, nejenže jsem to neuměl hrát, ještě k tomu jsem se dostal po remíze s Esperem do remízového pásma a potkával už jen kontroly, takže jsem se 4:1:2 dropnul a šel si zahrát sealed za 15 euro. Na něm jsem si dal 4:0 a ten mě kvalifikoval na nedělní Super Sunday Series sealed, který začínal v 9:30. V neděli jsem tedy měl sealed zdarma, ale protože ceny nebyly nic extra na to, kolik to hrálo lidí jsem za stavu 0:1 dropnul doufajíc, že seženu dva lidi na týmový sealed, kde bylo za 5:0 6 displayů. Měl jsem dolary v očích a tak jsem hledal dva lidi do týmu. Hned jsem našel Domču Knapovou, který taky prohrála první kolo na SSS, takže už nám chyběl poslední. Bylo už 11:25, trojice začínaly v 11:30, pobíhali jsme po sajtě a furt nic. Minutu před koncem registrace jsme našli Kubu Vojtu, který měl dolary v očích z něčeho jiného, a to, že grindil Rise of Eldrazi drafty. Naštěstí náš překecávací skill zafungoval, takže jsme se regli a šli na to.  Opět se prokázal můj skvělý feeling a náš tým vedený skvělou Domčou a neporazitelným Kubou si dal easy pět nulku a vyhráli jsme kupu boosterů, takže nakonec spokojenost s GPčkem jako celkovým výletem.

            Po fajn víkendu v Krakowě je tady ale opět otázka co hrát na RPTQ v Praze. Vzal jsem to vyřazovacím způsobem. Abzan mi nesedí a hrát Esper jsem nechtěl z jediného důvodu. Remíza v brzkém kole by mě zařadila opět mezi hráče s remízama a opět bych hrál mirrory a to není dobrý plán. Takže už byla na výběr jen fritka, se kterou mimochodem Hříbo uhrál 19. místo v Krakowě. No zklamaný jsem nebyl, protože mě baví někoho pořádně vypéct. Hrál jsem stejnou verzi jako vítěz PT Brussel až na to, že jsem vyndal Frenzied Goblina a Lightning Berserkera a přidal dva Firedrinker Satyry. Důvodem je to, že chci dávat první kolo potvoru s dvojkou dopředu. Vzhledem k tomu, že mi vlak do Prahy jel v 5:36 a měl jsem v plánu jít s kámošema na stodolní, bylo jasné, že se stodolní protáhne do ranních hodin a na vlak půjdu přímo. Naštěstí vlak jel přímo ze zastávky Ostrava-Stodolní (asi 100 metrů od Červené duny = club kde jsme byli), takže musím poděkovat Regio Jetu, že nejezdí z Bohumína, ale z Třince. Přes den jsme hráli s Bojanem Fifu v Black Lotusu a během celé noci jsem testoval, sice ne fritku, ale vodku, takže nahráno jsem toho měl dost. V 5:25 jsem vyrazil na vlak značně společensky unavený, ale naštěstí to byl kousek. Nasedl jsem do vlaku a nenapadlo mě nic jiného, než si napsat status na facebook: „black lotus => cervena duna => regio jet => vyhraju ptq EASY!!!“. No měl to být vtip, protože popravdě jsem si jel pro foilovou Lilču. Čistá voda hned po nástupu do Regio Jetu, pro mě měla cenu zlata a nějaký ten croissant místo hambáče před spaním taky bodl. Pak už jsem hodil chrupec a vzbudil jsem se až někde v Pardubicích, takže suprová cesta. No ale pořád jsem se necítil moc svěže, přecejen spát asi jen dvě hodiny a mít v sobě nějaké to promile, nebylo nic extra. No nějak jsem trefil do rytíře, i když ani moc nevím jak, ale pěšky to určitě nebylo. Po příchodu na sajtu, jsem se regnul a v batohu jsem našel decklist, který jsem sepisoval ještě na stodolní, což bylo fajn, protože jsem měl o práci míň, ale ještě že jsem si ho zkontroloval, protože jsem místo Goblin Rabblemaster měl v decklistu napsané Goblin Ruinblaster, což byl taky dobrý Goblin, ale bohužel není na dvojce legalní a ani jsem ho s sebou neměl, takže bych si asi nějaký ten game loss vysloužil. Pravá nefalšovaná vychlazená Coca-Cola mi zlepšila chuť a hned mi bylo líp, byl jsem tedy připraven upéct každého, kdo se mi postaví do cesty. Turnaje se zúčastnilo 75 hráčů, což znamenalo 7 kol + top 8 (ve které se hraje jen do top 4). Hlavním rozhodčím byl Jára Karban, který mě ještě před začátkem prvního kola upozornil na sprostá slova, takže jsem si musel dávat pozor. Jdeme péééééct…

1.      Kolo – Zdeněk Švancara – RG Dragons

Tady začalo mé štěstí, soupeř měl 2x manové problémy a já si na začátek turnaje nemohl přát lehčí vítězství. 1:0

2.      Kolo – Marek Banasik – Temur

Hry si pamatuju tak středně, první jsem ani nevěděl, co hraje, ale položil země v barvách Temuru, nějakou tu Caryatidu a kolo před smrtí Savage Knuckleblade. Druhou hru to moc nepřišlo mně a po tom co zahrál Anger of the Gods tam vysázel nějaké draky a šlo se na třetí. V té už jsem si ale vítězství nenechal ujít, na play fritka moc neprohrává. 2:0

3.      Kolo – Sebastian Fiala – Sidisi Whip

To jsem si tak nějak myslel, že je dobrý matchup, ale asi jsem se mýlil. Když mi dá do bloku Satyr Wayfindera, pak Raptora, který mu pak i po smrti vyskočí zpátky do hry za pomocí Den Protectora, dále Sidisi co udělá tokena a na závěr Whip, tak není moc o čem. Druhá hra byla dost podobná, v té zahrál ještě i Drown. 2:1

4.      Kolo – Jan Jestříbek – Sidisi Whip

Moc jsem neměl radost, když soupeř začal Sidisi triple landou, ale vzhledem k tomu, že jsem byl na play a měl jsem dobrou ruku jsem doufal, že to tentokrát zvládnu. A jak říkal soupeř během celého zápasu, hod kostkou byl asi opravdu o vítězství, protože jsem vyhrál první a třetí a on pouze druhou hru. 3:1

5.      Kolo – Ivan Lendvaj – Atarka Red

A konečně tu máme mirror. Na ten jsem se těšil celou dobu, protože někdo se peče pomalu a někdo rychle a já soupeř upekl rychleji než on mě. První hru jsem začal a za pomocí Commandu měl ve třetím kole už jen 4 životy, takže bylo jen otázkou času, kdy o ně přijde. Druhou hru jsem mu postřílel potvory a pak dal na prázdný stůl Hall of Triumph a lízl si už jen země, takže já ho upižlal třema tokenama z Outburstu. 4:1

6.      Kolo – Gergely Gulyas – Abzan Aggro

První hru jsem vyhrál úplně prohranou hru, když jsem dostal dvěma Rhinama a chumpoval kolo tak, že když si líznu Command (jediný možný option), tak vyhraju. Co myslíte, jak to dopadlo? Druhou hru jsme oba neměli nic a dali jsme si každý tak 3-4 topdecky v řadě. Bohužel soupeř o jeden víc a vyhrál. Třetí hru měl ale trochu manové problémy, já měl super draw a i přes nějakého Rhina jsem se nakonec prokousal k výhře, která mi zaručila postup do top 8. 5:1

7.      Kolo – Marcin Staciwa – GW Aggro

Už když jsem šel ke stolu, tak měl soupeř nataženou ruku pro remízku. 5:1:1

V Top 8 jsem tedy byl, ale najednu jsem začal být nervózní, začal jsem se bát, že to nezvládnu, protože mi to celý den chodilo krásně, balíček mě několikrát podržel. Pár lidí mi ale popřálo hodně štěstí, taky z části proto, že jsem byl jediný Čech (no nevím jestli je Ostrava ještě v ČR) v osmičce.

Top 4 – Matija Vlahovic – Esper Dragons

Po usednutí ke stolu ze mě nervozita úplně spadla a naopak jsem cítil že nemůžu prohrát. Nevěděl jsem, co soupeř hraje a po základní části byl třetí, takže i začínal, ale to mi nevadilo, prostě jsem si věřil dál. Dal jsem si mulligan do šesti, ale v hlavě mi jen lítaly myšlenky, jak ho upeču. No první hru jsem si moc neškrtnul teda, měl co potřeboval, mě rychle došly spelly, pak už jen prolízaval deck, dal draka a mohlo se jít na druhou. Ta byla hodně netěsná První kolo potvora, druhé kolo dvě potvory, třetí kolo anténa a soupeř si lízl a vzdal. Třetí hru šel soupeř do šesti a začal Thoughtseizem, což znamenalo, že šel jakoby do pěti a já do šesti, čemuž bych se nikdy nebránil. Dávám nějaké potvrůrky, obcházím Drown in Sorrow, soupeř zabíjí Bile Blightem a Downfallem jen jednu bytost vždycky, takže další dají potřebné damage. Pak už jen soupeř lízne kartu, bezradně kouká do ruky a po chvíli mi podává ruku.

Zvládl jsem to a jsem hrozně happy. Po chvíli mi přicházi sms od Juzáma: „gl“. No jo no coverage je pomalejší než moje pečení, takže jsem mu v klidu odepsal, že už je hotovo. Snad tentokrát na PT nezklamu.

            Na závěr chci říct ještě to, že bez štěstí se dá vyhrát, ale ne vyhrávat. I to, že vám balíček chodí tak jak má, je štěstí, takže všímejte si více toho, kdy máte štěstí a ne jen toho, kdy máte smůlu. Děkuju všem lidem, kteří mi fandili a děkuju Arniemu za půjčení decku.

Mattes

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.