Dvojreport z Avacyn Restored

Jaro bývá vždy otázkou velkých dilemat. Venku začíná svítit sluníčko, v herně se zase objevuje nová sada, a tak se člověk musí těžce rozhodovat, kde že to stráví volný víkend. Nyní se navíc jednalo o víkend prodloužený a předpověď byla velmi příznivá, ovšem Wizardi se nenechali zahanbit a přišli s vlastním lákadlem v podobě slibně vypadající sady Avacyn Restored. Když se k tomu navíc přidaly dvojnásobné boosterové ceny v pražském Outpostu, váhy mého rozhodování mezi sluncem a Magicy se dostaly do dokonale vyváženého stavu. I proto muselo dojít na kompromis.
 

Teoreticky jsem mohl kompromis udělat tak, že bych šel na prerelease pouze v sobotu a v neděli se někde pořádně spálil, ale na to mě Avacyn lákala přeci jen trochu moc. I proto jsem se nad celou situací ještě jednou zamyslel a zjistil, že do Outpostu to mám necelých 7 km a herna samotná navíc leží přímo u cyklostezky, takže bych měl být schopen dorazit i po celkem pozdním vstávání s dostatečnou rezervou před jedenáctou hodinou, kdy turnaj začínal. Skvělý plán měl ale jeden háček: Kam dát kolo? Jasně, na zámek k lampě před hernou by to určitě šlo, ale zase tak naivní nejsem, takže to bude chtít propašovat kolo přímo do herny a mít ho hezky na očích. Nenápadné pašování horského kola a jeho následné schovávání za mnohem hubenější reklamní Chandru mi ale nakonec přišlo poněkud rizikové, a tak jsem předem do Outpostu napsal mail, jestli by bylo možné kolo uvnitř herny uschovat, načež jsem dostal více než povzbudivou odpověď od Lukáše Vernera, že by s tím neměl být problém.
 

V sobotu po desáté „ráno“ jsem tedy vyrazil z domova, na nosiči brašnu se svačinou, deskami a obaly, v hlavě zase spoustu myšlenek na to, co by bylo nejlepší rozbalit. Cesta hezky ubíhala, už jsem podobným směrem někdy jel, takže jsem se jednoduše vydal podél Botiče a po chvíli už podjížděl Nuselský most, načež stačilo jen sjet z cyklostezky, přejet ulici a byl jsem na místě. Hm, pěkné, dvacet minut, to bych hromadnou dopravou fakt nedával. Na registraci jsem tak měl dostatek času, přesto jsem ji provedl okamžitě a poté si i nechal schovat kolo do zadní místnosti s tím, že prý tam je zamřížované okno, takže mi s ním ani obsluha nezmizí, což mi ve srovnání s variantou „na zámek k lampě“ přišlo jako luxusní řešení. Následovalo pár slov s ostatními hráči a pak už přišlo to, na co jsme se všichni tak těšili, tedy rozbalování boosterů, i to, čeho se zejména někteří tolik obávali, tedy sepisování jejich obsahu na seznam karet.
 

Já sám jsem rozbalil moc pěknou bílou, v níž bylo asi dvacet hratelných karet, včetně pěkného Silverblade Paladina a zcela nadpozemského mýtického Entreat the Angels. Když se k tomu přidalo Moonsilver Spear, možná by se z toho všeho dal postavit solidní čistě bílý balíček, ale to by asi byla trochu škoda, protože by jeho vlastník přišel o možnost zahrát si další bombu v podobě Soul of the Harvest. Jako určitá kompenzace jinak povedené sady karet tu pak byla i Arcane Melee a zbytek balíku si nepamatuju, každopádně jsem si při odevzdání zabaleného balíčku říkal, že by mi vůbec nevadilo ho dostat zpátky, hrálo by se s ním totiž určitě skvěle. „A já zase dostanu spoustu odpadu!“, říkal jsem si a trochu zalitoval, že i na prvním prerelease nové sady musíme podstupovat výměnu otevřených karet s ostatními hráči (Zde se hodí poznamenat, že jeden z hráčů si to zřejmě myslel ještě víc než já, a tak s rozbalenými kartami rovnou odešel. Místo 39 hráčů nás tedy bylo 38).
 

Samozřejmě jsem pak dostal sestavu, v níž jsem měl vzácné karty rozděleny mezi všech pět barev, abych měl svůj výběr co nejjednodušší, navíc v každé barvě byly i další pěkné kusy, a tak jsem zdánlivě měl příliš mnoho možností k výběru. Ovšem opravdu pouze zdánlivě. Boosteroví bozi totiž zřejmě slyšeli mé hořekování nad odevzdáváním karet, a tak mi i nyní přihráli zázračný Entreat the Angels, k němu místo Silverblade Paladina přidali Cathar's Crusade a vše doplnili párem Seraph of Dawn, tedy anděly, kteří by mi mohli pomoct se k mým lepším kartám probojovat, ať už budou v knihovně schované kdekoli. A jelikož se v bílé objevilo i dost dalších rozumných kousků, byla tato barva jasným kandidátem na hlavní pilíř mého balíku a já si začal sám pro sebe opravovat myšlenky zaobírající se výměnou pěkných karet za odpad. Ty pak byly zcela zavrženy ve chvíli, kdy jsem si projel celou modrou, která sice čítala jen asi jedenáct karet, ale zase na jejím samém konci byla karta ze všech karet nejkartovatější: Tamiyo, the Moon Sage! Dobře já, řekl jsem si a začal si užívat pocit, že se mi zase po nějaké době celý Sealed Deck hezky sám o sobě zaplatí... Ale tak zase by byla škoda usnout na vavřínech, takže konec jásání a pojďme stavět!

Chvíli jsem se zaobíral myšlenkou, jestli modrou skutečně chci hrát, protože i když obsahovala mocnou planeswalkerku, jinak mi na výběr moc nedávala a ostatní barvy naopak nabízely celkem rozumné možnosti. Jenže černá se kromě trojice ničení (dvou Death Windů a jedněch Bone Splinterů) orientovala spíše agresivním směrem, což by s mou bílou zase tolik nespolupracovalo, červená se pak až na vzácného Tyranta of Discord a parádního Thunderous Wrathu k agresivitě nejen orientovala, ona jí přímo přetékala, a tak jsem jí taky musel zavrhnout. Zelená pak nabízela mocnou trojici Revenge of the Hunted, Blessings of Nature a Wolfir Avengera, ale zase neobsahovala téměř žádné další potvory a neposkytla ani potřebnou barevnou stabilizaci. Dobře, budeme tedy modrobílý Mythic balík! No dobře, ani v tuto chvíli nebylo zcela rozhodnuto, protože dva Death Windy mě celkem lákaly k přidání špetky černé, ale pak jsem si řekl, že tím bych ohrozil včasné zahrání mých nejlepších kousků a že to nemám zapotřebí. Sice jsem tedy musel celému balíku pomoct artefakty, ale přišlo mi to jako spolehlivější řešení.

Výsledný balík vypadal následovně (tímto se omlouvám za to, že neuvádím seznam všech karet, které jsem měl k dispozici, ale bohužel už jsem je stačil smíchat s kartami z neděle, takže by to nebylo úplně přesné...):
 

1 Alchemist´s Apprentice
1 Angelic Wall
1 Elgaud Shieldmate
1 Farbog Explorer
1 Gryff Vanguard
1 Holy Justiciar
1 Midvast Protector
2 Moonlight Geist
1 Scrapskin Drake
2 Seraph of Dawn
1 Voice of the Provincess

1 Tamiyo, the Moon Sage

1 Bladed Bracers
1 Tormentor's Trident
1 Vanguard's Shield (po první hře nahrazen Narstad Scrapperem)

1 Cathar's Crusade
1 Crippling Chill
1 Defang
1 Defy Death
1 Entreat the Angels
1 Peel from Reality

9 Plains
8 Islands
 

Z modré a bílé jsem naverboval prakticky všechny hratelné karty, artefakty to pak trochu doplnily (i když své equipmenty jsem si společně s lifelinkovými Seraphy hodlal pořádně užít) a na jakékoli další barvy jsem si zakázal byť jen pomýšlet s tím, že si raději užiju barevnou stabilitu. Jako sideboardové možnosti jsem si pak připravil Cathedral Sanctifiera a Angel's Mercy, s nimiž bych mohl zatvrzelým agresivním balíkům vystavit pořádnou stopku, kdyby jim mí nebeští obránci nepřišli dostatečně odrazující. Celkově se mi ale balík velmi líbil a nezbývalo mi nic jiného, než si potichu říct: „Jo, poslal jsi krásné kousky a dostal ještě lepší... Tak s nimi koukej něco uhrát, ať neděláš ostudu!“ Navíc jsem se při pohledu na speciální zaškrtávací kartičku, pomocí které jsme měli otevírat Hellvault, celkem zaradoval, protože zaškrtnout deset políček by s mým balíčkem neměl být až tak veliký problém, když jenom jedna z mých mýtických karet měla potenciál zaškrtnou hned pět políček najednou.

A pak už se šlo bojovat!
 

Vašek mě v prvním kole dostal pod výrazný tlak pomocí Wandering Wolfů, proti nimž byl můj Angelic Wall poněkud krátký. A když ve chvíli mé odpovědi v podobě větších potvůrek přišel s trumfem jménem Soul of the Harvest, bylo poměrně rychle po hře. V té druhé jsem ale převzal iniciativu zase já, resp. můj Seraph of Dawn, který společně s Moonlight Geistem okousával soupeře a zároveň rozumně vyvažoval i stavy mých životů, díky čemuž jsem si pro změnu došel k pohodové výhře já. Nejzajímavější pak asi byla hra třetí, kdy Vašek opět vyndal Soul of the Harvest jen proto, abych mu já sám dolízl Tamiyo a Soulu mu zatapoval, což ovšem nebyla zrovna ideální odpověď, protože stále mohl čerpat pořádnou karetní podporu. S dalšími pašíky se mi pak dařilo jakž takž měnit mé vlastní blokery, čímž se ale celá hra poněkud zapikovala – a najednou přišel konec kola a ani jeden z nás se v nastavení k ničemu zásadnímu nezmohl. Takže z první hry remíza a rychle pojďme na druhou.

0-0-1
 

Z této partičky si bohužel moc nepamatuju, možná i proto, že mě v první hře Igor přejel tak rychle, že jsem mu ani nestihl dát žádné zranění. Ve hře druhé jsme se pak dostali do složité situace, když jsem sice měl na stole větší útočnou sílu, ale on zase disponoval dostatkem blokerů s různými příchozími efekty, které v bloku parádně zneužíval pomocí Nephalia Smugglera, díky němuž mohl nejen pohodově blokovat, ale také si pomocí Voice of the Provinces vytvářet jeden token za druhým. Přesto jsem ho dokázal lehce zranit a díky Cathar's Crusade věřil v možné vítězství i přesto, že se na druhé straně stolu objevil neblokovatelný Latch Seeker a začal mě bolestivě okousávat. Už už jsem si říkal, že si na něj v klidu zahraju Crippling Strike a snad to nějak dotáhnu (soupeř byl na devíti), když tu se stal zázrak! Bonfire of the Damned z vršku soupeřovy knihovny přisvištěl do hry a využil plného potenciálu Igorových man, díky čemuž jsem to já i všechny mé potvory dostali za devítku. To bych asi nerozdýchal prakticky za jakékoli situace, ale těsně před Bonfirem jsem byl na desíti a soupeř mi tak Latch Seekerem zasadil poslední ránu...
 

0-1-1

Petr se už od začátku rozhodl pořádně zatlačit, což ale v této sadě naštěstí neznamená 3/2ky v prvním kole, ale 1/2ky s protekcí na upíry (Midnight Duelist), které mi zrovna moc nevadí. Když se k nim ale přidají další dva človíčci a ještě k tomu je jeden z nich Fervent Cathar, který zabrání mému Seraph of Dawn v blokování, moc nadšený z toho nejsem, zejména když Petr přidává Kessig Malcontents, kteří mi ukáží sílu jeho lidských zdrojů a napálí mě rovnou za čtyřku. Hned na to ale svým Seraphům dávám do ruky pořádný trojzubec (Tormentor's Trident), díky čemuž je osvobodím od obranných povinností a můj 5/4 letec s lifelinkem si postupně dolétá pro výhru.
Ve druhé hře se pak nenechávám ani zpočátku zaskočit tak jako v té první a sám vesele útočím, tentokrát si ale trojzubec bere po prvním propagačním útoku Moonlight Geist – a protože na něj soupeř nemá odpověď, i v tomto případě ho poletucha s trojzubcem připraví o poslední naděje. I když, možná ještě nějaké zůstávaly, ale podařilo se mi zázračně dolíznout Entreat the Angels a se čtyřmi létajícími anděly ve hře si nejen proškrtnout čtyři políčka na Hellvaultí kartičce najednou, ale i si dojít pro první vítězství. Zde ale musím přiznat, že Petr měl celou dobu na stole Vigilante Justice a pokládal nějaké ty človíčky, jen si bohužel svou Justici pořádně nepřečetl a místo do ozbrojeného Geista celou dobu pálil do mě. Po hře jsem ho na to alespoň upozornil a snad mu tak vylepšil šance do dalších her.

1-1-1
 

Na Tomášově straně stolu se poměrně rychle objevil Captain of the Mists, jehož prakticky okamžitě následovala Elgaud Shieldmate, která dokáže leckoho natolik rozhýbat, že se do něj soupeř jen tak netrefí, což v případě kapitána-tapovače bylo obzvlášť nepříjemné, zejména proto, že já sám jsem disponoval rozumnou útočnou silou, na jejíž protlačení byl ovšem potřeba můj oblíbený trojzubec, který jsem opět mohl vložit do rukou lifelinkového anděla, ovšem jen proto, aby mi ho Tomáš jednoduše tapnul. Proto mě postupně občas kousla nějaká ta jeho mrška jen proto, abych já sám protlačil zranění maximálně po vyložení Midvast Protectora, který přidělením protekce na modrou donutil kapitána tapovat ještě ve chvíli, kdy jsem mohl sám přezbrojovat trojzubec. Jinak se ale hra dostala do poněkud bezvýchodné situace, kterou pomohli vyřešit až mí vlastní tapovači: Holy Justiciar a především samotná Tamiyo, díky nimž mí vlastní útočníci dokázali překonat soupeřovy obránce.
Druhá hra pak byla spíše ve znamení vzájemného omezování, kdy jsme každý vykládali větší obránce než soupeř útočníky, Tomáš mě pak připravil o Elgaud Shieldmata pomocí Appetite for Brains a následně vyložil Dread Slavera, tedy nepříjemného otrokáře všech mrtvých, který se ale po mém vlastním Defangu stal poněkud bezzubým. Mého Narstad Scrappera pak výrazně přibrzdil Mist Raven, ale pak opět přišel můj oblíbený zázrak: Entreat the Angels s X=3 a Tomáš na místě vzdal.

2-1-1
 

Na Martina se v první hře přilepila smůla, díky níž si několik kol nelízl třetí zemi, a tak ho postupně okousávali Alchemist's Apprentice, Moonlight Geist, Seraph of Dawn a nakonec i dva tokeny z Entreat the Angels, tentokrát zcela nezázračně seslaného z ruky. Ve hře druhé se pak situace otočila, i když jsem zpočátku zejména díky bažinami procházejícímu Farbog Exploreovi celkem tlačil a dostal soupeře pod deset životů. Jenže on postupně pokládal many a postupně našetřil na samotného Griselbranda, kterého jsem zvládl pouze zatapovat Crippling Strikem jen proto, aby si Martin pomocí Spirit Away přivlastnil a výrazně vylepšil mého lifelinkového Seraph of Dawn, na což jsem musel zareagovat vrácením anděla samotného a Griselbranda ještě předtím, než jsem mohl plně využít jeho zatapování. A jelikož Farbog Explorer sjel soupeře jen na šest a mě nepřišel Defang ani Entreat the Angels, mohli jsme jít brzy na další. Tam se už zase dařilo o něco více, když jsem položil Cathar's Crusade a po ní postupně i pár potvor (jednu i přes Defy Death). A jelikož mi Holy Justiciar dokázal pročitstit cestu řadami zombíků, mohl jsem se radovat ze třetího vítězství v řadě, které mi díky remíze z prvního kola zajišťovalo slušnou šanci na pár boosterů. Ještě mě ale čekala poslední hra, v níž se mělo rozhodnout o jejich konkrétním množství...

3-1-1
 

Tady se pro změnu smůla trochu chytla mě, ale pustila mě aspoň na celé tři země, budiž jí tedy odpuštěno. Soupeř ale předvedl parádní agresivní křivku vyšperkovanou Demonlordem of Ashmouth, kterého jsem mu ještě jednou dokázal zabít, ale podruhé už se to moc nepovedlo, tak jsem se aspoň s menším počtem zemí netrápil moc dlouho a šli jsme na další. V ní jsem pro změnu já zahájil svou křivku nasideboardovanými Cathedral Sanctifiery a po chvíli přidal i Farbog Explorera, který to proti bažinám holt umí. Radovan se ale nevzdal bez boje a opět mi ukázal Demonlorda a chvíli po něm přišla Killing Wave za čtyři, z níž jsem se svými čtyřmi potvorami nebyl zrovna nadšený, ale naštěstí jsem disponoval 23 životy a Sanctifiery navíc mohl celkem bezstarostně obětovat. Demonlord se mě pak pokusil dorazit, ale povedlo se mu to jen na dva životy (po pročištění cesty Thunderboltem, tedy jestli si to dobře pamatuji). A jelikož mě opět dorazil trojzubec a soupeř byl na pěti, mohl můj Farbog Explorer vesele zaúřadovat a donést mi tak srovnání stavu na 1-1.
V rozhodující hře pak Radovan přišel s poměrně malými, ale nepříjemnými mrškami: Scalding Devil ještě nepatří k tomu nejlepšímu, ale Falkenrath Exterminator a Blood Artist působili celkem nepříjemně, naštěstí se mi ale podařilo zformovat rozumnou obranu a naopak útočit Scrapping Drakem, kterého navíc ochraňoval Elgaud Shieldmate. Radovanovi pak do třetice přišel Demonlord, ale mě zase konečně dorazila Tamiyo... Ale jelikož mé Farbog Explorery odstřelil Bone Splinters, musel jsem se kvůli potřebné výhře naposledy obrátit do oblasti zázraků: Ano, i zde přišel Entreat the Angels, přinesl tři anděly a soupeř tak mohl jedině zkusit závěrečný útok, který se ale podařilo odrazit – a o zbytek už se andělé nějak postarali.

4-1-1
 

Sám jsem byl překvapený, jak se mi po vlažném startu podařilo vše napravit a dosáhnout rovnou na čtyři vítězství v řadě. S celkovým skóre 4-1-1 jsem pak mohl věřit i v pěkné umístění a ocenění. A skutečně, páté místo z 38 hráčů vypadalo velmi dobře a přineslo mi nejen jeden z počátečních výběrů z Hellvaultu, ( k jeho otevírání jsem ostatně sám přispěl, při jeho rozebírání jsem pak dal přednost Gisele před ostatními peckami a dobře jsem udělal;-)), ale také celých 8 boosterů nové sady a k nim ještě 6 boosterů Dark Ascension. Co v nich bylo, to sám nevím, protože jsem si je uschoval na budoucí drafty. Jeden takový se mi nabízel přímo na místě hned po turnaji, ale jelikož už bylo po sedmé hodině a já slíbil sportovní polovičce svého já, že se ještě trochu projede, draft jsem odmítl, převzal zpět „uskladněné“ kolo a vyrazil do ulic, tentokrát ale ne přímou čarou zpět domů, ale raději hezky na cyklostezku podél Vltavy, trochu se po náročném intelektuálním výkonu rozhýbat...
 

Jak už jsem výše naznačil, i v neděli jsem se rozhodl pro sportovně-Magicový kompromis, tentokrát ale ještě okořeněný o druhou hlavu, resp. Dvouhlavým Obrem. I pro něj v Outpostu přidali ke dvěma boosterům Avacyn Restored za každého hráče na ceny i dva boostery Dark Ascension, což dávalo parádních 8 boosterů na ceny za každý tým. A jelikož nejkrásnější holka na světě, Eliška Nováková, hraje Magicy celkem ráda a v obrovi ještě radši, nebylo co řešit. A protože jsem se ve svém dřívějším mailu Outpostu ptal rovnou na možnost uschování dvou kol, mohli jsme i v neděli vyrazit na našich „železných ořích“.
 

Cesta tentokrát trvala o něco déle, protože jsem se rozhodl ji vylepšit a vyhnout se jízdě přímo po rušné Vršovické ulici, ale po chvíli bloudění okolními ulicemi jsem kapituloval a vydali jsme se hezky po hlavní. Do Outpostu jsme ale stejně dorazili včas a pro dvě kola našli místo v zadní hrací místnosti (a mimo jiné tím splnili můj plán na schování kola za Chandru - tentokrát tam byla kola rovnou dvě, ale určitě ne schovaná). Následně jsem nás zraegistroval a mohli jsme si jít dát svačinku na lavičku u cyklostezky, po které jsme přijeli. Mimochodem, právě tyhle lavičky a příjemně zelené prostředí mi na nové poloze Outpostu celkem učarovali, ke svačení (ve stravovacím významu tohoto slova) mezi koly jsem je využíval už v sobotu a v neděli jsme na nich s Eliškou i lehce provětrávali možnosti našich balíků. V krásných jarně-letních dnech bych tak právě tohle přírodní posezení považoval za jednu z hlavních výhod nového Outpostu.
 

Po čtvrt hodině ale byl čas na návrat do herny, kde jsme usedli ke stolům a začali rozbalovat. Bohužel si pamatuju jen to, že jsme posílali opravdu slušnou zelenou v čele s Championem of Lambholt a mýtickou Primal Surge (kterou jsem tedy nikomu nezáviděl), zbytek mi ale nějak neutkvěl v paměti, což asi mimo jiné znamená, že zde moc hitových kusů nebylo. Úplně jinak tomu ale bylo u karet, které jsme dostali zpátky, v nichž se na nás rovněž usmál lambholtský Champion, ale přidali se i další parádní vzácné kousky, opět rozdělené mezi všech pět barev, ale to žádnému dvouhlavému obrovi zase tolik nevadí. V zelené tedy byla už jen Descendant's Path, kterou jsme bez dostatku spolupráce se zbytkem balíku opravdu hrát nechtěli, ale ostatní už stály za to: V černé přišel stejně jako včera Gloom Surgeon a nově i Demonic Rising, navíc ji značně vylepšovaly dvě Human Frailty, jeden Death Wind a na Obrovi vskutku monstrózní Barter in Blood. Červená a bílá pak žádné vlastní vzácné karty nepřinesly, ale zase se dohodly na spolupráci, a tak se na nás usmál i Slayer's Stronghold a hlavně se mi za včerejší výběr z Hellvaultu přišla odvděčit samotná Gisela, Blade of Goldnight! Budeme se tedy stůj co stůj snažit červenobílou kombinaci řádně využít! O další barvě pak rozhodla Eliška, když při kontrolování modrých kousků najednou povídá „Hele!“, usmívá se na mě a ukazuje mi nějakou kartu. Mrknu tedy na ní a co nevidím, Tamiyo! Hm, asi se té měsíční holce se mnou včera hrálo fakt dobře, když mě přišla znovu navštívit!

Dnes si ale užije hru v rukách Elišky, které jsme postavili modročerný balíček plný zabíjení, zdržování, letců a dvou mocných pětimanových kusů, když k Tamiyo přibyl i Demonic Rising. Přesný decklist si bohužel nepamatuju, ale pokusím se ho tu nějak zrekonstruovat:
 

1 Butcher Ghoul
1 Elgaund Shieldmate
1 Unhallowed Executioner
1 Gloom Surgeon
1 Gryff Vanguard
1 Maalfeld Twins
2 Mist Raven
1 Searchlight Geist

1 Angelic Armaments
1 Demonic Rising
1 Tamiyo, the Moon Sage

1 Amass the Components
1 Barter in Blood
1 Bone Splinters
1 Death Wind
1 Geist Snatch
2 Human Frailty
1 Into the Void
1 Second Guess

2 ????????????

9 Island
8 Swamp
 

Na 2 karty si už bohužel nevzpomenu, ale ať už to bylo cokoli, celý balíček se podle mého názoru celkem povedl, když kombinací zabíjení a vracení mohl vyřešit nejednu situaci a pomocí Tamiyo nebo Demonic Risingu si dojít pro vítězství, případně jednoduše pomáhat čistit cestu potvůrkám z balíku druhého.
 

U toho jsme chvíli řešili, jestli se vyplatí hrát trojbarvu, protože červená toho do pomalejší kombinace ke Gisele a druhému balíčku zrovna moc nenabízela, bílá pak byla bohatší, ale asi by dohromady nedaly tu nejlepší sestavu, jakou jsme mohli mít, a tak nakonec skutečně padla volba na zelenou, která obsahovala Borderland Rangera a Abundant Growth a rozhodnutí o třech barvách nám tak výrazně usnadnila, když jsme červenou odsoudili do role určité výpomoci a zařadili od ní jen pár kousků. Výsledný balík vypadal zhruba následovně:
 

1 Angelic Wall
1 Archangel
1 Borderland Ranger
1 Champion of Lambholt
1 Gang of Devils
1 Gisela, Blade of Goldnight
1 Goldnight Commander
1 Holy Justiciar
1 Howlgeist
1 Moonlight Geist
1 Nightshade Peddler
2 Seraph of Dawn
1 Trusted Forcemage

1 Abundant Growth
1 Lightning Prowess

1 Banishing Stroke
1 Eaten by Spiders
1 Joint Assault
1 Pillar of Flame
1 Righteous Blow

1 ?????????

1 Slayer's Stronghold
8 Forest
7 Plains
2 Mountain
 

I zde mi paměť trochu selhává, a tak si jednoduše nevzpomenu na poslední kartu, ale to asi také není až tak důležité, mnohem zajímavější určitě bude celý balíček, který dává jasně tušit, že jsme obdrželi opravdu podařenou sestavu karet. Pravda, ve trojbarvě jsem se trochu děsil zdvojených man v ceně mnohých karet, ale pak jsem si řekl, že přeci jen máme nějakou tu barevnou stabilizaci a ještě k tomu mulligan zdarma, tak to snad až tak hrozné nebude. I proto jsem začínal věřit, že by se nám mohlo podařit splnit alespoň Eliščin cíl, chtěla zde totiž být nejlepší holkou (což s třemi účastnicemi přeci jen nebylo až tak triviální, jako na běžném Magicovém turnaji).
 

Bohužel jsem si nedělal poznámky a Dvouhlavý Obr je na zapamatování ještě náročnější než klasická hra, takže všechna kola pouze krátce shrnu (i když, jak tak na to zpětně koukám, zase tak stručné to nebude). V tom prvním si tým Trollů vybral svou smůlu hned na začátku turnaje, když jedné hlavě dlouho nedorazila třetí země, a tak jsme na ně stačili poměrně dobře přitlačit i přesto, že hlava druhá zahrála Demonic Rising a začala vykládat 5/5 letce. Naštěstí se nám ale ve správný okamžik podařilo všechny potvory dobít a vzniklou skulinkou si dojet pro vítězství.
 

Na druhou hru si pak nevzpomínám vůbec, ale určitě jsme vyhráli, a tak jsme do třetího kola vstupovali s čistým štítem a skóre 2-0, které bychom určitě rádi vylepšili, ale to nám nebylo přáno ani přesto, že Eliška hrála s Game Dayovou podložkou s velkým nápisem Champion. Oba soupeři totiž vytáhli naprosto stejnou podložku a jasně nám tak naznačili, jak se celá hra bude vyvíjet. Po hodu kostkou si navíc vybrali, že budou začínat, načež jeden z nich vyložil Wandering Wolfa, na kterého se mi v ruce těšil Seraph of Dawn, bohužel ale dost zbytečně, protože hned v dalším kole se stal zázrak a na vlčka putovaly čtyři podpůrné kamínky z Blessings of Nature, díky čemuž jsme to dostali za dvanáct dřív, než Eliška vlka vrátila na ruku Mist Ravenem. I potom jsme ale tahali za kratší konec provazu a hru jednoduše nestačili stabilizovat. Takže první prohra...
 

Čtvrtá hra se mi pak vůbec nelíbila, když jsme už při míchání načapali soupeře, jak míchají karty lícem směrem k druhé hlavě, která se na ně bez ostychu dívá – a to se opravdu nedělá, pánové! Samotná hra se pak opravdu protáhla, když se u soupeřů objevil Demonic Rising a na naší straně Tamiyo společně se Searchlight Geistem podporovaným Elgaud Shieldmatem, navíc se nám podařilo naši planeswalkerku dostat k ultimátce a stále ji udržet na stole, ale přesto jsme soupeře zrovna nedrtili. Díky řešení zajímavé situace s Barter in Blood (který soupeři zahráli ve chvíli, kdy měli sami na stole undying potvoru a Gang of Devils, zatímco my Howlgeista a Undead Executionera, nakonec stejně všechno pomřelo) jsme ale měli i po konci kola pět minut navíc, nicméně by nám asi stačila i tři nastavená kola, protože v tom prvním přišla Gisela a v „posledním“ se společně s ostatními potvorami se soupeři opravdu nepárala. A já si této výhry cenil asi nejvíc ze všech, minimálně za to neférové chování při míchání jsem totiž opravdu chtěl vyhrát.

V pátém kole si jeden ze soupeřů vybral svůj příděl smůly a dlouho zůstal na dvou manách, druhá hlava pak všechno sama trochu nestíhala, když Eliška nechala jejich počáteční nápor naběhnout do Barter in Bloodu a vzápětí se na naší straně stolu objevovala jedna potvora za druhou (a u Elišky to byl i démon z Demonic Risingu), takže jsme poměrně rychle došli k vítězství a mohli se jít vyvětrat na oblíbené lavičky.

Před kolem posledním jsme společně se třemi dalšími týmy zjistili, že jsme jediní se skóre 4-1 a pět výher nikdo nemá, tak jsme se dohodli na hromadné remíze a rovnoměrném rozdělení cen s tím, že si poslední hru samozřejmě zahrajeme, i když už o ničem nebude rozhodovat. U nás pak došlo na postupnou přetahovanou, ale nejprve se do hry zapojila Tamiyo a po chvíli ji doplnila i Gisela, kterou nám soupeř vrátil na ruku a vzápětí i chvíli tapoval, ale její zdvojnásobovací schopnosti stejně neodolal.

Celkově jsme se skóre 4-1-1 skončili na čtvrtém místě, které jsme ale brali jako první sdílené;-). Každopádně pro nás znamenalo 13 boosterů Avacyn Restored a 9 boosterů Dark Ascension a k tomu pár dalších pokladů z Hellvaultu (tentokrát jsme vzali Avacyn, tak doufám, že se zachová podobně jako Gisela a přijde se na nás na nějakém Sealedu podívat).
 

V herně se pak z vyhraných boosterů opět organizoval draft, ale to pro nás, cykloMagicáře, nebylo tak zajímavé jako další pěkná projížďka po povltavské cyklostezce, navíc s pěkným pocitem úspěšného herního dne. Eliška si pak splnila svůj hlavní cíl, být nejlepší holkou na turnaji, díky čemuž jí zřejmě výrazně stouplo sebevědomí, protože mě celou cestu domů pořád předjížděla. No nic, asi jsem měl v brašně moc boosterů...