Závěrečný turnaj série Cmus Six Tour a finálový draft očima vítěze

Minulou sobotu se v pražském Černém rytíři konal poslední turnaj letošního CMUS Six Touru, následovaný finálovým draftem pro prvních osm hráčů v celkovém pořadí série. Protože se mi na obou těchto turnajích celkem dařilo, rozhodl jsem se vyslyšet Lobovo přání a napsat report.

 

Ještě než se ale dostanu k sobotnímu dění, chtěl bych krátce shrnout celou sérii. Máme za sebou poslední turnaj a je na čase podívat se na to, co bylo na sérii dobré a co se povedlo méně. Tomuto tématu bude patrně na Cmusu věnován ještě nějaký článek, který nastíní, jakým směrem se budou věci ubírat příští rok, nicméně pokud máte na věc názor, o který byste se chtěli podělit, neváhejte jej napsat do komentářů pod tímto reportem. Zpětná vazba se cení vždy, zvlášť pokud je ještě „čerstvá“.

 

Osobně považuji celou sérii za celkem podařenou. Pokud má být cílem přimět hráče hnout se z místa a dojet na turnaj třeba i do tak vzdálené destinace, jako je pro pražáky Vyškov, tak se dá říct, že odměna v podobě finálové osmičky do určité míry zafungovala a „honit body“ do individuální i teamové soutěže se vydalo celkem dost hráčů, což je zejména pro pražáky v posledních letech věc poměrně nevídaná. Co se týče jednotlivých turnajů, tak za nejvydařenější považuju asi dvojici doubledraftů, které se konaly v rámci „conů“ na Korně a Šumperákonu. Víkendové kartičkové akce jsou prostě něco, co k Magicu neodmyslitelně patří a protože Uherákon to už má bohužel asi za sebou, Korno cup s Šumperákonem jsou dvě víkendové akce, kam Six Tour jednoznačně patří a na které se vždycky pokusím udělat si čas. K víkendům, které nelze vynechat, bych přidal ještě mistrovství republiky, ale kdo ví, jak to s ním od příštího roku bude.

 

Z šesti turnajů, které se v rámci Six Touru konaly, jsem tentokrát nevynechal ani jeden. Magic v poslední době hraju když mám čas a chuť a protože letos nechybělo ani jedno ani druhé (a taky proto, že jsem se rozhodl brát kvalifikaci do finálové osmičky trochu vážně), objezdil jsem, co se dalo. Po dvou průměrných výsledcích v Praze a Vyškově jsem si dal top osmičku s mono-green elfím tlakem na pražské dvojce (ve fieldu plném CawBladů) a druhé místo na draftu na Korně a „misi“ kvalifikovat se jsem tak v podstatě mohl považovat za splněnou. Na Šumperákon jsem vyrazil hlavně podpořit v teamové soutěži naše trio „Petr Pirát“, dát si double draft a vyzkoušet si, co je zač modern. Na poslední turnaj – dvojku, která se konala tuto sobotu – jsem pak šel hlavně proto, že jsem ji měl takříkajíc „pod nosem“ a ve stejný den na stejném místě se konalo i finále.

 

Co se týče výběru balíku, neměl jsem příliš složitou práci. Prakticky od vydání Innistradu hraju na dvojce pouze Solar Flare a ani tentokrát nebyl důvod balík měnit. Flare mi naprosto vyhovuje po stránce herního stylu a přestože se standard od září několikrát výrazně změnil, vždy mi zatím stačilo změnit pár karet v maindecku či v sideboardu a výsledky byly opět uspokojivé (což by – příznávám – mohlo být způsobené i tím, že tyto výsledky pocházejí prakticky pouze z FNMek v rytíři :P). Předem upozorňuju, že hraju verzi bez Lilian a Snapcasterů. Liliana je v balíku sice dobrá, k jejímu zařazení je však třeba docela zásadně upravit složení zemí a výsledkem je to, že lehce zvýšíte power level a podstatně snížíte konzistentnost tím, že si rozbijete manabase. A protože právě konzistence je něco, co od balíků, které hraju, chci v první řadě, Lilianu jsem se rozhodl nehrát. Pokud jde o Snapcastery, důvod, kvůli kterému jsem je nezařadil, je ještě prozaičtější – zkrátka a jednoduše je nemám. Nějakou dobu jsem hrál verzi Flare s půjčenými Snapcastery a v balíku se celkem osvědčili, nicméně rozdíl mezi verzí, která je hraje a tou, která místo nich obsahuje jinou dobrou kartu, není až takový, jak by se mohlo zdát. Kdyby by se jednalo o důležitější turnaj, byl bych možná ochotný testovat a najít verzi, která by byla nejlepší (a sehnat si do ní karty). Protože však u mě má v poslední době slovo „testing“ ryze teoretický význam a do finálové osmičky jsem byl kvalifikovaný tak jako tak, rozhodl jsem se nic nehrotit a na turnaj si vzít verzi, kterou mám nahranou a do které si nebudu muset téměř nic shánět. Do bojů jsem vyrazil s následujícím balíkem:

Maindeck je poměrně fádní, absence Snapcasterů dovoluje hrát jednoho maindeck Simulacruma a dvě Ratchet Bomby. Solemn v balíku figuruje hlavně jako „bonusový“ zdroj barevné many, který umí dodat druhou černou na Grave Titana, druhou bílou na Sun Titana, a tak dále. A když už jsme u těch win condicí – Titáni a Elesh se mi v tomhle balíku líbí o dost víc než Consecrated Sphinx, která umírá na první Doom Blade, který má soupeř na ruce (a Blade dneska hraje naprostá většina controlů). Oproti tomu Titáni vždycky přinesou alespoň nějakou „přidanou hodnotu“ a Elesh dokáže naprosto zničit aggro decky. Zmínil jsem už Ratchet Bomby a musím říct, že tahle karta se mi na současné dvojce opravdu osvědčila. Proti aggro-deckům jako fritka či bílí „humáni“ je výborná, ale svou práci odvede i proti controlu. Pokud ji zahrajete včas, není problém ji nabít na pět counterů, aby dokázala smahnout Gideona a s jedním extra „cukříkem“ i Sphingu nebo libovolného Titána. Hodně controlů také začíná hrát White Sun’s Zenith jako zbraň do mirroru a „preventivní“ Bomba s nula countnery zajistí, že vás EoT zahraný Zenith nezabije. Kromě toho ji umí vrátit váš Sun Titán, což se rovněž počítá.

 

Sideboard nejspíš nijak nepřekvapí – Mental Misstep slouží jako obrana proti aggrům typu Iluze a ke zcounterování 1-dropů GWčku, svoje uplatnění však najde i v mirroru, kde counteruje nepříjemnou Nihil Spellbombu a také Surgical Extraction v reakci na vaše Unburial Rites. Jedna by měla stačit, protože si nikdy nechcete líznout víc kopií a v lategame si ji často najdete Alchemií, když bude potřeba. Azure Mage a Nephalia Drownyard jsou rovněž proti controlům a Drownyard se siduje dovnitř místo spellu jako dvacátá sedmá země – mirrory kontrolních balíků obvykle rozhoduje to, kdo déle vydrží nevynechat land-drop (Alchymie v midgame zpravidla hledá země). Flashfreeze a Dissipate jsou proti Wolf Run Rampě, ovšem protože velká část R/G ramp začala hrát Autumn’s Veil, nebude tenhle matchup ani tak moc dobrý a RGčkům je lepší se vyhýbat. Divine Offering je v sideboardu primárně proti Tempered Steelu a Birthing Podům (které bez Podu v podstatě nedokážou vyhrát), svoje uplatnění však najdou i proti některým balíkům, jež hrají Inkmoth Nexus. Zbytek je hate na fritku, které je u nás pořád dost velké množství, takže je lepší být připraven. Čtyři Reinforcementy spolu s kupou zabíjení, to je obrana, přes kterou se fritkaři dostávají jen ztuha.

 

Tolik k balíku, teď už k samotnému turnaji.

 

1. kolo – Radek „Greg“ Řehoř (Mono black control)

 

Greg hrál jako už tradičně monoblack control a protože balíky zásadně staví podle svého a ne podle nějaké předlohy z netu, byl jsem jako obvykle ve střehu, co na mě všechno vyskočí. V první hře mi Greg pročistil ruku discardem a země pocuchal Smallpoxem, Alchymie a Think Twicy se ale postaraly o dostatečný přísun zemí, Vengeful Faraóna zcounterovala Dissipace a i když se do hry podíval Karn a málem mě otrávily Nexy, moji finisheři to nakonec zvládli. Druhou hru po mulliganu nechávám land-light draw, soupeř hraje Lilianu, která poctivě zahazuje karty a když se dostane na ultimátku, je čas jít na třetí. V té mi život znepříjemňují tři Sever the Bloodline a nějaká ta Nihil Spellbomba, nicméně na Gideona jsou Sever the Bloodline krátké a bílý planeswalker si během tří kol dokráčí pro vítězství.

1-0

 

2. kolo – Lukáš Blohon (UWB „Neeman“ control)

Proti Lukášovi to dvakrát přislo skvěle, Alchymie zajišťovaly dostatek landů a Think Twiců, takže když se někdy kolem desátého kola začal lámat chleba a do hry začali skákat pašíci, měl jsem nakonec v obou hrách dostatek hrozeb, abych ze soupeře vyrazil všechno counterování a zabíjení a poslední Titan to zvládl.

2-0

 

3. kolo – Vojtěch Ottomanský (Wu Wescoe aggro)

Soupeř jde v první hře na pět, ve druhé má trochu víc zemí než bylo zdrávo a celou dobu se vytrvale stará o to, abych jeho obrovskou smůlu náhodou nepřehlédl. Chápu, že když to někomu zrovna nechodí, má potřebu se o svoje neštěstí podělit s protihráčem, co mě však nepřestává překvapovat, je to, jak může kdokoliv, kdo hraje Magic déle než pár měsíců, považovat mulligan na 5 nebo mírný flood za něco tak neobvyklého, že je třeba to soupeři důkladně vysvětlit. Nemyslím to teď ani nijak osobně vůči tomuhle konkrétnímu soupeři, spíš jako obecnou radu pro ty, kteří k tomu mají sklony: pokud se vám zdá, že váš mulligan na pět je vrchol nespravedlnosti, měli byste si uvědomit, že soupeř už patrně v podobné situaci mnohokrát byl (a ještě bude) a že váš pláč ho nejspíš nijak zvlášť nedojme.

3-0

 

4. kolo – Petr Nahodil (burn)

S Mistrem sedíme na feature matchi, takže popis zápasu si můžete přečíst v coveragi. Ve zkratce hry probíhaly asi tak, že v první si dávám mulligan na čtyři a poměrně bez odporu prohrávám, druhá hra je race mezi červenou Shrinou a Grave Titanem, v klíčovém kole nakonec Mistr nelíže červený spell a prohrává. Třetí hru rozhodne Wurmcoil, který přidá tolik životů, že ani Shrine na 14 a na 8 k vítězství fritce nestačí.

4-0

 

5. kolo – Tomáš Bubela (Uw iluze)

Přiznám se, že z tohohle kola už si moc nepamatuju, kromě toho, že mě ve druhé hře Tomáš zabije klasickým startem „1. kolo Phantasmal Bear, 2. kolo Lord of the Unreal, Nacatl jede za 3“ a ve třetí hře se přemnoží Grave Titani díky několika Phantasmal Imagům na obou stranách. Přetahovanou nakonec vyhrávám a tím i celý match.

5-0

 

6. kolo – Jirka Vorel (U/B control)

První hra je race o to, jestli ve hře udržím hrozbu dřív, než mě Vorlík odemele Nephalia Drownyardem. Nakonec se mi podaří dojet si Grave Titanem pro vítězství s jednociferným počtem karet v knihovně, za což vděčím za prvé tomu, že Vorlíkovi dlouho nepřišla druhá černá, aby mohl mlít dvěma Drownyardy naráz, a za druhé tomu, že mi v jednu chvíli dává Surgical Extrakci na Forbidden Alchemy místo toho, aby s ní čekal až budu něco vytahovat přes Unburial Rites. Hra trvá poměrně dlouho, takže si říkám, že hůř jak remízou to už asi neskončí. Ve druhé hře mě dva Drownyardy odemelou dřív, než Sun Titan zvládne dát lethal, a to i díky tomu, že Ghost Quarter se schovával až mezi posledními třemi kartami v balíku. V posledním kole před útokem dávám ještě zoufalou Forbidden Alchemy, která by se Sun Titanem pořád ještě zvládla oba Drownyardy zbourat, pokud by otočila kvartýr, to se ale nestane a jdeme na třetí, na kterou nám zbývá méně než pět minut. Dlouho to vypadá, že hru vyhraju na damage nebo že skončí remízou, ale Vorlík hraje v prvním nastaveném kole Jace, odemílá deset karet a když planeswalkera zabíjím, hraje ve třetím nastaveném dalšího Jace, který mi odemílá posledních deset karet z knihovny, takže se ve čtvrtém nastaveném kole přesně na kartu dolížu.

5-1

 

7. kolo – Jan Dolejš (Bant Pod)

Po chvíli rozvažování dáváme remízu, která by díky nejlepším tiebreakům měla stačit mě na druhé a Honzovi na třetí místo – kdybychom hráli, tak vítěz je sice první, ale poražený bude až někde kolem šestého-sedmého místa, takže rozdíl poměrně zásadní. Takže ID a můžu jít okounět, co se děje na ostatních stolech. Naše propočty nakonec vychází jen částečně, já jsem s nejlepšími pomocnými druhý, ale Honza nakonec končí o necelé jedno procento za Petrem Nahodilem.

5-1-1

 

 

Po skončení dvojky následuje horečné sčítání bodů, ze kterého nakonec vychází, že smolné deváté místo bere Petr Nahodil, protože však na finále nepřijel David Do Anh, toho času studující v Německu, tak ono deváté místo zas až tak smolné není a na postup do finále stačí. Nejvýše umístěným smolařem je tak Petr Kludka, kterému to do finálového draftu nevyšlo o nějaké tři body.

 

K draftu usedám s plánem draftovat UB self mill nebo GW tlak, podle toho co si otevřu a co mi po pravé ruce sedící KKčko pošle. Pokud ani jeden z „tier 1“ archetypů nebude k dispozici, jsem připraven switchnout do nějaké méně prošlapané kombinace jako UW, RB či UR, protože toho ale s těmihle balíky nemám nadraftováno tolik, kolik bych rád, budu spokojenější, když nebude třeba nějak zvlášť experimentovat.

 

V prvním boosteru otevírám mythického řezníka Reaper from the Abbys, takže plán je jasný. Modrá je nakonec poměrně otevřená, dokonce až tolik, že i vlevo sedícímu Matesovi pošlu pár „dárků“, které ho do modré pošlou, i když předpokládám, že zrovna Matesovi by ke switchnutí do modré stačilo i to, kdyby mu někdo na desátý pick poslal Curse of the Bloody Tome. Pár mlecích „vějiček“ ke konci prvního boosteru skutečně posílám a jak se později ukáže, Mates pochopitelně nezaváhal a všechny karty do mlečky sebral. Já se nakonec celý draft udržím v UB a výsledný balík vypadá takhle:

S balíkem jsem spokojený – má dostatek self-millu, nějaké to zabíjení, bombu, která vyhrává lategame a hlavně Pavouky, kteří toho v self-millu dokáží opravdu hodně. Dvě Grotta jsou podle mě akorát na to, abych mohl Spawning zahrát i z ruky, ale zároveň si nekazil manabase, která musí uživit Reapera přes tři černé a karty jako Claustrophobia či Dissipate přes dvě modré. Jediné, co bych na balíku změnil, je počet zemí – takhle top-heavy balík by měl asi hrát osmnáctou zemi, nejspíš místo Brain Weevila (i když tuhle kartu mám poslední dobou dost rád a je podle mě podstatně lepší, než vypadá).

 

V prvním kole hraju proti Honzovi Kotrlovi, z čehož rozhodně radost nemám, protože z draftu vím, že má Mayora of Avabruck. Pokud si projdete decklist, zjistíte, že na Majora zahraného ve druhém kole mám přesně nula odpovědí. Victim of Night ho nezabije a Claustrophobia ho sice odstraní z combatu, ale nezabrání mu vyrábět vlky a posilovat je. Soustředím se tedy na to, aby si Honza Mayora nelízl (jestli to funguje i takhle na soupeře, to jsem se Hanze zapomněl zeptat).

 

V první hře KKčko začíná, jde na šest a po chvilce rozvažování nechá. První kolo položí forest, druhé kolo nedá zemi a předá tah. Takovýhle play signalizuje „MAJOR“ až na druhý konec místnosti, zkonzultuju tedy svou situaci s kartami na ruce a dospěju k závěru, že by si Honza pokud možno nemusel druhou zemi chvíli líznout, jinak bude zle. Druhá země však přichází hned v zápětí a Mayor jde skutečně do hry. Útočím Typhoid Rats a pokládám do bloku Jednookého Strašáka. KK předá kolo a Mayor se flipne, ve svém kole ho tedy vracím pomocí Silent Departure do ruky a Krysy upravují KKčkův počet životů na sedmnáct. Major se znovu podívá do hry a po útoku Myší hraju Murder of Crows, v dalším kole, poté co se Major znovu flipne, ho vracím do ruky flashbackem a jedu za pět a vrány spolu s další lítačkou hru stihnou vyhrát dřív, než se Major příliš rozvášní.

 

Druhou hru tahá Honza celou dobu za delší konec, Galvanic Juggernout a Gastaf Shepherd se starají o útok a když si nelíznu třetí černou na Reapera a KK přitlačí Rage Throwerem, je vymalováno. Třetí hra je opět race, který nakonec díky několika trikům ukončují moje letadla dřív, než to stihnou hordy červených a zelených vlkodlaků na druhé straně stolu.

 

Semifinále proti Lennymu i finále proti Králi štěstí z Ostravy najdete v coverage, i tak ale hry alespoň krátce popíšu. S Lennym byly všechny tři hry více méně jenom o rérech. V první trumfl můj Reaper from the Abyss jeho Dearly Departed, v druhé jemu přišel bílý „drak“, ale můj Reaper nebyl nikde k vidění a ve třetí hře se situace přesně obrátila a černý démon zapracoval, aniž by se Dearly Departed ukázali. Všechny tři hry samozřejmě zahrnovaly i nějaké to útočení, blokování, zabíjení a tak dál, ale rozhodly je doopravdy jen zmíněné dvě rarity.

 

Finále proti Matesovi bylo hodně zábavné, a to hlavně kvůli balíku, který se Matesovi podařilo nabrat. Pevně doufám, že se ještě jeho decklist na cmusu objeví, ale pokud ne, dal by se shrnout asi takhle: čtyři dobrá réra, z toho jedno v sideboardu (Balefire Dragon, Devil’s Play, Mirror-Mad Phantasm a v sidu ponechaná „pekárna“ Heretic’s Punishment), k tomu čtyři odemílací karty (Dream Twist, 2x Curse of the Bloody Tome, Zvoneček) a zbytek, který byl... speciální. První hra se například odvíjela tak, že Mates položil Hanweir Watchkeepa, který když se flipne, musí každé kolo útočit, a k němu měl na ruce do komba dvakrát Ghostly Possession, které vytvoří soupeři nesmrtelného blokera. Abych nebyl nespravedlivý, je třeba Matesovi přiznat body za kreativitu a také to, že balík nějakým záhadným způsobem přeci jen fungoval (konec konců ho donesl až do finále), ale sledovat, jaké karty Mates hrál, byla opravdu velká švanda. První hra se tedy odvíjela celkem podle plánu – hrál jsem bytosti, Mates je zabíjel, na sedmi manách seslal Draka, dostal removalem a drobotina ho ujezdila.

 

Na druhou hru jsem dal ven smetí jako One-Eyed Scarecrow (jestli je drak 6/6 nebo 5/6, to už moc důležité není), Brain Weevil (nepochyboval jsem o tom, že se u Matese na ruce vždycky nějaký vhodný adept na zahození najde) a 2x Armored Skaab (proč pomáhat soupeři se semíláním, že?). Místo toho do balíku putovaly 2x Night Terrors, Ghoulcaller’s Chant a druhý Skaab Goliath (s plněním hrobu by neměl být problém). Zvažoval jsem i možnost nasajdovat více karet, ale v sideboardu opravdu nebylo nic, co bych chtěl do balíku dát, takže jsem nakonec nechal počet na čtyřiceti. Ve druhé hře si dal Mates „agresivní“ draw první kolo Zvoneček, třetí kolo Curse a na jednu z mých dvou 6/9 zombií našel včas odpověď v podobě Claustrophobie a o kolo mě odemlel. Třetí hra byla dost napínavá, Mates mě odemílal pomocí dvou Cursů, v klíčovém kole však zapomněl, že Spider Spawning má flashback za černou a ne za zelenou a proti mému boardu tři ostrovy, tři swampy zahrál z hrobu flashback Rolling Temblor na dva moje medvědy, načež dostal sedmou zemí a devíti pavouky z flashbacku a bylo vymalováno. Kdyby s Pyroclasmou počkal, hru by jednoznačně vyhrál.

 

Co k tomu říct? Chybovat je lidské a pokud vám někdo tvrdí, že zná hráče, který nedělá chyby, pak prostě a jednoduše nemá pravdu. Zkuste se zeptat libovolného pro-playera a určitě vám bude schopen vyjmenovat hned několik důležitých zápasů, které takříkajíc odevzdal. Matese jako hráče respektuju a lhal bych, kdybych tvrdil, že mě jeho minela nepřekvapila, nicméně to se prostě stává. A že se to stalo zrovna v rozhodující hře finále Six Touru, za to se rozhodně nezlobím.

 

Sobota tedy pro mě byla celkem úspěšná. Vítěznou šňůru se mi bohužel nepodařilo protáhnout do nedělního PTQčka, kde jsem nejprve dostal po swapu balík, který Krafťák při sepisování označil za „nejhorší sealed pool v dějinách“ a černého Petra v místnosti, nicméně výsledek 5-2 mi nakonec o dvě desetiny procenta nestačil na osmičku (ceny byly pro top8 dohromady osm displayů, pro devátého nic, obv obv obv). A jaké z toho plyne ponaučení? Někdy vám všechno vychází a výhry přicházejí tak samozřejmě, jako by to ani jinak být nemohlo. A jindy máte pocit, že si z vás někdo tam nahoře dělá legraci. A i to je to, co z Magicu dělá Magic. Tak se nenechte smůlou příliš rozhodit – pokud se budete víc soustředit na to, jak to hrajete, než na to, jestli máte zrovna štěstí nebo ne, rozhodně pro své výsledky uděláte víc, než když budete přemítat, jak je možné, že se všechna smůla světa lepí právě na vás. Ona se totiž lepí na všechny úplně stejně ;)

 

 

Díky za pozornost

 

 

 

kosaak