Report z Magic Festu v Utrechtu

Tento report bude trochu jiný: spíše plný zážitků, než popisů her. Ale nezoufejte, návštěva Utrechtu stála za to, tak snad se pobavíte stejně jako my. Pojedeme popořadě.

Středa, večer

Zapínám stream (rozhodli jsme se se ženou rozjet naši kariéru internetových hvězd a k tomu patří i stream; adresu najdete na konci článku) a po nějaké době se zmíním o tom, že se chystáme ve čtvrtek do Utrechtu. Po skončení streamu volá kamarád, že by možná jel taky. Magic sice moc neumí, ale rád se podívá do města. Jsem nadšen, protože původní plán byl takový, že pojedu sám a Oskara (třetího člena naší výpravy) vyzvednu v Eindhovenu, kam přiletí z Neapole. Kuba ovšem momentálně nemá dost peněz a domlouváme se, že se ozve ve čtvrtek odpoledne. Usínám s nadějí, že na tomhle výletě snad tolik finančně nevykrvácím.

Čtvrtek, odpoledne

„Radostný“ den v práci mi ještě více prozáří hovor s Kubou, který mi oznámí, že peníze nesehnal. Udělám rychlý kalkul (10 hodin řízení po celém dni v práci plus cena za cestu jen pro mě, lomeno možnost, že mi peníze nevrátí) a celkem rychle docházím k výsledku, že ho založím. Chvilku o tom přemýšlí a nakonec kývne. Domlouváme se, že dorazí ze Strakonic do Prahy nějak kolem dvanácté a následně vyjedeme směr Utrecht. Později odpoledne dává Oskar vědět, že sehnal ubytování v jakémsi Amersfoortu, což je cca 30 km od Utrechtu. Paní ovšem podle všeho neumí anglicky. No výborně, začínám se trochu bát. Nicméně už je domluveno, jdeme do toho.

 

Čtvrtek, půlnoc

Kuba doráží, žena i prcek spí. Já se začínám balit. Kuba byl poslední čtyři týdny doma bez valného kontaktu s lidmi (po nehodě v práci, jejímž výsledkem byly zptřetrhnané vazy na kotníku), takže se potřebuje vypovídat. Chvilku ho poslouchám, přičemž pokaždé, když projdu kolem stolu v obýváku, zapomenu, co jsem si chtěl zabalit. Utínám jeho gramofon se slovy: „takhle se v životě nevyprdelíme, já potřebuju koncentraci, jinak tu zapomenu i hlavu“. Nakonec úspěšně všechno nanosíme do auta, Kuba nechá klíče od svého u nás, kdyby žena během víkendu potřebovala někam jet, a vyrážíme.

Pátek, dvě ráno

Poslední benzinka v ČR. Paní je příjemná… asi tak, jak byste v tuto hodinu čekali. Špatně nám naúčtuje benzín a pro storno musí volat do Žiliny, což jí na náladě nepřidá. Následně nastává chaos, co bylo/nebylo zaplaceno a o 15 minut později konečně vyjíždíme vybaveni posledním levným benzínem. Během oné diskuse ale úplně vypustím, že jsem si dal za úkol v ČR nakoupit dostatek cigaret na cestu, což jsem samozřejmě neudělal. Rychle se dívám, kolik stojí cigarety v Německu a Nizozemí a v duchu prokleju pumpařku, sebe, daně, lidi a nakonec si stejně zapálím a psychicky se připravím na chytré poučky německých pumpařů, jak že si to představuji, kouřit!

Pátek, jedenáct dopoledne

Kuba je zvyklý jezdit po Evropě, tudíž většinu cesty zvládne on. Já se můžu trochu vyspat. Ještě jednou díky! Během cesty tankujeme kdesi v Německu, kde mají LMka za „lidových“ 6 euro a 20 centů. Pumpař mě poučí, že kouřit se nemá. Jak jinak. On to člověk z těch líbivých obrázků na krabičkách přece nepozná... Jakmile dorazíme do Holandska, zjistím, že někdo z mapy vymazal kopce. Ta země je úplně placatá! V Utrechtu mě čeká další překvapení – celé město je jak Pardubice: všichni na kolech. Ba co víc, nejen na kolech, ale i na koloběžkách a skútrech, a to i v dešti! Po cca 20 minutách popojíždění kolem ulice, jež byla podle navigace naším cílem, konečně najdeme místo konání. Po dalších 10 minutách i konkrétní místo v komplexu výstaviště. Doporučení při hledání magicových turnajů: dívejte se po podivně vypadající lidech. Hledejte Vikingy, čepice či vousy všech tvarů, délek a barev a samozřejmě zasmušilé výrazy a nářky nad tím, jak to „zase nepřišlo“ ve všech možných jazycích – však to znáte. Kuba to s úsměvem komentuje se slovy: „Super, tady se aspoň nemusím trápit s tím, co si na sebe vezmu.“ Poukazuji na skutečnost, že v porovnání s probíhající výstavou karavanů a jejich návštěvníky vypadá osazenstvo MagicFestu jako cirkus, a že ho to skutečně trápit nemusí… Hurá bleskovat lidi na PTQ!

Pátek, sedm večer

PTQ končí. Byl jsem nervózní jako vždy, o to více, že první soupeř na mě vyrukoval v prvním kole se Shkriekhornem a začal házet karty do hrobu. Dredge není pro fritku zrovna dobrý matchup. Vzhledem ke stylu tohoto reportu nebudu rozebírat všechny hry, takže jen ve zkratce:

Dvakrát Dredge: 4-0, štěstí stojí při mně. Oponenti otočí během čtyř her pouze třikrát Creeping Chill.

Paradoxical Outcome Emry: 2-0, v obou hrách stejný průběh. Soupeř první kolo vyhází ruku na stůl a dá do hry Emry, která dostane okamžitě bleskem. Další již nenajde. V druhé hře navíc přijde do hry jak Stony Silence, tak Rest in Peace, což soupeři úsměv na tváři nevyvolá.

Azorious Control: 2-0. Ani jeden Batterskull se neukáže a je rychle hotovo.

Grixis Death’s Shadow: 2-0. DS už jsem dlouho nepotkal a úplně na rovinu, zpotil jsem se až na…, přece jen to jsou dost těsné hry. Nakonec na mě vždy koukají velké stíny a je to o fous. Výrazně pomůže i to, že soupeř na čtyřech životech nechá s jednou modrou projít Lava Spike, protože si chce nechat Stubborn Denial na teoreticky smrtelný Boros Charm. Já mám na ruce ovšem jen Bolt a když se další kolo rozhodne na dvou manách odpálit Temur Battle Rage, je rozhodnuto.

Super výsledek, no ne? Jenže…

Titanshift: 1-2. V druhé hře zariskuji a nenechám si manu na Skullcrack, za což mě soupeř odmění dvěma Balothy, jedním Thragtuskem a následně třetím Balothem. I tak se mi ho podaří díky tlaku dostat na tři životy, ale balíček nepodrží a do ruky mi dodá bytost místo blesku. Třetí hra pak je čistě v jeho režii.

Výsledné skóre 5-1 sice při 118 lidech stačí na TOP 8, ale nikoliv mě: má prohra nastala ve druhém kole, takže na pomocné končím na 12. místě. Odměnou mi je 1000 tixů, dva bye do hlavního turnaje a relativní klid v duši. Naše páteční cestování ovšem nekončí: hurá na Eindhoven!

 

Pátek, deset večer

Let z Neapole do Eindhovenu se zdržel o krásných osm hodin. Během cesty pro Oskara jsme nuceni tankovat, přičemž dojdeme k zajímavému zjištění: v nizozemských tankomatech se rozhodně nevyplatí používat Revolut kartu. Mají totiž tendenci vám zablokovat bezdůvodně 3500 korun a adekvátní sumu v Eurech zároveň, jen aby vám ji po další půlhodině vrátili. Po silné dávce nadávek nakonec platím kartou od RB, protože tankomat si nerozumí ani s AirBank. Oskara vyzvedáme tak trochu punkově: kolem letiště nejde zaparkovat, takže ho prakticky nabíráme za jízdy, přičemž při nasedání rozmačká banán a rajčata. Oznámí nám, že v Ryan Air byli laskaví a dali mu voucher na čtyři eura na jídlo, což následně komentuje slovy „zavšivenej Ir jeden lakomej“. Nicméně Big Mac pro mě má, takže se alespoň najím. (Pro vysvětlení: v každé zemi, kam jedu, povinně ochutnám můj nejmilovanější Big Mac. V Holandsku například mají lepší okurky než u nás, doporučuji!). Rychle zpět směr Utrecht. Po chvilce ale zjišťujeme, že tak jednoduše to nepůjde: Nizozemci mezitím dálnici na Utrecht kvůli opravám zavřeli a nás čeká cca 50km zajížďka. To už Oskar nevydrží a vehementně požaduje pivo. Zajíždíme tedy na benzínku, jen abychom zjistili, že nizozemské zákony prodej alkoholu na pumpách zakazují. No výborně. Benzinky v Holandsku navíc působí jako návštěva věznice, protože prodejci jsou za mřížemi. Nedovedu si představit, jaká nebezpečí vedla k zavedení podobných opatření, ale věřím, že se jim dýchá bezpečněji.

Půlnoc z pátku na sobotu

Dorážíme do Amersfoortu. Rozlámaní, unavení a trochu vyplašení představou, jak nám paní domácí vyhubuje. Namísto toho nás po získání klíče ze schránky pozdraví čilá sedmdesátnice, zavede nás do pokojíku, smiluje se nad Kubou a řekne mu, ať se vyspí v dětském pokoji. Oskar je v sedmém nebi, když v lednici najde piva. Rovnou si dá dvě a z plic dostane ještě několik nepublikovatelných nadávek na Ryan Air. Domlouváme se na cestě, Oskar nakonec na sajtu ráno vyrazí vlakem (nemá bye) a my se vyspíme a nasnídáme. Paní totiž připravuje i snídaně! Uléháme do peřin a těšíme se, jak nakopeme zadky ostatním.

Sobota, tři odpoledne

Tak to bychom měli. Mé krásné dva bye promptně otáčím ve skvostný výsledek 2-3. Limited mi prostě nejde. Nijak zvlášť nepomáhá probouzející se nemoc, i tak je to ale smutný výsledek. Rozhodnu se, že na další limited GP házím zvysoka bobek. Nechce se mi vyhazovat 75€ do kanálu. Hry samotné jsou plejáda missplayů, přičemž vrcholem je poslední z nich, kdy uvažuji, že dám do balíčku ničení artefaktů a enchantmentů, přestože jsem zatím viděl jen jednu zelenou výbavu. Nakonec se rozhodnu, že to neudělám a mou odměnou je pohled na The Great Henge na soupeřově stole. Oskar mezitím dál bojuje a nakonec vypadává až v sedmém kole. 14. místo z GP Krakow se tedy opakovat nebude. Pobyt mu nicméně zaplatí Ryan Air, kteří jsou povinni ho za zpoždění kompenzovat. Já se rozhodnu ještě dát si večerní modern, protože čím si lépe spravit pachuť nežli ufritováním pár lidí. Rychle osmahnu dva Trony, jeden klasický s bílou Leyline v SB (!) a jeden Eldrazi s takovým sympatickým, ale zmateným Němcem. Beru si 300 tixů a mám v zásadě půlku výletu zaplacenou.

Sobota, jedenáct večer

Již „doma“ vařím pánům párky, které jsem jako „máma“ našich výletů samozřejmě vzal s sebou, protože zbytek osazenstva většinou na jakoukoliv výživu zvysoka prdí. Párky sice nejsou kdovíjaký zázrak, ale Oskarova turnajová strava vypadá asi následovně: tři Redbully, dvoje Snickers a troje Tatranky. Opakuji mu, že je to určitě rajčaty, když jsem do něj v Krakově cpal rajčata a zeleninu, uhrál ono krásné 14. místo. Tady namísto toho rajčata rozsedl a neměli jsme šanci! Poučení: berte s sebou na MagicFesty zeleninu! A párky! Najíme se a protože se nám už nechce dávat draft na Aréně, zkusíme Metagame Challenge s balíkem, který Oskara zaujal: Golgari Adventures. Okamžitě si ho zamiluji také.

Ach, ony krásné chvíle před Oko-toberfestem…

Naše paní domácí, i přes svůj vyšší věk, doráží mírně ovíněna až kolem jedenácté, tak se rozloučíme a jdeme spát. Oskara v neděli čeká další limited PTQ, já mám v plánu zase ubleskovat několik lidí v Modernu.

Neděle, poledne

Po vydatné snídani jsme všichni na sajtě, Oskar už hraje a já usedám proti prvnímu soupeři: Monored Prowess. Už v druhé hře se ale naplno projevuje únava z víkendu a propukající nemoc, když do soupeře nasměruji Boros Charm, jen aby mi příští kolo spláchl Firewalkera návratem Kozileka. Nakonec to nějak upachtím, ale moc kvalitně se tedy necítím. To se potvrdí v následujících čtyřech kolech, kdy potkám pokaždé (!) mirror. Jak jsem psal v minulém reportu, balík na to není stavěn, menší počet Helixů, více canopy zemí a jen dva ohňochodci v SB znamenají, že soupeři jsou vždy v mírné výhodě. Rozhodně mi nepomůže ani to, že pokaždé prohraji hod kostkou. Povede se mi nakonec vyhrát pouze jeden z mirrorů, byť některé hry jsou opravdu těsné… Ovšem v jedné se soupeř ke klíčovému Path (kdy na sebe koukají dva ohňochodci) prolíže dříve a v jiné mi to prostě vypne a udělám v klíčovém momentu řádný missplay. Můj krásný plán výhry dalších dvou displejů se tedy rozpadá a nakonec se spokojím s 50 tixy.

Oskar mezitím bojuje o 4-2, ale nakonec prohrává. Věrný jeho stylu „potřebuju tu frustraci ze sebe dostat“ nenadává ani tak na soupeře, jako spíš na to, že si otevírá jenom plívy a oponenti mají všechno. Nutno tedy podotknout, že pokud si někdo otevře Clarkbridge Trolla, dva Murderous Ridery a The Great Henge, tak moc nechápu, jak může prohrát, což byl příklad jednoho soupeře, který nakonec porazil pouze Oskara. Ale i takový je Magic. Oskar se tedy zařadí do fronty, aby odevzdal svých 150 tixů. Já natrefím na onoho zmateného Němce s Tronem ze soboty, který mi oznámí, že se probojoval do TOP 8 PTQ, v němž já jsem skončil na krásných 2-1-3. I takový je Magic. Přeji mu hodně štěstí, říká, že to je jeho první TOPka, tak se o tom chvilku bavíme, zatímco Oskar je ve frontě stále nasupenější. Nakonec se přece jen dočká a všichni pomalu vyrážíme k autu.

Neděle, sedm večer

Chystá se výstava LEGA! Jenže my už nebudeme v Utrechtu. Tak se alespoň před cestou vyfotíme u něčeho, co bych chtěl mít v obýváku – gigantický X-Wing.  Vracíme se ještě do Amersfoortu, abychom paní zaplatili navíc za ubytování Kuby. Mezitím se samozřejmě spustí monzun, tudíž při vkládání peněz do schránky zmoknu jak slepice. Nakonec se nám přece jen podaří vyjet směr Praha, ovšem déšť nás úspěšně pronásleduje až do půlky Německa, i přes Kubovo ujišťování, že podle satelitů se pohybuje nahoru. První část cesty tedy ubíhá v klidném 90 kilometrovém tempu s viditelností cca 20 metrů. Po cestě samozřejmě nemůžeme vynechat McDonalds, kde si opět potvrdím jak dobré jsou okurky v Nizozemsku.

Přibližně po 300km cesty už nutně potřebuji vystřídat a žezla se ujímá Kuba. Oskar zatím vzadu běduje nad tím, že nemá šanci se připravit na zítřejší přednášku, což není problém u studenta, ale pokud jste pedagog, je to horší :-). Po dalších cca 250km Kuba oznamuje, že zbývá benzín na 100km, a že bychom měli natankovat. Kouknu na Google a zjišťuji, že sjezd za 40km je ten náš. O chvíli později sjíždíme a nalézáme tankomat pouze na diesel. Výborně. Zajíždí k další pumpě, kde se situace opakuje. Mírně naštván se zeptám, na kolik kilometrů nám zbývá v nádrži, na což Kuba trochu zaraženě odpoví, že na patnáct. Patnáct?! Zeptám se ho, jestli jel na spotřebu. Odpoví, že ano. Chci doplnění, že jak rychle tedy jel. Plný nadšení odpoví, že místy i 130. Na spotřebu! Už se vidím, jak stopujeme ve tři ráno u Drážďan nějaké Němce, aby nám dojeli pro benzín… Sednu za volant a na elektropohon, který u hybridní Toyoty CH-R zvládne tak maximálně 3km, dojíždím na další benzinku, která byla sice v navigaci v autě, ale Google ji neznal. Heuréka! Normální pumpa u níž postává místní omladina. Beru, co jde a mírně paranoidní nasedám do auta a říkám Oskarovi, který přebírá štafetu na poslední část, aby rychle vypadl, protože Bůh ví, co tam ty lidi ve tři ráno dělají.

Pondělí, pět ráno

Jsme konečně doma. Ještě ženě natankuji normální český benzín a hurá domů. Kubovi předávám klíče od auta, dávám mu na cestu rajče, jogurt a tatranku, za což mi druhý den poděkuje, protože ho po pár kilometrech přepadla hrozná únava a snídaně přišla vhod. Já konečně znaven uléhám a nastavuji budíka na půl devátou ráno. Mám sice dovolenou, ale prcek tento režim moc nerespektuje. Úplně zničen, ale nadšen další plejádou zážitků usínám poučen, že na limited příští rok kašlu.

Janek „Taata Janek“ Gabriel

PS. Stream najdete na adrese https://twitch.tv/taatajanek. Milerád vás tam uvidím. Nečekejte zázraky, ale snad nějaké pobavení… a pár nadávek na Teferiho a Oka. 😊 Občas se něco zadaří: třeba teď Pioneer Challenge 25. místo a trocha internetové slávy. Pravidelně zatím v úterý, čtvrtek a neděli.

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.