Prostě další PTQ

Už je to docela dlouho co jsem napsal nějaký článek, a důvod je jednoduchý. Prostě se mi v kartičkách přestalo dařit. Vlastně se mi najednou se Scars of Mirrodin nedařilo vyhrát ani jednu hru ať už na sealedu nebo na draftu, a potom co jsem zkontrolovat theDCI jsem na chvíli musel přestat hrát.

 
Magic je hra, ve které úspěch záleží z části na štěstí, s tím nikdo nic nenadělá. Mnohem větší část úspěchu se skládá ze skillu, ale ani tady jsem toho moc nepředváděl a určitě by se našlo spoustu prohraných her, které by lepší hráč na mém místě vyhrál. Snažil jsem se najít momenty, kde jsem něco mohl udělat jinak, ale často mi přišlo, že místo mých špatných rozhodnutí měl oponent spíš správnou odpověď na moje karty, měl Untamed Might okolo které už jsem si nemohl dovolit hrát, nebo měl Wurmcoila, na kterého jsem já odpověď neměl. Dal jsem si tedy chvíli oddech a rozhodl se počkat na costructed sezónu, ve které se mi vždy dařilo víc. Ta přišla docela brzo v podobě posledního Six Touru, kde jsem byl celkově i přes 0:3 turnaj ve Vyškově na 10. místě, a spoustu lidí přede mnou už mělo započítáno 4 turnaje, takže jsem věřil že bych topku mohl uhrát. Večer před turnajem už jsem dokázal sehnat od Váňy pouze Boros, ale i ten vypadal docela fajn, každopádně radši bych hrál něco s Jacem. David si se mnou naštěstí jako správný kamarád před turnajem vyměnil decky, takže jsem mohl hrát UW, které vypadalo docela fajn, a vypadalo ještě líp hned potom co jsme vyřadili už nelegální one-of Essence Scatter, který tam byl podle Davida úžasný. Výměna nebyla problém, protože David měl k topce mnohem blíž než já, ale stejně si to ještě pojistil 5:1 výsledkem. Nechtěl jsem psát constructed report, takže jenom ve zkratce řeknu, že jsem měl při hrách docela štěstí hlavně na počet líznutých Jaců, kteří byly v mirrorech a proti UB překvapivě úžasní. Prohrál jsem ve druhém kole proti vampírům, a s radostí přijal těsně před prohrou scoop od staršího Lenyho. Ještě jsem ukecal ( zase chvíli před prohrou) Jirku Vaňka na remízu, a pak už jenom doufal. Nakonec jsem se do finálového draftu sixtouru dostal, a s průměrným deckem jsem se dostal přes Lukáše Blohone do čtvrtfinále, kde mě i přes několik pěkných playů zabil Karlos Řehulka, když jsem v decideru nepoložil třetí zemi. 3. místo na Six Touru mi rozhodně zvedlo náladu a  sebevědomí zpátky do normálu, a po dlouhé době jsem už neměl pocit, že nedokážu vyhrát partii.

S příjemnou náladou nastupuju k Váňovi do auta, a vyrážíme do Berouna. Limited PTQ mi přijde nevyhratelné, ale i tak se těším, protože celý den strávím s příjemnou partou lidí. Na předním sedadle totiž ještě sedí miniVáňa a vedle mě PV (pro neznalce: ano, je to opravdu on – Petr Vošahlík), takže o společnost je postaráno. Ocitnout se v takovéhle magicářské partě má jednu výhodu, a tou je že je pořád o čem mluvit – o Magicu. A zrovna se v Japonsku hraje mistrovství světa, takže probíráme coverage a fandíme Tiranovi. PV nám čte feature match Japonec vs. Juzám, ten jde v decideru do pěti a pro Českou republiku to nevypadá moc dobře. Juzám dává zelenou expedici, explore….zelenej titán. „Tak to by to moh vyhrát ne?“ „Ten titán je Japonce…“. 
            Takhle nám cesta uteče opravdu rychle a za chvíli už jsme v Berouně. Jako vždy je tady úžasná atmosféra, za kterou je nutno poděkovat především Jožinovi, který tady nabízí skvělý servis v podobě rychlého nachystání párků nebo okamžitého přinesení půllitrové kofoly. Tak nějak vždy čekám, že mě pořádně zkasíruje, ale když mě na konci turnaje požádá o něco kolem padesáti korun, tak jsem mile překvapený.
            Když mi po půlhodince dorazil sealed sepisovaný Martinem Medem, chce se mi už jenom smát. Po Bochumi jsem myslel, že hratelný sealed nikdy nedostanu. Teď jsem si docela jistý, že tohle je můj nejlepší sealed jaký jsem kdy měl. Ne ve smyslu 6 mythických rarit, ale ve smyslu křivky, hracího plánu a sideboardu. A ani ty rarity nejsou k zahození :) Byl dost těžký na postavení, ale věděl jsem, že když si dám opravdu záležet a budu dobře hrát, tak vyhrát swiss by neměl být problém. Základem decku bylo bezpochyby:

2 Precursor Golem
Contagnious Engine
U myr, B myr, R myr

Golem Artisan
Wall of Tanglecord

Mám v sealedu tři myry, a to je přesně ten počet který bych chtěl vždycky hrát. Golem artisan umí v lategamu vyhrát hru skoro sám, a umí toho tolik, že ho považuju jako auto include. Křivka je ale i bez něj dost vysoko a je to golem, což ho trochu zhoršuje kvůli Precursorovi, to ale jenom znamená, že budu muset hrát trochu jinak, ne že bych Artisana hrát neměl. Jednu stěnu hraju taky skoro vždy, a deck má hodně rarit, takže ať bude výsledný deck vypadat jakkoliv, tak se vždy rád dostanu do lategame.

 Určitě jsem chtěl hrát červenou, a jelikož černá i zelená byla nepoužitelná, musel jsem ještě vybrat mezi bílou a modrou. 

červená: Spikeshot Elder, Galvanic Blast, Embersmith, Shatter, Oxida Scrapmelter, Barrage Ogre
+ Flameborn Hellion, Panic Spellbomb

modrá: Grand Architect, 2 Volition Reins, Riddlesmith,
+ Disperse, 2 Lumegrid Drake, Neurok Replica

bílá: 2 Arrest, Myrsmith, Glint Hawk Idol, Origin Spellbomb
+ Soul Parry, Loxodon Wayfarer  

            Prakticky porovnávám 2 Arresty se dvěma Reinsy a Grand Architecta s Riddlesmithem proti Idolu s Mysmithem. Bílá je agresivnější, modrá je kontrolní a celkově lepší. Navíc dvoje kradení je na sealedu lepší než na draftu, některé decky jako třeba RB na Reinsy nemají odpověď, a od ostatních decků to vytáhne třeba Revoke Existence, takže na Precursora už nemusí mít odpověď.

Final deck:
0# Accorder´s Shield
1# Spikeshot Elder, Galvanic Blast, Panic Spellbomb
2# Riddlesmith, Embersmith, Shatter, Wall of Tanglecord, Leaden Myr, Iron Myr, Silver Myr
3# Grand Architect, Snapsail Glider, Neurok Replica
4# 2 Lumegrid Drake, Oxida Scrapmelter
5# 2 Precursor Golem, Golem Artisan
6# 2 Volition Reins, Contagnious Engine
17 zemí

         Při stavbě jsem měl 26 karet, které jsem opravdu chtěl hrát, a jelikož jsem určitě chtěl hrát 17 zemí, musel jsem 3 z nich vyřadit.  17 zemí chci hrát i se třemi Myry, protože jedna z cest, jak můžu často prohrát je nelíznout si 5. nebo 6. zemi, navíc mám Riddlesmithe, který by měl s přebytečným počtem zemí pomoct. A teď zpátky k 26 kartám, na stranu jsem vytáhl všechny, které se vůbec dali vyndat:

Accorder´s Shield, Panic Spellbomb, Snapsail Glider, 2 Lumegrid Drake, Rusted Relic, Disperse, Barrage Ogre

Z těchto osmi karet jsem musel dát pryč tři, a strávil jsem nad tím asi 15 minut. Poměrně rychle jsem vrátil Shield, protože toho v decku dělá opravdu hodně, vytváří z čehokoliv zeď, takže hru výrazně protahuje, a taky se jedná o skvělý artefakt k Embersmithovi, kterého můžu zahrát ve třetím kole a rovnou s ním zastřelit nepřátelského Myra. První jsem vyřadil Rusted Relic, protože s tímhle deckem nejčastěji prohraju, když si líznu špatnou kombinaci karet ve špatném pořadí, takže jsem se tuhle situaci pokusil co nejvíce eliminovat. Rusted Relic je v některých situacích úžasný a v některých nedělá nic, navíc tady bych ho určitě chtěl někdy spustit zahráním Precursora, a jelikož je Rusted Relic taky Golem, tak bych si vždy po Shatteru uklidil celý stůl. Pak mě čekalo rozhodnutí Lumegrid Drake/Barrage Ogre, a nakonec rozhodla hlavně křivka. V pětimanovém slotu toho už mám hodně, navíc Ogre nemá moc co házet. Synergie s Precursorem je sice pěkná (někam rovnou  bez předání priority hodit hlavního Golema, aby byli tokeni v bezpečí), ale Drake je s Precursorem výrazně lepší, takže jako druhou kartu jsem vyřadil Barrage Ogra. Jako třetí kartu jsem pak vyřadil Disperse, a to byla nejspíš chyba, protože v tomhle decku by byl úžasný. Často jsem hrál Precursora na sedmi manách, abych si ho mohl při případném removalu vrátit na ruku Neurok Replikou, a tuhle činnost mohl plnit i Disperse. Stejně tak bych si na osmi manách mohl zachránit Volition Reins nebo znovu zahrát Contagnious Engine. Pořád nevím, místo čeho jsem ho měl hrát, protože oba Lumegrid Drakeové byli i při 13 artefaktech skvělý, a vyndáním artefaktu bych zhoršil spoustu karet v decku. Každopádně jak Disperse, tak Barrage Ogra jsem pravidelně sidoval, protože Ogre je výrazně lepší než Drake proti agresivním deckům s nízkou křivkou – bílá barva, a Disperse na decky se spoustou removalu, kde se hry hodně protáhnou. Také jsem nehrál žádnou bílou kartu, protože kazit si manabase kvůli dvěma Arrestům by mi přidalo spíše prohry než výhry. Celá barva ale čekala v sideboardu na výměnu s modrou proti infectu, kde chci Soul Parry a nižší křivku. Na sealed si vždy nosím dvě krabičky se spoustou obalů a všechny případně kusy, které bych chtěl sidovat, si předem obalým spolu s náhradními zeměmi, a zbytek sealedu hodím do druhé krabičky, na kterou do konce turnaje nešahám.

První kolo hraju proti Tomfovi, a asi po pěti minutách odcházím od stolu jako vítěž, ani jednou totiž nenašel odpověď na Precursor Golema. Hru teda moc popisovat nemusím, ale konečně mám příležitost napsat něco k tématu, které mě láká už dlouho. Ve druhé hře Tomfa začínal, zahrál ve druhém kole Myrsmitha, ve třetím kole Golden Myra a vytvořil token, potom předal kolo. Já si rychle líznul, ihned položil zemi a mohl tak 3 vteřiny přemýšlet, když najednou Tomfa prohlásil „a ještě útok za 2“ a vzal pero a odepsal mi z dvaceti na osmnáct. Kdo mě zná asi už tuší, že jsem mu okamžitě oznámil, že nic takového nehrozí, a že mám pořád dvacet. Jeho Myrsmitha jsem mu odtapnul, Tomfa se na mě podíval a v tichosti mi zase připsal dva životy.

Teď mi v hlavě běhá spoustu myšlenek, které bych vám chtěl předat, a bylo by pro mě mnohem pohodlnější říkat to z očí do očí. Bohužel tu možnost nemám, takže se to nějak pokusím zformulovat do vět, i když jak jste si určitě za moji skromnou pisatelskou kariéru všimli, v houfu nápadů často vytvářím věty hodně krkolomné a čtenářsky složité. Takže koho by tohle téma trochu víc zajímalo, tak ať si se mnou promluví v reálu, rád vám toho řeknu víc.

Hned jak mi Tomfa předal kolo, věděl jsem že udělal chybu, a využil jsem toho. Prostě jsem hru co nejrychleji posunul do dalších fází. Udělal jsem něco špatného? Samozřejmě že ne. Ale i přesto si to někteří myslí. To opravdu nechápu, vždyť chybu udělal můj soupeř, a já mám být za toho zlého? Rád bych podotknul jeden fakt, který spousta lidí přehlíží. Hrajeme PTQ. To je turnaj, který vás kvalifikuje na jiný turnaj, kde jsou celkově ceny něco přes 4 miliony korun. Takže ano, v mezích pravidel udělám všechno proto, abych tenhle turnaj vyhrál. Nikdy v životě by mě nenapadlo takhle někoho „buzerovat“ na FNM nebo třeba hospodském draftu, tam se rád pobavím a všechny missnuté triggery a zapomenuté útoky rád soupeři vrátím i milion kol dozadu. Ale na PTQ budu hrát podle pravidel, a když je soupeř zkusí porušit tak to tak nenechám.

Aby nedošlo k nedorozumění, netvrdím že Tomfa udělal něco špatně, vlastně se mi i líbí způsob, jakým rychle zkusil napravit svoji chybu, u většiny protihráčů by to i určitě vyšlo. Co se mi nelíbí je pocit ublížení, který na něm byl pak trochu vidět a slyšet na dalším průběhu hry. Po hře jsem se mu ještě „omluvil“ a vysvětlil mu proč jsem mu to nedovolil, a on mi řekl, že to je moje rozhodnutí jestli se chci chovat takhle ( ta věta byla výrazně jinak – o něco sprostější, ale už si to přesně nepamatuju, takže ho nemůžu citovat). Myslím, že místo toho tam měla být věta „jo vždyť jasný máš pravdu“ a dál už tu věc neřešit. Já takovouhle chybu taky občas udělám, když už je hra třeba o půl kola dál tak si zakroutím hlavou ( i když bych neměl dělat ani to, zbytečně tak dávám pryč informace), ale když to ještě jde tak se podívám na soupeře a normálním hlasem se ho zeptám, jestli to můžu vzít zpátky. Ať odpoví jakkoliv, hra pak pokračuje v klidu dál. Často je ta odpověď ne, v takovém případě jenom přikývnu a dál se snažím hrát co nejpřesněji. Rozhodně se nechci nechat rozhodit, to bych pak dělal chybu za chybou. 

Pak jsem hrál s Pirátem ( Petr Daněk), jeho sealed jsem znal protože seděl kousek ode mě, a věděl jsem, že ho má dobrý. Měl ale málo dopovědí na Reinsy a na ty jsem ho nakonec zabil. Samozřejmě to bylo trochu složitější, ale reporty z limited zápasů stojí většinou za nic, takže to víc rozebírat nebudu. Jen jedna zajímavost, ve druhé hře jsem zaútočil Golem Artisanem, za šest man  jsem mu dal flying ( řekl jsem nahlas „flying“) a +2/+2 a Pirát mi na šesti životech začal podávat ruku. Pro ty, co to nevědí, tak jakýkoliv hráč může hru vzdát v jakýkoliv moment hry (třeba v reakci na Duress), takže i když měl Pirátovi zůstat jeden život, tak jsem mu tu ruku rychle podal a podepsal result slip na 2:0 výsledek. Jak jsme pak všichni i spolu s přihlížejícím Sochůrkem vymysleli, tak kdyby si Pirát líznul Shatter nebo třeba Razzor Hippogriffa, hru by nejspíš vyhrál. Proč by ale pokoušel štěstí že ano? :)  

Třetí kolo mě čeká Petr Sochůrek, který je z toho trochu nešťastný, protože spolu máme lifetime skore něco jako 10:0. Naštěstí jsme spolu ve volných chvílích testovali, a to mi hodně pomohlo porozumět, o čem tenhle matchup je. A z toho mám opravdu radost, protože ještě půl roku dozadu jsem si myslel, že něco jako limited matchupy neexistuje. Kithkinův deck se skládal (přibližně) z pěti různých myrů, spousty removalu a velkých pašíků. Už si to nepamatuju přesně, ale Petr měl přibližně nekonečně :D odpověď na Precursor Golema a Volition Reinsy. Turn To Slag, Shatter, 2x Sylvok Replica, Slice in Twain, Galvanic Blast a splashovaný Arrest přes zelenou spellbombu, to byl jeho removal. Pak měl v plánu zadupat soupeře pomocí Engulfing Slagwurma (7/7 zelená rarita), Alpha Tyrannaxe a  Acid Web Spidera. Při testingu jsem ale pochopil jeho slabinu, a to jsou malé příšerky. Nemůže vyplýtvávat removal na všechno, takže například Riddlesmith se v první hře projel za 12, než Petr začal stabilizovat. To jsem mu ale nepovedlo, a na druhou hru jsem nasidoval Disperse, který mi ji prakticky vyhrál, když jsem si s ním zachráníl Precursor Golema a vytáh Golem Artisana z pod Arrestu.

Ve čtvrém kole hraju proti Francouzovi, a první hru jsem si sám prohrál. Soupeř měl Darksteel Sentinela equipnutého Infiltration Lensy a Perilious Myra, a 20 životů. Já měl životů pouze 7, a měl jsem Spikeshot Eldera, Wall of Tanclecord a Neurok Replicu. Položil jsem sedmou zemi a na ruce jsem měl Precursor Golema, Oxida Scrapmeltera a Galvanic Blast. Od Radhoště jsem věděl, že Francouz má v decku Hoard-Smelter Dragon, takže duo Galvanic Blast a Spikeshot Elder jsem si nechával jako odpověď. Rozhodl jsem se teda zahrát Precursor Golema s tím, že jestli má soupeř removal, tak si ho vrátím Neurok Replikou. Ve svém kole Francouz zaútočil a já…jsem doslova zpanikařil, že by mě mohl zabít svým Galvanic Blastem jestli nechám projít, a Sentinela jsem mu vrátil na ruku. Revoke Existence mi po útoku uklidila 3 Golemy, já si líznul zemi, on dal draka, já si líznul další zemi a prohrál jsem, jelikož jsem neměl metalcraft. Ve druhé hře jsem položil jenom 4 islandy a prohrál jsem. Dlouho jsem pak nad první partií přemýšlel, a myslím že jsem měl zahrát Precursor Golema a nechat Sentinela projít nebo ho blokovat hlavním Golemem. Nechat ho projít zní jako dobrý plán, nevím ale co bych říkal kdyby mě po útoku zabil Galvanic Blastem nebo třeba Vulshok Replikou ( měl Perilious Myra, tak už bych pak nemohl skoro vyhrát). Takže nejlíp zní asi blokování Golemem, protože jediná karta, které se bojím, je drak a na toho odpověď mám.

Páté kolo jsem bez problémů vyhrál, ale musím hrát i šesté, protože jsem napárovaný ke hráči se skóre 3:1:1. Toho taky porážím a z prvního místa se těžím na top8 draft.

Na modu jsem prohrával v semifinále jeden draft za druhým, ale že se mi tenhle povede vyhrát jsem cítil hned jak se na mě v prvním boosteru usmál Wurmcoil Engine. Snažím se zůstat hodně otevřený, ale vzít Myra přes Sky-Eel School na čtvrtý pick nechci. Pak se musím rozhodnout mezi bílým a zeleným myrem, a vezmu toho zeleného. Moje logika je taková, že karty jako Arrest nebo Revoke Existence mě do bíle zatáhnou skoro určitě a udělají z ní jednu z hlavních barev, ale zelený myr mi umožňuje splashovat Sylvok Replicu a aktivovat Wall of Tanclecord bez toho, abych si kazil manabase. Nevím jestli je to správně, a taky jsem zapomněl na Glint Hawk Idol, který se dá zase splashovat (nebo je tak spíš výrazně lepší, dá se totiž hrát i úplně v nonwhite decku) díky bílému myrovi.

Ve druhém boosteru mi přijde na třetí pick foilový Indomitable Archangel, takže už znám i svoji druhou barvu. To, že je bílá otevřená, mi potvrdí 6. a 7. pick Glint Hawk Idol, což by se podle mě stávat nemělo. S deckem jsem hodně spokojený, mám hodně synergický a agresivní deck s dobrým sideboardem. Karty do sb jsem bral dost vysoko, a třeba Loxodon Wayfarera jsem vzal přes Sunspear Shikariho.

Final deck:
0# Accorder´s Shield
1# Vedalken Certarch, 2 Glint Hawk
2# 2 Copper Myr, Auriok Edgewright, 3 Glint Hawk Idol
3# Sylvok Replica, 2 Tumble Magnet, Neurok Replica, Auriok Replica, Kemba´s Skyguard,
         Heavy Arbalest, Necrogen Censer
4# Indomitable Archangel, Chrome Steed
5# 2 Sky-Eel School
6#Wurmcoile Engine
17 UW zemí

Sideboard:
2 Soul Parry
Loxodon Wayfarer
Twisted Image
Darksteel Myr

Už takhle se mi článek opravdu protahuje, takže jenom ve stručnosti vám trochu přiblížím hry, které jsem odehrál. Jako první soupeř mě čekal Petr Kamínek. V první hře jsem si zbytečně lehnul do Arc Trailu, který mi uklidil ve 3. kole stůl. Hra pak probíhala ve stylu těsného racu vzduch proti zemi, ale Petrovi Bladed Pinions zastavili moji armádu. Ještě jsem hrál na svoje poslední dva outy Necrogen Censer a Wurmcoil Engine, ale ani jednu z těchto karet jsem si nelízl a tak mě zadupali dva Saberclaw Golemové. Ty jsem chtěl porazit po sidu, takže jsem nasidoval Wayfarera spolu s Darksteel Myrem, ideální karty proti RG tlaku. Ve druhé hře jsem ale defenzivní karty nepotřeboval, ukázal jsem totiž správnou křivku několika 2/2 letců, takže jsme šli do decideru. Na draw nechávám ruku 2 země, Darksteel Myr, Tumble Magnet, Wurmcoil Engine, Kemba Skyguard, Necrogen Censer. S mým deckem by to mohl být i mulligan, ale vím že RG nemá na Wurmcoila správnou odpověď, a celá ruka je defenzivní ( teda Censer uplně ne), takže bych se na 6 man měl dostat. Petr dává přes myra ve třetím kole Ezuri´s Brigade, já hraju Darksteel Myra, Petr má ještě Perilious Myra a Palladium Myra a útočí za 8…opravdu za osm, soupeř mi to prostě oznámil a já Darksteel Myrem neblokoval. A co je nejhorší, ani jsem si to po chvíli neuvědomil, oznámil mi to až přihlížející Chlupáč po hře. No nic, hra pokračuje a já si líznu druhý magnet, který mi pomůže hru protáhnout, a díky Wurmcoilovi hru vyhrávám.

V semifinále hraju zase s Pirátem, toho první hru porážím, ve druhé mě po půl hodině vychutnávání poráží on, a ve třetí mu ukážu, co to znamená křivka. První kolo Certarch, druhé kolo Idol, Třetí kolo Tumble Magnet a Accorder´s Shield, v upkeepu ti tapnu jednu z tvých dvou zemí…Při hře však nastala senzační situace, když v celém Berouně vypadnul proud. Venku už byla tma, takže nám několik přihlížejících muselo svítit mobilem, aby to PTQ bylo zajímavější. Nejvtipnější bylo, že mně svítil na ruku Francouz, který už svoje semifinále dávno vyhrál, a připravoval se na mě do finále. Při druhé hře jsme si s Pirátem lízli asi třicet karet, takže Francouz teď už uměl celý můj deck nazpaměť. Po hře jsem teda zavolal na judge, že jestli náhodou nemám viděť soupeřův decklist. Sám Francouz mi jakožto lvl 2 judge rychle vysvětlil, že to teda opravdu ne a že nic takového nehrozí, a že jak jsem na takovou blbost přišel. „And would you be so kind to show me your deck?“ „Yea Sure“.

Pár lidí se mě ptalo, jak je to možné, že jsem vyhrál PTQ už potřetí, nebo co mají udělat jinak, aby se jim to taky povedlo. Popravdě, netuším, a lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem ten den neměl štěstí. Každopádně je pár věcí, díky kterým jsem si dokázal pozvednout úroveň hraní magicu na těchto turnajích. Jedná se o věci čistě individuální a každý musí přijít na svoje slabiny, když se mu to ale povede, dostane se o malý krok blíž k výhře. Například já na turnajích opravdu nesnášel, když jsem se musel tahat s těžkou taškou a před každým kolem ji pět minut prohrabávat, abych našel potřebné věci. Taky nedostatek propisek (to je žádná) nebo málo kostek k dispozici mě odtahoval ze hry pryč a ničil tak její kvalitu. Do Amsterdamu jsem se opravdu chtěl kvalifikovat a tak jsem se rozhodl tento „problém“ vyřešit, prostě sem z tašky všechno vyházel a vzal si pouze krabičku s deckem, (ta musí obsahovat přesně 75 obalených karet a záložku, nic jiného) blok na psaní životů a váček se žetony, perem a malými oranžovými kostkami (legendární „putující kostky Davida Do Anha“). Když jsem ještě po cestě na turnaj řešil pár karet v sideboardu nebo poslední kartu main, dal jsem si těchto pár karet a několik náhradních obalů do druhé rozdílné krabičky.  Žádné desky na obchodování mezi koly, žádný jednokarťák na zahnání nudy před zahájením turnaje. Neříkám, že to tak mají dělat všichni, to určitě ne, ale mně se tak podařilo dosáhnout spokojenější nálady před turnajem. Tahle spokojenost je totiž až překvapivě důležitá, protože turnaj je dlouhý (pro finalisty 9-10 kol = cca 10 hodin) a po každém kole je člověk o něco vyčerpanější. Je tak potřeba pít průběžně hodně vody, protože pitný režim je důležitý, a v nejlepším případě láhev s sebou po turnaji netahat. Mně se osvědčilo ji vždycky odložit někam na římsu nebo ji položit do rohu na zem, je to určitě mnohem lepší než ji nosit pořád v ruce nebo tahat s sebou v batohu. Jít se taky občas nadechnout čerstvého vzduchu ven s kamarády a tam rychle probrat kolo nebo nějaké jiné zajímavě věci taky není na škodu, a mělo by to pomoct pročistit hlavu do příštích kol. Teď jsem se dostal k dalšímu důležitému bodu, a to je kamarádský kolektiv. Já sám už hraju Magic přes 3 roky a za tu dobu jsem poznal spoustu úžasných vtipných lidí, které na turnaji vždy rád potkám. Po každém kole se pak můžeme sejít nebo jenom prohodit slovíčko při chůzi, a zjistit kdo vyhrál. Když někdo vyhrál, tak se rád pochlubí, a určitě nezapomene říct i nějakou vtipnou historku, které se všichni zasmějete. A když někdo prohrál, tak si bude stěžovat a nadávat a kroutit hlavou…a to zhorší náladu všem. Nejvíc ji ale zhorší sobě, a v příštích kolech se potáhne se závažím trpké prohry místo toho aby se plně soustředil na právě probíhající hru. Spíš by měl nahlas zapřemýšlet nad momentem, kdy mohl prohranou hru otočit ve výhru, ať už jde o sideboard nebo o špatném zahrání Spikeshot Eldera v prvním kole. Takže prosím, nestěžujte si. Taky to dělávám, ale pak nad danou hrou přemýšlím při trojhodinové cestě vlakem domů a často zjistím, že jsem si ji v určitý moment prohrál sám.

Takže to je pro dnešek všechno, doufám, že jsem nikoho neurazil a že se vám to dobře četlo. 

S pozdravem Jakub Tóth

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.