Do srdce evropy za Magicem – MagicFest Brussels

Další výlet za Magicem. Další strastiplná cesta. Podaří se nám jednou absolvovat MagicFest bez jakýchkoliv zdržení, průtahů nebo šíleností? Doufám, protože Brusel byl záživný až příliš...

Do srdce evropy za Magicem – MagicFest Brussels

Čtvrtek

Poprvé v životě mám letět letadlem. Tedy podruhé. Poprvé jsem letěl v Cessně pilotované bratrem, což je letadýlko podobné trabantu s křídly. Letenky připravené, věci po domácí poradě s Míšou sbalené, karty na balík půjčené. Všechno ještě třikrát zkontroluji, nakrmím prcka, nějak se dostaneme do auta a na Zličíně vyzvedáváme Tomáše, který se k naší výpravě připojuje z Berouna. Míša nás vyhazuje na letišti a vyráží za babičkou. Já se nechám Tomášem vést (na letišti jsem poprvé v životě), přičemž mu na revanš vysvětluji princip Revolut, tj. jak na zahraničních cestách ušetřit pár kaček. Po krátké procházce letištěm se nakonec vydáváme na kontrolu. Ta mi trvá přibližně o 10 minut déle, než je nutno, protože vydávám z batohu úplně všechno. Nic nezabaví, jupí!

Svět je malý a na kontrole potkávám Míši spolužačku ze střední školy, která vyráží s manželem na víkend do Říma. Někdo za památkami, někdo za kartičkami. Fascinován procházím poprvé v životě terminálem letiště. Cítím se jak kluk, který poprvé dostal Lego. V hlavě mi vrtá, že si hlavně musím koupit na palubu pití. Těsně před branou se u automatu zeptám technika, jestli si můžu koupenou lahev vzít na palubu – prý ano, takže skvěle. Vytahuji kreditku a v tom se ozve: „Mister Gabriel and mister Lupinek, please come to gate C12 immediately.“ Panika, letadlo odletí bez nás! Smutně kouknu naposledy na automat a vyrazíme k bráně. Skutečně jsme poslední cestující. „Nalodíme se“, usedáme a čekáme na start.



A čekáme…
A čekáme…
A nedočkáme se. Hodinu a půl po nástupu do letadla nám kapitán oznámí, že sekundární brzdový systém signalizuje chybu a technici ani po mnoha minutové kontrole letadlu nedovolí odletět. Všem píšu, že se nám rozbila levá filánž a nikam se neletí. Musíme všichni zase vystoupit. Spolu s námi z letadla vystupuje česká profi sestava: Stráský, Jůza, Blohon, Prošek a další. Dokonce PVDDR. Člověk si připadá jako kdyby letěl s All-Star týmem NHL. Na přepážku dorazíme suverénně poslední, takže máme možnost vidět Martina Jůzu, kterému z očí srší blesky. Bohužel neslyšíme jeho komunikaci s pracovníky aerolinek, ale v danou chvíli bych mu nechtěl stát v cestě. Nám mezitím přistanou v emailu letenky: já letím v 18.50 do Vídně, kde budu hodinu a čtvrt čekat na let do Bruselu, zatímco Tomáše posílají v 18:00 do Kodaně. Oba při troše dobré vůle a funkčních letadlech dorazíme do Bruselu nejdřív po jedenácté večerní.

Náš plán dát si “lážo plážo” na LCQ 5-0, večer zkusit dva drafty na aréně a následně na pohodu udělat 5-3 na Player’s Tour se tedy rozpadá. Čert vem brzdové systémy na letadlech bruselských aerolinek, připravili mě o start mojí profesionální kariéry!

Dostaneme každý voucher na 400 korun na jídlo a já se stihnu vyfotit s Ivanem Flochem, který ještě čeká, zatímco zbytek profíků již někam zmizel. Tomáš je, řečeno diplomaticky “velmi nervózní”, čemuž nepomůže ani můj rozhovor se zákaznickým centrem aerolinek, kde mi paní rázně (a podle brožurky) šestkrát oznámí, že není možné tyto dvě letenky spojit na jeden let. Mě hřeje u srdce vědomí, že podle nařízení EC 261 jsou v těchto případech aerolinky povinny vyplatit klientům kompenzaci 250 euro, takže náš osud přijímám s mnohem větším klidem. Odpoledne tedy trávíme na letišti, protože domů se nemá cenu vracet. V hospodě si dáme dvě piva a zahrajeme pár zápasů – UW Control proti Mono-Blacku. Tomášova strategie moc nefunguje, zatímco já jsem veselý.
Kdo by taky nebyl: Thoughtseize a agresivní bytosti jsou prostě recept na vítězství.

Nakonec se každý dostaneme na své lety a odstartujeme. Ten pocit, když letadlo zapne motory… Nemám slov. Jednoduše euforizující! Ve Vídni jsem ani ne za hodinu. Když si vezmu, jak dlouho trvá cesta autem… Po vystoupení z letadla uvidím něco, u čeho mé srdce zaplesá: Rauchenplatz! Smrdí to tam sice jako v klasické české „echt“ čtyřce ještě před zákazem (kouření), ale pro mé plíce je to jako rajský plyn. Obvolávám, koho můžu (co taky jinak dělat při čekání na navazující let) a nakonec vyrážím směr Brusel.


Opět ten doslova povznášející pocit při startu! Za to přistání je o něco horší: příšerně mě začnou bolet uši. Koukám okolo sebe a ostatní pasažéři spí, koukají na seriál, čtou si, prostě dělají jakoby nic. Já mám pocit, jako by se mi chystaly prasknout ušní bubínky. Nějak to zvládnu a mažu ven z letadla, seč mi síly stačí. Nalézáme spoj a vyrážíme do centra Bruselu (poznámka: nemáme ubytování se samoobslužným check-inem, takže druhá část naší výpravy, která vyrazila podle plánu v 19:40 z Prahy a v Bruselu už je tou dobou 2 hodiny, musela vyzvednout klíče od známé majitele bytu. Jak už to, tak bývá, domlouvali se rukama nohama, ale sehnali je). Stíháme úplně poslední vlak (za lidových 9 euro) na nádraží kousek od našeho věžáku. Po půl hodině jsme na nádraží, po dalších 10 minutách (přičemž pět z toho zabere jízda výtahem) jsme v bytě ve 23. patře. Chvilku si sdělujeme zážitky a kolem druhé zalehnu na gauč a usnu jak zabitý.

Pátek

Poslední den, kdy se normálně vyspím. K snídani si dávám tatranku, protože to je to jediné, co v bytě máme. Honza s Oskarem sice byli den předtím nakoupit, ale jejich nákup z větší části obsahoval nejrůznější druhy belgických piv. S sebou jsem si z Prahy naštěstí vzal Manu, takže o jídlo na sajtě mám postaráno. Jak všichni víme, obědy a svačiny na MagicFestech se docela prodraží. Objednáváme Uber a před půl jedenáctou vyrážíme na sajtu.

Tomáš s Honzou volí Limited fanatiky. Mým plánem je stihnout Pioneer PTQ, ale během cesty zjišťuji, že registrace je již uzavřená. Trénink tedy nebude. Oskar se rozhodne otestovat svou Simic rampu na Trialech. Já nakonec volím modernové PTQ, protože co by to bylo za MagicFest, kdybych aspoň jednou někoho neusmažil pár blesky do hlavy! Ještě před začátkem se stihnu sejít s Woolframem, dalším českým streamerem MtG, který se projeví jako rodilý Moravák a pro pi*u nezajde daleko. Je registrovaný na Pioneer PTQ, ale kvůli chybě organizátora nemůže hrát. Jako cenu útěchy mu vrátí vstupné, dají mu promo a navrch volný vstup na další turnaj. Za mě docela fajn. Odbije poledne a jde se bleskovat!

Po dalších čtyřech kolech je dobleskováno. Výhry nad Dredge a Elfy mi zkazí Jund, vedený majitelem obchodu Pegasus v Istanbulu, který mě tam následně zvesela zve. Mé naděje pohasínají v momentě, kdy ve čtvrtém kole soupeř začne: Temple Garden = > Slippery Boggle. Daybreak Coronet ve třetím kole v obou hrách mi jasně sdělí, že dnes se na Player’s Tour nekvalifikuji. Normálně bych pokračoval další dvě kola s tím, že pokud vyhraji, získám alespoň booster box, což pomůže zaplacení výletu, ale protože tuto cestu platí Brussel Airlines, vyrážím zkusit to, o co se Oskar poněkud marně pokouší celý den - uspět na Trialech. Daří se mi přibližně stejně dobře jako jemu: 0:1 a 1:1. Oskar se ze čtyř pokusů probojuje do druhého kola jednou, takže je řádně nakrklý a volí raději cestu domů pěšky. Pro mě je to první zkušenost s Pioneerem v papíru, takže nijak rozladěn nejsem (pokud jde o hry), minimálně díky tomu zjišťuji, jak funguje Niv-Mizzet, Spiriti a Lotus Breach kombo. Nicméně mohl jsem se místo toho podívat na YouTube a nemusel takto vyhodit 40 euro…

Po osmé hodině Honza s Tomášem stále hrají a já se rozhodnu na ně počkat. Toto rozhodnutí se mi šeredně vymstí - ze sajty vyrážíme až po deváté a s hrůzou zjišťujeme, že Brusel není Praha. V srdci Evropské unie není jediná sámoška, která by měla ještě otevřeno! Navíc nemáme ani eura. O půl desáté nás tedy Uber vyhazuje na nádraží kousek od našeho věžáku, kde za živého Boha nemůžeme najít bankomat. Nakonec ho sice najdeme, ale dobrodružství nekončí. Honza nás vede podobně jako Robin Hood své zbojníky. Projdeme pod železniční tratí a dostaneme se na Gare du Nord. Dojdeme až ke krámku, kde kluci včera kupovali piva. Ouha. Zavřeno.

Zoufale hledáme cokoliv, kde bychom si mohli koupit něco k jídlu, a nakonec se rozhodneme jít prostě a jednoduše za nosem po silnici směrem k nespecifikovanému lokálnímu náměstí. Po cestě míjíme obraz, který jsem jednoduše nechápal: všude, ale úplně všude se válí odpadky, resp. pytle s odpadky. Před vchody do domů, mezi auty, na autech! Místním to zjevně nevadí, zatímco já si připadám jak Alenka v říši divů. Nakonec dorazíme na náměstí a kluci najdou večerku, před níž postává místní parta, která nás zvesela pozve do vedlejšího bordelu. Ne, nedělám si srandu. Ve čtvrtky tam prý bývá Jocelyn, s kterou je velká zábava. Takže kdybyste se chystali do Bruselu, třeba vám tato informace přijde vhod.



S Honzou jdeme nakoupit jídlo a pití, zatímco Tomáš zabředne do družného hovoru s domorodci. Když po 15 minutách vyjdeme ven, Tomáš nikde. Reaguje až na druhé telefonické volání se slovy: “Hele, já sem s nima šel někam nahoru, ale vypadaj v pohodě, tak já pak nějak dorazím!” Jako otci jednoročního syna a “mámě” našich výletů se mi v hlavě přehrávají katastrofické scénáře o novinových článcích “Mladý Čech ztracen na výletě za kartičkami, soud s jeho kamarádem právě začíná!” či “Čtyři vyrazili do Bruselu, vrátili se jen tři!”, ale nakonec zvítězí má víra v dobrotu a ve schopnosti jiných a dám na Tomášova slova. Vyrazíme tedy s Honzou domů s tím, že tam dojdeme po Gare du Nord.

Což, jak záhy zjistíme, je Bruselská červená ulička. Věděli jste, že v Belgii je legální prostituce? Ne? No, je. A Gare du Nord je místo, které je zjevně prostitucí vyhlášené. Některé dámy se culily, některé si hrály s mobily, některé byly jen spoře oděné, některé nebyly oděné vůbec. Každá měla svůj krám s v zásadě celým sortimentem DM drogerie. Nebudu lhát, když řeknu, že na některé (ne)byl skutečně pěkný pohled. Ten se mi ovšem z paměti vymazal záhy a vstoupilo do ní něco, co tam ještě teď je. Při  cestě ulicí jsme totiž na zdi objevili nápis “Urinoaire”. Směrovky doleva a doprava. Žertuji, že to je místo, kam se pánové chodí vymočit. Honza to odbude mávnutím ruky, že “to není možný, to bude něco jinýho”. O 30 metrů dál uvidíme vedle podchodu pod tratí, kterým se dostaneme domů, dvě ocelové desky na zdi se stejným nápisem. Jakmile kolem nich projdeme, okamžitě nás to udeří.

Ano, je to skutečně veřejný záchod pro pány. Ne, rozhodně ho ten den nemyli. Možná i týden. Vlastně bych se divil, kdyby ho vůbec někdy myli. Já bych tedy nechtěl být tím, kdo ho myje.
Ten puch je neuvěřitelný. Ani jeden z nás ho nedostane ze sebe ještě dalších několik hodin. Když se nyní, po několika týdnech, zamyslím, stále jsem schopen ho vyvolat. Fuj!

Zpátky k MtG. Oskar je na pokoji po pár pivech již docela veselý, zatímco já mám chuť si nechat udělat obdobu klystýru nosu. Najíme se a dáme se do úprav balíčků na sobotu. Oskar je samozřejmě o poznání víc rozladěn, ale po hodině s moudrými slovy “se*u už na to” odesílá decklist a otevírá další pivo.

Já váhám trochu déle. Abyste chápali, během posledního roku a některých fiascích jsem šel trochu do sebe. Jednou z “inovací” v přípravě bylo také začít “konzumovat obsah”, který v krátkém množství času, co mám, poskytne co nejvíc informací. Za mě jsou to především podcasty: Top Level Podcast (Michal J. Flores a Patrik Chapin), Pro Points Podcast (Mike Sigrist, Sam Black a dříve také PVDDR) a hlavně Arena Decklists (Gerry Thomson a Bryan Gottlieb). Před říjnovým MCQW jsem se rozhodl přispět AD a získat tak přístup na jejich Discord. Za sebe dodám, že to opravdu je jedna z nejlepších constructed komunit na internetu. Pánové ovšem za vyšší tier (alespoň 5 dolarů měsíčně) poskytují také své decklisty a SB příručky. Vzhledem k tomu, že nikdo v mém okolí není zrovna Standa Cifka, je toto za mě nejlepší volba. Výchozím bodem tedy byl decklist od Gerryho, který měl ale jeden problém: byl vytvořen týden před PT/GP. Mezitím se všude vyrojil Invertor of Truths a původní midrange SB plán se nejevil jako úplně nejlepší volba. Podíval jsem se tedy večer ještě na decklisty z PT a našel jsem nejlépe skórující od Zhanga Zhyianga. Po kratší úvaze jsem zvolil spíše jeho cestu (Gerry hrál one dropů jen osm kvůli Niv-Mizzetovi) s tím, že SB mi naopak přišel praktičtější od Gerryho. Dali jsme tedy s pány hlavy dohromady a vyhrabali z karet tři Gutterbonese. Další změnou byl Kalitas a Legion’s End, kteréžto karty mi pro konkrétní matche přišly dost back-breaking. Honza se mě snažil přesvědčit, že se mám vyprdnout na Shadowspear a dát tam druhého Kalitase, ale já nechtěl náhodně prohrát proti Soulflayerovi a zároveň mi přišlo lepší mít kartu, kterou můžu použít od třetího kola. Gerry oproti jiným hráčům volil spíš univerzální karty (tzn. Drill Bit namísto Duressu, Lilianin triumf namísto sebezraňování, morotvůrce jak na bytosti, tak na sférochodce atp.) což mi jednoznačně vyhovovalo, protože stranou Invertora a Mono-Black Aggra jsem netušil, co mě čeká. Finální decklist tedy vypadal následovně:
Pár cigaret na uklidnění a šup spát.

Sobota

Grand Prix začíná. Mám díky PW bodům jeden bye, takže se v klidu psychicky připravím, zatímco Oskar s rampou a Tomáš s Azorious Controlem již bojují. Tomáš prohrává, Oskar vysvětluje hráči Fénixů, že Ugin je lepší. Čas se pořádně nadechnout cigaretového dýmu a jdeme na to!

První dvě kola jsou ve znamení souboje světla a temnoty, tj. bílé s černou. V obou případech na mě soupeři vystartovali s armádou bílých koní se záložním plánem rozstřílet mě jak cedník díky Heliodovi a kráčející balistě. V úplně první hře turnaje navíc vůbec nehraji kolem CC, což mě vytrestá soupeřem odpalujícím kombo na jednom životě. SB plán je v obou případech stejný: pryč jdou úplně všechny one dropy, dovnitř Plaguecrafteři, Triumfy, Drill Bit a Kalitas (na play). Mým cílem je zajistit, aby soupeř přišel o klíčové části komba a zároveň neměl skoro nic na stole. Z dražších karet vyndavám Spawn of Mayhem , protože Rankle tady dělá výrazně víc. Všechny čtyři postboard hry pak probíhají v zásadě stejně: funguji jako Mono-Black kontrol, který soupeři všechno vyhází z ruky nebo zabije. Ani Collected Company se nepodaří zastavit tlak. 3-0.

Ve čtvrtém kole potkávám Wojciecha, který jako jediný z mých soupeřů na GP skončí lépe než já. Azorius Spirits. Povede se mi urvat první hru, v druhé pak čelím příliš velkému tlaku: černé bytosti nejsou moc dělané na to, aby blokovali letadla. Třetí hru soupeř vykládá landy co to jde, zatímco já zůstávám poctivě na třech. Rider mi přidá bratru 10 životů, než se ho soupeř spolu s kamarádem rozhodne spláchnout Settle. Konečně mám manu! Sice mě čeká ještě jeden Settle, ale dva Ranklové už si pro vítězství dojdou. SB plán je podobný jako minule: ven jdou one dropy stranou rytíře, dovnitř zabíjení. Ani Rankle tady není úplně nejlepší, ale to už je na vás.

Páté kolo proti Alexovi je ve znamení útočení: čeká mě mirror. Soupeř mírně překvapí vyložením Kopí stínů hned v prvním kole, ale nemá žádný pořádný followup a bez reálné možnosti blokovat ho tak moje bytosti přejedou. V druhé zabíjení zůstane v balíčku a můžu vám potvrdit, že Scrapheap Scrounger blokuje fakt špatně, až se chce říci vůbec. Třetí hra je dramatická až do konce a zachraňuje mě právě Shadowspear . Oponentovi se nedaří prolízat do zabíjení a já jsem schopen ztrátu na životech vyrovnat právě kopím. V posledním kole na sebe koukáme a víme, že útok kohokoliv znamená otevření se smrtícímu protiútoku toho druhého. Soupeř, ale již dvě kola nezahrál žádné zabíjení: vsadím na to, že ani teď si žádné nelízl a velím kupředu! Bum, je to tam! Tady je SB trochu jednodušší: ven jdou Thoughtseize a dovnitř cokoliv užitečnějšího. Na draw nemá moc smysl nechávat one dropy, ale je to takové ošemetné: přestože je to mirror, stále hrajete závod o to, kdo druhého zabije dřív. Jen se špatně blokuje, a právě proto Shadowspear.

Začíná šesté kolo a já mám šanci zajistit si postup do druhého dne. Usedá proti mně Adria a ukazuje mi všechny barvy duhy. Niv-Mizzet. V první hře zaúřaduje Thoughtseize, která soupeře zbaví Teferiho a jeho followup je až Niv-Mizzet, na nějž ale nemá many. Druhá hra je podobná, jen se mi podaří z ruky vyhodit Caryatida a následně ho donutit obětovat druhého. Soupeř zůstane po dvě kola na dvou manách a v zásadě nemá moc šancí se znovu dostat do hry. SB plán se v tomto matchupu točí kolem obětování a discardu: Drill Bit , Plaguecrafter a Lilianin triumf. Ven já osobně dávám zase one dropy, protože se strašně špatně staví proti zdem a Teferimu. Na play je teoreticky možné je nechat, ale po pravdě: ten pocit, když soupeř dá dvě zdi a vy koukáte na dva Gutterbonese na stole není něco, co vám doporučuji zažít.

6-0! Nevěřím. Je to tam! Okamžitě se fotím s Oskarem, skáču radostí, točím video na Facebook, volám ženě. Sice jsem věřil v postup do druhého dne, ale ne takovým způsobem: před GP jsem měl s MBA skóre 2-6. V tuhle chvíli ze mě opadne veškerá nervozita a jdu si další hry hlavně užít. Oskar i Tomáš už jsou z kola ven: Oskarova Simic Rampa bez Wayfindera nestačila a Tomáš s UW kontrolem byl prý “vyškolen” hráčem, co na nějakém GP skončil v TOP 8. Bojovou zástavu naší výpravy tak vedu dále jen já.

Sedmé a deváté kolo jsou úplná tragédie. Potkávám Simic Rampu s Wayfinderem, což je proti MBA úplně klíčová bytost. Back to back Uro ve většině her likviduje moje naděje na vítězství. Povede se mi sice urvat jednu hru, ale nic víc. SB plán připravený nemám, takže to dělám tak nějak na koleni. Dávám obětování, discard, vyndávám zabíjení a one dropy. Tady je obecně velký problém, že soupeřova obrana je jednoduše lepší než počáteční útok MBA. Jak Wayfinder, tak Grazer jsou výrazné zpomalení vašeho tlaku. Nejsem si jistý, jestli neměly Pushe zůstat v balíku, každopádně až večer na bytě mě napadne, že jsem možná měl udělat něco úplně jiného: dát do balíku Leyline. Je to sice mrtvá karta na tlak, ale vypne Ura, což by možná stačilo na vítězství. V každém případě jsem přejet Uginy, Ury a Bůh ví, čím ještě.

V osmém kole potkávám účastníka PT, kterému se nezadařilo. Monored. Extrémně těsné hry. Dolehne na mě přílišná uvolněnost, když si říkám, že vlastně o nic nejde, ale ono jde. Zvládnu se v poslední hře stabilizovat až na šesti životech, přičemž soupeř má na stole hrad Embereth, Chainwhirlera a Swiftspeara a na ruce nic. Já čtyři many a na ruce Ridera a Ultimate Price. Po dlouhém přemýšlení se rozhodnu nakonec Ridera vyložit, abych co nejdříve dostal životy zpět. To je chyba, která hru nakonec rozhodne. Pokud jste četli rozhovor s Ondrou Stráským, vzpomenete si, jak říkal, že aby úplně prohranou hru proti PVDDR vyhrál, muselo se stát několik věcí. Stejná situace byla zde: abych měl vůbec šanci vyhrát, soupeř si nesměl líznout žádnou bytost s haste ani žádný blesk. To se přitom stalo! Použítím Ridera na zabití Whirlera bych tak šel na stejný počet životů (dva, Whirlera jsem stejně nemohl blokovat), ale měl bych jednu kartu k dobru. Právě ona chybějící karta mě nakonec zabila, protože o pár kol později už jsem měl blokery, ale bohužel o jednoho méně, než bylo třeba. Poučení: ani v nejhorších situacích hry nevzdávejte. Vždy je možnost je při “tight play” otočit.

První den GP tak končím na 6-3, což je samozřejmě mírné zklamání po perfektním startu, ale je to také skóre, ve které jsem doufal na začátku. Vzato kolem a kolem dobrý. Tentokrát už na nikoho nečekám a vyrážím Uberem na byt. Pustím si seriál, dám si belgické párky a vyčistím si hlavu. Zbytek osazenstva dorazí kolem půl jedenácté ověšeno pivy po dalším výletu skrze červenou uličku. Já si víceméně sbalím věci, ještě napíšu na AD discord, co si myslím o matchupu Simic rampy a MBA, kde mi Gerry doporučí Leyline nesajdovat a soustředit se na agresi. Já jsem ale úplně zoufalý a rozhodnutý to udělat. S Honzou a Oskarem se rozloučím, protože už na sajtu v neděli nejedou: jdou si prohlédnout Brusel. Spát jdu kolem jedné hodiny do ložnice, neb kluci pokračují v bujarém veselí.

Neděle

Budím se jako první a udělám si čaj. Po dvou cigaretách zajdu vzbudit Tomáše, kterému se celkem logicky z postele nechce, ale protože chtěl se mnou na sajtu, nic jiného mu nezbývá. Rychle sbalíme zbývající věci a hurá Uberem na Expo Brusel.



Usedám ke stolu číslo 105 a proti mně sedí mladý klučina Dante, tipuji ho tak na 14 let. Vedle něj stojí sympatický vousáč. Prý spolu se synem cestují a tohle je jeho první den dva na GP. Pogratuluji mu (už se cítím jako harcovník, já se tam dostal podruhé!), popřeji hodně štěstí a zábavy, a jdeme na to. V první hře mi ukáže Golgari země a Scroungera, načež promptně umře. Tipuji ho na nějaký GB midrange a adekvátně tomu nasajduji. Celkem rychle mě vyvede z omylu Gather the Pack následovaný klasickým Dredge scénářem: vyblít bytosti na stůl. Rychle vzdám, zhluboka se nadechnu, řeknu si “hlavně nepodceňovat jen kvůli věku, musel si to nakonec taky vybojovat” a naházím do balíku všechny tři Leyline. Vzhledem k rychlosti, s jakou vysázel armádu na stůl, jsem klidně ochotný jít do pěti karet, jen abych je našel. Naštěstí se ukážou dvě již na šesti. Po chvilce přemýšlení jednu pošlu dolů s tím, že stejně ho musím do čtvrtého až pátého kola srazit dost nízko, takže one drop bude užitečnější. Dante se zeptá “nějaká předherní činnost” a já odpovím, že ano. Jeho “Oh NO!” mluví za vše. Snaží se, seč může, ale s aktivní Leyline není schopen dostat bytosti do hry dost rychle.

Po hře se ještě bavíme s jeho tátou, popisuje, jak cestují, a jak je za to rád, a já v hlavě vidím to samé za pár let, kdy s klukem budeme jezdit taky po GP, zatímco maminka bude mít konečně svůj klid. Popřeji jim oběma hodně štěstí a po několika cigaretách mažu na další zápas.

Riccardo s Kethis kombem. Nechám si to v první hře pořádně ukázat, jen abych si druhou v zásadě prohrál tím, že si neřeknu, co minule: “Hlavně potřebuješ Leyline.” Zbytečná prohra, soupeř sice odpověď měl, ale musel by se k ní dokopat namísto vytažení z hrobu skrze Tamiyo.

Můj plán udělat 6-0 se tak rozpadá. Jdu si dát čaj, cigaretu a trochu si srovnat myšlenky. Se 7-4 už nesmím prohrát ani jeden zápas, pokud chci přemýšlet nad tím, aby se výlet zaplatil. Ve 12. kole potkávám Sebastiana s Azorious Spirits. Taktéž poprvé v druhém dni. Veselá kopa, tak se u her aspoň bavíme. Bohužel pro mě první končí s ním na dvou životech. Druhou ukontroluji co se dá a celkem s přehledem si dojede Rider pro vítězství. Třetí hra je neuvěřitelně těsná. Rider mě vysloveně tahá hrobníkovi z lopaty, nebýt jeho lifegainu, už jsem třikrát mrtvý. V klíčovém momentě si ale Sebastian nevšimne, že mám odtaplý Mutavault a manu na jeho aktivaci a rozhodne se zaútočit svým Vaultem. Vyměním a konečně na dvou životech jeho tlak zastavím. Ve svém kole se následně zbavím jeho poslední bytosti a on si lízne Settle. Nemá na něj ale many (kvůli mrtvému Vaultu), a na čtyřech životech tak skáču na 8-4. Uff.

Třinácté kolo je snad úplně nejdramatičtější z celého turnaje. Proti mně stojí Louis s nikoliv Ensoulem, ale affinity - obsahuje to buben, Shadowspear, samozřejmě blasty a Ensoul. Na chuť pak “všechno, co se třpytí”, aby bytosti pořádně narostly. První hru mě celkem rychle sprovodí ze světa. Ach jo. Ven jdou one dropy a dovnitř úplně všechno zabíjení, co mám, hlavně pak sacrifice efekty. A Shadowspear s Harvestorem. Hlavně Shadowspear. V druhé hře soupeři ukontroluji stůl a začnu si přidávat životy Scroungerem vybaveným kopím. Těsně před smrtí si ale soupeř lízne Shadowspear následovaný All that Glitters a já najednou čelím 10/10 trample lifelink reach. Nemilé. Tenhle standoff trvá snad 10 minut. Pomalu nám tiká čas, kdy si soupeř líže kulové a já přidávám bytosti. Nakonec se rozhodne vzdát a jdeme s osmi minutami na třetí. Hrajeme oba poctivě: mrskáme karty na stůl, jak nám přijdou. Jemu chodí bytosti, mě zabíjení. Povede se mi dostat do hry Ridera a vybavit ho kopím. Otáčím, co nejrychleji umím (celé kolo mi zabere tak 15 vteřin). Před finálním zazvoněním gongu je Louis na 7 životech, já na 15. On si ovšem lízne nafukovače za milion a já nemůžu jednoduše prorazit. Konečně se uklidníme a začneme normálně přemýšlet. Jsme poslední stůl na GP, který ještě hraje. Zápas mi v posledních kolech vyhraje Castle Lochtwain: umožní mi prolízat se k dalšímu zabíjení, které mě zbaví jeho přerostlého hada, a ve třetím nastaveném si tak dojdu pro vítezství. 9-4.

Ve 14. kole proti mně usedá Alex z Ruska, což je tedy setsakra dálka. Později ale zjišťuji, že byl kvalifikován na Regional Player’s Tour, takže jeho cesta dává smysl. První hra je trochu o ničem. Soupeř mi ukáže tři barvy duhy a já ho zabiju třemi Scroungery. Chvíli přemýšlím, jak sidovat a nakonec se rozhodnu (samozřejmě) špatně, protože jsem zblblý ze zápasu s Kethisem (ukázal mi pláň, bažinu a les). Celkem rychle mě vytrestá trio Sylvan Caryatidů. Opravdu špatně se proti těmto zdem lajnují moje kostry. Dovnitř jdou všechny sacrifice efekty, Drill Bit, ven vyndávám Grasp, Price, Fatal Pushe. Ve třetí hře se ukáže síla disrupce a obětování - podaří se vyhodit z ruky Cyratida a soupeře donutit obětovat Paradise Druida. Tím výrazně zpomalím soupeřův start a znemožním mu seslat Bring to Light . Rankle a Drill Bit v klíčovém momentě umožní vyřadit poslední soupeřův out, a já tak postupuji na 10-4!

Finální hra turnaje je dramatická, bytosti létají do hrobu rychleji, než je zvládáme vykládat, a zase se (ty moje) vrací a nakonec… se domluvíme před začátkem na remíze. Stůl vedle nás totiž přistoupí k témuž  řešení, a po zhlédnutí pořadí hráčů zjišťujeme, že jsme kolem 105. místa. Vzhledem k tomu, že naprostá většina stolů kolem nás hraje, vidíme své šance celkem slibně a je tedy vyřešeno. 30 bodoví byli až do 145. místa. Ve dvou rychlých hrách, jen tak pro zábavu, jsem už myšlenkami úplně jinde a promptně je odevzdám dalším Azorious Spirits.

Celkové skóre je tedy 10-4-1 a já s napětím čekám na výsledky posledního kola. Zavolám Míše, nahraji video a dám si plátek pizzy (moc dobrá nebyla, přičemž stála jako celá pizza u nás). Tomáš mezitím plení drafty a snaží se utratit poslední vstupenky na turnaje. Uběhne hodina a vyvěsí výsledky…

Končím na 106. místě! Jsem úplně nadšený, můj první finiš v penězích!

Lifetime winnings: 250$!

Zbytek dne se jen tak poflakuji, chvilku sleduji TOP8 GP, chvilku koukám na našeho boha a spasitele Piotra "kanister" Glogowskiho, jak přidává další TOP 8 do svého resumé, byť nakonec prohrává. Nakonec vyrážím na autobus, který mě zaveze na letiště. O hodinu později na letišti hledám samozřejmě Mekáč, jen abych s hrůzou zjistil, že tam je jen nějaký Quick. Objednám jejich obdobu Big Macu a s naprostým znechucením zjišťuji, že do burgeru dali rukolu. RUKOLU! Kdo sakra dá do burgeru z fast foodu rukolu?! Letištní kontrolou procházím už jako zkušený harcovník, a dokonce ani nevyndávám všechno, ale jen to nutné. Cesta k bráně mi přijde jako nekonečná. Mám dojem, že je to snad tři kilometry daleko: přijdu si, jako když se ve špičce motáte v metru na Můstku. Nakonec dorazím na místo, kde už čeká Tomáš. Vtipkuji, že se zase zdržíme a dostaneme dalších 250 euro. Můj humor zdá se nepadá na úrodnou půdu.

O hodinu a tři čtvrtě později se vynoříme na Ruzyni, kde na nás už čeká Tomášova maminka s jeho přítelkyní, které mě zavezou až domů (přičemž tímto jim chci všem poděkovat!). Prcek spí, ale mamina je vzhůru! Po vřelém objetí mě za pět dalších minut vyplísní komentářem: “Ach jo, tady bylo tak uklizeno, když jsi tu nebyl, sotva jsi přijel, už je tu zas nějakej bordel na stole.” Postuji poslední status update z víkendu na Facebook a už se začínám těšit na další GP, tentokráte v Praze (na GP v Kodani jsem zanevřel hned jak oznámili, že to bude Limited).

Vzato kolem a kolem se výlet nadmíru povedl. 250 euro od aerolinek. 250 dolarů od WotC. První finiš v penězích. Druhý „druhý“ den. Skoro správný výběr balíčku (zpětně bych volil Mono-Red aggro s Abboty). Mnohem méně chyb než jindy. První zkušenost s létáním, poučení, co si vzít a nevzít příště. První přičichnutí k PT a setkání s mnohými “Pro” hráči. Mělo to samozřejmě i stinné stránky: Brusel jako město nezklamal jen mě, ale i Oskara s Honzou, kteří se po něm v neděli procházeli. Záchody na sajtě byly absolutně nezvládnuté. Rukola v burgeru byla fakt fuj. Urinoaire z hlavy a nosu jen tak nedostanu. Dva zápasy jsem si prohrál vlastními chybami.

I tak jsem si to královsky užil. Pokud jste si i vy užili tenhle report, zastavte se někdy na mém Twitchi, Facebooku nebo Discordu. Magic je každou neděli, dost možná i v úterý. I když se nedaří, tak se bavíme. 😉

Jan “TaataJanek” Gabriel

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.