Gameday report

Po trapném fiasku ze standardových sideeventů na GP Praha, kdy jsem vypadl pokaždé v prvním kole (a zdravím Tomáše Rambouska, jehož Caw-Blade mě rozsekal hned dvakrát ;)) mi nezbývalo nic jiného, než zkusit očistit čest svou a především své hodné Kuldothy. Po zanalyzování hráčských chyb, zásadní úpravě decklistu a poctivém testingu jsem se cítil docela jistě. Po uveřejnění top 8 GP Providence a zkoumání současné metagame jsem sideboard naplnil všemožným ničením artefaktů a germů, protože Batterskull je karta, které se docela bojím :) Následovala konzultace s profíky na MTGSalvation a v pátek večer mi na stole ležel (pravda, zatím vytisklý) takovýhle decklist:

17 Mountain

3 Contested War Zone

 

3 Chimeric Mass

4 Ornithopter

4 Memnite

4 Signal Pest

4 Goblin Guide

4 Goblin Bushwhacker

3 Gitaxian Probe

 

4 Forked Bolt

4 Kuldotha Rebirth

2 Devastating Summons

4 Lightning Bolt

 

Sideboard

4 Crush

2 Act of Treason

2 Shatter

4 Dismember

3 TukTuk The Explorer

 

Karty jsou myslím celkem jasné, vypustil jsem oproti klasickému buildu wardrivera ve prospěch Gitaxian Probu a pár blesků, což se ve výsledku ukázalo jako poměrně dobrá volba. Devastating Summons jsem i přes svoji mírnou nedůvěru k nim nechal a šel spát. Ještě chci připomenout, abyste následující text brali s nadhledem, tak jsem to také zamýšlel, rozhodně to není myšleno tak vážné, jak to možná vyznívá :)

 

Ráno mě sice bolela hlava ještě po celou cestu do Prahy, kde jsem zjistil dvě podstatné věci – za a) Domnívat se, že bude třeba Dungeon otevřený dřív než v deset je bláhové (za to čekání si můžu sám) a za b) Moje fóbie se asi zhoršila – eskalátory byly ještě strašidelnější než obvykle a pražáci na mě, kterak se držím obouma rukama a tak trochu se třesu, koukali skrz prsty. Po téhle pěkné etudě jsem nakonec ve zdraví vystoupil v českomoravské ulici, zjistil, že domnívat se, že bude Dungeon otevřený je bláhové a čekal. Protože jsem z takové větší vesnice, z Chlumce nad Cidlinou, připadaly v úvahu vlastně jen dva autobusové spoje – jeden, který je v Praze v devět hodin a druhý v půl jedenácté. Nechtělo se mi riskovat, takže jsem jel prvním. No, měl jsem hodinu čas, takže co by se asi dalo dělat – ve vietnamském Mini shopu jsem zakoupil chlazenou kávu, otevřel knihu a četl si.

 

Zatímco jsem tak seděl jako sociálně nezabezpečený občan na schodech herny, v duchu prosil Raptora ať přijde dřív a četl povzbudivé Rimbaudovy básně, aspoň jsem se od jednoho pána naučil, jak se (ne)opravují tlumiče na Mazdě šest. První lidé se začali objevovat zrhuba ve tři čtvrtě na deset, nicméně obsluha podzemí dorazila pomerně přesně. Následovala rychlá registrace a vydání proma Priest of Urabrask a nákup předem objednaných karet, které mi do vyšperkovaného decku chyběly. Bohužel nějak na skladě nebyla jedna Chimeric Mass, takže jsem nakonec skončil s manovou základnou obsahující o jednu horu víc.

 

Když jsem se rozhodoval, jestli na game day jít spíše do Rytíře, nebo Dungeonu, nebyl jsem si jistý. Nakonec to asi bylo v e výsledku celkem jedno, ale i tak bylo znát, že rytířovská série přitáhla víc lidí – v Dungeonu se nás všeho všudy sešlo celých jedenáct, což se ukázalo jako velmi příjemný počet. Dorazil také ,,nejvyšší“, můj nejoblíbenější triasský ještěr, obávaný Raptor, který se nám přišel postavit jako regulérní účastník turnaje, přičemž jeho organizaci přenechal svým kolegům. V mezičase jsme povyměňovali karty (Ethersworn Canonist si už vesele sedí v sideboardu mé Affinity), zanadávali si na Caw-Blade a zkoušeli ze sebe navzájem dostat, co hrajeme. Pár profesionálů si ještě stihl zahrát rychlý, jednokarťákový duel. Poté se zbylí hráči doregistrovali a turnaj (byť s mírným zpožděním) začal.

 

Bohužel ještě nejsou na mém DCI účtu zapsány údaje z turnaje, takže si u většiny protihráčů pamatuji pouze křestní jméno, doufm, že tento nedostatek omluvíte. Netrpělivě jsem čekal na pairingy a když konečně dorazily zjistil se, že hraju s příjemných chlapíkem, kterého jsem měl tu čest potkat na prereleasu New Phyrexie, byl to

 

Z naší předturnajové diskuze vyplynulo jediné – že Honza hraje na zkoušku podomácku vyrobený deck, takže jsem nevěděl vůbec co čekat. Ostatně, on sám je EDH hráč, takže je jeho výběr pochopitelný. Začala první hra.

 

Podali jsme si ruce, představili se a já (rozhodně ne naposled) prohrál hod kostkou. Mulliganuju na šest (také ne naposled) a nechávám. Pak už to jde rychle, Honza nic nevykládá kromě zemí a pumpnutých Everflowing Chalice a Spellskity, kterou sestřelím kombinací combat damage a forked boltu. Na mé straně stolu vyskočí guida, thoptéra a pár posilujících goblinů. Honzovi přijde příliš many a já ho ujezdím.

 

Oba sideboardujeme a jelikož jsem ještě neviděl jeho největší hrozbu, dávám dovnitř pouze pár ničení artefaktů. V druhé hře mi přijde sice poměrně slušná ruka, ale nestíhám Honzu ujezdit dřív, než přes proliferované kalichy vyndává Wurmcoil Eginu. S tou si neporadím – netopdecknul jsem žádné ničení artefaktů a Wurmcoil si mě podá extrémně lehce.

 

Třetí hru jdu zase na šest a už podruhé mám blbý pocit – Honza je opět mana floodovaný a po nájezdu goblinů umírá. Začátek turnaje slušný, takže se cítím celkem spokojeně. Potřeseme si rukou, popřejeme každý protivníkovi hodně štěstí a jdeme nahlásit výsledek.

 

2:1

Další známý z prereleasu, konkrétně New Phyrexie. To je ten, co mi Obliteratora tak snadno zneškodil. Zasmějeme si starým (ne)úspěchům a já prohrávám hod. Tentokrát jdu opět na šest a Jakub se zlověstnou září v očích vykládá první Swamp, tapuje ji a vyhazuje mi Duressem Forked Bolt. V mém kole zkouším vyložit thoptéru a memnita, což je asi tak všechno co aktuálně můžu dělat. Druhý Duress mi vyhodí Lightning Bolt, čímž ztrácím jakoukoliv odpověď na soupěrovy vampíry. Těmi se ani s Bushwhackerem neprobiju a umírám bídně, zatímco jsem soupěřovi stačil ubrat jen tři životy.

 

To druhá hra hraje pro mě. Od počátku sjíždím soupeře guidou, on se pokouší hrát Laceratory a další vampíry, kteří skončí usmažení bolty a nasidovanými dismembery. V jednom okamžiku Kuba udělá klíčovou chybu a lightning boltem sestřelí místo memnita goblin guidu. Memnit, můj jediný artefakt na stole následně seknu do Rebirthu a vyvtořím si malé přítulné goblínky, kteří v kombinací s warzonou ukousají protivníka.

 

Třetí hra začíná slušně, nechávám sedm a od počátku se s Jakubem kousámetak nějak nastejno. Bod zlomu přichází v nějakém třetím kole, kdy do hry příchází Vampire Nighthawk, drsňák s Lifelinkem. Ten mě nakonec stojí vítězství, protože se ho ve spojení s Kalastria Highborn nemám jak zbavit – jsem zavalen manou a topdeckuju tři hory.

 

 

 

 

 

No, prohra se dala čekat – ta situace kdy máte s Kuldothou prázdnou ruku a jen čekáte na topdeck (tzn. nezabijete soupeře tak do čtvrtého kola) je dost ubíjející. V tomhle kole jsem několikrát (a docela užitečně) použil i gitaxian probe, jednak na proliz a jednak abych zjistil, jestli mě nečeká nějaký žhavý blesčík. Říkám si, nevadí, příště bude líp.

 

1:2

 

Ať žije topdeckovaní! Asi jsem fakt neměl štěstí, ale právě v tomhle kole nastal zlom, když jsem začal zoufale odsidovavat jednu horu. Fakt! No, co se dá dělat, ale popořadě. Nejdřív nemůže rozhodčí přečíst pořádně moje jméno (Trhoň je docela oříšek i pro jiné lidi, tohle mě nepřekvapí :)) a pak se dozvídám, že hraju s tím pánem v důchodovém věku, co nosí triko Adidas a na prevku Besieged hrál Darksteel Axu. Ostatní mi říkali, že hraje špatně a ještě víc se vzteká, takže se (pravda, hodně nečestně) začínám docela cítit na výhru. Chyba lávky!

 

První kolo jdu zas na šest a podaří se mi i přes hnusný Slagstorm ujezdit soupeře na čtyři životy – ČTYŘI ŽIVOTY! Marně pak čekám na jakýkoliv blesk, nebo potvoru, protože topdecku ani 4 země na sebou a pár neužitečných karet – hrůza. Nakonec mě po mnoha kolech kdy oba nic neděláme zabije párek vampírů. Siduju Tuktuka a dismembery. Opět se mi podaří soupeře dostat na 7 životů, jenže všechny moje bijce zabije Ratchet Bomba za 0 – sbohem tokeni! Jsem trapně projížděn černými parchanty a dostřelen svým vlastním bleskem,který mi byl ukraden přes Praetor's Grasp. Znovu lížu místo nečeho, co se mi hodí samé země a začínám si myslet, že dneska mi fakt štěstí nepřeje.

 

Je mi jasné, že pokud nevyhraju příští hru, můžu se s nadějí na promo a ceny rozloučit, což by byl fakt zoufalý výsledek vzhledem k počtu hráčů na turnaji. Ptám se Raptora, jakže hraje a po odpovědi, že 3:0, smutně koukám, že s ním asi síly nezměřím.

 

0:2

 

Na tohohle kluka se asi nejvíc hodí rčení kšeftař. Celou dobu se snažil něco vyměňovat, dělat mezivýměny a různé machinace, což mě upřímně pobavilo. Taky to byl kluk, kterému jsem z dobrosrdečnosti půjčil Hero of Oxid Ridge, který mě nakonec ujezdil (ach ironie, ty jsi bezcitná!). A to jsem ještě mel výhodu, protože jsem věděl, co hraje.

 

Jdu opět na šest, vyhrávám hod kostkou a jedu gitaxian probem a guidou. Následuje rychlá výměna názorů v podobě hromady potvor jako jsou Plated Geopedy, Steppe Lynxové. Ti končí usmaženi ve slabších chvilkách Forked Boltem, jenže jako už několikáté dneska umírám na mana flood. Tady už mi to začíná být podezřelé!

 

Nechávám sedm a hned od počátku slusně tlačím. Sundám Kubu na pět, on mě na čtyři, jenže jemu přijde Batterskull dřív, něž cokoliv jiného mě. Ani tuktuk, dávájící do hry 5/5 tokena mi nepomůže, protože nezvládnu ani při sebevětším namáhání mozkových závitů vymyslet, jak vyblokovat jeho landfallovou armádu.

 

 

 

0:2

 

Taky už máte dost těch oslavných reportů, že jo. Skončil jsem nakonec na krásném, lichém, předposledním a také jedenáctém místě, protože Honza, se kterým jsem hrál poprvé, dostal na poslední kolo bye, které je přece jen o něco méně hodnocené, než výhra. Neztrácím ale naději a dostavuji se k recepci na losování triček. Kostka padá a první tričko dostává desátý v pořadí. Losuje se podruhé a Tezzeret končí na hrudi posledního. Další velké štěstí, co říkáte? Kupuji si ještě aspoň červenou Dragon Shield podložku, ptám se velmi vstřícné a příjemné obsluhy, kdy že mi jede autobus domů (nepočítal jsem s tak časným koncem turnaje) a dal posledních pár her proti RDW a Honzovu Borosu, které vyhrávám a odcházím směrem na metro.

 

Na Václaváku se potkávám se svým Roztockým kamarádem, který se shodou okolností jmenuje taky Jakub, utrácím peníze nejdřív za kafe v Lucerně a potom v KFC za svačinku. Probereme životní problémy, ženy a tak vůbec a já odjíždím z Florence domů. Jasně, nebyl to nejvydařenější den, ale alespoň jsem si pěkně zahrál, uviděl Raptora a utratil skoro všechny peníze. Děkuji za vaši výdrž, pokud jste to dočetli až sem. A už teď se můžete těšit na reportáž z toho, jak si povedu 30.6. na allcommonové legačce v Pardubicích – Aggrokumano totiž vypadá jako slušnej zabiják.

Prozatím se mějte a nezapomeňte, že i vám se může stát to co mě – totiž, že si sideboard napráskáte hatem proti Caw-Blade a ten se na turnaji nakonec vůbec neobjeví.

 

Ondřej Trhoň

 

P.S.: Ratchet Bombo, Slagstorme a Vampire Nighthawku – všechny vás nemám rád!