Páteční limited 145

Vítejte u nového vydání (teď už) nepravidelné rubriky Páteční limited. Poslední dobou už nezbývá čas na tradiční rozbory, ovšem edice Magic Origins je na limited docela zajímavá (i vzhledem k tomu, že se jedná o core set) a protože už jsem s ní odehrát pár draftů stihl, chtěl bych se podělit o své dojmy. Tentokrát nebudu rozepisovat komentář ke každé kartě zvlášť, ale podívám se pouze na některé commony, na nichž je možné demonstrovat obecnější rys MO limited formátu – většinou tedy klíčové karty pro určitý archetyp.

 

První karta je červená a upřímně – na její pozici by se dalo zařadit hned několik různých kousků. Snad vůbec nejcharakterističtější je ale Mage-Ring Bully – crossover mezi Seekerem of the Way a Valley Dasherem. Ke které z obou karet má Bully blíž? Poměrně zásadní otázka, vzhledem k tomu, že Seeker byl first pick a Valley Dasher většinou unplayable. V Magic Origins je ale útočení nejzaručenější cestou k úspěchu a ještě jsem téměř neviděl, že by Mage-Ring Bully zahučel do nějakého většího obránce – a pokud ano, většinou už do té doby stihl dást dost damage na to, aby se „zaplatil“. Červené balíky jsou v Magic Origins agresivní prakticky v jakékoliv podobě – coby R/W Boros, G/R tlak, R/B sacrifice či U/R tempo s nějakým tím menším artifact subtheme (který však rozhodně není povinný.

 

Prakticky přesným opakem Mage-Ring Bully je karta Guardian of Meletis. Zmiňoval jsem, že Magic Origins limited je formát velmi agresivní a Guardiani tak ve velké většině případů zůstanou v něčím sideboardu. Pokud ovšem chcete postavit kontrol – a i to je v současném formátu možné – bude tahle karta hrát důležitou roli. Například kombinace U/B se jako kontrol přímo nabízí. Většina pomalejších balíků v Magic Origins trpí tím, že pokud soupeř nasadí rychlý tlak s renownem, který zpočátku neublokujeme, jeho bytosti rychle vyrostou do poměrně nefér rozměrů a jen velmi těžko s nimi pak něco uděláme. Guardian of Meletis mají tu velkou výhodu, že zastaví i většinu renown bytostí v jejich „tučnějším“ módu. Guardiani si příliš nerozumí s červeným Smash to Smithereens, takže pokud jste jich během draftu pár poslali a soupeř hraje červenou, pouvažoval bych při sideboardování o tom, že bych Guardiany vyndal (v případě, že je soupeř v první hře viděl).

 

Modrý Scrapskin Drake je příkladem karty, která ve hře funguje trochu jinak než jak na první pohled vypadá. Pomalejší strategie tradičně často spoléhají na bytosti s evasion jako win condice a mohlo by se tak zdát, že Scrapskin Draka ocení. Do něčeho jako U/B bych si jej však většinou nedal, a to z jednoho jednoduchého důvodu – abilita „can block only creatures with flying“ znamená, že Drake bude použitelný často jen v útoku a hrát jej proti agresivnímu balíku ve třetím kole znamená nevyztužit obranu vůbec ničím, což si proti již zmiňovanému renownu či prostě jen balíku s rychlou křivkou a povícero combat triky často nebudete moci dovolit. Mnohem užitečnější bude třeba takový Watercourser, který je velmi slušný v obraně i v útoku.

 

Z přítomnosti keywordu renown na formátu naopak těží modrý Man-o‘-War jménem Separatist Voidmage. Je-li soupeřův plán investovat hodně úsilí do toho, aby byl schopen vás projet něčím s renownem a bytost tím posílil, nejlépe tuto taktiku zmaříme tím, že budeme už posílené bytosti vracet do ruky, protože po opětovném zahrání budou znovu slabší.

 

Některé karty, přestože jsou jednobarevné, přispívají velkou měrou k existenci dvoubarevných archetypů. Act of Treason bude nejlepší v R/B, kde jej lze kombit s Nantuko Huskem a Fleshbag Marauderem. Totem-Guide Hartbeest se výtečně hodí do bílo-modré, kde hledá kromě bílého spacáku i modrou Claustrophobii a zároveň blokuje prostor na zemi, zatímco vaši letci si doplachtí pro vítězství.

 

 

 

Ještě jednou se vraťmě k abilitě renown, která je v Magic Origins skutečně mnohem důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Protože vás renown odměňuje za to, když zajistíte některým svým bytostem jeden „bezpečný“ průjezd do soupeře, zvyššuje se tím i hodnota některých karet, které umožňují právě to. Stratus Walk dokáže překvapit soupeře, který si nechal blokery tak, aby váš renown pokryl – velmi dobrý tak může být v bílo modré, pokud jsou pláně více zastoupené než ostrovy, či v agresivní variantě červeno-modré, která tolik neklade důraz na artefakty. Červená navíc nabízí Cobblebruta, který umí být se Stratus Walkem opravdu výživný.

 

Zajímavou roli v současném limited formátu hraje Returned Centaur. V Therosu byla tahle karta děsivá, v podstatě jen černý Pillarfield Ox, který nijak nezapadal do myšlenky toho, co balíky chtěly v prostředí heroicu a bestow dělat. V Magic Origins se mají věci trochu jinak. Zaprvé jsou parametry 2/4 pro balík, který chce blokovat (tedy nejspíš něco jako U/B) jako dělané a za druhé tentokrát něco umí i jeho abilita, protože se kombí hned s několika různými kartami. Centaur se sešel s keywordem spell mastery, který umí lehce popostrčit – jakýkoliv instant či sorcery v hrobě se tak může potenciálně hodit. Dále najdeme v černé commonu Undead Servant, která je při třech kopiích obstojná, při čtyřech a více už může být i poměrně drsná, zvlášť když umíte shazovat karty z knihovny do hrobu. Je trochu nepříjemné, že jak Centaur, tak Servant stojí čtyři many, protože pokud budete mít servantů třeba pět, může být už na čtvrtém slotu pěkný nával, nicméně jedná se o další malý bonus, hrající Centaurovi do karet. Kromě toho je v Magic Origins ještě poměrně dost dalších karet, kterým svědčí krmivo v hrobě: Skaab Goliath, Cruel Revival, Revenant, Shadow of the Past či Possessed Skaab. Už několik z nich v poolu nadraftovaných karet pro mě zpravidla bude znamenat, že Returned Centaur začíná být poměrně zajímavým materiálem.

 

Aspiring Aeronaut, Ghirapur Gearcrafter, Elvish Visionary, Dragon Fodder – všechny tyhle čtyři karty vytvářejí levně a poměrně efektivně tokeny či bytost, která je takříkajíc „zdarma“ a podporují tak strategie, které z toho těží, to však není jejich jediný vliv na formát. Společně s celou řadou úček, které rovněž vyrábí tokeny, znamenají, že bytosti s toughness 1 mají v Magic Origins poměrně krušný život. Pokud soupeř ve druhém kole zahraje Elvish Visionary, zaútočíte do něj Subterranean Scoutem? Spíš asi ne. Některé bytosti s toughness 1 nabízejí alespoň nejakou kompenzaci: Dreadbridge Shaman soupeři zahodí kartu, již zmiňovaný Scout může tu a tam něčemu pomoci obejít obranu, nicméně za obranu 1 se v tomto formátu zkrátka strhávají body a pro takový Bonded Construct, který žádnou výhodu nemá (kromě toho, že stojí jednu manu a je to steampunkový pes), to tak nevěští nic dobrého.

 

Naopak karta, která z všudypřítomnosti tokenů dokáže vytěžit maximum, je Chandra’s Fury. V Magic Origins je tahle tyčka co se týče hratelnosti zatím na svém životním maximu (a to i tehdy, kdy zrovna nemáte do komba Embermaw Hellionu) a agresivní balíky budou vždy jednu či dvě chtít. Je instantní, takže na požádání kdykoliv spustí prowess a celkově velmi pěkně zapadá do strategie většiny červených balíků.

 

 

 

Další kartou, která rovněž výtečně zapadá do strategie své příslušné barvy jsou zelené Wild Instincts. S deathtouchovým Pharika’s Disciple dokáže tahle karta sestřelit naprosto cokoliv a díky bonusu do obrany zároveň většinou zaručí, že se Disciple neodporoučí do věčných lovišť. Instinkty opět pomáhají aktivovat renown, protože velmi spolehlivě čistí cestu od blokerů. Výborná je tahle karta především v R/W a R/G. V červené skvěle spolupracuje s Mage-Ring Bullym: nejen, že Bully díky prowessu v podstatě nabízí levné 3/3 tělo pro fightování, ale bonus +2/+2 často bude znamenat, že situace, která hrozila chump attackem Bullyho do soupeřova obránce, se rázem změní ve váš prospěch a Bully nejen, že nezemře, ale ještě rázem útočí za kotel damage.

 

Jednou z mých nejoblíbenějších bílých common je zatím Enshrouding Mist. Na téhle kartě je báječné, že stojí jen pouhou jednu manu. Umí nečekaně spouštět prowess a dávat tak efektivně +2/+2, ruší soupeřovy blesky a v těsných combatech, častých díky povaze tohoto formátu, vám dokáže dát ohromnou tempo výhodu. I bez toho, abyste cílovali renown bytost, dává v podstatě +1/+∞, což je zejména s bytostmi s velkým powerem či deathtouchem ještě lepší, než se může na první pohled zdát.

 

V Magic Origins najdeme cyklus common od každé barvy, jejichž hodnota roste s počtem, který máte. Černého Undead Servanta už jsem zmiňoval, podívejme se ještě na ostatní čtyři kousky. Bílý Cleric of the Forward Order a zelený Timberpack Wolf jsou hratelní sami o sobě jako Grizzly Beaři s potenciální výhodou. Cleric má lepší základní stats, Timberpack Wolf pak zase odměnu za „sběratelské“ umění. Pro oba tyto kousky platí v zásadě to samé: vyplatí se přistupovat k nim jako k průměrným 2-dropům, jejichž hodnota je mírně vyšší v prvním boosteru, kdy si tak můžete otevřít cestu k balíku s povícero kopiemi a pak ve třetím boosteru pokud už máte alespoň dva nadraftované. V případě Clerika je však odměna jen minimální.

 

Zatímco bílou a zelenou část cyklu je možno hrát i při jedné kopii, totéž se rozhodně nedá říct o modré Faerie Miscreant a červeném Infectious Bloodlustu. S oběma těmito kartami bych byl spíše opatrný. Bloodlust lze hrát už při třech kopiích, ale na to, aby se to vyplatilo, je třeba mít opravdu hodně agresivní balík s extrémně nízkou křivkou. Navíc u Bloodlustu kopie číslo pět a víc ztrácejí velkou část přitažlivosti – extra kopie chcete mít totiž v balíku a líznout si právě jeden, nikoliv dostat na úvodní ruku tři. Naopak modrá Faerie Miscreant se zlepšuje s každou další kopií v balíku – pokud bych jich mohl hrát deset, byl bych nadšený. Problém je ovšem v tom, že jakýkoliv počet menší než čtyři je prakticky nehratelný a až na pěti začíná být víla alespoň trochu zajímavá. Jenže z pohledu statistiky je nepravděpodobné, že se u stolu otevře Faerií takový počet. U stolu s osmi hráči je průměrný počet rozbalených Faerie Miscreant 2,4, což je opravdu bída. A u menších podů nemá prakticky vůbec o braní téhle víly smysl uvažovat. Faerie bych tedy v osmi lidech bral v prvním boosteru jen při nepřítomnosti jiného playablu, ve druhém pak už prakticky jen tehdy, pokud mám nějaké z boosteru prvního.

 

Přehledněji hodnotu jednotlivých karet z cyklu u příslušného počtu kopií ukazuje následující přibližná tabulka:

 

 

 

 

Výše zmíněné karty nepředstavují výčet nejlepších common sady, pouze materiál, který je dle mého názoru z nějakého důvodu zajímavý a stojí za to se o něm zmínit. Máte-li i vy nějakou kartu, která je podle vás na tomto formátu důležitá (podceňovaná, přeceňovaná, klíčová pro nějaký zajímavý archetyp, atd.), určitě se o svůj názor nezapomeňte zmínit v komentářích!

 

Díky za pozornost,