Páteční limited 116

Vítejte u dalšího vydání Pátečního limited. V dnešním článku se nebudeme věnovat specifikům formátu Return to Ravnica, ale zaměříme se na trochu obecnější téma, jež se dá ovšem pochopitelně využít i v současném limited prostředí. Na pořadu dne bude dnes bluffování – kdy a jak se pokoušet získat nějakou výhodu prostřednictvím „mind games“? Jak soupeře nejlépe přimět k tomu, aby hrál tak, jak to vyhovuje vám? O tom všem bude dnešní článek.

 

Bluffování je něco, co v Magicu přitahuje velkou pozornost. Správně provedený bluff, který vám ve hře přinese to, co jste od něho chtěli, je často známkou skutečného mistrovství a dokáže hru ovlivnit opravdu od základů. Některé ze slavných (a kamerou zachycených) „jedi mind tricků“ se v Magicu do značné míry proslavily, jako například parádní kousek, který předvedl Samuelle Estratti proti Tomu Martellovi na Pro Touru Dark Ascension. Těm z vás, kteří tento majstrštyk ještě neviděli, doporučuji podívat se na video záznam tady: (http://cs.twitch.tv/magicprotour/b/308155546, zhruba od 7:35:00). O co ve stručnosti jde? Martell má ve hře necílitelného Beguiller of Wills, kterého Estrattiho U/W nemůže porazit. Estratti má ve hře jednu poslední bytost a na ruce myšku, která ale na Martellových osm životů nestačí. Estratti se rozjede, myšku zahraje a začne tapovat další dvě many, jako že má ještě jednu, když si „uvědomí“, že ještě není ve fázi deklarace blokerů. Následuje herecká etuda na téma „já jsem to tak pokazil“, včetně třesoucích se rukou, Martell bluff neprohlédne, chumpne svým Beguillerem, čímž přijde o svou neporazitelnou win condici a Estratti může začít hrát bytosti z ruky. Famózní bluff bohužel neprohlédli komentátoři Brian David Marshall a Sheldon Menery, kteří hru celou dobu sledovali, takže můžeme slyšet jen zmatené otázky jako „co se s Beguillerem stalo?“, to ovšem na kráse tomuto bluffu nic neubírá. Kdo by se chtěl trochu pobavit na účet komentátorů, může shlédnout i tohle video: http://www.youtube.com/watch?v=mbzGSCmU2WM

 

Kdy a jak se tedy vyplatí bluffovat? Přestože předchozí situace by mohla vyvolat dojem, že bluffování je snadné a účinné, dalo by se říct, že ve skutečnosti je to téměř naopak a dobrých příležitostí k bluffu je na limited (a nejen tam) relativně poskrovnu. Podíváte-li se pozorně na video se Samuellem Estrattim, zjistíte jednu věc: Estratti nemohl hru nikdy vyhrát, pokud by Beguiller zůstal ve hře. Bluffování je v Magicu obecně věc dost riskantní a zpravidla platí, že pokud vás soupeř prohlédne, můžete ztratit podstatně víc, než kolik bluffem získáte. Bluffovat (v pravém slova smyslu) je tedy „správné“ tehdy, pokud je odměna výrazně vyšší než riziko, které podstupujete, pokud jsou „ztráty“ v případě odhalení zanedbatelné či pokud z nějakého důvodu platí, že pravděpodobnost, že soupeř váš bluff odhalí, je nepříliš velká.

 

Pojďme se teď podívat na některé konkrétní přiklady toho, jak a kdy (ne)bluffovat. Jednou z nejklasičtějších situací, ve kterých se můžete snažit soupeře takhle vytrikovat, je, když útočíte svou menší bytostí do jeho větší a tváříte se, že máte myšku. Kdy se takový tah vyplatí? V první řadě je třeba uvědomit si, co v tomhle případě můžeme získat a co ztratit. Pokud nám bluff vyjde, dáme soupeři nějakých 2-4 zranění navíc, v opačném případě nám umře bytost. Na první pohled je tedy jasné, že ve velké většině případů dvě strany téhle rovnice rozhodně nemají stejnou váhu a šance, že soupeř blokovat nebude, by měla být výrazně víc než 50%, aby byl takový útok správný. Je-li pro soupeře jeho bloker naprosto klíčový či pokud viděl v minulé hře dost „myšek“, může být tenhle útok správný, jinak bych se ale spíš držel konzervativnějšího přístupu, také proto, že i v případě, že soupeře o myšce ve vaší ruce přesvědčíte, bude často správná play z jeho strany stejně zablokovat a trik z vás vytáhnout. Dalším dobrým důvodem, proč útočit, může být i to, že výrazně roste „cena“ toho, když do sebe soupeř útok pustí – například tehdy, když bez těchto extra zranění nemůžu vyhrát damage race. Ve většině situací je však třeba si uvědomit, že útok menší bytostí do většího obránce bych měl mít nějaký pádný důvod.

 

Výhodnost útoku do většího obránce se nicméně zásadně změní ve chvíli, kdy mi ani po zablokování bytost neumře a tahle situace na limited nastává poměrně často. Mám-li ve hře 3/3, u které jsem si téměř jistý, že ji nevyužiju v obraně, měl bych například téměř vždy útočit do soupeřova 0/4 obránce. I kdyby soupeř v 95% případů zablokoval, zbylých 5% je „bonus“, který dostáváte zcela zdarma. V tuhle chvíli pak přicházejí na řadu vaše herecké schopnosti, které by měly přesvědčit soupeře o tom, že blokovat pro něj rozhodně není výhodné. Asi nejlepším způsobem, jak dát najevo, že myšku máte, je zaútočit zcela bez přemýšlení, jako by bylo úplně jasné, že je takový útok opodstatněný.

 

Tahle situace mě přivádí k dalšímu příkladu toho, kde se dají celkem dobře využít různé manipulační techniky, nebo alespoň průprava z ochotnického divadelního kroužku. Nejedná se tentokrát o bluff, ale spíš o „mind trick“ (zmínit v téhle souvislosti slovo „Jedi“ by patrně bylo příliš). Často se vám bude stávat, že zaútočíte a budete potřebovat, aby soupeř zablokoval nějakým určitým způsobem. Ve chvíli, kdy si zkouší bloky, jak by dopadly, často pomůže předstírat „netrpělivost“ a při bloku, který je pro vás špatně, se zeptat na něco jako „takže blokuješ takhle, ok?“. Soupeř si bude myslet, že chcete, aby zablokoval zrovna takhle, a radši si to rozmyslí. Příklad: mám dva životy a soupeř mě nazpátek zabije letadlem, které zrovna seslal, takže potřebuju, aby s ním zablokoval. Zaútočím, soupeř s letadlem neblokuje, v tu chvíli rádoby nedočkavě prohlásím „zbytek jde do tebe, jo?“, jako kdybych měl na ruce myš nebo blesk, kterým oponenta dorazím. Nezanedbatelná část soupeřů si blok jčště rozmyslí. Zrovna tak v soupeřově útoku, kdy ho chci podvést nějakým combat trikem a potřebuju, aby zaútočil, je možné dát najevo, že se blokovat nechystám, tím, že vezmu tužku a na oko jsem připraven upsat si životy. Velká část protihráčů to pochopí jako signál, že jim v útoku nic nehrozí a bez obav se rozjedou. Jak tenhle trik funguje v praxi se můžete podívat například na záznamu čtvrté hry finále mistrovství světa z roku 2007, kde takhle Patrick Chapin vytrikoval pozdějšího vítěze Uriho Pelega.

 

Velice podobný princip lze uplatnit i v jiných situacích. Ve zkratce jde o to, dávat soupeři zavádějící informace o tom, co je pro vás důležité a co ne, popřípadě rovnou odvést pozornost od toho, co je pro vás ve hře nejdůležitější. Pokud například plánujete soupeře dolízat, je vhodné snažit se mu vsugerovat, že má na všechno dost času a lategame hraje v jeho prospěch. Klíčové je, aby jeho pozornost nezaostřila na fakt, že dolízání vůbec existuje jako reálný způsob, jak hra může skončit. Čím později si uvědomí, že máte v plánu vyhrát na dolízání, tím lépe pro vás, takže pokud třeba potřebujete vědět, kolik mu zbývá karet v knihovně, rozhodně byste mu neměli přímo počítat knihovnu – mnohem účelnější je v takovou chvíli prohlédnout si, co má zrovna v hrobě (a při té příležitosti spočitat, kolik je v graveyardu karet), poté si zjistit, kolik má karet na ruce a ve hře. Výsledné číslo vám řekne, kolik mu zbývá karet v knihovně, pokud vás tedy nepřeveze tím, že zrovna na potvoru hraje balík o čtyřiceti pěti kartách.

 

Někdy je třeba na určitý herní aspekt či zónu neupozorňovat, jindy je tomu právě naopak. Zahráli jste na soupeře v minulé hře Mind Rot, ale v téhle hře vám nepřišel? Zeptejte se cvičně (ovšem tak, abyste si zajistili jeho pozornost), kolik má soupeř na ruce karet – oponentovi se určitě Mind Rot vybaví a zvýšíte tím šanci, že kolem něj bude hrát, ať už to znamená nechávat si víc zemí na ruce, hrát removal hned, abyste jej nemohli Mind Rotem ulovit, atd. Je možné, že to na výsledku hry nic nezmění, už jenom šance, že soupeř nebude dělat optimální rozhodnutí, protože se bude bát Mind Rotu, ale stojí za to, abyste tuhle „hrozbu“ nějak připoměli a soupeřovu hru ovlivnili. Je pak mrzuté, když si Mind Rot v zápětí skutečně líznete, ovšem v průměru by tento „manévr“ měl pro vás znamenat zcela zdarma nějakou přidanou hodnotu navíc. Stejně jako u příkladu s odemletím platí, že pokud Mind Rot skutečně na ruce máte, neměli byste na něj naopak nijak upozorňovat a zjistit, kolik má soupeř karet na ruce, byste měli pokud možno jiným způsobem, než že se ho přímo zeptáte – například opět tím, že si spočítáte, kolikáte je kolo, a kolik karet soupeř už zahrál.

 

Usměrňovat soupeřovu pozornost na to, co chcete, je samozřejmě možné ještě mnoha jinými způsoby. Zahráli jste v minulé hře proti soupeři trik za jednu zelenou a chtěli byste jej přesvědčit, že jej máte opět na ruce? Stačí, abyste nepokládali moc zelených man (nejlépe jen jednu) a následně zahráli spell tak, že si necháte volnou zelenou. Ideálně ještě tak, aby to bylo co nejokatější. Je pro vás výhodné, aby soupeř ve druhé hře začínal? Není nic jednoduššího, než se ho před hrou zeptat tak, jako by to vypadalo jako samozřejmé rozhodnutí, které ani nemůže dopadnout jinak – například „Takže začneš, jo?“. Pokud je soupeř zvyklý na to, že začínat je většinou správná volba, často se při takovémto „samozřejmém“ podání otázky ani nezamyslí nad tím, zda tomu tentokrát náhodou není jinak.

 

Signalizovat soupeři trik, který nemáte, pokud vás to nijak neomezuje, je zpravidla dobrý nápad, protože vás to nic nestojí. Kam až je ale možné v tomto ohledu zajít, pokud pro takový „bluff“ musíte něco obětovat? V tomto případě bych byl s bluffováním velmi konzervativní. Nechávat si volné many kvůli Essence Backlashi je dost omezující i v případě, že jej máte na ruce, strašit s ním ale soupeře, když místo něj máte jen jiný spell, který byste mohli zahrát, zpravidla nebude dobrý nápad. Čas od času se vyplatí předstírat, že mám na ruce trik, a nechávat si kvůli tomu v ruce několik zemí, aby se soupeř bál, ovšem i do toho bych se pouštěl jen výjimečně. Především je potřeba vědět, jestli si nemůžu líznout něco, co bych pak nemohl zahrát. Tohle platí hlavně pro balíky, obsahující card draw – pokud mám v decku něco jako Divination, skoro vždycky budu chtít hrát všechny země z ruky (kromě té poslední), protože jinak mě to bude stát kolo, kdy nebudu moci zahrát, co si z Divinace líznu. Bluffovat se zeměmi na ruce se vyplatí asi jen tehdy, pokud soupeř viděl nějaký trik, kolem kterého musí hrát, nebo pokud oponent vykazuje známky extrémní opatrnosti a je velká šance, že se ho takto podaří zmanipulovat. Při bluffování je totiž velmi důležitým faktorem také to, jaká je šance, že zrovna vašeho konkrétního oponenta do bluffu nalákáte. Spousta hráčů si takříkajíc „jede to svoje“ a když se pokusíte o nějaký ten bluff, je dost pravděpodobné, že si toho ani nevšimnou. Oproti tomu jiní hráči tomu, co dělá soupeř, věnují velkou (někdy až příliš) pozornost – je tedy poměrně klíčové všímat si, jak soupeř na vaše playe reaguje, před tím, než se pokusíte o nějaký riskantní bluff.

 

Zmínil jsem, že poslední zemi na ruce je zpravidla výhodné si nechávat, protože si za minimální cenu uchováte alespoň nějakou míru možného překvapení. Naprostá většina hráčů je ale zvyklá na to, že když má soupeř na ruce v lategame jednu poslední kartu, je to přebytečná země, a této „rutiny“ se dá celkem dobře využít. Jak? Třeba tak, když soupeře v lategame chcete nalákat do nějakého výživného triku. Stačí položit poslední zemi z ruky a jako jedinou kartu na ruce si nechat právě onen trik. Většina soupeřů bude předpokládat, že vaše poslední karta na ruce bude země, tím spíše, pokud ji necháte lícem dolů na stole a nebudete jí věnovat žádnou pozornost. Někteří hráči budou tuhle okolnost ignorovat, ovšem proti těm by vám trikování s poslední zemí na ruce tak jako tak nijak nepomohlo.

 

Způsobů, jak soupeře při hře přimět k tomu, aby hrál tak, jak to vyhovuje vám, je celá řada, většinou se to však s nimi vyplatí nepřehánět. Zaprvé proto, že pokud se budete příliš snažit, nebude to důvěryhodné, ale především pak proto, že budete-li příliš velkou část své koncentrace věnovat těmto záležitostem, je poměrně velké riziko, že se to odrazí na vaší technické hře. Jste-li si opravdu jistí tím, co ve hře děláte, je možné soustředit se na takovéhle „bonusové“ finesy, jinak bych se k nim však uchyloval jen v případech, kdy víte, že máte vše pod kontrolou, nebo pokud vám nic jiného nezbyde a úspěšný bluff je to, co udělá z prohrané hry výhru. Napadá-li vás ještě nějaký další způsob, jak při hře zapojit nějaký druh „jedi mind triků“, určitě se o ně nezapomeňte podělit v komentářích!

 

 

kosaak