Páteční limited 100

Vítejte u Pátečního limited s pořadovým číslem 100. Je to tak, od roku 2005, kdy jsem pro CMUS napsal první článek z této rubriky, jsem se postupem času s menšími či většími přestávkami dopracoval k trojcifernému počtu článků. Už nějakou dobu jsem přemýšlel o tom, co by mělo být předmětem vydání s takovým krásným kulatým číslem a bylo mi jasné, že bych se měl pokusit o něco neobvyklého. Za sedm let, po které pro CMUS články píšu, jsem se už párkrát věnoval tématům, jež neměla s limited strategiemi příliš společného, například fenoménu štěstí v Magicu či analýze pražského magicového žargonu (z roku 2006 – když jsem si tenhle článek před pár dny náhodou otevřel, měl jsem problémy rozumět většině slov :) ). Článek číslo 100 měl být dalším takovým „speciálem“ a protože kulatiny jsou obvykle příležitostí k bilancování, chtěl jsem tuhle příležitost využít k ohlédnutí se za svými dvanácti lety s Magicem. Na první pohled věc jednoduchá, nicméně realizace nakonec byla celkem oříšek, což je také důvod, proč tenhle článek vychází s časovým odstupem více než čtyř týdnů od článku minulého, namísto obvyklých týdnů dvou. Několik verzí, které jsem měl rozepsané, putovalo postupně do koše. Ukázalo se, že prostor jednoho článku není nafukovací a protože Magic tvořil nezanedbatelnou část posledních dvanácti let mého života, všechno, co bych chtěl se do tohoto článku prostě nevejde. Nakonec jsem se tedy rozhodl pro logisticky schůdnou variantu, která mi umožní přeskakovat od jednoho tématu k druhému bez zjevné návaznosti. Za posledních pár měsíců jsem několikrát na různých světových webech četl článek typu „top5 of random stuff“ a rozhodl jsem se, že si tuhle myšlenku vypůjčím (čti „ukradnu“). Pouze s tím rozdílem, že trochu zvětším měřítko a místo top5 či top8 budu používat top9 – což je tak trochu moje „štastné číslo“, co se Magicu týče.

 

Předem upozorňuju, že v dnešním článku bude informací, jež by se daly využít na draftu či sealed decku, poskrovnu, takže pokud se chcete dozvědět něco praktického, doporučuji počkat si na další vydání. To dnešní totiž bude trochu jiného rázu – jubilea jsou často záminkou pro nostalgické bilancování a senilní vzpomínání a přesně tenhle typ literárního útvaru vás čeká, pokud se rozhodnete číst dál. Doufám tedy, že mi pro tentokrát prominete trochu sebestřednosti a nebudete mi v komentářích psát, ať se uvědomím, případně ať si oholím obočí. Mějte na zřeteli, že tenhle článek píšu do velké míry pro sebe, abych si při nostalgickém vzpomínání utřídil vzpomínky. Pokud na něm najdete něco zajímavého i vy, bude to pro mě příjemný bonus navíc.

 

 

 

Když čas od času někomu vysvětluju, co je to Magic, padá zpravidla taky otázka, kolik různých karet že to vlastně v Magicu je, na což odpovídám, že řádově několik desítek tisíc. „A to je znáš všechny??“ Troufnu si tvrdit, že podle obrázku bych nadpoloviční většinu vydaných karet poznal, ale jsou mezi nimi pochopitelně kousky, se kterými jsem toho odehrál víc a které jsou mi bližší než jiné. Následující žebříček obsahuje ty, které mi za dobu, co Magic hraju, přirostly z nějakého důvodu k srdci asi nejvíc.

 

 

Málokterá karta má tak jedinečný vliv na stavbu balíku jako Gifty, což mě na téhle kartě vždycky hodně bavilo a pořád baví. Hrál jsem ji na bloku, na draftu, na dvojce, na extendu i na legačce a vždycky vyžadovala už při deck buildingu trochu představivosti a teoretizování, jaké kombinace karet si lze v kterých situacích najít.

 

 

 

Pokud bych měl říct, jaké balíky jsou mi nejbližší, budou to určitě různé midrange strategie a kontroly, kam se tahle karta výborně hodí, protože poskytuje magické slovo „value“. Blossomka ve mě evokuje pocit jistoty a bezpečí, asi jako v dítěti velký plyšový medvěd.

 

 

 

Už od počátku své Magicové dráhy jsem skalním stoupencem povolání „drak“ a tajně se raduju, kdykoliv Wizardi vydají nějakého hratelného, kterého bych mohl zařadit do balíku a vyrazit na turnaj. Yosei to v tomhle ohledu dotáhl hodně daleko a hrál jsem ho skoro celou dobu, co byl legální na dvojce (někdy ke své škodě, ale stálo to za to).

 

 

 

Říkal jsem už, že mám v Magicu rád „value“? Tohle není tupá příšera, která by jen útočila a blokovala – Tradewind zpravidla sedí v ústraní a tahá za nitky, takže můžete soupeře šikanovat tím, že mu neustále vracíte něco na ruku, nebo že zneužíváte nejrůznější comes-into-play efekty vašich karet. K tomu se skvěle hodí padoušský smích typu „doktor Zlo“.

 

 

 

Pokud Gifty vyžadovaly zvýšené úsilí při stavbě balíku, Terapie po vás chtěla to samé v souvislosti se znalostí fieldu. V době, kdy ještě moc nefungovalo MODO, to znamenalo dobré obeznámení s metagame a schopnost přečíst soupeře. Ani jedno většinou nebyla moje nejsilnější stránka, ale za situace, kdy soupeři vyrazíte z ruky dvě a více stejných klíčových karet, to stejně stálo.

 

 

 

Rebelové byli můj první balík, se kterým jsem uhrál topku na turnaji a dodnes mě k nim pojí trochu sentimentální vztah. To, že jsem se přesunul z turnajů pro začátečníky na turnaje, kde sice začátečníci hráli taky, ale zpravidla dostali dřív nebo později čoud od někoho jako Honza Škampa nebo Tomáš Klimeš, bylo do velké míry způsobeno tím, že Lin Sivvi byla prostě a jednoduše nefér.

 

 

 

Jediná červená karta v téhle top9 tu má spíš symbolickou roli. Když jsem začínal hrát, vypadal pro mě Magic asi tak, že po zemi chodili goblini, elfové a všelijaká jiná havěť a nebesům dominoval Shivan Dragon. Hry, kdy někdo Shivana seslal, zpravidla do dvou kol končily. Dnes se to patrně bude jevit úsměvně, ale tohle byl prostě král, „the card to end all cards“.

 

 

 

Mezi moje oblíbené karty patří value bytosti jako Eternal Witness, Wall of Blossoms nebo Deranged Hermit. Recurring Nightmare jim dokáže dát tu správnou šťávu.

 

 

 

 Nejvíc balíků, které jsem kdy hrál, bylo zelených a daly by se označit jako „midrange“. Přestože je tohle kategorie, kterou většina pros (po právu) opovrhuje, znovu a znovu se k ní vracím a vím, že tomu tak bude i v budoucnu. Je to asi jako když někdo jí příliš mnoho gumových medvídků, ví o tom, ale nemůže nebo nechce s tím nic dělat. Playset Birds of Paradise, které jsem si někdy před deseti lety pořídil, jsem hrál už opravdu nesčetněkrát – naposled na modernovém GP Torino v Meliře. A vím, že je velice pravděpodobně zas brzo hrát budu.

 

 

 

V téhle kategorii jsem si dovolil trochu podvádět, protože PT jsem odehrál přesně devět. Nemám v úmyslu si tady honit triko, jaký jsem velký Pro a nikdo se mi nevyrovná (většinu PT jsem konec konců beznadějně zazdil). K Magicu pro mě ale patří cestování a všech devět PT pro mě znamenalo sbalit se a jet někam, kde to bude zajímavé, v lepším případě dokonce s někým, s kým mě takový výlet bude bavit. Jednotlivé akce nebudu řadit podle toho, jaký výsledek jsem uhrál nebo jak mi tam chutnaly snídaně, vezmu to místo toho jednoduše po pořádku.

 

 

Amsterdam 2004, 3xMirrodin rochester draft

Na prvním draftu se mi povede nabrat svůj historicky nejlepší (dosud nepřekonaný) limited balík a v zápětí prohrát první kolo. Poslední kolo druhého draftu absolvuju proti Kai Buddemu na fake feature matchi „Budde vs. kindr“, stanu se svědkem naprosto výjimečné historické události když Kai udělá chybu, ale stejně to nestačí a připraví mě o postup do druhého dne. V době, kdy jsem v Amsterdamu hrál, mi bylo osmnáct, tréma a stres na mě zapracovaly a nedělám si iluze, že bych hrál příliš dobře. Zkušenost to ale byla hodně zajímavá.

 

Philadelphia 2005, Kamigawa block constructed

Zatímco celý field hraje white weenie nebo Gifty, Honza Brožek a já tapujeme do útoku Nezumi Cutthroaty nakombené s Long-Forgotten Gohei. Formát je nicméně jenom o Umezawa’s Jitte a je naprosto jedno, jaká bytost ho nese, takže na druhý den to stačí. Jedná se o jediný PT v dějinách, kde se peníze udělovaly po výhře v každém kole, takže v prvním kole zkušeně dostávám bye a připisuju si prvních 100usd. Za zmínku stojí taky to, že Juzám při tomhle rozdělení cen uhrál 0-3, ukradli mu balík, onemocněl a celý výlet absolvoval se zimnicí, zpravidla zavřený na pokoji.

 

Londýn 2005, Kamigawa-Betrayers-Saviors booster draft

V pátek ochromí Londýn bombové útoky v metru a není jasné, co se bude dít. Turnaj se nakonec koná, byť je jeho součástí minuta ticha za oběti útoků. Z mojí strany velké sebevědomí, ale malá příprava – první draft skončím v nejhorším možném archetypu, R/B, a po pěti kolech končím jako River Kaijin se skóre 1-4.

 

MS Paříž 2006 Time Spiral draft, Standard, Extended

Pořád je znát, že naše příprava je velice improvizovaná a chybí nám kontakty na lepší světové hráče. Na dvojce s Time Spiralou i na extendu hraju podprůměrné balíky a tomu odpovídá i skóre 3-3 na dvojce (U/W counter-Mesa), 3-3 na draftu a 2-1-3 na extendu (Rock!). V teamové soutěži nám ještě Welšani naprosto nespravedlivě diskvalifikují Juzáma a celý turnaj tak pro nás končí neslavně.

 

PT Kuala Lumpur 2008, Lorwyn-Morningtide booster draft

První PT v opravdu exotické lokaci, kam jsem se dost těšil. Turnaj samotný začínám 5-0 a končím 6-7 drop. Pod návalem emocí jsem odhodlaný s Magicem seknout a spálit všechny karty, ale nakonec se uvědomím, jsem přece jenom díky kartám v Malajsii, takže konec se nekoná a prázdniny si pořádně užiju.

 

PT Kyoto 2009, Shards of Alara-Conflux draft + Standard

Příprava skoro nulová, hlavní pro mě je, že se podívám do Japonska. Petr Brožek to vidí stejně, takže projedeme Japonsko od Hiroshimy po Nagano. Dvoutýdenní prázdniny zpříjemní deváté místo po výsledku 7-0 druhý den, poprvé doma zjišťuju, že z Magicu se dá i platit nájem.

 

MS Řím 2009, Zendikar draft, Standard, Extended

Jund na dvojce, Zendikar na draftu, na poslední chvíli zvolený All-in Red na extendu. I když se podobným balíkům typu „pexeso“ zpravidla vyhýbám, na extendovou část jsem šel totálně nepřipraven a potřeboval jsem balík, který by se hrál sám a nevyžadoval by znalost karet, jež hrají soupeři. AIR tuhle podmínku splňoval a podařilo se mi jej „vytradovat“ od Arnošta ráno před turnajem, takže jsem stihl sepsat decklist a v prvním kole si nalízat první All-in Red opening handu v životě. Pexeso ale celý den chodilo a vykřesal jsem s ním výsledek 5-1. Souhrnné skóre 13-1-4 znamená další deváté místo a kvalifikaci na několik následujících Pro Tourů v sezóně 2010.

 

PT San Diego 2010, Zendikar-Worldwake draft + Standard

Po startu 8-3 potřebuju 2-3 do peněz, ale dám si s Jundem 1-4 a jsem out. Někdy holt z kaskády vyskakují Blightningy a Terminace když jsou potřeba, jindy je to naopak. Kromě San Diega v Kalifornii zajedeme i do Yosemitského parku a na GP do Oaklandu, kde si večer před turnajem beru „Brožek deck Wins“ a.k.a „Pekárnu“ a musím uznat, že volba se vyplatila. Z dvanácti kol, které jsem na GPčku odehrál, jsem potkal osm Dark Depthsů a sedm z nich šlo domů s brekem (obrazně řečeno).

 

PT San Juan 2010, Rise of the Eldrazi draft + Zendikar block constructed

Další PT v lokaci, která nedávala příliš dobré vyhlídky na kvalitní testing. Prázdniny za jedna, Puerto Rico parádní, ovšem na constructed hraju po zralé úvaze, jež proběhla den před turnajem, Upíry – nejhorší balík na fieldu –, k tomu navíc s jedenácti kartami v sideboardu. Čtyři další sloty vyplnil playset Contaminated Groundů proti U/W controlu, ovšem až při turnaji jsme zjistili, jak hrozná tahle karta ve skutečnosti je a že ji na U/W ani nechceme sidovat. Tiran se do Contaminated Ground pasti chytil taky, což mu ale nezabránilo uhrát top16. Já jsem potřeboval uhrát top200 na jeden extra pro bod, který by mě kvalifikoval na dva další pro toury, to se mi však nepodařilo (po startu 0-4 se ani není čemu divit) a moje účast na PT tak skončila. Za zmínku ještě stojí oponent z prvního kola, který přišel na svoje místo, usadil se, zadíval se do stropu, zhluboka se nadechl a prohlásil „This is it, my first match of pro tour Magic“. Po odehraných hrách pak prohlásil „thank you, sir, we played a great match of Magic!“ Netřeba asi zdůrazňovat, kdo odcházel od stolu jako vítěz.

 

 

 

Pro většinu turnajových hráčů jsou ilustrace na kartě to poslední, co hraje nějakou roli (v těsném závěsu za flavour textem). Protože jsem ale letmo přičichl i ke sběratelské stránce MtG, dokážu opravdu povedenou ilustraci ocenit. Tady je devět mých nejoblíbenějších (kdo je pozná všechny, má jeden prémiový bod).

 

 

 














 

 

Za dvanáct let, které jsem strávil s Magicem, jsem hrál docela hodně různých balíků a některé mi opravdu přirostly k srdci. Ty nejoblíbenější najdete níže. Většina z nich nebyla „tier 1“ a některé jsou při pohledu zpět opravdu hrozné, ale všechny mě bavily hrát a tu a tam mi i pomohly něco vyhrát. Z výčtu je poměrně jasně patrné, že jsem si nikdy nepotrpěl na komba či aggra a tíhnu spíš k midrange / control balíkům. Tahle náklonnost mi zůstala dodnes.

 

UGR Snake Tongue, Standard 2000	kosaak
Main Deck	Sideboard
4 Birds of Paradise 4 Call of the Herd 4 Flametongue Kavu 4 Mystic Snake 4 Fire // Ice 4 Counterspell 4 Repulse 4 Fact or Fiction 2 Bearscape 2 Obliterate 4 Yavimaya Coast 4 Shivan Reef 3 Shivan Oasis 1 Mossfire Valley 7 Island 5 Forest	2 Jungle Barrier 3 Tangle 2 Disrupt 2 Gainsay 3 Thunderscape Battlemage 3 Engulfing Flames

 

Můj první balík, se kterým se mi podařilo uhrát nějaký slušný výsledek – top8 na MR 2002. Byl jsem na tomhle turnaji asi nejvíc „random“ hráč v místnosti a nutno podotknout, že balík podle toho taky vypadal. První, co mě při pohledu zpátky napadá, je to, že pojmy jako „manová křivka“ mi tehdy asi moc neříkaly. Na čtvrtém slotu tak najdeme playsety Flametongue Kavu, Fact or Fiction a Mystic Snaků. Velká část her, pokud si dobře vzpomínám, probíhala ve stylu „měním karty, položím Bearscape, zahraju Obliteraci a Bearscape ve hře s dvěma čerstvými zeměmi hru ukončí“. Na Vláďu Komanického v osmičce tenhle rafinovaný plán bohužel nefungoval, dostal jsem 2x eot Mana Short into Upheaval + Psychatog a na MS v Sydney mi souzeno jet nebylo.

 

 

 

 

Na Mana Drain Cup v Brně v roce 2005 se mi podařilo půjčit si většinu power nine od Juzáma a výsledkem byla tahle podivuhodná kreace. Uznávám, že tenhle balík asi nepředstavuje optimální konfiguraci sedmdesáti pěti karet, pokud máte přístup ke kartám za 70K, nicméně byl opravdu neskutečně zábavný a s nezanedbatelnou dávkou štěstí se mi s ním Mana Drain Cup povedlo vyhrát (a Drain dostat za první místo). Základní myšlenkou bylo roztočit kombo Tradewind Rider, Eternal Witness, Time Walk, což se za turnaj i párkrát stalo, nicméně většinou balík fungoval spíš jako stroj na karetní výhodu – mraky discardu, prolizu a trocha counterování navrch. Dodnes si vzpomínám na hru proti Tomášovi Langerovi v top8, kdy mu po mém startu 1. kolo Land, Mox, Bird, Therapy + flashback na ruce nezbyl žádný nonland. To, že se na formátu hrála komba a staxy mě moc nezajímalo a s touhle neskutečnou směskou jsem si dokráčel pro vítězství :)

 

 

BG Rock, Extended 2005	kosaak
Main Deck	Sideboard
4 Sakura-Tribe Elder 4 Wall of Blossoms 4 Eternal Witness 3 Ravenous Baloth 1 Spike Weaver 2 Bone Shredder 1 Kokusho, the Evening Star 4 Cabal Therapy 2 Duress 3 Vampiric Tutor 1 Recuring Nightmare 3 Smother 1 Diabolic Edict 4 Pernicious Deed 4 Treetop Village 4 Llanowar Wastes 1 Volrath’s Stronghold 7 Forest 7 Swamp	2 Duress 2 Engineered Plague 1 Smother 1 Cranial Extraction 2 Withered Wretch 3 Lose Hope 1 Haunting Echoes 1 Oxidize 2 Naturalize

 

Asi si dokážete představit, že formát, na kterém jsou povoleny čtyři Vampiric Tutory, nebude patřit k nejpomalejším. Nějaké to kombo se na extendu v téhle době skutečně našlo, což mi ovšem nezabránilo odehrát víc jak dva roky turnajů s extendovým rockem. Playset Cabal Therapy a Eternal Witnessek byl samozřejmostí. S výše uvedeným decklistem se mi podařilo vyhrát své první constructed PTQ a podle poznámek, které jsem našel, jsem za turnaj hrál proti pěti kombodeckům a třem fritkám. Rock se naštěstí moc neptal :)

 

 

Wr Rebels, Standard 2001	kosaak
Main Deck	Sideboard
4 Ramosian Sergeant 3 Defiant Falcon 2 Defiant Vanguard 1 Rebel Informer 3 Lin Sivvi, Defiant Hero 2 Steadfast Guard 1 Nightwing Glider 1 Thermal Glider 1 Cho-Manno, Revolutionary 2 Ramosian Sky Marshall 1 Jhovall Queen 4 Chimeric Idol 2 Longbow Archer 2 Urza’s Rage 2 Order // Chaos 2 Paralax Wave 1 Rout 2 Orim’s Thunder 3 Battlefield Forge 1 Kor Haven 4 Mountain 16 Plains	2 Wrath of God 1 Urza’s Rage 3 Ghitu Fire 1 Order // Chaos 1 Lightbringer 2 Aura Blast 3 Circle of Protection: Red 2 Circle of Protection: Green

 

Můj první „kompetitivní“ balík. Už na první pohled je jasné, že počty karet vyplývají spíš z náhodného rozpoložení mysli a z dostupnosti karet než z hluboké úvahy či testingu. S tímhle balíkem jsem objevil první zásadnější strategické aspekty hry, jako například že nemusím proti U/W controlu do hry nasypat všechny bytosti z ruky a nechat si je zabít Wratama, ale můžu položit jednoho hledače, Wrata s ním vylákat a poté přitopit dalším. Tenhle objev, který mi předal Pavel Matoušek, byl pro mě opravdu revoluční.

 

BGW zvěřinec, Standard 2006	kosaak
Main Deck	Sideboard
4 Sakura-Tribe Elder 4 Farseek 4 Sensei’s Divining Top 4 Loxodon Hierarch 4 Wrath of God 4 Yosei, the Morning Star 3 Kokusho, the Evening Star 2 Dimir House Guard 3 Greater Good 1 Debtor’s Knell 3 Mortify 1 Bottled Cloister 4 Temple Garden 2 Overgrown Tomb 2 Godless Shrine 3 Llanowar Wastes 1 Brushland 1 Miren, the Moaning Well 5 Forest 3 Plains 2 Swamp	1 Gleancrawler 1 Faith’s Fetters 1 Mortify 1 Putrefy 2 Carven Caryatid 4 Castigate 3 Ghost-Lit Stalker 2 Ivory Mask

 

 

Tenhle balík uvádím především proto, že je v něm všechno, co se mi na constructed kdy líbilo – draci, akcelerace, mass removal a způsob, jak vyhranou hru protáhnout o spoustu (pro soupeře) úmorných kol, než ho konečně zabijete. Kombo Yosei + Greater Good + Debtor’s Knell je jedna z nejvíc „Timmy“ kombinací, které jsem kdy na turnajích hrál. Co se týče výsledků, nemyslím si, že bych se „zvěřincem“ někdy někomu vytřel zrak či že bych zanechal stopu na mezinárodní scéně, ale podle poznámek mi balík pomohl ke dvěma topkám na okruhu hráč roku, takže úplně špatný být tenhle deck nemohl.

 

Další balíky, které by do mojí pomyslné „top9“ patřily, jsou extendový All-in Red z MS 2009, dvojkový RW Boat Brew z PT Kyoto 2009, Kamigawa blokové BW Myši z PT Philadelphia 2005 a dvojkový UBW Solar Flare z MR 2006. Bohužel už se mi nechtělo hledat decklisty, nicméně vás patrně stejně nezajímají a já je aspoň nemusím sepisovat, takže všichni vyhráváme.

 

 

 

Je spousta důvodů, proč Magic hrát. Někoho baví „hospodský“ casual Magic, někdo si touhle hrou plní své osobní ambice, jiného živí obchodování. To, že velká část lidí považuje svůj přístup za jediný správný bývá často vidět například i z komentářů pod články tady na cmusu. „Casual“ hráči chtějí své reporty o tier 4,5 elfech na legačku, „pros“ zase očividně zajímá, jaké měl na sobě Mattes triko ve středu před turnajem a jaký si ve čtvrtek koupil ručník. Nelze říct, že některý ze způsobů, jak k Magicu přistupovat, by byl správný. „Spikové“ budou vždycky pohlížet spatra na casual hráče a považovat je za nižší formu života. Hráči bez větších turnajových ambicí si naopak o těch více „soutěživých“ budou myslet, že jsou arogantní a že hrají podle zásady „účel světí prostředky“. Tak to v Magicu vždycky chodilo a nemám iluze o tom, že by se na tom kdy mělo něco změnit.

 

Já osobně jsem byl větší část své magicové „kariéry“ především Spikem, ale jak je vidět například z decklistů, které jsem tu prezentoval, vždycky ve mě zůstala i velká porce Timmyho a vyhrávat ve velkém stylu mě bavilo víc než vyhrávat těsná, upocená vítězství. Jsem si jistý, že tyhle tendence spolu s nechutí hrát tier 1 balíky mě nějakou tu výhru už stály. Takhle jednoduché to však s Magicem není. Když přemýšlím o tom, co mi všechno tahle karetní hra dala, čím pro mě byla, napadá mě těchhle devět nejdůležitějších věcí:

 

 

 

V genech mám zakódovanou docela velkou dávku soutěživosti a Magic byl pro mě vždycky výzvou, polem, na kterém můžu soutěžit s ostatními a ukázat, že jsem lepší (v ideálním případě). Moje cíle se postupem času měnily – zpočátku jsem chtěl prostě a jednoduše uspět na lokálních turnajích, končit na předních místech. Posléze se moje ambice směřovaly na výhru PTQ a když se mi to párkrát podařilo a dostal jsem se do fáze známé jako „Pro Tour hell“ (po každém vyhraném PTQčku následuje kotva a 324. místo na Pro Touru), snažil jsem se tohle změnit a na PT se neztratit. Snad se mi trochu povedlo i tohle, byť mám pořád pocit, že těch pár solidních výsledků, které jsem uhrál, bylo především dílem náhody. A jaké mám cíle dnes? Čas od času ukázat, že ještě nepatřím do starého železa.

 

 

 

Tohle platilo jen omezenou dobu – na PT se mi dařilo v podstatě jen dvakrát –, nicméně lhal bych, kdybych tvrdil, že finanční odměna nebyla příjemná.

 

 

 

Jedním z důvodů, proč jsem Magic začal hrát, je to, že mi byl blízký svět fantasy. Přestože tenhle aspekt pro mě postupně ztratil velkou většinu své důležitosti, něco z něho přece jen zbylo a sbírku draků, kterou jsem kdysi před lety založil, poctivě doplňuju o nově vydané kousky. Dodnes jsem tak hrdým vlastníkem všech draků, kteří kdy v Magicu vyšli v nákladu větším než jeden kus, i když si občas říkám, k čemu je tahle sbírka vlastně dobrá.

 

 

 

Nikdy jsem nebyl sutečným „pro playerem“ v tom smyslu, že by mě Magic živil, nicméně měl jsem možnost k tomuhle stylu trochu „přičichnout“ a dospěl jsem k závěru, že to není nic pro mě. Kromě neodbytného pocitu, že na to prostě nemám, mě v tomhle názoru utvrdilo také to, že hrát Magic když musím, a ne když chci, mě nebaví. Testování je pro mě zpravidla nutné zlo a čím víc času Magicem trávím, tím míň mě obvykle baví. Pro Tour jednou za čas je příjemná změna, ale mít Magic jako práci není to, čeho bych chtěl dosáhnout.

 

 

 

Vysvětlovat svému okolí, čím že to trávím volný čas, nebylo vždycky jednoduché. V hrací kulturou nedotčené většinové společnosti panuje spousta zažitých stereotypů a předsudků vůči sběratelským karetním hrám, takže pokud máte to štěstí (nebo možná spíš smůlu), že někdo z vašich blízkých vůbec tuší, čím se zabýváte, patrně budete muset stejně vyvracet nemalé množství mylných představ. Dalo mi velkou práci přesvědčit prarodiče, že nejsem gambler, vysvětlovat drahým polovičkám, že nehraju pokémony, a při spoustě příležitostí bylo vůbec nejjednodušším řešením se o Magicu nezmiňovat. Od jisté doby trochu pomáhá, když můžu ukázat, kde všude jsem díky kartám byl, ale pořád bývá vysvětlování záležitostí na dlouhé lokte.

 

 

 

Do roku 2009 bylo jedním z mých velkých snů podívat se do Japonska a měl jsem to štěstí, že jsem si díky Magicu tohle přání mohl splnit. Vyhrané PTQ na PT Kyoto pro mě bylo mnohem spíš letenkou na dovolenou než vstupenkou na turnaj, který bych chtěl vyhrát. Karty mi umožnily cestovat na místa jako New York, Kuala Lumpur, Tokyo, San Francisco, San Juan a Šanghaj. Už tohle samo o sobě by stačilo k tomu, abych nelitoval svého rozhodnutí s Magicem začít a brát ho vážně. 

 

 

 

Teď nemám na mysli v první řadě furstraci z toho, když máte smůlu ve hře. To k Magicu neodmyslitelně patří a spíš než „smůlou“ bych tenhle jev nazýval „variancí“. Hra dokáže být někdy pěkně nespravedlivá a každý byl asi už někdy na tiltu, mě pochopitelně nevyjímaje. Tilt je ale něco, s čím se dá pracovat a když se budete soustředit na to, jak se u vás projevuje vztek, můžete se svými emocemi lépe pracovat a zlepšit tak svou hru. Co mám tedy na mysli, když říkám, že Magic pro mě byl – a dodnes často je – zdrojem frustrace? Především to, že nedokážu hrát dobře a dělám chyby. Nelze si bohužel říct „od teď budu hrát dobře“ a dodržet to – chyby dělá každý a když někdy vidím, co jsem schopný provést a jak stejné chyby opakuju pořád dokola, je to pro mě nanejvýš frustrující. Tenhle pocit ještě podtrhuje to, pokud si udržujete něco, čemu se říká dravý „mindset“. V Magicu (a nejen tam) platí, že budete dosahovat lepších výsledků s pozitivním, sebevědomým přístupem. Pokud do každé hry půjdete s tím, že ji vyhrajete, budou vaše výsledky lepší, protože mozek podvědomě hledá cesty k tomu, jak vyhrát, zatímco když sami sebe pasujete do role poražených, bude hledat cesty, jak prohrát. Možná to zní jako rádoby psychologický blábol, ale lidská psychika takhle opravdu funguje a když se zeptáte nejlepších hráčů Magicu, tohle vám potvrdí. Takovéhle myšlenkové rozpoložení je tedy sice k užitku, nicméně čím sebevědomější při hře budete, z tím větší výšky potom budete padat, pokud prohrajete, navíc třeba ještě vlastním přičiněním. A pokud ještě přestanete hrát často, začnete dělat větší množství „hloupých“ chyb, které pak bolí ještě o to víc. V poslední době nehraju zdaleka tolik, jako dřív, a vlastní chyby jsou něco, s čím se musím neustále vyrovnávat a co mě opravdu nekonečně žere.

 

 

 

Ať už si budeme namlouvat cokoliv, pro naprostou většinu z nás je Magic volnočasovým hobby (s čestnou výjimkou těch několika českých pros, které Magic živí). Do dvanácti let jsem hodně sportoval, pak můj život ovlivnilo zranění, kvůli kterému byl se sportem konec a já měl najednou spoustu volného času. S Magicem jsem začal asi dva roky poté a od té doby je to s různými kratšími či delšími přestávkami činnost, která mi volného času zabírá asi nejvíc. A mám za to, že jako hobby není Magic vůbec špatný – rozvíjí logické a strategické myšlení, nenápadným způsobem zlepšuje angličtinu, umožňuje cestovat... Různí lidé dělají ve volném čase různé věci a Magic podle mě rozhodně patří k tomu zajímavějšímu.

 

 

 

Od roku 1999, kdy jsem s kartami začínal, se na české turnajové scéně vystřídalo už několik generací. A byť u nejmladší generace mám pocit, že věkový rozdíl už začíná být znát a její humor mi často trochu uniká, prostředí na turnajích mě pořád baví a to je taky důvod, proč tuhle hru ještě hraju. Výlety na GPčka a PT patří asi k tomu vůbec nejlepšímu, co jsem s Magicem zažil a i do budoucna se budu snažit tu a tam někam vyrazit. Magic je navíc záležitost poměrně návyková a není ničím neobvyklým někdy na turnajích potkat hráče ze „staré školy“. Času na karty je sice pořád míň a míň, ale i kdybych měl s Magicem výhledově skončit, jsem si skoro jistý, že si na něj jednou za čas stejně volnou chvíli najdu.

 

 

 

To je ode mě pro dnešek všechno. Těm z vás, kteří dočetli až sem, děkuji za pozornost a budu se těšit na viděnou u dalšího článku za čtrnáct dní.

 

 

kosaak