Battle for Zendikar - rychlý pohled na limited 4

Rok 2015 je téměř u konce a s ním i období, kdy se draftoval formát 3x BfZ. V polovině ledna formát změní edice nová, nicméně Battle for Zendikar i nadále zůstane součástí formátu, neboť se bude draftovat i s ním. Je tedy načase podívat se, v jakém stavu formát opouštíme.

V průběhu měsícu se hodnocení většiny karet dostalo tam, kde by mělo být – hráči se naučilii znát pravou hodnotu velké části karet. Přesto však zůstávají některé takříkajíc „nepochopené“ – velká část hráčů se na ně stále dívá jinak, než by měla. V dnešním článku se krátce podívám právě na tyhle karty – ty, jež zůstávají podlé mého názoru v limited prostředí BfZ nadhodnocené či podhodnocené. Řeč nebude nutně o kartách, které dominují formátu či jej nějakým způsobem definují, ale spíš o kusech, které stále chodí při draftech později, než by měly, či o kartách, které si hráči dávají do balíku a ve velké části případů je to přitom chyba. Protože od poloviny ledna už o těchle kartách nebude příliš řeč, je dobré si případné chyby vyjasnit nyní.

Overrated

Blisterpod – i v případě, že se vám povede Blisterpoda seknout do něčeho jako Altar’s Reap či Bone Splinters, nedá se v žádném případě mluvit o karetní výhodě – spíše naopak, protože 1/1 Eldrazi Scion je docela určitě méně než jedna karta. Opravdu výjimečně se najde balík, který má keyword „sacrifice XY“ jako své hlavní téma, je to však naprostá výjimka, tak 1% balíků. Odborníci varují: hraní Blisterpodů je škodlivé zdraví!

Call the Scions – tahle karta sice může vypadat jako Gray Ogre, který se dokáže proměnit v Dark Rituál, je však mnohem horší, protože 1/1 bytosti mají na limited jen minimální využití v combatu (viz Blisterpod). V rampě bych Call the Scions chtěl hrát jen v krajních situacích. Eyeless Watcher je z docela jiného těsta – mimo jiné i proto, že tři bytosti proti dvěma jsou nesrovnatelné v situaci, kdy máte v balíku nějaké hromadné posilování.

Mind Raker – tohle je karta, kterou nemám příliš rád, ale dnes a denně vidím, jak ji lidé berou výš, než by měli, zkrátka jen proto, že je na ní napsáno „Processor“. V balíku, kde je přebytek Ingest enablerů může být Raker hratelný, nicméně taková situace je spíše výjimkou – většinou platí spíše opak, tedy že je enablerů nedostatek a Processorů na výběr. Ze stejného důvodu nejsou tak dobří, jak vypadají, ani modří Oracle of Dust a Murk Strider, byť hodnota druhého jmenovaného je ve správném balíku stále solidní, díky tomu, jak dobrý je v tomto formátu bounce, a Oracle of Dust se občas vejde díky svým číslům 3/5.

Unnatural Aggression – potenciální cíle, které by šlo touhle kartou sejmout, se dělí na dvě skupiny: ty, které jsou příliš malé, aby stálo za to se s nimi zabývat, a ty, které jsou příliš velké, takže na ně průměrná zelená potvora nedosáhne. V případě, že už máte ve hře nějakého Eldraziho, který si smlsne na čemkoliv, na co se podívá, už většinou nepotřebujete zabíjení menších potvor. Unnatural Aggression bych ve většině balíků raději nehrál, snad jen s výjimkou R/G landfallu, kde i malá bytost dokáže snadno vyrůst.

Underrated

Anticipate – v minulém bloku byla tahle karta více méně jen výplň, která spíš překážela, než aby byla užitečná. V Battle for Zendikar je situace zcela odlišná. Balíky jsou mnohem více postavené kolem synergie a Anticipate pomáhá hledat chybějící kousky skládačky, především pro pomalejší balíky typu rampa.

Brilliant Spectrum – tahle karta pravidelně na draftech chodí jako 13. či 14. pick a s tím není nic v nepořádku. Je ale dobré vědět, že některé balíky ji aktivně chtějí hrát – pro U/G/x/x čtyřbarevné rampy je i poměrně důležitá, protože kvůli velkému množství karet s nízkým dopadem na hru (rampení, zdi) je třeba nějaký proliz, abyste se dostali k tomu, na čem váš balík stojí. Jednu kopii Briliant Spectra si v takových konstrukcích vždy rád zahraju, pokud mám jistotu, že se pravidelně dostanu na čtyři barevné many, a druhou chci mít téměř vždy v sajdu na pomalejší matchupy.

Cliffside Lookout – velká část balíků nějakým způsobem spoléhá na tokeny a Cliffside Lookout je v takovém případě překvapivě hratelný, i když se na první pohled může zdát jako naprostý odpad.

Fortified Rampart – jsou balíky, ve kterých bude Fortified Rampart prakticky nejlepší 2-drop, který můžete hrát. Bílá není vždycky v BfZ barvou kontrolní, dokáže se však prosadit jako součást čtyřbarevných converge balíků či v podobě U/W letců. A je dobré vědět, že v takovém typu balíků často není chybou brát Rampart i velmi vysoko přes karty, které vypadají na první pohled mnohem lépe.

Seek the Wilds – fixace je na formátu pomálu, ale zelená rampa / converge je hratelný balík. Co z toho plyne? Že i špatná fixace se někdy uživí. Sylvan Scrying je ve stejné kategorii. Seek the Wilds sice nefixuje tak spolehlivě, ovšem zato umí najít v pozdější fázi finishery, což pro některé balíky bude ještě cennější. Samozřejmě je ideální fixovat pomocí Evolving Wilds, duálů či Lifespring Druidů, ale pokud zrovna nejsou po ruce, dá se sáhnout i po Seek the Wilds či Fertile Thicket.

Tajuru Beastmaster – přestože to může na první pohled působit překvapivě, archetypy Rampa a Allies se tu a tam překrývají – nejčastěji tehdy, máte-li rampení pomocí tokenů (Eyeless Watcher) a Alíky, spoléhající spíše na kvantitu než kvalitu (Unified Front, Retreat to Emeria, Tajuru Warcaller). Tajuru Beastmaster nebude hvězdný ani v jednom archetypu, pokud však váš balík obsahuje prvky obou, dokáže často představovat „lepidlo“, které drží karty pohromadě. Šest man není nijak zvlášť velký problém, dokážete-li trochu rampit, a +1/+1 všem bytostem (ideálně opakovaně) může vašim útočníkům dodat potřebnou šťávu.

To je ode mě pro tentokrát vše. V dalším článku už se podíváme na novou edici Oath of the Gatewatch a jak změní současný formát. Užijte si svátky a budu se těšit na viděnou v roce 2016!

Adam Koska

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.