Jeremy Neeman

Jeremy je hráč Magicu z Austrálie, který má na svém kontě řadu výborných umístění:
 
    * Člen klubu pro hráčů úrovně 4
    * celkem získal 43 Pro bodů
    * Top 8 na Pro Tour San Juan 2010
    * Top 4 na Grand Prix Sidney 2006
    * Účast na národním mistrovství v roce 2010
    * Top 4 na národním mistrovství v roce 2009
 
Zdravím vás!
 
Tento týden bych se chtěl zabývat jedním z nejdůležitějších a nejopomíjenějších klíčů ke zlepšení vaší hry. Většina autorů se zabývá tím, jak správně útočit, jak správně postavit balíček, jak draftovat, jakou ruku zahodit, atd. To vše jsou velmi důležité dovednosti, které je třeba rozvíjet, ale podle mě mezi ty nejzákladnější patří síla mysli. Nemluvím o mentálních jedi tricích či psychickém rozložení soupeře. Síla mysli je něco mnohem víc osobnějšího - jde o to, jak přemýšlíte o sobě, hře, soupeři a svých šancích. Nepodceňujte ji - naučit se myslet tím správným způsobem výrazně zlepší vaše šance na úspěch v turnaji.
 
Síla mysli je ve své podstatě o ochotě naučit se hrát tím správným způsobem. Je o přijmutí faktu, že jsme nedokonalé bytosti a že ne vždy známe všechny potřebné odpovědi. I přesto se ale můžeme snažit o co nejlepší výkon vzhledem k tomu, co máme k dispozici. Je o přijmutí svých chyb a poučení se z nich, o tom, být připraven se učit od ostatních bez předsudků. Jde o důvěru ve svou schopnost správně se rozhodovat. To už jste nejspíš slyšeli tucetkrát. Jedná se o důležité schopnosti, které najdou uplatnění i mimo hraní Magicu.
 
Každé kolo hry vám přináší nutnost se rozhodnout. Některá rozhodnutí jsou snadná. Je asi lepší se v prvním kole pohnout kupředu a zahrát Mountain než zahodit kartu na konci kola. Některá rozhodnutí rozhodně jednoduchá nejsou. Měli byste raději vzít kartu Scroll Thief a zůstat v modré nebo vzít jako čtvrtý pick Changra's Outrage? Kolik modrých karet jste už viděli/poslali? Kolik červených karet jste viděli/poslali? Jaké karty z těch, co jste doposud vzali, by byli nahrazeny silnější kartou v případě, že vezmete Outrage? Jaké to přináší rizika a výhody?
 
A to je jen začátek! Co se stane, jakmile skončí draftování? Budete v ruce držet svůj Overwhelming Stampede dokud si nelíznete další zemi, abyste se vyhnuli Mana Leaku? Co když má soupeř Mind Rot? Co když má Cancel nebo Negate? A v případě, že by měl Mana Leak, nepoužil by ho radši na Canyon Minotaura v minulém kole? Co když si lízne svou vlastní bombu? A mohl bych pokračovat. To vše jsou otázky, na které není jednoduché si odpovědět.
 
Co se tím snažím říct? Magic je těžký! Neexistuje žádný seznam pravidel, jejichž zvládnutí by vám zajistilo výhru v každé hře. Nikdo neletí do Amsterodamu hrát kámen-nůžky-papír. Pokud chcete v téhle hře uspět, musíte se naučit se učit. Musíte se postupně zbavit svých předsudků a přijmout fakt, že i vy se můžete mýlit. Lidé mají sklon bránit své názory a myšlenky, jako by už jen to, že jsou jejich bylo něco výjimečného. Nespadněte do téhle pasti. Pochybujte o svých nápadech a prověřujte je stejně, jako by to dělal kdokoliv jiný. A dokud nezkusíte všechny možnosti, jak je vyvrátit, úplně je nepřijímejte. Nezajímá mě, jak dobře váš balíček vypadá na papíře. Dejte mi vědět, až s ním odehrajete sto her proti Jundu a sedmdesát z nich vyhrajete.
 
Co ale dělat v případě, že jste vyzkoušeli svých sedm balíčků proti Jundu a žádný z nich se nedostal přes 35%? I tak bylo vaše testování k něčemu, protože teď už víte, že těchto sedm konkrétních nápadů nebude fungovat! To NEZNAMENÁ, že jste "selhali" a jste "mizerný stavitel balíčků". Prostě zatím nejste Brad Nelson, ale pokud zkusíte dalších sedm nápadů a pak dalších sedm, tak se nakonec k cíli doberete. Thomas Edison slavně "selhal" víc jak 10 000 krát před tím, než vynalezl žárovku. Můžete to zkusit kolikrát chcete a nikoho nebudou vaše neúspěšné pokusy zajímat. Potřebujete jen zdravou dávku sebedůvěry (neplést si ji s arogancí) a ochotu věřit ve své vlastní nápady. Nikdo jiný jim věřit nebude.
 
Většina lidí si to svým způsobem uvědomuje, ale negativní myšlení může mít tak hluboké kořeny, že nemusí být snadné se ho zbavit. Pokud se chystáte vylepšit tuto část hraní, pak musíte začít sami u sebe. Nesklouzněte ke svalování své viny na smůlu nebo soupeřův topdeck, a zbavte se pocitu, že jste "mizerný hráč". Píšu to v uvozovkách, protože je to podle mě nesmysl. Nic jako selhání neexistuje. Existují pouze dočasné nezdary, lidé kteří je mají a lidé, kteří je překonají.
 
Tak to ale bohužel většina lidí nevidí. Spadnou do bláta rozptylování, nerozhodnosti, očekávání, pochyb, zda "jsem dost dobrý?" či "má smysl se vůbec snažit?". A nejhorší na tom je, že se kvůli tomu cítí mizerně! Pokud vám připadá, že mluvím právě o vás, pak byste si měli uvědomit, že vnímat "dostatečně dobrý" jako "selhání" je čirý nesmysl. Vy jste vy, máte svůj charakter, talent i nedostatky a jen vy máte tu možnost zkombinovat je dohromady tím nejlepším způsobem. Neexistuje nic jako dostatečně dobrý. Neexistuje bod, v němž by se dala nakreslit čára a říct "Vše na této straně je vyhovující, vše na téhle nedostačující". Vše má svůj smysl. Pouze vy jste vy. Naučte se to mít rádi.
 
Teď vám představím nejčastější pasti, do nichž se vaše psychika může chytit a poradím vám, jak se z nich dostat. Poznáváte některé z nich? Já sám jsem ve všech z nich někdy uvázl a moc by mě překvapilo, kdybyste se do aspoň jedné nechytili také!
 

Pasti

"Jsem skvělý."

 
Tenhle postoj je společný všem úspěšnějším účastníkům PTQ - kdo by je taky za něj mohl obviňovat, že? Jsou obklopeni hráči, které obecně považují za horší a kteří se k nim obracejí pro radu. Vyhrávají většinu her v místním obchodě, ale nejsou schopni uspět na vyšší úrovni. Mají tendenci hrát docela dobře, ale často nepřesně - nepřemýšlí o hře tak moc, jak by mohli.
 
"Ale Jeremy," protestujete, "v čem je problém si myslet, že jsem dobrý? Není to znak zdravé dávky sebedůvěry, který si zmínil předtím? " No, ano i ne. Na jedné straně byste si měli být vědomi svých silných stránek, ale nepleťte si to s pocitem, že nemáte žádnou slabou stránku. Ve chvíli, kdy si začnete myslet, že jste skvělí (nebo dost dobří), ve chvíli, kdy usnete na vavřínech, v tu chvíli to začíná být špatné. Přestanete se aktivně zlepšovat, své prohry začnete svalovat na smůlu místo hledání způsobu, jak jste mohli vyhrát. Stane se z vás člověk, co všem radí, ale sám si poradit nenechá.
 
Ostatní vás můžou něco naučit, ať už jako hráče nebo jako člověka. Ale jak, když je ani neposloucháte? Neignorujte názory ostatních jen proto, že vy máte jiné. To pravé riziko pocitu, že jste skvělí, je v tom, že se přestanete učit. Jakmile přestanete jít kupředu, je jen jedna cesta, kterou můžete jít. Vždy se dá něco zlepšit, ať už jste jakkoliv dobří. Vždy je tu další Pro Tour, které musíte vyhrát. No jen se zeptejte Jona Finkela.
 

"Jsem příšerný."

 
A jsme na druhé straně spektra. Někteří hráči přesvědčí sami sebe, že je s nimi něco v nepořádku, že nemůžou být dobří a že nemá tedy smysl se ani snažit. To je pak jistá předpověď. Když se nebudete snažit, protože si myslíte, že nemůžete uspět, pak samozřejmě neuspějete. A tím si dokážete, že jste měli pravdu. Je to opravdu to, co chcete?
 
Riziko patří k magicu. Občas prostě musíte doufat, že soupeř nemá Day of Judgment, který pro vás znamená prohru, protože vy si do něj musíte naběhnout, chcete-li vyhrát. Jindy zas musíte neblokovat útočící příšeru, i když to znamená klesnout na 3 životy a v případě, že má posilování, tak rovnou umřít, protože bez schopnosti vaší příšery hru stejně prohrajete. A nebo si musíte nechat ruku, která si potřebuje líznout do tří kol zemi, abyste byli schopni aspoň něco zahrát, protože je pravděpodobné, že nových šest karet bude horší ruka než ta, kterou máte. Ve všech těchto případech riskujete prohru. Děsivé, že? Mělo by být. Ale jiná cesta není - musíte využít šance, které máte.
 
A proto musíte riskovat i v širším slova smyslu. Prohra je děsivá věc. Pokud to nezkusíte, nemůžete prohrát. Tak proč se snažit? Budu-li přehánět, pak nemá ani smysl se snažit vylepšit super balíček, který vás napadl - nepodaří se vám to a lidé vás budou mít za hlupáka. A jdeme dál, hru jste prohráli prostě proto, že soupeř byl lepší než vy. Proč se zbytečně snažit analyzovat hru a přijít na to, kde se stala chyba. Má to vůbec smysl? On byl dobrý, vy špatný, to je prostě fakt.
 
Doufám, že teď už vidíte, jak pokroucené tohle uvažování je. Neexistuje hráč, který by byl vysloveně špatný. Jsou jen hráči, kteří odmítají se zlepšit. Pokud se držíte zpátky v obavě, že se vám budou lidé smát, pokud zahazujete své nápady, protože se vám zdají hloupé, a hlavně, pokud se neustále nesnažíte o zlepšení, ať už si ostatní myslí cokoliv, pak bráníte sami sobě se zlepšit.
 
Takže vemte svůj balíček, který je podle vás bomba, a otestujte ho proti všem možným balíčkům. Buďte k sobě upřímní. Vyhrává? Pokud ne, zkuste něco jiného! Nebo hrajte Junt, to není žádná hamba. Pokaždé, když budete muset učinit rozhodnutí, i nějaké, co se zdá triviální, promyslete si ho dvakrát, mluvte o něm s přáteli a nebojte se přiznat, že jste se mýlili. Jak se budete zlepšovat, budete nacházet další a další situaci, kdy jste něco zahráli špatně, aniž byste si uvědomili, že byla i jiná možnost. Psychologové tvrdí, že je třeba 10 000 hodin praxe, abyste se stali mistrem v čemkoliv. Je to něco, co se nazývá opakování. První hra proti Jundu bude plná chyb. Ve stoprvní hře jich bude podstatně méně. Pilně cvičte a nikdy se nevzdávejte.
 

"Nepotřebuji se snažit, abych vyhrál."

 
Je pravda, že některé hry rozhodne náhoda. Někdo má problém se zeměmi, muligenuje do čtyř a pak nikdy nepoloží druhou zemi. V další hře si oponent lízne perfektní ruku a i přes jeho snahu rozjede kombo ve čtvrtém kole. Ne každý zápas rozhoduje dovednost. Pokud jste svůj balíček popadli na poslední chvíli a vrhli se do turnaje bez jakékoliv přípravy či testovaní, stále se můžete s trochou štěstí dostat do nejlepší osmičky. A nebo naopak, v případě, že máte formát poctivě natestovaný, znáte dobře možné soupeře a hrajete bezchybně, můžete uhrát 0-2 drop kvůli manascrew.
 
Pak se nabízí otázka, proč se vlastně vůbec snažit? Ano, hrát lépe než soupeř vám nezajistí stoprocentní výhru. Ale vyhraje vám hru, kterou byste jinak prohráli. Kvalita hry je JEDINÝM faktorem, o který byste se měli starat. Hry budete vyhrávat či prohrávat i díky náhodě. Netrapte se takovými hrami - přijměte, co se stalo a jděte dál. Veškerá vaše pozornost by měla patřit věcem, které můžete ovlivnit, protože ztrácet čas s věcmi, co jsou mimo vaši kontrolu, je jen plýtváním energií. Co můžete ovlivnit? Vaše muliganování, vaši hru, vaše draftování, vaši volbu balíčku, vaše sideboardování. A co nemůžete ovlivnit? Co si líznete, co si lízne soupeř a jak dobře hraje váš soupeř. Všimněte si, že druhý seznam není nijak dlouhý.
 
Další věc, která by vás neměla během hry rozptýlit jsou chyby, které jste dříve v zápase udělali. Přijměte fakt, že jste to podělali a zkuste stejnou chybu v budoucnu neopakovat, ale tím to končí! Nikdy nepřemýšlejte o tom, jak by to na stole vypadalo, kdybyste před dvěma koly správně blokovali. Dejte si Saitovu facku a soustřeďte se, máte před sebou zápas, který je třeba vyhrát.
 
V případě výhry, ale na chybu nesmíte zapomenout, jen protože jste vyhráli. Nejlepší hráči analyzují hry, které vyhráli stejně jako ty, které prohráli, a snaží se přijít na to, co mohli udělat v obou případech lépe. Některé chyby, které uděláte, budou důležité, jiné ne. Vy ale nemáte žádný vliv na to, do které kategorie která chyba patří. Snažte se chybovat co nejméně a to málo, co uděláte nechte za sebou.
 
Doufám, že vám článek něco přinesl. Malé shrnutí na závěr - tvrdě na sobě pracujte, věřte si a nikdy se nespokojte s druhým místem!
 
Jeremy

Originál "Mental Game" přeložil Miroslav "Jacomo" Řezanina. Překlad byl uveřejněn na základě spolupráce se serverem Blackborder.com.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.