Kataři jsou vojáci avacynské církve. V semináři v thrabenské katedrále studují církevní zákony a bojová umění. Každý katar si, jakmile vstoupí do semináře, musí zvolit svou specializaci, neboli mistrovství. Poté je dále cvičen buď v katedrále, nebo v Elgaudské výspě v Nefalii. Po ukončení studií jsou posláni do "aktivní služby" na území celého Innistradu.

Kataři byli obzvláště postiženi zmizením Avacyn, slábnutím magických ochran, a dobou vzestupu temna. Některá z mistrovství se v této době změnila, buď z nutnosti, nebo z politických důvodů. Každé z mistrovství má svého velmistra, a po dobu Avacyniny nepřítomnosti to byli oni, kdo vedli a inspirovali všechny katary na Innistradu. Někteří kataři se přidali k andělským letkám, čímž, pravda, rozšířili počet jejich sil, ale následkem vzestupu temna se tak museli velmistři snažit zvýšit sílu zbylých katarů jakýmikoli možnými prostředky. Andělé se snažili jim pomoci, ale ochranná magie selhávala, nestvůry řádili stále více, a kataři se tak považovali za poslední linii obrany lidí.

Art by Volkan Baga

 

Jezdci jsou elita Innistradu. Mají za sebou obsáhlý trénink v jezdeckém umění, obzvlášť v boji s mečem v sedle, a rovněž i v ovládání jiných zbraní, například kopí. Většina z nich sídlí na gavonijských vřesovištích, na území zvaném Jezdecká država (Rider's Lock), poblíž vesničky Lesná (Merwald Downs). Uprostřed tohoto území, v opevněném sídle, žije jejich velmistr, Einolf Brandt, se svou rodinou. Brandt je loajální, schopný vůdce, a vynikající jezdec. Když na Lesnou zaútočili zombie, vyslal Brandt své jezdce na pomoc, a dokázal včas přesídlit všechny obyvatele do bezpečí Državy, dokud nebylo nebezpečí zažehnáno.

Art by Chris Rahn

 

Tito kataři jsou bojoví kněží ovládající léčivou a ochrannou magii. Jsou obvykle ozbrojení, ale nebojují v první linii. Jejich hlavním úkolem v boji je pomáhat raněným. V regimentu vojáků je často několik kněží, kteří mohou společně kouzlit léčivá kouzla s větším dosahem. Kněží mají sídlo na předměstí Thrabenu, a jsou pod velením velmistryně Nadily Maas. Nadila není moc zkušená velitelka, a v čase zmizení Avacyn s ní byli její kataři dost nespokojeni.

Je to největší skupina katarů, protože nepotřebuje nijak specifickou magii. Ačkoli chrání i jiná místa než mauzolea, toto je jejich nejběžnější činnost. Někteří stráží i hradby a klíčová místa v Thrabenu, jako katedrálu, soudy, nebo tržiště. Jejich velmistr je přísný, chytrý muž jménem Lewenhart. To on jako jeden z prvních zjistil existenci Skirsdagova kultu, což ho málem stálo život.

Tito kataři jsou také známí jako Světlonoši. Specializují se na záležitosti týkající se Požehnaného spánku a duchů. Všichni Světlonoši žijí na pozemcích thrabenské katedrály, ale každý z nich musel v životě podstoupit svatou pouť trvající měsíce, nebo i roky. Je to ten nejtajemnější druh katarského mistrovství, a jejich tajuplné rituály a tajnůstkářská povaha jim vysloužily u ostatních katarů nedůvěru.

Art by James Ryman

 

Požehnané zbraně jsou důležitou součástí avacynské magie, a tito kataři jsou vyučeni v jejich tvorbě. Aby byla zbraň účinná proti určitému nepříteli, musí být během kování zbraně řečena ta správná požehnání v ten správný čas. Měsíční kováři jsou obzvláště ceněni pro mimořádnou schopnost očarovat stříbro protivlkodlačí magií. Kováři sídlí v Thrabenu i v Elgaudu. Jejich 
velmistr Frimar úzce spolupracuje s obchodníky v Nefalii a tráví většinu času v Elgaudu. Za času Avacynina zmizení Frimar odhalil ilegální obchod s Měsíčním stříbrem. Provedl podrobné vyšetřování, a podařilo se mu získat zpět všechny předměty z ukradeného stříbra.

Art by David Palumbo

 

Původně to byli vyšetřovatelé zločinů, jak běžných, tak i nadpřirozených. Vydávali se do odlehlých farností, kde se odehrály nevysvětlené vraždy. Časem byli pověřeni vyhledáváním těch vlkodlaků, kteří se snaží vést normální život. V době Avacyniny nepřítomnosti na ně padl temnější stín, když vedli sérii vyšetřování v Kessigu a na Vřesovištích. Tehdy netrestali jen prokazatelně vinné vlkodlaky, ale začali prosazovat církevní zákon a trestat kacíře při neschválených procesech bez dohledu andělů.

Art by Steven Belledin

 

Během nepřítomnosti Avacyn dramaticky vzrostl počet ďáblů, a jejich kousky byly stále krutější a ničivější. Skupinka Šermířů se odtrhla a založila vlastní mistrovství, které se soustředilo na lov ďáblů. Jejich velitel je bývalý Kněz z Vřesovišť jménem Roricus, kterého kdysi ďáblové při svém "šprýmu" připravili o rodinu, když vypálili celou vesnici.

Šermíři hlídají ulice nefalijských přístavů, obzvláště v noci, a soustředí se na zločince a černý obchod z mrtvolami. Jako mistři boje s kordem ochotně vyzývají upíry na souboj, a nebo zastoupí ty, kteří byli naopak upírem vyzváni. Minna ze Selhoffu je jednou z nejznámějších Šermířek. Její mistrovství a mnoho vítězství jí ovšem stouplo do hlavy, a teď místo svých povinností cestuje s šermířskými vystoupeními po nefalijských přístavech. Díky tomu přestala být u ostatních katarů oblíbená, obzvláště teď, když je jejího umění zoufale potřeba.

Art by Igor Kieryluk

 

Šermíři z farností jsou kataři sídlící ve farnostech, kde slouží jako ochrana pocestných. Kessigské toulce jsou relativně nové uskupení soustředící se na boj s lukem a obranu z dálky. Hlídají kostely, hradby, a jiná místa, která potřebují chránit před útokem ze vzduchu. Za Avacyniny nepřítomnosti velmistr Raf Gyel přesunul mnoho ze svých katarů do Gatstafské jeskyně, spolu s Volavčí letkou. Nyní slouží andělům jako zvědové a hlídky. Na vedení z Thrabenu a církvi jsou tak téměř nezávislí.

Gatstaf se nachází na okrají hluboké rokliny, obklopený kamenitými pšeničnými poli, propastmi, a jeskyněmi. Obyvatelé jsou známí svou pichlavou, ale srdečnou povahou. Těží také uhlí, a jsou výborní koželuzi. Gatstaf je poutní zastávka na mnoha cestách křižujících Kessig. Gatstafané jsou pobožní, ale i agresivní, a vedeni Kolmanem, starostou, často utvoří dav, který útočí na rodiny, jejichž členové jsou podezřelí z ukrývání vlkodlaků. Gatstaf má jednu významnou památku. Z města vede cesta dolů kaňonem až ke Gatstafské jeskyni, kde tryská posvátný pramen, a kde se nachází oltář zasvěcený Avacyn.

Art by Ryan Pancoast

Kolman je prudký a krutý muž, který přísahal, že vyčistí svou farnost od vlkodlaků. Někteří z jeho nejbližších si myslí, že ve skutečnosti je také vlkodlak, a tímto chováním se to snaží zakrýt. Mezi Kessigany žije v utajení mnoho vlkodlaků, ve velkém strachu před odplatou, ale zároveň neochotní opustit své rodiny a domov. Mezi místními bují podezřívavost a dohady, co se vlkodlaků týče, živené strašidelným přeháněním a špatně pochopenými historkami. Kessigané nemají jednotný názor na to jak odhalovat, lovit, léčit vlkodlaky, jak se před nimi bránit, a jak toto vše ovlivňuje lidi.

Po zmizení Avacyn se konflikty Gatstafanů s vlkodlaky zhoršily. Kolmanovi se podařilo odhalit skupinku rodin, která ukrývala některé podezřelé z lykantropie. Před velkým shromážděním nechal Kolman čtyři "viníky" popravit. Poprava byla provedena v době, kdy byli v lidské formě, takže nebylo možné ověřit, zda jsou skutečně vlkodlaci, i když důkazy tomu nasvědčovaly. Mnoho lidí přijalo popravu s nadšením, ale později se ukázalo, že mezi odsouzenými byl jeden nevinný. Někteří Gatstafané si začali uvědomovat, že se stávají stejně krutými jako vlkodlaci, kterých se bojí.

Art by Steve Prescott

Po roztříštění Pekelné hrobky začal Kolman zuřivě pronásledovat vlkodlaky. Vedl vyšetřování, chodil po Kessigu s katary, jejichž magie byla návratem Avacyn obnovena. Pod jeho velením bylo chyceno a zabito mnoho vlkodlaků. Některé velké smečky během několika dní ztratily až pětinu členů. Ale jiní vlkodlaci, zejména ti libující si ve své vlčí stránce, odpověděli útoky s nemenší brutalitou a krutostí. Většina z těch známějších, ničivějších vlkodlaků však byla pronásledována, pochytána, a spálena svatým ohněm.

I po návratu Avacyn, kdy se stalo lovení vlkodlaků "bezpečnější", byli Gatstafané stále nejistí. Smečky stále útočily na město, unášely oběti, a dokonce nakazily několik obyvatel vlkodlačí kletbou. Strach z Kolmanova "vyšetřování" byl ovšem nemenší. Nakonec se Kolman rozhodl pro definitivní útok do lesů v okolí Gatstafu. Všichni kněží a kataři z okolí byli svoláni, a společně začali prohledávat lesy ve snaze zničit vlkodlačí smečky jednou provždy. Ve vlně zuřivosti a hněvu lidé utvořili dav, Kolman nazval výpravu "Gatstafským lovem", a žehnal všem, kteří přišli pomoci lovit a zabíjet.

Za pomoci obnovené magie brzy lovci svou kořist nalezli, a obě strany se střetly, lidská a vlkodlačí. Ale pak se stalo něco neočekávaného: i pod jasným svitem plného Měsíce se vlkodlaci měnili zpět do lidské podoby. Síla avacynské magie proudila mezi svatyněmi v lesích a umožňovala lidské stránce vlkodlaků přemoci přeměnu. Jeden po druhém se měnili zpět, a mnoho z lovců poznávalo mezi nimi své milované.

Cloudshift | Art by Howard Lyon

Při Gatstafském lovu nebyl zabit jediný vlkodlak. Boj se změnil na shledání a svatou pouť. Lovci a vlkodlaci společně putovali lesem, až do Gatstafské jeskyně, svatému místu Avacyn. Koupali se v posvátném prameni a v božské moci avacynského oltáře. Pak, těsně před úsvitem, společně prosili Avacyn, aby jim pomohla překonat vlkodlačí kletbu. A Avacyn sama se jim zjevila, přímo v Gatstafské jeskyni.

Její poselství bylo krátké a jednoduché. Ani ona nemůže zrušit vlkodlačí kletbu. Kletba totiž smíchala lidskou duši s duší divoké přírody, a divoká část duše nemůže být zničena bez toho, aby byla zničena ta lidská. Tedy ti kdož jsou prokletí, budou prokletí napořád. Nicméně, Avacyn nabídla vlkodlakům místo po svém boku. Může změnit povahu jejich kletby, pokud slíbí, že budou bojovat na její straně jako ochránci lidí. Avacyn může spojit obě části jejich duší v jednu, a vytvořit tak jedinou vznešenou bytost. Všichni vlkodlaci toho rána plakali štěstím, přijali její dar, a Avacyn je změnila ve wolfiry. Mocnou magickou vlnou, která je od té doby známá jako Umlčení kleteb, se avacynina magie šířila celým Innistradem a měnila nejen vlkodlaky, ale i mnoho jiných, dříve odporných bytostí. Wolfirové vytvořili novou vznešený druh bytostí chránících zákony Avacynské církve.

Wolfir Silverheart | Art by Raymond Swanland

Není známo, jestli na Innistradu zůstali i původní vlkodlaci, ale někteří, a možná i mnoho z nich, mohlo přeměně uniknout. Říká se, že v zemích za mořem žijí exotické druhy vlkodlaků, a předpokládá se, že místní vlkodlaci nalezli útočiště tam.

Wild Defiance | Art by Slawomir Maniak

 

Umlčení kleteb mělo neočekávaný vliv i na jednoho návštěvníka sféry: Garruka. V okamžiku působení kouzla byl až po kolena ve špinavém bahně obklopený uťatými končetinami z Lilianiných ghúlů.

Garruk sledoval Lilianu na Innistrad. Při jejich prvním setkáni ho Liliana proklela za pomoci Řetízkového závoje, což ovlivnilo jeho magii, a zhoršovalo se den za dnem. Garruk Lilianu sledoval po sférách, aby ji donutil kletbu zrušit, nebo aby ji odplatou zabil. Liliana, jejíž černá magie byla Závojem posílena, přišla na Innistrad, aby zabila jednoho ze čtyř tří démonů, kterým slíbila duši za věčné mládí a moc. Než získala Závoj, musela plnit příkazy svých démonických mistrů, nyní doufá, že je jednoho po druhém zabije, a zruší tak smlouvu o svou duši.

Kdykoli Liliana použije Závoj, vloží do něj část své duše, a tak se pomalu stává otrokyní Závoje, namísto otrokyní svých démonických mistrů. Na Innistradu hledá Griselbranda, toho, který Avacyn uvěznil v Hrobce. Liliana prošla všechny provincie, aby Griselbranda nalezla. Mezitím ji Garruk sledoval z Kessigu a nakonec ji přepadl zde v bažině. Bojovali, a protože se Liliana teď bojí použít moc Závoje, Garruk získal výhodu.

Triumph of Ferocity | Art by James Ryman

Ale jeho síla kvůli prokletí Závojem slábne. Jeho přírodní magie je slabší, a mění se na černou. Není dost silný, aby se v černé magii s Lilianou utkal, a tak je nakonec svou nemesis poražen. Ta ho s radostí nechá zapadlého v bažině obklopeného ghúly, a pokračuje ve své cestě za Griselbrandem.

Triumph of Cruelty | Art by Izzy

Na pokraji smrti a mučený bolestí a hněvem Garruk ghúly porazí, ale jeho mysli se zmocňuje šílenství. Chodí po bažině v kruzích, pokřikuje na krkavce a na nestvůry stvořené v jeho mysli. Mohl to být konec velkého lovce, kdyby nebylo událostí v Gatstafu.

Když ho zasáhla vlna avacynské magie, Garruk opět nabyl zdravého rozumu. Pohlédl na své ruce a spatřil, jak mu z žil mizí prokletá černota. Byl nevýslovně šťastný z náhlého vyléčení, ale byl to jen klam. Za okamžik se do žil černota vrátila, hustá jako dehet, a bedra se mu znovu podlomila pod tíhou kletby.

Umlčení kleteb Garrukovi vrátilo zdravý rozum, ale bylo příliš slabé na to, aby ho uzdravilo.

Poté, co se vyhrabal z bažiny, dostal se Garruk až na Andělskou cestu, rušnou spojnici Kessigu a Thrabenu. Viděl, že ta čarodějnice zamířila do Thrabenu, a mohl ji následovat. Ale mohl by se pustit jinam, ke zdroji magie, která mu na chvilku ulevila od kletby, a kterou stále silněji cítil. Zde na sféře musí být síla, která zbavuje kleteb. Možná je i jiný způsob, jak se zbavit 
toho prokletí, způsob, který nezahrnuje tu čarodějnici.

Plains | Art by Adam Paquette

Někdy přímá cesta není ten nejlepší způsob lovu. A někdy je ta nejrychlejší cesta tou nejdelší. Dobrá, dnes se bude Garruk řídit svým instinktem. Ví, že jeho lov na čarodějnici se neskončil, ale protentokrát jej odloží. Otáčí se pryč od Thrabenu, a míří k vycházejícímu slunci.