PT Dragon´s Maze - San Diego

 

PT  Dragon´s Maze - San Diego

 

Jelikož mám na letišti v Londýně po cestě z Pro Touru asi 3 hodiny čas, tak jsem se rozhodl, že začnu psát report. Před odletem do San Diega (přes Londýn tam i zpět) jsem si byl ve směnárně vyměnit peníze. Chtěl jsem mít i nějaké libry, abych si mohl koupit na letišti nějaké pití nebo jídlo (všichni dobře víte, že jídlo v letadle, je dobré akorát tak pro čuníky). Zkušeně jsem si však koupil jen dolary a eura (ty jsem nakonec, jako nepotřebné, vyměnil Jurdovi za dolary), takže jsem měl na letišti smůlu.

Začnu ale pěkně od začátku…Po vyhraném PTQ v Praze jsem se dozvěděl, že mám cca 50km od San Diega bratrance (který se jmenuje Matěj obv + jeho manželku a dvě děti), takže jsem doufal, že si na mě udělá čas, a že mi ukáže, jak to v Americe chodí u normální rodiny. Postupně jsme se domlouvali, kdy asi přiletím a kdy mám turnajové dny. Nechtěl jsem otravovat dlouho, a tak jsem Wizárdům napsal o letenku na středu (15.5.) tam a zpátky na úterý (21.5.), takže dovolená na necelý týden. Asi tři týdny před PT mi Juzám nabídl, že můžu spát u něj na hotelu, který měl od Wizárdů a kde byli vlastně všichni Pros. Jelikož, to byly dvoulůžkové pokoje, tak to bylo úplně super a bylo to blízko sajty.

Pak na netu začalo domlouvání všech věcí okolo cesty + karet. Základ byl sehnat si přespání v Praze před odletem, což mi opět umožnil Míša Hebký. S kartami už to bylo těžší, sehnat dva týdny po prewku playsety všech hratelných mythiců není žádná prdel, ale opět jsem se mohl spolehnout na Rishadu, díky které jsem mohl být v klidu. Rishada, kterou má pod palcem Zdeněk Surý (Zelenáč), mi už půjčila karty i na Hawaii, a když jsem si chtěl některé karty koupit, vždycky jsem věděl, že se nemusím bát vysoké ceny jako u shopů, které prodávají přímo na Pro Touru. Protože jsem chtěl mít s sebou playsety všeho hratelného a nechtěl jsem na dva týdny „oloupit“ Rishadu (asi to pro obchod není příjemné, když vám zmizí karty, o které je největší zájem) o spoustu karet, tak jsem poprosil ještě Martina Rylka, který mi půjčil skoro všechno, kromě nově příchozího Dragon´s Mazu. Po prewku jsem prosil známé (Arnie, Michal Kala,…) o půjčení všech možných hratelných karet, co otevřeli, abych si toho z Rishady musel půjčovat, co nejméně. Nakonec se mi podařilo sehnat, až na vyjímky, vše co jsem chtěl.

 Výlet tedy začal v úterý cestou do Prahy, kde mě doma čekal s otevřenou náručí Míša Hebký. Dali jsme draft na modu, ve kterém jsem missclicknul pick, což se postaralo o nekonečný Míšův smích, protože jsem samozřejmě vypadl v prvním kole. Asi tady nebudu do podrobna nic rozebírat, protože cesta na letiště byla v pohodě, let do Londýna byl krátký, přestup na letadlo do San Diega taky v cajku, ale pak na mě čekal nekonečný jedenáctihodinový let přes oceán a celé Spojené státy americké. Dostal jsem neskutečně hnusné kuře s neskutečně hnusnou rýží a obojí plavalo v neskutečně hnusné omáčce. No naštěstí houska s máslem a marmeládou byla v pořádku. Pak jsem se pokusil usnout a povedlo se……po probuzení a kouknutí na hodiny jsem zjistil, že jsem spal krásných 30 minut, takže žádná sláva, a tak jsem se koukl na Ratatouille a Rychle a zběsile, ale čas i tak běžel hrozně pomalu. Nakonec jsem to nějak přetrpěl, ale po výstupu z letadla jsem ještě musel projít pasovou kontrolou, ve které jsem strávil dvě hodiny.

Konečně jsem vylezl ven z letiště a uviděl jsem bratrance, který pro mě přijel. Docela se divil, co tak dlouho trvalo, ale pak už jsme mohli vyrazit. Jeli jsme první do centra, aby mi ukázal, kde je hotel, sajta a vlaková stanice, na kterou od něj přijedu. Všechno v pořádku, město super a hurá do Carlsbadu, kde bydlí. Bylo asi 10 večer, v letadle jsem se moc nenajedl, a tak jsme zašli do restaurace na pořádný hamburger. Příjemná obsluha, příjemní lidi kolem, velká porce jídla, to je přesně to, co v České republice chybí. No neskutečně jsem se přejedl. Dojeli jsme domů, kde na nás čekala Matějova manželka Katka, děti Dan - 10 let a Monika – 2 roky už spaly. Asi dvě hodiny jsme si povídali, probrali jak je v česku, jak v Americe a hlavně co podnikneme. Kolem jedné ráno už byl čas jít spát.

Ráno jsem se po probuzení kolem půl osmé hned koukl na net, jak hrajou Češi se Švýcarama hokej, ale na streamu už jsem stihl pouze posledních 30 vteřin. V Americe jsem neviděl nikde ani zmínku o tom, že je mistrovství světa v hokeji, a to skončila třetí, jiný národ trošku no. Když mi Katka udělala ráno na pití Nesquick, hned jsem si vzpomněl na doby, kdy jsem pil Granko => hned jak přijedu do Ostravy tak si ho koupím. Pak jsme se domluvili, že si zajedeme do Outletu nakoupit si nějaké věci, které jsou v ČR několikanásobně dražší, a kolem třetí odpoledne jsem potřeboval jet vlakem do San Diega. Kolem jedenácté jsme teda vyrazili, zašli si na oběd do japonské restaurace, kde jsem si dal kuře s rýží a salátem (tak dobré jídlo jsem dlouho neměl). Najezený jsem postupně procházel všechny možné obchody. Tradičně mě nejvíce zajímal Tommy Hilfiger, Lacoste, Calvin Klein a Guess. Po necelých třech hodinách jsem byl s nákupem spokojený a vyrazili jsme na vlak. Matěj mi půjčil iphone, kde jsem měl mapu, takže po hodině jízdy vlakem do San Diega, jsem z nádraží v pohodě trefil na hotel, kde jsem si na recepci vyzvedl kartu od pokoje. Přišel jsem na pokoj, kde jsem místo Juzáma našel Gerryho Thompsona (s nabarvenýma vlasama na blond) a jeho přikuřovačku (přítelkyně asi). Zašel jsem ke Slávkovi na pokoj dát mu nějaké karty a po chvíli jsme vyrazili na registraci. Takže celková sestava byla: Matyáš Břiguch (Matěj Vantuch), Bříza (Martin Jůza), Slávek (Stanislav Cífka), Tiran (Lukáš Jaklovský), Bobo nebo taky Děda (Robert Jurkovič), Flochy (Ivan Floch) a Wampo (Matěj Zatlkaj). Po registraci jsme vyrazili na večeři do Hooters, kde jsem poznal místní kočičky. Dali jsme si večeři a pak šli zpátky na hotel. Asi v 8 večer jsem si začal stavět balíček. Ostatní mi řekli, že všichni hrajou Esper, tak jsem si ho během půl hodinky poskládal taky, napsal si decklist a byl ready. S deckem jsem obv neodehrál ani jednu hru, ale na Hawaii to bylo to stejné, takže jsem se moc nebál. Pak už byl čas jít spát…

 

 

V pátek jsem se probudil už ve 4:30 ráno, což nebylo moc příjemné, ale s časovým posunem se nedá nic dělat. Postupně jsme se posbírali a jeli na sajtu taxíkem, i když to bylo pěšky asi 7 minut chůze. Po nějaké té hodince, jsem si sedl k draftovacímu stolu číslo jedna a moc známých lidí jsem tam neměl, takže jsem si docela věřil. Draft jsem začal easy splitkou Beck//Call, na druhý pick jsem měl výběr mezi Trostani´s Summonerem nebo Krasis Incubation => spacák vyhrál. Pokračoval jsem v draftování Bantu. Deck byl docela v pohodě a taky výsledek 2:1 tomu odpovídal.

               Turnaj pokračoval pěti koly blocku, 4:1 by byl nad plán, 3:2 by bylo podle plánu a horší výsledek by byl košický. Jenže i kdybych uhrál 1:4, tak bych se vzhledem k testingu nemohl divit. Uhrál jsem 3:2 a byl jsem docela spokojený, prohrál jsem akorát s Bantem Reida Duka a Borosem Bena Starka, porazil jsem monored, mirror a ještě nějakou močku, jo vlastně „Gejt“ deck. Po prvním dni 5:3, což je takový ten průměr, se kterým jsem tak nějak počítal. Po náročném dni jsme si zašli už akorát na večeři a něco kolem jedné ráno byl čas jít spát.

V sobotu už jsem dokázal spát „až“ do sedmi, což je pořád moc málo, protože stačilo vstát až něco po osmé. Vzhledem k mému výsledku po prvním dni to chtělo 3:0 deck na draftu, jinak nemám šanci, protože na constructed jsem si opravdu vůbec nevěřil. Draft jsem začal splitkou Armed//Dangerous, na druhý pick mi přišel Punish the Enemy a dál jsem pokračoval v draftování karet do Gruulu nebo Borosu. Už po prvním boosteru to vypadalo, že to bude trojbarva. Druhý booster Gatecrash pomalu projíždím commony a nevidím nic, pak účka a taky nic, tak si v duchu řeknu „please one time“ a usměje se na mě Domri. No ještěže tak páč v tom boosteru nebylo vůbec nic hratelného do mých barev…Deck vypadá suprově, ale je to trojbarva, takže když se nepokazí na many, tak je to třínulka.

Deváté kolo potkávám UBw od Mamoru Nagaie, který má plno zabíjení, což mi moc nevyhovovalo vzhledem k mým několika myším a Madcap skills v decku. Nakonec jsem ho ve třetí hře přetlačil, když jsem si v Domrim otočil 5/4 haste a Nagai nenašel odpověď páč skoro každé kolo musel blokovat Dark Revenantem, který se furt vracel na vrch knihovny => nelízl si moc jiných karet. Desáté kolo hraju proti týpkovi „mirror“, ale má o třídu horší deck. V jednu chvíli se na mých osmnácti životech kolo před smrtí rozjel 4/4 a 3/5 potvorama a na mé „no blocks“ se zaradoval, já dost znejistil a týpek dal bloodrush +2/+4 na 4/4ku a zahrál vítězně Boros Charm. Tak jsem mu řekl „no no no my friend, it is only 15 damage“. Týpek si přečetl Boros Charm a zjistil, že to nedává doublestrike všem jeho potvorám, tak mi smutně podal ruku. Jedenácté kolo hraju o vítězství na draftu s týpkem s pětibarvou, který má zafixováno už od čtvrtého kola a pak začne hrát prasata. První hru mi dal hrozný kouř, když mi Vraskou zničil dvě potvory a pak dal Risen Sanctuary. Druhé dvě hry mu ale chvíli trvalo, než pořádně zafixoval, takže jednu hru ho zabil Domri a tu poslední jsem ho zabil na čtyřech manách, když jsem dal 2/2 a na ní Madcap Skills => útok za 5 a další kolo Selesnya Charm (+2/+2 trample) + Armed ze splitky (+1/+1 doublestrike) a to bohatě stačilo.  3:0 draft splněn, celkově tedy 8:3 a pěkně rozjetý turnaj. Chtělo 4:1:0 na top 8 nebo 4:0:1 na top 16 (silver star = kvalifikovaný na další pro tour + ještě automaticky další PT kvalifikace za top 25), 3:2 na top 50 nebo aspoň 2:3 na top 75 (=aspoň těch 1000USD). No z těch pěti kol jsem potkal 1x bant, který pilotoval Matthew Costa  a 4x mirror. Vyhrál jsem jediný zápas a tak jsem si hodil pěknou 1:4 kotvu a skončil jsem na 94. místě, za které jsem nedostal vůbec nic. To, že hodím kotvu, jsem tak nějak čekal, ale moc jsem nečekal, že až takovou. Docela dost smutné, ale tak skóre 4:6 na constructed jsem mohl očekávat. Draft mi šel tradičně dobře, ale na constructed jsem to hrál fakt hrozně. Wampo poslední kolo remizoval do top 8, takže jsme měli aspoň jednoho zástupce v topce. Čekal ho mirror s Makihito Miharou, takže těžký soupeř. Zašli jsme tradičně na večeři do Hooters a domlouvali se, co podniknem další den.

V neděli jsme jeli všichni zase na sajtu podpořit Wampa a dali jsme si dva týmové draftíky. Na obou jsem uhrál 1:2, ale oba jsem vyhrál a při backdraftu (válce) jsem posbíral všechny drahé karty (Voice, Jace, Baron, foil Smitter,…), takže aspoň trochu štěstíčka. Mezitím dohrál Wampo, který vedl 2:1, nakonec ale 2:3 prohrál. Šli jsme na hotel, po cestě jsme se stavili v Subwayi a chvíli se váleli na hotelu a pak i u hotelového bazénu. Večer bylo v plánu jít se trochu zmoštit (opít), což měl ze začátku obstarat Hooters, kde nosí velké džbány s pivem a pak se mělo jet na karaoke, kde byli někteří Pros a lidi od Wizárdů. V Hooters jsem si dal pár vodek s redbullem, páč ostatní pili posrané pivo a to já nepiju. Slečna z Hooters se mě ptala, jestli náhodou nejsem z Ruska, že piju tolik vodky (5 panáků jí přišlo hodně…). No já ani Tirák jsme nějak nechtěli na to karaoke, tak jsme šli na hotel. Uprostřed noci mě probudil svým příchodem Juzám, který se zmohl akorát tak na větu „buď dobrej“ a praštil se sebou oblečený do postele. Kolem šesté ráno mě probudil znovu, když se snažil dojít na záchod. No a v 8 mě vzbudil potřetí, když už konečně zjistil, že spát oblečený není nic moc. Sranda je, že po dalších dvou hodinách, když jsem s ním mluvil, tak si nevzpomínal na ani jednu z těch věcí.

Pondělí bylo posledním dnem v San Diegu, a tak jsme se domluvili s Tiranem a Jurdou, že se zajdem kouknout do Macy´s. Koukli jsme po pár obchodech, já si jen koupil akorát pár suvenýrů, a protože Jurda s Tiranem letěli domů až večer, tak jsme šli ještě na jídlo a pár drinků do Hooters. No byli jsme tam snad víc než 3 hodiny, takže jsme dobře pokecali. Po návratu do hotelu jsme si akorát vyzvedli kufry a vzali si taxíka, který mě hodil na vlak, a kluci pokračovali na letiště. Já jel zase cca hodinku za Matějem do Carlsbadu. Přijel jsem kolem osmé večer, takže jsme probrali mé zážitky, Danovi jsem vysvětlil cca základy magicu, protože byl strašně zvědavý a dal jsem mu nějaké karty, ať je může ukázat kamarádům.

                 Po pár hodinách spánku jsem byl ráno odměněn snídaní ve formě waflí + nesquicku a vyrazili jsme na pláž, abych taky zkusil moře. Teplo nějak extra nebylo a voda v moři taky nic moc, ale po chvíli jsem to musel vyzkoušet a opravdu byla sranda bojovat s těma velkýma vlnama, které tam byly. Pěkně jsem se vyblbnul, jak malé děcko, a docela mě to i zmohlo, takže už jsem se těšil na vydatný oběd. Matěj mi doporučil wrapa, takže jsem rád vyzkoušel. Parádně jsem se najedl nebo spíš přejedl a mohli jsme vyrazit domů, kde jsem se pomalu sbalil, a Matěj mě vzal na letiště do San Diega. Vyjeli jsme raději dříve, abych to v pohodě stihl, takže jsem byl na letišti cca 2 a půl hodiny před odletem. Ještě jsem si koupil nějaké poslední suvenýry + jídlo a pití, a protože bylo ještě dost času, tak jsem zkusil nějak pošéfit internet. No 15 minut zdarma není moc, ale pak se naštěstí na letišti objevil Flochy, takže to aspoň uteklo rychleji. Po nasednutí do letadla jsem měl vedle sebe volné místo, takže začala doufačka, že zůstane prázdné a vyšlo to, takže paráda. Ono mít víc místa hlavně na nohy je v letadle k nezaplacení. Měli jsme asi půlhodinové zpoždění, takže jsme vzlítli kolem 21:00 a já byl po celém dni dost utahaný, takže jsem se pokusil usnout, což se povedlo. Ještě jsem očkem zahlídl, že nosí večeři, na kterou jsem chuť neměl, pak už jsem ale spokojeně spinkal asi 9 hodin, a i když jsem se možná párkrát probudil, tak jsem hned zase zabral. Po probuzení jsem se modlil, aby byla za mnou aspoň půlka letu, a když jsem se koukl na televizi přede mnou, kde bylo napsáno, že do přistání zbývá poslední hodina, tak jsem málem začal skákat radostí. Řekl jsem si spokojeně letuškám o snídani, kterou jsem málem prošvihl, a po přistání jsme s Flochym sedli někde poblíž informačních tabulí, kde jsme počkali, než se nám objeví, ze které gate letíme, protože Flochy letěl do Vídně a já do Prahy asi o půl hodiny později. Dvě hoďky v letadle utekly jako voda, v Praze jsem prošel celní prohlídkou asi za minutu, autobus na Zličín jel asi za 5 minut, pak hned metro a po chvíli už jsem byl u Míši Hebkého, takže všechno v pohodě. Chvíli jsme pokecali, ale na oba po chvíli padla únava, takže jsme ani nic nevymýšleli a šli spát.

Po vzbuzení kolem poledne se akorát domluvím s Jakubem Rohem, že přijedu do Rishady vrátit karty, takže si najdu jízdenku busem Student Agency a můžu vyrazit. No autobus je to fakt hrozný, protože místa tam bylo strašně málo. Sice jsem dlouhý, ale chudáci trošku tlustší lidi, ti tam musí trpět neskutečně. Po příjezdu do Brna vrátím karty a po chvíli jedu na vlak a konečně hurá domů do Ostravy. Tak zase končí jeden nezapomenutelný příběh. I když samotný Pro Tour nedopadl nejlíp, tak výlet to byl určitě povedený a i když se zase budu opakovat, tak radím všem, kdo ještě nebyli na Pro Touru (ahoj Kikí), aby se snažili kvalifikovat, opravdu to stojí za to.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří mi pomohli ať už na samotný Pro Tour, tak během něj a vše kolem. Bablovi za vzdání ve finále…bratrancovi + rodině, že jsem je mohl navštívit v Carlsbadu…Rishadě, Martinu Rylkovi a pár dalším lidem za půjčení karet…Juzámovi za parádní hotel blízko sajty…Míšovi Hebkému za dvojité přespání v Praze…British Airways za volné sedadlo vedle mě při letu zpátky…A taky lidem, kteří mi drželi palce, děkuju…

Mattes

 

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.