Rozhovor s Ondřejem Baudyšem

Dobré odpoledne všem, dnes se do české historie zapsala zlatou olympijskou medailí Eva Samková ve Snowboardcrossu, a proto jsem si pro dnešní rozhovor vybral 3x zlatého z mistrovství České republiky, Ondru Baudyše, přeju příjemné počtení...

Ahoj Bade, mohl by ses čtenářům v krátkosti představit?

Ahoj, je mi 41. Jsem ženatý, mám dvě dcery ve věku 13 a 10 a syna, kterému bude v březnu jeden rok. Žiju v Praze a Magic hraju od Revised. Karty hraju sice málo, ale už hrozně dlouho a stále rád.

Pamatuješ si na svůj první turnaj? Mohl bys ho trochu popsat?

Popsal bych ve stručnosti raději první tři turnaje, aby byl viděl můj hráčský progres :). Bohužel odradím hned na úvod „mladé čtenáře“, protože použiju několik zákeřných cizích slov.

Za svůj první turnaj považuju draft v Najádě, což byl asi první draft v ČR. Hrálo se o ante a všechna známá pražská jména té doby byla přítomna. Pamatuji si, že poté, co jsem prohrál v ante Serrated Arrows, tak to šlo dost z kopce :).

Za svůj druhý turnaj považuju mistrovství republiky 1995, které se hrálo vyřazovacím způsobem, kde jsem vypadl ve druhém kole, když mi soupeř zhackoval Karmu a já jsem to nezcounteroval Red Elemental Blastem (hrál jsem W/R Artillerii s CoP:Red), protože jsem si myslel, že Magical Hack je enchantment a on to byl Interrupt.

A třetí turnaj už jsem hrál s velmi dobrým W/B balíčkem (Hypnotic Spectra, Hymna, Serra, Swordy, Balance, Land Tax, Armagedon,…). Turnaj konaný opět vyřazovacím způsobem jsem vyhrál.

Chápu to správě, že turnaj vyřazovacím způsobem znamená, že když prohraješ, tak jedeš domů? Jaký ti tento systém připadá? Třeba v tenise to tak funguje dodnes, myslíš si, že by nějaké větší turnaje mohly mít tento systém?

Vyřazovací systém opravdu znamená, že se hraje „do první prohry“ a počet účastníků v turnaji se každým kolem snižuje defakto „na polovinu“. Prostě obyčejný pavouk jako v tenise. Pro magic je to samozřejmě úlet. Podobným způsobem lze hrát pouze soutěže, kde náhoda hraje minimální roli, což je například právě tenis. V magicu se takhle hrály jeden čas turnaje Masters, zřejmě ve snaze zvýšit adrenalin a atraktivitu, ale dlouhodobě je mnohem lepší, když se hraje švýcarským systémem. Nehledě na to, že pro hráče (jeho růst i zábavu) je bezesporu lepší, když si vůbec může zahrát druhé a další kolo.

Jak to bylo u tebe kdysi s Pro playingem?

V roce 1996 jsem byl třetí na MR, a tak jsem se dostal na MS v Seattlu, kde jsem skončil v Top32, čímž jsem se kvalifikoval na další PT. Pak jsem vyhrál občas nějaké kvalifikace nebo jsem se umístil v Top32 na PT, a tím jsem objel jeden rok.

V roce 1997 jsem byl na MR pátý, ale protože se Slováci nepočítali, tak jsem se tím pádem dostal na i na MS 1997 a celé jsem si to ještě jednou v průběhu roku zopakoval. Po prvních asi osmi PT akcích jsem se udržoval dalších 10 let s velkým štěstím v režimu „1-2 premier eventy ročně“ ať už to bylo MS, PT nebo ME. Reálně jsem tedy objížděl Pro Toury jenom 1996-1998 a ukončila vlastně vojna, při které jsem sice na Pro Toury jezdil, ale už bez přípravy a podle toho vypadaly výsledky. Po vojně jsem se brzy oženil, narodila se nám dcera a magic začali hrát Japonci, což poněkud zhoršilo možnosti na návrat a udržení se u Pro playingu.

Zmínil si, že si skončil pátý na MR a stejně ses kvalifikoval na MS, jakto?

Šlo o to, že mistrovství se hrály dvě, české a slovenské a člověk mohl hrát oboje, ale Češi a Slováci se na tom druhém nezapočítávali do pořadí. My byli do počtu tam a oni u nás. Jeden Slovák byl u nás v Top4, takže moje páté místo stačilo na účast na MS 1997.

Díky za upřesnění. Je ještě nějaká šance, že by ses magicu začal věnovat více nebo budeš hrát už jen „rekreačně“?

Ta šance tu doufám není, protože rodina by měla mít vždy prioritu. I když samozřejmě, kdybych těch 400 milionů ve sportce vyhrát já, tak bych to zkusil nějak skloubit :).

To, jak to v magicu chodí teď, skoro všichni ví, jaké to bylo kdysi? Myslím tím třeba, jaká byla účast na turnajích, jak to bylo s rozhodčíma a s tresty?

Tak těch rozdílů bylo mraky. Z těch vousatých, tedy nejstarších bych uvedl právě třeba turnaje hrané vyřazovacím způsobem nebo drafty, kdy spolu mohli hrát hráči napříč startovním polem bez ohledu na draftovací stůl. Rozhodčí například losovali turnaje ručně a samozřejmě to neuměli. Na rozdíl ode mne, jakožto kvalifikovaného rozhodčího v šachu, který Švýcara musel zvládnout. Zlí jazykové tvrdí, že jsem obvykle „prolosoval“ ve Švýcaru do osmičky 6-7 svých kamarádů a ještě tak, abych vyhrál, což je samozřejmě hloupost. Více jak 5 jich nikdy nebylo :). Tresty si příliš nevybavuju, tehdejší pravidla byla značně vágní a benevolence k lecčemus byla obvyklá. Ohledně účasti je to jasné, že Pro Toury byly výrazně skromnější co do počtu účastníků. 

Jsi trojnásobný mistr republiky, kterého vítězství si ceníš nejvíc? Jaká k nim byla cesta?

To je těžká otázka a vůbec nevím, zda budu přesný. Všech titulů si cením stejně. Získal jsem je v podobné době a konkurenci a už v dávné době.

V roce 1999 jsem byl pěkná sketa, když jsem si objednal u Lukáše Ladry balíček na MR (Survival + Reccuring Nightmare). Když jsem zjistil, že Lukáš s Jakubem Šlemrem hrají vymazlené WW s Empyrial Armory a Cataclysmami, tak jsem sportovně upravil svůj deck na full set Tradewindů, ale především jsem si do sideboardu dal 3x nebo 4x Dread of Night, což bylo pro bílé koníky 2/1 shadow konečná. Lukáše jsem vyřadil ve čtvrtfinále a Jakuba v semifinále. To bylo hodně fér, to se musím opravdu pochválit. Naštěstí jsem ve finále narazil na Hrocha s jeho reanimační Godzillou, takže se na mne Lukáš ani Jakub dlouho nezlobili a ve finále už mi zase fandili :).

Myslím, že v dalším roce jsem obhajoval. Pomohly mi nějaké nesmyslné bye a měl jsem skvělý balíček – Trinity Green s Plow Undery a Tangle Wire. V Top8 se draftovalo a tuším, že mi někdo v Rochesteru nechal Ascendant Evincara, tzv. mi „poslal letenku“.

Za poslední titul mistra republiky vděčím Lukáši Ladrovi, kdy našel na netu a odladil na onlinu Tančící Elfy (rychlá mana, mraky ničení artefaktů, Toothy na dvě pecky a Skullclamp, který zanedlouho zakázali), kterými jsem potrápil všechny Affinity a balíčky, které spoléhaly na nějaké artefakty. Top8 bylo celkem příjemnou záležitostí. Rok si sice nepamatuju, ale z tohoto mistrovství se vyklubala první účast Martina Jůzy na MS, stejně jako jsem na tomto MR ve čtvrtfinále oddálil vstup Standy Cífky na světovou scénu.

Jaký máš názor na to, že Wizárdi zrušili mistrovství republiky a nahradili jej třemi kvalifikacemi na World Cup?

Původně jsem to považoval za velmi špatný krok, především proto, že se v jeden okamžik zdálo, že zmizelo mistrovství světa týmů, které jsem vždy považoval za mimořádně prestižní. Když se ale ukázalo, že náhrada této soutěže existuje, a po změně formátu se jedná o kvalitní turnaj, tak beru tuto změnu na milost. Rád se pokusím 1-2x za rok o kvalifikaci na World Cup a jsem ochoten kvůli možné účasti přes rok posbírat nějaké pw body. Na jeden unikátní rekord jsem byl pyšný – účastnil jsem se všech jednotlivých mistrovství republiky od roku 1995 a hodlal jsem v tomto počínání pokračovat. Tento záměr ale se změnou formátu ztratil své opodstatnění.

Už sice moc nehraješ, ale třeba na GP Praha snad chybět nemůžeš, jak se vůbec připravuješ na takový turnaj?

Na dnešní dobu a poměry defakto naprosto bez přípravy. Limited chodím cca jednou za dva měsíce do „Hotýlku“, kde je bezva parta velmi schopných hráčů, kteří prožívají všechny zápasy neskutečně vesele a uvolněně a je vidět, že si hru opravdu užívají. Mám se od nich stále co učit, protože ne všechny nuance, kterým se neustále smějí, dokážu pochopit.

Constructed je samozřejmě trauma a první kolo turnaje je pro mě i prvním kolem, kdy s konkrétním balíčkem defakto hraju.

Takže jsi asi rád, když zjistíš, že GP Praha je sealed deck, že? Chystáš se třeba na GP do Vídně nebo Varšavy? To budou totiž sealedy a jsou poměrně blízko.

Tak určitě :).

Ano GP Vídeň bych se rád pokusil, i když nevím, zda mě domácí boje o volný víkend nevyčerpají příliš.

Jaké máš koníčky?

3 děti jsou samozřejmě největší koníček, ale už jsem zmínil šachy, takže ty jsem dříve také hrával jakž takž, samozřejmě ve srovnání se Standou Cífkou to byl prostý amatérismus. Přesto doufám, že budu moci Standu někdy vyzvat na 1min/5min handicap.

Dále mě pak zajímají knihy, filmy, pečení, tenis…nic co by čtenáře zajímalo.

Z jakého turnaje/výletu máš nejhezčí zážitky?

Určitě by to mělo být MS 1997, kdy se nám všem celkem dařilo. Jakub Šlemr, Lukáš Ladra a Ivan Stanoev. V týmech jsme byli třetí a Jakub vyhrál titul mistra světa. Večeře s Richardem Garfieldem. Celý turnaj včetně ještě domácí přípravy, kdy jsem učil Ivana hrát Marogeddon, abych pak bohužel nedal na jeho radu ohledně sideboardu, kdy jsem vynechal Honorable Passage a prohrál jsem proti dvěma fritkám o Top8. Tithe na chuť, což je asi tak mazané, jako kdyby hrál černý deck 2 Hymny na chuť. Chybějící White Knight v Jakubově extended balíčku. Jakubovo zoufalství, kdy už nevěděl, jak Marogeddon porazit a postavil si nesmyslný deck, se kterým vyhrál titul mistra světa. Týmový sealed deck, kde jsem musel opakovaně vyhrávat jednou Islandwalkovou rybou. Zkřížené prsty v Top8, aby Jakub dostal vždy namíchané země (1 City of Brass, 1 Undiscoveed Paradise a 1 Gemstone Mine), protože když dostal země stejné, tak to nekončilo dobře, atd.. Desítky a stovky střípků vzpomínek, kvůli kterým nám přijde magic a vše okolo prima.

Na druhou stranu nemusím pro nejhezčí zážitky chodit tak daleko do historie. Určitě je více důvodů, proč mě hra stále baví a jedním z nich je skutečnost, že jsem měl v průběhu let možnost se opakovaně seznámit a strávit pohodový čas s celou řadou skvělých lidí včetně hráčů nejen z Čech, ale i Moravy, Slezska či Slovenska. Všem takovým a opravdu nemá cenu vybrané jmenovat, bych chtěl upřímně poděkovat, protože nikoliv poháry, mythická réra, či price money, ale zážitky s vámi mě na magicu těší nejvíce. Já doufám, že ještě budu mít příležitost se aktivně účastnit dalších voňavých akcí. A i kdyby to nebylo z mé strany aktivní hraní, tak dokud mě baví i jenom koukání se na hru jiných hráčů, tak bych rád zůstal „in“.

Aggro, mindrange, kontrol nebo combo? A nejlíp i důvod :)

Tak postupně.

Kombo ne. Nemám to rád, je to nehumánní a popřu předchozí odstavec, že se na to nedá ani koukat. Samozřejmě na Standovu práci s vajíčky bych nevydržel koukat celé hodiny, ale to je opravdu výjimka.

Kontrol na constructed také nemohu, už jsem na to starý a neznám dobře deblisty. Co mám moc rád, jsou kontrolní balíčky na limited, tam je pro mě slovo Defende pouhým flavour textem, který kartu nijak neznehodnocuje.

Aggro mi nesedí z povahy věci, přeci jen si nechodím na turnaj zahrát 4 krátká, byť účinná kola. Soupeř by měl trošku trpět, než zemře a udělá mi radost, což se mým soupeřům chce čím dál tím méně.

Zbývá mindrange, který mi dává dost prostoru, jak prohrát v delší hře s kontrolem, protože soupeře „šetřím“, s Aggrem prohrát na vrškovní blesk a proti kombu si ani neťuknout. Takže tady je moje parketa :).

Jak to bylo s podporou hráčů kdysi? Dostával si nějaký příspěvek na letenku, když si letěl na Pro Tour? Jaké byly ceny na mistrovství republiky, které si vyhrál?

Podpora byla velmi rozmanitá. Firma Blackfire měnila postupně svoji politiku, často i k horšímu, co se týká podpory hráčů. Například v roce 2000 jsem hrál s Hrochem finále MR hop nebo trop. První bral letenku do Japonska, druhý z MR mohl jet, ale čistě jenom za svě (Hroch samozřejmě nejel). Některé kvalifikace v zahraničí byly prima a součástí výhry byly příspěvky na letenku. Celkově proto vítám, že je tahle záležitost nyní regulovaná a ten, kdo se na Pro Tour kvalifikuje, si nemusí dělat starosti s náklady na letenku jako dříve.

Ohledně cen na MR…zrovna včera jsem ty poháry po letech otíral a umím si představit i horší dekorace :).

Máš ještě nějaké vlastní karty?

Defakto nemám. Všechny karty, co jsem měl, jsem se snažil umístit mimo místo, kde bydlím. Spojil jsem sbírku s kamarádem a karty nechal u něj. Karty, co naberu v průběhu sezóny, dávám někomu, kdo mi pak půjčí balíček na constructed.

Když zavzpomínáš ještě na své začátky, dokážeš si představit, co jsi vlastnil za karty, které by měly v dnešní době neskutečnou hodnotu?

Já jsem na kartách vždycky spíše prodělával, nikdy jsem s nimi neobchodoval a nevím, jakou mají teď reálnou cenu. Duallandy z Revised jsem si pořídil po 4-6 dolarech v roce 1996. Rishadanský Porty jsem musel kupovat snad dokonce po 200Kč, Show and Tell byl tuším po 30Kč, Force of Will, což je účko za až nehorázných 100Kč kus. Wastelandy jakž takž po 40Kč, Lions Eye Diamondy do 100Kč, Mana Crypty jsem si koupil za šílených 20 USD kus také v roce 1996, a když kolegové našli druhý den obchodníka s Mana Cryptami po 10 dolarech kus, tak jsem si koupil ještě jeden play set. Gaeas Cradle je legendární, takže maximálně za 150Kč, Forcefield 10USD, Mana Drain 12USD, Moat 8USD, atd. Zkrátka do karet jsem dal mraky peněz, které se mi už nikdy nevrátí a tak je dobře, že to teď někde leží v krabici :).

Často, ne-li vždycky vidím, jak při Pro Touru nebo jiném turnaji fandíš našim hráčům a gratuluješ k dobrým výsledkům. Od tak dobrého hráče to určitě vždycky potěší, nepřijde ti ale, že jsi jeden z mála, kdo tohle dělá? Myslíš si, že je to třeba tím, že si lidi zvykli na Juzámovu jednu GP Top8 za druhou nebo že Standa vyhrál Pro Tour? Pak lidi neocení třeba to, že Juzám skončí „jen“ v Top16 a berou to jako zklamání.

Nevím, jestli jsem jeden z mála, každopádně já si možná na rozdíl od ostatních uvědomuju, jak je obtížné něco uhrát. Očekávat od našich hráčů jeden zářez za druhým by bylo naivní. Ano samozřejmě čas od času se vyskytne někdo s unikátními výsledky. Kai Budde a jeho série tří vyhraných PT po sobě bude těžko někdo opakovat. Stejně jako nyní vidím opakované Top8 Williama Jensena nebo Alexandra Hayneho. Ale to všechno jsou pozitivní anomálie mezi těmi nejlepšími na světě, mezi které Juzám i Standa dlouhodobě patří.

Tak to je asi vše, děkuju moc za vyčerpávající rozhovor a přeju ti hodně štěstí.

Díky, tobě taky.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.