Report z Grand Prix Utrecht 2013

Než začnu, tak bych vás chtěl upozornit, že kdo čeká velký rozbory  jednotlivých kol, tak bude zklamán. Za víkend jsem odehrál příliš mnoho her na to, abych si všechny pamatoval. Navíc jsem si, jako správnej mor(m)on, nedělal skoro žádný poznámky a tudíž vzpomenout si na průběh jednotlivých her je nad moje síly. Také bych se chtěl ze stejného důvodu předem omluvit za případné nepřesnosti v popisu jednotlivých partií. Dopředu Vás také varuji, že report mi pod rukama žil vlastním životem a tak nějak nabýval na objemu.

Vy všichni, které jsem doteď neodradil, se pohodlně usaďte, nalijte si kávu, či zapalte cigaretku – tedy dopřejte si jedu dle chuti, a přeji hezkou zábavu.

ÚVOD

Svůj první a poslední report jsem psal v době Shadowmooru, ale už během cesty do Utrechtu jsem přemýšlel, že napíšu report - minimálně pro sebe.

Asi bych se na úvod měl stručně představit - Jmenuju se Martin, známý spíš jako Mates (každoročně mi někdo z přátel přeje k svátku na Matěje) a táhne mi na pět a dvacet. Magic jsem se naučil na táboře v době Prophecy a hrál jsem s krátkými přestávkami až do Legions, kdy jsem poprvé prodal všechny karty a magic opustil a přešel na LOTR TCG.

K magicu jsem se vrátil v době 10. edice ale hrál jsem v podstatě pouze limited a to jenom sporadicky. Po návratu z pracovního procesu do studií, kolem Zendikaru, jsem měl krátkodobě relativně dost volného času a i něco peněz, takže jsem se opět k magicu na chvíli vrátil, vytvořil jsem team, nicméně pak nebyl čas, teammatovi někdo značnou část karet ukradl a tak vůbec. Navíc zrušení extended formátu byla docela podpásovka. Takže jsem s hraním opět skončil a jenom ho z povzdálí pozoroval, občas jsem si přečetl článek na CMUSu a CFB a s kamarádem si občas zahrál highlander.

Pak jsem ale ve svém oblíbeném baru potkal pár kluku, co spolu hráli kartičky. O pár dní později z barmana mezi řečí vypadlo, že se občas ve čtvrtek v baru scházejí lidi na drafty (použil krásný výraz „drafťáci“). Párkrát jsem ve čtvrtek zašel a asi na třetí pokus opravdu „drafťáky“ potkal. Slovo dalo slovo a o týden později jsem už hrál s nimi.

Vzhledem k tomu, že v baru nebylo úplně mtg-friendly prostředí a protože můj highlander parťák začal pracovat v restauraci cca 500 metrů vzdušnou čarou od baru, tak nebylo co řešit a následoval přesun do daleko přátelštějších prostor Stejčku, kde hrajeme dodnes víceméně pravidelně.

PREQUEL

„Hele Martine, co děláš o víkendu? Jsem koukal, že v Najádě je nějakej teamovej sealed – nešel bys?“

„Promiň, nemůžu už jsem vázanej jinde, ale nechtěl bys jet do Utrechtu? Jsme s Tondou zatím dva a chybí nám třetí. Navíc má Tonda bye.“

„Hm, Utrecht... To je kde? Belgie?“

„Holandsko.“

„Mnooo…“

Takhle jsem se ve zkratce dostal ke GP Utrecht. Týden po tomto rozhovoru jsem spolu s Martinem, neformálním bossem našeho steakového hraní (má pod palcem displaye a podstatnou část card poolu), navštívil v rámci testingu dvojku v Najádě, kde jsem zjistil, ze třetího člena týmu, Tondu, už vlastně znám z půlnočního release turnaje. Do rukou jsem dostal Esper control, který jsem den předtím poprvé držel v ruce.

Po tom, co jsme se s Martinem (který mi půjčil komplet balíček) potkali ve finále, jsem zjistil, že úroveň hraní v naší hospodské skupině není úplně nejhorší a že asi nejsem tak úplně marnej. I když jsem to místy hrál ne úplně přesně (velmi mírně řečeno) a používání sideboardu mi taky zrovna nešlo.

Další týdny byly ve znamení příprav a testingu. Spolu s druhým týmem vytvořeným z našeho „velkotýmu“ ve složení Petr (Fero) – Lukáš (Pirát) – Lukáš (Kawa) jsme poprvé vyzkoušeli týmový draft... A dostali jsme 1-8 pleskačku (chtěli jsme dohrát všechny 3 kola). O týden později jsme v Najádě vyhecovali opět týmový draft – náš Tým proti „týmu“, co se složil z lidí, co zrovna byli v Najádě a chtěli draftovat. Dostali jsme pro změnu 0-5 pleskačku (Tonda teda jednu hru odevzdal, když evolvnul raptora až po útoku, kterej srazil soupeře na 1 život). Hlavně jsme se několikrát domlouvali, kdy si vyzkoušíme týmový sealed (k čemuž obv nedošlo) a kdy domluvíme odjezd atd. atd.

Cca tři týdny před odjezdem jsme se rozhodili do dvou aut, rozdělili úkoly, kdo má co zjistit a zařídit a o pár dni později jsme už měli vybraný hotel. Dokonce to vyšlo tak, že jsem měl akorát za úkol zajistit, abych mohl odjet, ideálně tak, aby na mě po návratu nečekala výpověď ani vyhazov ze školy.

Fero vybral hotel - sice kousíček od sajty, ale za cenu, s jakou jsem počítal pomalu pro celej vejlet. Naštěstí jsem nebyl sám, komu by levnější ubytko vůbec nevadilo a tak jsme za pár dní měli vybrané jiné krasné ubytko na okraji Utrechtu za velmi přijatelný peníz.

Nicméně klasika – velká skupina lidí – každej má pocit, že rezervaci udělá někdo jinej, takže jsme v pondělí, v týden odjezdu, zjistili, že ubytko je sice booklý, ale ne pro nás.

Strach, panika, hysterie.

Teda nevím jak u ostatních, ale já jsem starej posera, co už se viděl, jak ruší volno v práci a na GP kouká leda tak online. Tak jsem, hned jak jsem to zjistil, v práci na moment odložil produktivní činnost a fofrem vyhledal 3 hotely na booking.com v relativní blízkosti Utrechtu + jsem ještě požádal šéfa ze svojí druhé práce – Holanďana, jestli by o něčem nevěděl.

Paradoxně jsem během půlhodinového hledání, kdy jsem zohledňoval pouze dva faktory – vzdálenost a cenu, prokázal, k úspěchu nezbytnou, šťastnou ruku a našel dům k pronajmutí na 3 noci pro 7 lidi za cca 450€ - Het Jaarsdorf – aka U koziček (na booking.com měli totiž na stránkách fotku s domácím zvířectvem). Sice nás bylo jenom 6, ale to nevadilo. Jedna prázdná postel by se stejně asi špatně udávala.

Holanďan taky dodal zajímavý hotel a já tak mohl, během hromadné diskuze na téma, které ubytko bude lepší, zjistit, že přestože jsme původně mluvili o dvou nocích, tak se, na nějakém turnájku  na kterém jsem nebyl, kluci dohodli, že lepší budou noci tři. Zjistil jsem to ve chvíli, když jsme se rozhodovali mezi kozičkama a hotelem od Holanďana, kdy někdo použil argument, že kozičky jsou na tři noci levnější, než alternativa za noci dvě. V tu chvíli jsem zjistil chybu v matrixu. To mi sice nabouralo plán, ale už jsem byl pevně rozhodnut jet, takže mě nemohlo odradit téměř nic.

Zbývalo dořešit termín odjezdu a také třetí tým do aut – což byl Kikáč, Lenny + někdo třetí. Nakonec jsme se domluvili, že třetí tým pošleme na zadní sedadla jednoho z vozů. Martin vědoucně kýval hlavou a všem říkal, že je to jedno, že stejně určitě nepojedou a bude se to ještě celý měnit.

Ve čtvrtek jsem ještě dopoledne zrušil večerní kolaudaci u kamaráda, protože jsem se viděl, jak jdu pařit a cestou do postele se balím a pak vstávám v půl šestý ráno jak rybička. Místo toho jsem se cestou ze školy zastavil v domovském Stejčku, kde jsem si vyzvednul svůj set basic zemí na limited.

Když už jsem tam byl, tak jsme dali pár partiček modernu (affinita vs twin je docela rychlovka) a pak zašli na doutníček. Během cesty ven, abychom nesmrděli někomu do jídla, jsem se ptal barmanky Anetky, jestli zaskočí za náma. Váhá - je nachcípaná a nechce to na nás naprskat. Pche - říkám si v duchu a nahlas opakuju pozvání a skutečně po chvíli zaskočí.

Večer dorazím domů, sbalím se a v cca 10 večer přichází dvě zprávy – zaprvé 3. tým nejede, za to ale pojede Ondra, kterého v mezičase Martin umluvil, že je fakt dobrej nápad jet taky. Rázem se nám hodilo, že rezervovaný domek má přesně 7 postelí. Auta se přeskládala, ale já jsem najednou zjistil, že auta sice jedou, ale já zatím v žádném nejsem, takže jsem operativně zavolal Martinovi a víceméně se nacpal k němu a Ondrovi do auta, což pro mě mělo drobnou vadu. Martin s Ondrou odjížděli už v půl 5té ráno.

Nervózně jsem dobalil vše potřebné a chvilku před půlnocí jsem nastavil budík na 3:40, což v sobě mělo určitou masochistickou poetiku, a šel jsem si vychutnat svoje tři hodinky spánku.

GRAND PRIX - DAY 0, PÁTEK

Vstal jsem, neříkám ale, že jsem se vzbudil, a chvilku po půl páté vyšel před barák – do ulice v tu chvíli vjížděl můj odvoz.

Cesta utíkala docela rychle – dost tomu přispělo, že jsem krátce po odjezdu usnul a vzbudil se až na Rozvadově, kde jsem začal cítit škrábání v krku a poté i v příjemně vytopeném autě překvapivě zimu. Cítil jsem poruchy v Síle, ale řekl jsem si, že moje kung-fu bude silnější.

Zbytek cesty uplynul v družném rozhovoru velmi příjemně. Konverzace se točila kolem všeho a občas jsme zabrousili i ke kartičkám, nicméně s výhledem víkendu s kartama jsme se tohoto tématu snažili moc nedržet.

Povídalo se nám tak pěkně, že jsme si všimli pumpy, až když jsme ji minuli. Nevadí, dojedeme na další. Kein Stress, bitte!

O 60 kilometrů později začínáme lehce nervóznět – pumpa stále v nedohlednu a hladové oko svítí a svítí. Když se ozve varovné pípnutí, tak volíme variantu brod – na nejbližším dálničním sjezdu sjet a najít pumpu někde mimo dálnici.

Sjezd se objevuje poměrně záhy a my sjíždíme. Hned na první křižovatce, cca 400 metrů od dálnice, slyšíme varovné pípnutí číslo dvě, které doprovází charakteristické „hnk hnk hnk“ a auto stojí. Ondra si nadává do debilů. S Martinem ho klidníme, že se nic neděje, že pumpa bude určitě blízko. Martin zkusmo zkouší mávnout na první auto, co jede kolem, ve kterém sedí cca 19ti-letý týpek se slečnou. K mému překvapení (nemám takové zkušenosti se stopováním v Německu), nám okamžitě zastavují. Martin naskakuje do auta a odjíždí směr pumpa. S Ondrou 10 minut přešlapujeme okolo auta, než Martina to samé auto přiveze. Nechápu a zírám. Možná taky hrálo roli, že Ondrovo vozítko je, jak by řekl pan profesor exprezident, „velmi, ale opravdu velmi, reprezentativní“ a tak jsme asi nevypadali jako někdo, kdo by se živil sbíráním barevných kovů a dalších cizích věci.

Dolijem do nádrže benzín z krásného, ale překvapivě malého, kanystrů a vyrazíme zpátky k pumpě, kde už Martin jednou byl. Zdržení zhruba půl hodinky Ondra dožene daleko rychleji než bych čekal.

Příjezd na ubytko byl složitější, protože GPS tvrdila něco a paní majitelka něco úplně jiného, ale naštěstí když si Martin našel email od paní majitelky a zjistil, že to nemá být vpravo, ale vlevo, tak jsme se velmi rychle zorientovali a ubytování našli. Orientaci by, pravda, výrazně zjednodušilo, kdyby všechny domky nevypadaly jeden jako druhej.

Když jsem si procházel dům, tak jsem byl moc rád, že jsem se nedíval na fotky. Připravil jsem sám sobě moc krásný překvapení - domek byl naprosto luxusní. Dvoupatrový domek - v patře 2 ložnice a koupelna se záchodem, v přízemí pak jedna ložnice, obří obývako-jídelna, kuchyň a záchod a to vše za až překvapivě krásnou cenu €450 na 3 noci Nádherný výhled do polí a 200 metrů za domem ovce, které, pravda, byly venku cítit, ale nijak výrazně a dodávaly správný punc venkova.  

Protože mělo druhé auto dorazit až pár hodin po nás, vyrazili jsme objevovat krásy Utrechtu a hlavně se ve městě trochu zorientovat, ať v sobotu ráno nebloudíme.

Parkování se ukázalo poměrně zásadním problémem. Díky tomu, že celý Utrecht připomínal Prahu o letních prázdninách (jedno velké staveniště), s čímž naše navigace tak úplně nepočítala, takže jsme kolem parkoviště projeli asi 6x, abychom zaparkovali na druhé straně města v uličce, která se tvářila, že možná nemá placeny parkování (spíš tam placený bylo, ale nám připadalo, že bychom to případně zvládli ukecat) a vydali se hledat kavárničku. Tu jsem našel asi po sto metrech, ale Martinovi nevyhovovalo, že to byl akorát prodejní pultík a automat na cigára. Trval na tom, že si chce sednout a v klídku si dát kafíčko, což byl požadavek veskrze rozumný.

Po cca hodině chození v dešti po Utrechtu jsme našli internetovou kavárnu, kde Martin požádal o mapku města se značkami. Mládenci opálení (zaparkovali jsme v Arabský čtvrti, kde panorama zkrášlovala „krásná“ nová obří mešita - pretty scary if you ask me) nám mapu vytiskli, naznačili směr a pak tak nějak divné koukali. Nicméně mlčeli, takže jsme slušné poděkovali a odešli. Jestli kluci chtěli nějakej bakšiš, měli si o něj říct - to dá rozum, že jo.

Krátký přesun autem na parkoviště u sajty (což jsme zjistili až později) a pochod na opačnou stranu města. Krátce poté jsme našli centrum Utrechtu a malinkatou, ale o to plnější, kavárnu. Dali jsme si nějaký dobroty, dali si něco malého k pití a vyrazili zpět za zbytkem výpravy. Nálada se z bodu mrazu - znechucením počasím, rozkopaným městem a naší neschopnosti najít kavárnu, zásadně zvedla, nicméně já jsem pomalu ale jistě začínal pokašlávat a vzpomněl jsem si na Anetku a její slova o jejím „drobném nachlazení“. Ještě jsme zjistili kde je sajta, nejlepší parkoviště a vyrazili zpátky.

Po návratu do našeho domečku se druhé auto začalo vyptávat na ten plánovaný testing sealed decku. Nicméně vzhledem k všeobecné únavě došlo k drobným konfliktům (v hlavní roli „Questions that need answering“) Nicméně nakonec jsme teda boostery pootevírali, postavili balíčky a já pak balíček předal Ondrovi, který za mě zaskočil, a já tak mohl odejít do vany a spát, abych se snad zbavil nachlazení a před sobotou se dobře vyspal.

Už během noci všechny na pokoji budil můj kašel. „(Kaˇ)Self five!“
 

GRAND PRIX – DEN 1, SOBOTA

Ráno mě vzbudil bolavej krk, což mě tak vykolejilo, že jsem nechal svačinovou bagetku z Rozvadova v lednici a mobil v nabíječce - obojí jsem zjistil až v půlce cesty na sajtu a tak bohužel vracení se bylo mimo diskuzi.

Tonda si postěžoval, že musel v noci opustit ložnici a přesunout se do obýváku na gauč, protože Ferovo chrápání bylo nad jeho síly. Nicméně si liboval, že spal na nějaké kožešince a že to bylo až překvapivě pohodlné.

Kde je parkoviště už jsme věděli, takže jsme si v klidu prošli sajtu, než vyvěsili seatingy a my se vydali sepisovat.

Otevřeli jsme pool, kde byl v podstatě preconstructed Boros, včetně Reckonera (obv) a výměnou jsme dostali pool, kterej nebyl špatnej, ale do stropu jsme z něj taky neskákali.

Nakonec jsme z toho vymysleli následující balíky a nějak samo od sebe vyplynulo i kdo bude který balíček pilotovat.

Martin – Boros

Tonda – Orzhov

Mates – Simic

V podstatě jsme konstrukci brali tak, že jsme vybrali hratelný kusy z gild, které se nám při kontrolování jevily jako postavitelný, a zkoušeli stavět. Ve chvíli, kdy mel baliček cca 25 karet jsme ho odložili, postavili druhej. Když jsme měli všechny, tak jsme prošli karty, co se válí bokem, jestli nám nepřicházíme o něco super. Poté jsme vrátili k prvnímu a jenom jsme vyladili posledních pár karet, skladbu zemí a aktivní sideboard + jsme si rozhodili všechny karty navíc a navzájem si zkontrolovali decklisty, abychom se vyhnuli nejzbytečnějším game loss-ům za špatně sepsaný balíček.

Dopředu jsme byli domluveni na tom, že doprostřed posadíme Tondu jakožto největšího grindera. Zpětně asi byla chyba dát mu do ruky orzhov - ne, že by ho nezvládal, ale asi měl mít nejrychlejší balíček, aby mohl po dohrání pohodlně radit na obě křídla.

Balíčky nevypadali na papíře vůbec špatně. S Martinem jsme měli hezkou křivkou a Tonda sice skoro bez zabíjení, ale zato s wratama a pár dalšíma bombama. Od začátku jsme si jako cíl dali druhý den, což se nám jevilo jako cíl poměrně odvážný, ale kdo míří nízko, ničeho nedosáhne, že jo.

Také se ráno dozvídáme, že je moc týmů, takže se nebude hrát 9, ale 10 kol a na postup je tudíž potřeba minimálně 8-2. Super-awesome-O!

1. kolo – BYE

0:0 (1:0)

2. kolo - Jan Van Der Ham, Ralf Heersma, Sean Hoekstra

Domácí tým nám moc dlouho starosti nedělal. Než jsem stačil dohrát druhou hru (za stavu 1:0 pro mě), tak kluci už za sebou měli oba výhru 2:0
2:0 (2:0)

3. kolo - Folke Thijsen, Kasper Euser, Peter van der Ham

Opět domácí tým, ale opačný průběh. Než jsem stačil dohrát druhou hru, opět za stavu 1:0 pro mě, tak kluci oba dva dostali 2:0 moštovačku. Chtěl jsem hru dohrát pro radost, ale soupeři se chtěli jít v klidu najíst, takže jsme to sklidili.
0:2 (2:1)

4. kolo - Elwin van der Hall, Reinier Zwitserloot, Dirk Van Wijck

Pro změnu domácí tým. Říkají nám, že jsou „the luckiest team in the building“, protože dostali Bye do prvního kola losem. Což potvrzují, když postupně všichni tři vyhrávají hod kostkou.

Tentokrát hru dohrávám, ale bohužel dostávám pleskačku. Martin sice vyhrává, ale Tonda bohužel, stejně jako já, tahal za kratší konec.
1:2 (2:2)

Přichází trochu zklamání, máme před sebou 6 kol, kdy nesmíme prohrát – nikdo o tom nahlas nemluví, ale druhý den už to asi nebude. Ale chceme co nejdéle zůstat v naději, takže se prostě nedáme lacino. Martin už odešel registrovat sebe a Ondru na Sunday Super Series, GP dečka pro prvních 100 registrovaných je vábnička, které jen nejzarytější odpůrci podložek zvládají odolat (přiznám se, že i já jsem po ni mlsně koukal). Nicméně když dosel na radu, tak mu obsluha oznámila, že „to nefunguje“ a aby ukázala, že to myslí vážně, tak vytáhla šňůru ze sítě. Martin sršel blesky a tak jsme se radši vydali vydychat před sajtu.

Tam si v duchu říkám, jestli to klukům nekazím – hráli jsme 3 kola. 2 jsem nedohrál a jediný co jsem dohrál, jsem prohrál. Chmury ale rychle zaženu, házím to za hlavu a říkám si, že to určitě otočím.

5. kolo - Christian Baußmann, Alexander Baußmann, Jan Heiser

Asi Němci, vážně už netuším.

Každopádně první hra s nožem na krku byla v naší režii a vítězíme hladce 3:0. Tonda si to povodí v rekordním čase a já vyhrávám 2:1 asi půl minuty před tím, než na druhé straně stolu dohraje (a vyhraje) Martin.
2:0 (3:2)

6. kolo - Montahuc Sebastien, Quentin Leroy, Damien Lamberto

Neuvěřitelně otrávený a znechucený Francouzi. Nejhorší hra za celý víkend co se soupeřů týče. Svého oponenta smáznu poměrně hladce a tak si trochu zvedám sebevědomí. Jeden z kluků taky vítězí a tak si můžeme před sajtou na ně zanadávat s dobrým pocitem, že jsme je smetli. Jakýkoliv náznaky humoru či konverzace ať už před hrou, nebo během hry bylo jako házet hrách na stěnu (či spíše perly sviním).  Nicméně byl jsem ze hry tak znechucen, že už si ani nepamatuju, jestli jsme je porazili 2-1,nebo 2:0.

Teď si zpětně uvědomuju, že nezazněl žádný vtip na téma bageta, žába či, a to především, bílá vlajka. Přičítám to na vrub svému zdravotnímu stavu.
4:2

Náladu nám během našeho nadávaní zvedne projíždějící loďka asi 60ti-letých dam i s kapitánkou na zádi. Bohužel (nebo naštěstí?) svůj tým nedirigovala.
 

 

7. Kolo Nicolas Vanderhallen, David Oliveira, Danilo Oliveira

Belgičan s kamarádem z Portugalska a jeho bráchou. Oproti předchozímu kolu zlatý soupeři, se kterýma před hrou i pokecáme a zažertujeme.

Hraju s Nicolasem a první hru mě nemile zaskočí Act of treason + Boros charm v jednom kole, což na svých 11-ti životech nezvládám. Naštěstí další dvě hry vyhrávám, a protože Tonda v mezičase prohrál, tak je zápas 1:1. Martin v rozhodující hře površkuje nejlepší kartu svého Borosu – Act of treason a soupeř na pěti životech se svým velkým mocným nesmrtelným andělem (Deathpact angel) jenom smutně kouká, jak mu jeho vlastní réro zašlapává úsměv do hlíny. Stále žijeme.
5:2

Druhý tým už touhle dobou byl mimo hru o druhej den, takže se kluci registrovali na super sunday. Ondra, Fero a Kawa na sealed a Pirát si brousil zuby na dvojku. Každopádně kluci statečně zůstali v hlavním turnaji, že snad ještě nasbírají nějakej ten bodík.

8. kolo - Yann Guthmann, Boris Dulac, Maxime Harel

Od soupeře si musím nechat 3x nadiktovat jméno. Nakonec píšu Maximus, soupeř mě opravuje a Tonda se mi pak směje, jakej jsem mentál. Soupeře to však nechalo naprosto chladným a naděluje mi dvou-nulku. Každopádně Martin s Tondou své hry vyhrávají a nadále zůstáváme ve hře o druhý den.
6-2

9.  kolo - Willem Boskaljon, Guido Sondag, Olaf Adams

Výpadek paměti - nepamatuju si vůbec nic, jenom to, že ve svém zápase vítězím 2:1. Stejným výsledkem vítězíme i celkově a zahrajeme si poslední kolo o druhy den.
7-2

10. kolo - Vladimir Komanicky, Ondrej Douda, Martin Sutka

 

Podle pairingu víme, že nás bohužel čeká bratrovražedný boj o druhý den. Po příchodu ke stolu zjišťuju, že Martina, proti kterému jsem napárovaný, znám už z dob, kdy jsme oba hráli LOTRa.

První hru si dávám mulligan do 5ti. A v podstatě od začátku má soupeř tlak a tak relativně rychle prohrávám. Tonda uprostřed je pod tlakem a moc to nevypadá a nakonec prohrává.

Ve druhé oplácím soupeři rychlou prohru a jdeme na třetí. V té se racujeme, ale mně se podaří stabilizovat zem a při soupeřových 7mi životech se rozjedu za 18, soupeř nemá žádný dobrý bloky a vzdává.

Náš Martin ale mezitím prohrál 2. hru a tak je stav vyrovnaný a rozhodovat bude i tady třetí hra, kam se přešoupávám.

Po mojí výhře Ondra na nic nečeká, protože má za to, že Martin už taky vyhrál a odchází pro druhý tým a nadšeně jim oznamuje, že jsme postoupili, takže se k nám už za chvíli hrnuli s napraženýma rukama (čehož jsem si já osobně vůbec nevšimnul). Naštěstí si Ondra včas všimnul, že ještě hrajeme a mohutným máváním kluky zastavil.

Martin začíná a lize si velmi solidní ruku, od začátku tlačí a vypadá to na hladkou výhru. Komanč kroutí hlavou a furt říká, že jsou v prdeli, což mu nikdo nevěří (kromě mě - moc jsem mu to totiž věřit chtěl). Jsem dost nervózní a tak radši do hry nemluvím. Ve vzduchu je to cítit nějakou kulišárnou. A je to tak.

Soupeři nám ukážou Aetherize, kterým vrátí Martinovi do ruky 3 bytosti, a já plácám Martina po zádech, že neútočil vším a znovu se zapojuju do hry. Dvě bytosti nám na stole naštěstí zůstávají. Vozík se hned vrací zpět na bojiště a o kolo později jedeme třema bytostma s jedním bloodrushem v ruce (+5/+1), který v útoku foukne vozík, který tak sežere 2/6 unblockable, který se tvářil, že by mohl být základním kamenem stabilizace a vítězíme.
8-2

Takže po skóre 2-2 si dáváme šňůru 6ti výher v řadě. Běh od záchodků jak má bejt.

V našem táboře přichází výbuch nadšení - halekáme na sajtě a vůbec tak nějak děláme ostudu, což nám vydrží až na parkoviště, kde probíhá druhý kolo. Skandujeme, plácáme se po zádech a vůbec tropíme hluk, jako správný burácí z východu. Vzhledem k tomu, že je půl 12ty večer, tak na nás nikdo neupírá pohoršené pohledy - všichni asi buď někde lejou, hulej, nebo spěj.

Na domečku si Tonda velmi zhruba počítá, kolik potřebujeme uhrát druhej den, aby měl do příští sezóny 2 bye. A já zjišťuju, že pokud něco uhrajeme i druhej den, tak bych se mohl kvalifikovat na WMCQ, se kterým jsem tak nějak vůbec nepočítal, ale slovy klasika: „No konec konců, proč ne? Když si oholí ten knír…“

Pak už si dáme jenom rychlý dva, vytrvalejší tři, vítězný doutníky, Pirát mezitím staví RBW midrange speciál podle Váni na nedělní Super Sunday, a jdeme na kutě, protože už v 8 hodin máme být zpátky na sajtě. Fero tentokrát střídá Tondu na gauči, aby se dobře vyspal na druhej den. Já usínám sice se záchvaty kašle, ale s dobrým pocitem že si na svém druhém GP v životě (první bylo Praha 2009) zahraju druhej den.

Tudíž mám momentálně úspěšnost na druhej den GP 50% - Nechci se Vás dotknou dámy a pánové, ale kdo z vás to má? Nescrolujte ještě ke komentářům, vždyť si jenom dělám srandu! Tak pardon, já se omlouvám, to bylo nevhodný… No nic pokračujeme.

 

GRAND PRIX - DEN 2, NEDĚLE

Drafty, na rozdíl od sealedu, jsme měli velmi dobře natrénovaný, nicméně jak už jsem zmínil – kombinované skóre z obou testových draftů 1-tisíc dává opravdu hodně prostoru ke zlepšení. Nicméně my jsme měli splněno a říkali jsme si, že druhý den si chceme hlavně užít.

1. Draft

Velmi pohodový a příjemní Irové (slyšíš Tondo? Opakuj se mnou: I-R-O-V-É, žádný Irčani kruciprdel). S Tondou si bohužel lezem navzájem do Grulu, nicméně jsme jediný dva drafteři, takže to nedopadá úplně špatně. Ale žádná hitparáda – kupodivu. Řešili jsme v předvečer, jestli si nějak rozdělit barvy, ale nakonec jsme se rozhodli pro strategii „draft the best deck“ a vzhledem k tomu, že jsme doteď nepřišli na lepší strategii, tak si myslím, že jsme udělali správně.

11. kolo - Desmond James Carson, Dean Convery, Stephen Madden

Dostáváme poměrně rychle na kokos – Martin nestíhá nedohrát v situaci, kdy by asi vyhrál. Nemáme špatný balíčky, ale štěstí nám nepřeje. A bohužel už nemůžeme očekávat, že když to nedojde, tak nám to soupeři nějak záhadně odevzdají.
8-3

12. kolo - Desmond James Carson, Dean Convery, Stephen Madden

Druhý kolo hraju s Desmondem Jamesem – aka Supermanem (má krásnou modrou mikinu s „S“ na hrudi). Hra je plná vtipků, oba hrajeme v klidu a pohodě a já nakonec vítězím, když se, i přes Desmondovo naléhání a protesty, rozhodnu zaútočit. Jeden z kluků vítězí taky a můžeme si tak připsat první výhru ve druhém dni. Desmond se mi po hře přiznává, že po druhém boosteru zjistil, že jsem asi Gruul a tak se rozhodl, že mi balíček (s)prostě zku*ví (doslova řekl „so I decided to fuck you up…“). Jsem rád, že jsem se mu za to odvděčil.
9-3

2. Draft

Otevírám takovej nic moc booster a po chvíli končím v Naye. Nemam moc fixace, ale žádnej odtapávač gate mi neobejde, tak se mi brány moc brat nechtěj – mam pocit, že by mi to strašně zpomalily. Naštěstí ve 2. boosteru beru na 11. a 12. pick Stomping ground a Sacred foundry. A mám radost, jakou hezkou fixaci jsem si nabral. Po draftu zjišťuju, že jsme opět s Tondou ve stejných barvách, nicméně taky zjišťujeme, že jsme si posílali navzájem karty a pokaždé, když jsme měli během draftu těžký rozhodnuti, jestli kartu A, nebo B, tak druhá karta vždycky skončila v balíčku toho druhého.

13. kolo - Adrian Vogt, Christoph Huber, Manuel Bucher

Hraju, tuším, s Chrisem. Poměrně rychle je nám jasný, že tohle už jsou zkušení harcovníci a chyby dělat nebudou. Chris se jeví jako nejslabší článek a nakonec ho těsně porážím. Kluci ale takové štěstí nemají a tak opět první kolo draftu prohráváme.
9-4

Když se odcházíme vyvětrat před druhým kolem, tak si všímám, že u jednoho z protihráčů - Manuela se zastavuje Juzám a chvíli přátelsky rozprávějí. Tuším zradu a pro playera.

14. kolo - Adrian Vogt, Christoph Huber, Manuel Bucher

Jsem napárován právě k Manuelovi. Přestože kluci švýcarský chyby nedělají a vůbec hrajou až podezřele dobře, tak se hry odehrávají v přátelském duchu. Kupodivu Manuela i přes jeho 120 zabíjení maindeck + 30 zabíjení v side dokážu rozjet. Bohužel se ke mně nikdo nepřidá. Martin jen velmi těsně prohrává s Chrisem a je to.

Po hře Martin Švýcarům říká, že hráli fakt hrozně dobře a kolikátej je to jejich druhej den na GP. A z jednoho z protihráčů vypadne něco jako, že neví, že první PT hrál v 15ti a tak mu to trochu splývá. Po návratu domů si Manuela ze zvědavosti googlim a zjišťuju, že ho jednak vlastně z různých článku na webu znám a nebejt těch hipster brejlí, co v Utrechtu měl, tak bych ho možná i poznal (spíš ale asi ne). Každopádně mě hřeje na srdci, že se mi podařilo svěsit pro playera (teda ne že by to na limited byl zase takovej výkon).
9-5

3. draft

Když sedáme ke stolu, tak soupeři už tam jsou. Tipuju je na Rusy. Martina hrozně nasíraj už jenom tím, jak tam seděj a dává to potichu najevo prohlášeními jako: „Ty vole vidíš to jak se blbě ksichtěj?“ „Já se z nich poseru.“, „S těma máme jako hrát. No ty vole.“ a podobně. Navíc nás všechny trochu znechutí fakt, že na našem stole (a dalších asi dvou) nejsou předrozbalený boostery, ale musíme si je jak ve středověku otevírat sami. Zkušeně si v prvním boosteru otevírám Domriho a jsem docela rád, že nemá přes držku razítko. V průběhu draftu se zuby nehty držím toho, že chci Domriho hrát a tak zpočátku beru nějakej zelenej simic ale jsem docela rád, když v půlce prvního boosteru vyschne a místo něj začne chodit gruul. Po zbytek draftu už zůstávám v Gruulu.

Tonda si asi řekl, že zkusí změnu a bral Dimir... K velké radosti Martina, který ho bral taky. Nicméně na druhou stranu - Dimiru jsme otevřeli asi nejvíc a přestože ho brali oba kluci, tak v boosterech pod 5 karet bylo často 2 a více dimir playablů.

Během sepisování balíčku soupeře draftu o stůl vedle nás (nějakýho mladýho Němce) mě velmi zaujme, že nabral neskutečných 7 kousků Leyline Phantom, jeho spoluhráči si z něj během soupisu soustavně dělají srandu, že je nabral na prvních 6 pícku a 7. firstpicknul ve druhým boosteru.

Kluk je z toho tak rozhozenej, že mi do decklistu zapíše místo 3x swine pouze 2x, takže při konstrukci musím volat Judge. Naštěstí je nejblíže Zelenáč, takže mu rychle vysvětluju, co se stalo a Němec taky několikrát říká, že jsem tam měl ty svině opravdu tři, takže mi decklist opraví, připojí kuří nohu a pokračuju v konstrukci, při které se mi Němec omlouvá, a já mu vysvětluju, že je to v pohodě a že jsem Judge volal jenom proto, že jsem nevěděl, jak to mám řešit a nechtěl jsem dostat nějakej postih.

Martin je z toho, že mu Tonda lezl do barev, nějak rozhozenej, tak ho jdeme uklidnit před sajtu. Ve chvíli kdy Martinovi začne zvonit telefon, začínáme cítit zradu. Aha kolo už začalo. Dobíháme ke stolu minutu a půl po začátku kola. Žůžovej růžověj rozhodčí je ale nekompromisní - přišli jsme pozdě a tak dostáváme všichni tři gameloss do začátku, okey? Ne, okej to není, ale co máme asi tak dělat?

Týmová nálada opět poklesla a cítím, že jsme trochu na tiltu. Naštěstí od soupeřů je znát, že kdyby to bylo na nich, tak nám žádnej gameloss nedaj, což nám trošku zvedne náladu, že třeba nebudou jako naši soupeři z 6. kola. Zjišťujeme, že jsou to taky Francouzi, ale na rozdíl od předchozích francouzů je s nima i docela pokec. Nicméně jako řádný francouzský team disponují přesně jedním hráčem, který umí jakž-takž mluvit anglicky.

15. kolo - Franck Filatriau, Romain Perrier, Aurélien Bigorne

Hraju proti týpkovi s Borosem, kterej vypadá na půl cesty mezi Ruským mob-bossem a Francouzským rapperem, což je právě ten se kterým se dá domluvit anglicky. Lížu si to docela hrozně, ale pak si naštěstí lížu Domriho, který se nutně promění na fight – draw – fight a odchází čuchat ke kytkám že spodu. Hra se nám trochu zapikne ve chvíli, kdy mám 2 životy a soupeř jich má 19 + na stole bomber corps. Soupeř každý kolo vykládá bytost do přečíslení. Já se dlouho držím a taky kladu prasátka a v ruce mi smrdí all-in goblin (všichni moji máme haste a všichni útočíme) a vím, že jeho gametext v danou chvíli říká spíš “at the begging of your attack step you lose the game“. Soupeři v podstatě stačilo pouze předat kolo a dle libosti svěsit v bloku nějaký moje bytosti, nechat se praštit za mamon a pak si v klidu libovolnou bytosti dojet pro výhru.

Soupeř ve svém kole opět zahraje bytost a předá kolo - já si lizu zemí. Hlásím útok a pak říkám, že žádnej nebude (chtěl jsem nenápadně přejít do druhý main fáze) a hraju goblina. Frantík ve svém kole, po krátké konzultaci se spoluhráčem, rozjede útok vším. Bomber corps mě srazí na jeden život, ale já v bloku ještě vylepším Ghore clan rampagera +1/+1 cukříkem a tak po combatu na stole zbydou pouze moje dvě 3/5 crocanury a 5/5 rampager. O jednu bytost a dva útoky později si soupeř balí karty a já nechápu co se stalo

Příští hru si to ale lížu už naprosto strašlivě a hladce 1-1 prohrávám. Mrzí mě gameloss, protože si myslím, že třetí hru bych vyhrál.

Jeden z kluků prohrává taky 1-1 a hra tak dopadá 0-2 v nás neprospěch.
9-6

Po kole vyrazíme s klukama Francouzskejma na osvěžení ven. Baví mě pozorovat techniku motání jiných národů – Francouzi třeba nepoužívají filtry. Což je dle mého skromného názoru docela kentus, ale jiný kraj, jiný mrav.

16. kolo - Franck Filatriau, Romain Perrier, Aurélien Bigorne

Můj soupeř z minulého kola říká Martinovi, že když vyhraje, tak ho zve. Martin nabízí stejnou protinabídku. Je tedy jasné, že se s Francouzi půjdeme opět po kole vyvětrat.

Hraju proti nejslabšímu článku. V první hře se vymícháme oba do pěti a naštěstí si to líznu o trochu líp a vítězím. Druhou hru jsem opět na 5ti. Soupeř nechává lepších 6 a vítězi. Ve třetí hře si konečně nechávám sedm karet, soupeř jde do šesti a i díky tomu těsně vítězím.

Koukám Tondovi přes rameno a je k uzoufaní, jak tragicky si to líže. Velmi rychle se přesunujeme k Martinovi, který lízání asi odkoukal od Tondy a když si lízne 5. zemí v řadě je nám bohužel jasné, že dvouciferný počet výher nás na tomto GP bohužel nečeká.
9-7

Jdeme se pak ještě s klukama vyvětrat. Ptám se soupeře z první hry, jestli si uvědomuje, že mi hru odevzdal. Vysvětluje, že se zeptal prostřední nejchytřejší hlavy (prý dokonce Judge), jestli má útočit a ta mu řekla, že je to dobrý, ať zaútočí. Navíc se prý oba hrozně báli goblina, co že za prase tam s haste vyběhne. Nejchytřejší hlava řekla, že má útočit a nejchytřejší hlava se má poslouchat.

Pak jsme se šli podívat na Piráta, jak se mu daří na super sunday standard s RBW midrange, protože během dne se stále držel. Když jsme ho našli, tak akorát se skóre 6-2 hrál poslední hru posledního kola a přestože na něj soupeř zkusil „zábavnej“ trik - Pirát zaútočil Aurelií, zhluboka se nadechl a chtěl oznámit trigger, ale soupeř už mu pod Aurelii hodil do bloku Restoration angela. Pirát se ohradil, že ještě žádný bločky, že má ještě trigger, soupeř se chvilku cukal, ale pak si asi uvědomil svoje šance, když přijde judge (po tapnutí byla prodleva asi tak na vteřinu a půl, než opponent rychle sebral a hodil bytost do bloku) a tak si smotal karty a šel do pr..., ehm pardon, od stolu.

Pirát tedy uhrál krásných 7-2, nicméně kvůli naprosto strašlivým pomocným skončil mezi 7-2 hráči asi předposlední. Vyhrál ale kolem 15ti boosteru, což taky není úplně špatný.

Díky wi-fi na sajtě jsem taky zjistil, že jsem se (díky půlnočnímu release a random dvojce zmíněné v úvodu), kvalifikoval na WMCQ o 3 body. Někdo totiž už v sobotu večer velmi sebevědomě a přesvědčivě tvrdil, že na WMCQ se počítají season a ne yearly a všechny nás o tom přesvědčil. Na yearly zjišťuju, že ne o 3 body, ale o 34 bodů, tedy jsem se kvalifikoval už v sobotu po výhře v 10. kole.

Poté se všichni společně vydáváme do nákupního centra, kde se rozdělujeme - náš tým a Ondra odchází ještě nasát atmosféru Utrechtu a podívat se po centru a druhý tým nakupuje v Albertu a vrací se do našeho domku.

Opět se zpožděním, způsobeném klasickým „hele tudy jsme šli minule, neprojdeme to místo toho tudy?“, dojíždíme k našemu domů. Zhruba do jedný popíjíme, někdo čaj (já a martin, na kterého jsem svoje nachlazení úspěšně naprskal) někdo pivo (všichni ostatní) a kolem půlnoci se začínáme pomalu po jednom trousit do postelí.

PONDĚLÍ

Ráno se vykopem z postelí poměrně rozumně, rozloučíme se s milou paní domácí a vyrážíme směr Praha. Dokonce si pamatuju, že mám Ondrovi připomenout tulipány, které pak kupuje celá zadaná část výpravy včetně mě. U květinářství se pak rozloučíme, protože Kawa asi nechal v domě foťák (který bohužel nenachází) a tak se druhé auto vrací. Pak už jenom na Plzeň, Vávro, na Plzeň… a pak dál na Prahu.

 

Protože je mi už opravdu blbě, tak v podstatě celou cestu prospím. V půlce Německa dojíždíme hnusné počasí, co nás tak deptalo v pátek v Utrechtu a musíme tak zásadně zpomalit. Krátce po půl deváté mě Ondra vysazuje před domem, jenom proto, abych mu o 15 minut později zuřivě pořád dokola volal, protože jsem samozřejmě v autě nechal tulipány pro přítelkyni, ke které jsem se ještě večer přesouval. Naštěstí Ondru stihnu ještě před koncertem, na který ho následně svezu a krátce po 10. večerní spokojeně usínám.

O dvě hodiny později, kdy už potřetí sebe i přítelkyni svým kašlem vzbudím, se radši přesunuju na gauč, aby se alespoň jeden z nás vyspal, kde strávím v podstatě celý týden chrchláním.

Still worth it.

ZÁVĚR

Nakonec skóre 9-7 a 47. Místo Což je docela zklamání po startu 8-2. Na druhou stranu – kdo by čekal, že po začátku 2-2 se do toho druhého dne probojujeme? Navíc to byl náš první druhej den na GP, což už samo o sobě považuju, alespoň já, za úspěch. Krom toho jsme za sebou nechali 630 týmů, což nezní úplně špatně, no ne?

Jak ale Tonda trefně zhodnotil: „Jenom mě mrzí, že teď budem vypadat jak největší kindoši, co si otevřeli neskutečnej pool a ve druhým dni už neměli skill.“

Po návratu jsem zjistil, že se toho bát nemusíme, protože jsem se na CMUSu ve Flash News dočetl, že jsme se do druhého dne nedostali, což bylo trochu zklamání, ale na druhou stranu – kdo by si pamatoval naše jméno? Nejsme Roman Pivec, že jo. (Promiň Romane - nedalo mi to.)

PODĚKOVÁNÍ

Závěrem bych chtěl poděkovat:

Martinovi a Tondovi, že mě s sebou vůbec vzali a navíc, že za mě zaplatili startovný.

Ondrovi, že mě vzal do auta, vozil nás sem a tam, za jeho ohromnou trpělivost a hlavně, že nám dělal od 5. do 10. kola fanklub a nosil štěstí a my pod jeho dohledem neprohráli.

Ferovi a oběma Lukášům, za úžasnou podporu během dne, zvlášť poté, co už sami byli ze hry venku, tak nebyli negativní a naopak nás hnali pořád dopředu.

Tomášovi Klimešovi, že nám dovolil si ho první den podrbat na šešulce pro štěstí. Sice šešulku ochotně sklonil i druhej den, ale to už nám bohužel štěstí nepřineslo.

Speciálně a extra ještě jednou Martinovi a Ondrovi – vždyť vy víte kluci.

Všem soupeřům, co ten magic nebrali úplně smrtelně vážně a byli svolní ke konverzaci a žertům.

A v neposlední řadě i vám všem, co jste dočetli až sem.

Mathes

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.